Einstein sexu

Dušan Polanský

Článek pojednává O životě a práci Dr. Magnuse Hirschfelda (1868 - 1935), zakladatele vědy o sexu. Coby téměř laik v dané oblasti se omlouvám vzdělanějším čtenářům a odborníkům za případné nepřesnosti v mém článku. Tento skromný příspěvek nemůže a ani nechce být náhradou za studium díla M. Hirschfelda či za shlédnutí výborného německého filmu režisérky Rosy von Prauheim "Der Einstein des Sex". Jediným jeho cílem je upozornit čtenáře na to, že v Česku (podobně je tomu na Slovensku) jako v jedné z mála ostatních civilizovaných zemí je dílo Dr. M. Hirschfelda téměř zcela opomíjeno.

O homosexualitě se dnes u nás mluví a píše poměrně otevřeně. Je ale pravdou, že určitá skupina lidí, jedná se asi hlavně o lidi bigotně věřící a lidi se silně konzervativními názory na sexuální život, vnímá často homosexualitu jako nemoc. Popravdě nelze jím to mít vždy za zlé. Vždyť první organizace, která se této problematice zcela otevřeně věnovala byla založena až v roce 1897 v Charlottenburgu. Jmenovala se "Wissenschaftlich-Humanitäre-Komitee" (WHK) a iniciátorem jejího založení byl u nás téměř neznámý německý lékař, vědec v oblasti sexu, Magnus Hirschfeld. Právě tohoto muže nazvaly v roce 1930 při zahájení jeho přednáškového turné po USA "Los Angeles Times" Einsteinem sexu. A právem, vždyť dílo M. Hirschfelda, vědce v oblasti výzkumu sexu, je nejen rozsáhlé a pestré, ale hlavně průkopnické.

Když v roce 1888 začíná mladý M. Hirschfeld (sám homosexuál) studovat medicínu je šokován tím, že i v odborných lékařských kruzích se na homosexualitu nahlíží jako na nemoc a dokonce je často prezentována jako perverznost (pervers dargestellt wird). Po dokončení studií a otevření se vlastní lékařské praxe je otřesen případem důstojníka, který spáchá sebevraždu, protože se stydí přiznat svoji homosexuální orientaci a je rodiči nucen ke sňatku. Šokován píše knihu "Sappho und Sokrates". Již rok předtím inicializuje založení výše uvedené organizace WHK. Jejím hlavním cílem je legalizace homosexuality. Ve své práci je M. Hirschfeld podporován svým milým, baronem von Teschenberg. K tomuto vztahu se ale nikdy M. Hirschfeld ale nikdy nepřizná. Jejich vztah končí tím, že jeho milý ze strachu před represáliemi prchá do ciziny.

V roce 1919, těsně po založení Výmarské republiky, realizuje M. Hirschfeld svůj veliký sen. Zakládá "Institut für Sexualwissenschaft". V tomto ústave spolupracují vědci z různých vědných oborů a poprvé důsledně vědecky zkoumají homosexualitu. M. Hirschfeld postupně publikuje řadu knih, které mu přinesli světovou slávu. Menujme alespoň ty nejznámější: Sexualpathologie (1916-1920), Geschlechtkunden (1926-1930), Sittengeschichte des Weltkrieges (1930). Pro ilustraci rozsahu záběru zájmů M. Hirschfelda si uveďme alespoň názvy kapitol z posledně jmenované dvojdílné bohatě ilustrované práce z roku 1930 "Dějiny mravů za světové války" (myšlena je 1. světová). Názvy kapitol (volný autorův překlad): Rozvrat morálky před válkou a v jejím průběhu; Erotika a pohlavní život při vypuknutí války; Dámy v lóžích; Utrpení žen za války; Erotika v nemocnicích; Erotika v zákopech; Pohlavní nemoci ve vojsku; Ženy v uniformách za války; Homosexualita za války; Vojenské bordely; Nekontrolovaná prostituce; O hřebcích a děvkách kolem nekontrolované prostituce; Erotika v zázemí; Zranění a nemocní; Zajatci; Erotika a špionáž; Dril; Propaganda; Surovosti; Hrůzy a sadismus za války; Roky inflace a další léta po válce. Dílo má ještě dvě krátké přílohy: Zakázaná erotická literatura za války a Erotika za války v literatuře.

Ve svém díle M. Hirschfeld důsledně zastává názor, že v sexuální orientaci je nutno homosexualitu chápat jako "Dritten Geschlecht" (třetí pohlaví), tj. jako "natürliche Geschlechterzwischenstufe" (přirozený pohlavní mezistupeň). Důsledně odmítá elitářskou teorii homosexuality průmyslníka a spisovatele Adolfa Branada (1874-1945), až do roku 1931 vydavatele prvního časopisu na světě pro homosexuály "Der Eigene" (asi nepřeložitelné, ale náznak pokusu autora o překlad: Já, takový jaký opravdu jsem), podle jehož představ je homosexuál jakýmsi zpětným obrazem antických hrdinů, elitářským supermužem s nacionálním myšlením.

Závěr životní cesty M. Hirschfeld je smutný. V Německu není napadáno jen jeho dílo, ale dokonce samotnému M. Hirschfeldovi je fyzicky vyhrožováno. Nezůstane jenom u slov. V Mnichově je stlučen bandou chuligánů. Život mu zachrání jeho přítel a životní partner Karl Giese. Jeho "Institut für Sexualwissenschaft" je v roce 1933 vyrabován a zavřený. Jeho spolupracovníci musí opustit Německo a část jeho unikátní a cenné knihovny je na Berlínském Opernplatzu symbolicky spálena. Roku 1932 se vrací nemocen malárií z přednáškového turné po světě do Evropy. Usazuje se v Paříži. Ví velmi dobře, že v Německu již není pro něho místo. V roce 1935 umírá v exilu.

Data o jeho životě lze nalézt např. na stránkách http://www.hirschfeld.in-berlin.de/index.html

Napsáno v roce 2001 v Brně.

Domů | Prolog 2001: Vesmírná odysea | Nejen básně v próze | Články