Volně převyprávěl ze Staroněmeckého dekameronu: Dušan Polanský
Většině čtenářů je dobře známý cyklus sta novel Dekameron italského básníka Giovanni Boccaccia (1313-1375). Cyklus vznikl v letech 1348 až 1353. Snad nejtypičtější pro dekameronské příběhy je erotická dráždivost, přímo protikladná tehdejší katolické morálce. Nelze se proto ani moc divit, že církev na tridentském koncilu (1545-1563) Dekameron zakázala. Nejednomu čtenáři jsou známé i Canterburské povídky od Geoffrey Chaucera (vznikly přibližně v letech 1387 až 1400). Je pro ně typická realistická drobnokresba, živé dialogy a dějově bohaté situace odhalující slabosti lidské povahy i společenské konflikty. Je asi ale málo čtenářům známo, že existuje i tzv. Staroněmecký dekameron (Altdeutsches Decameron), jenž vznikl sepsáním příběhů, které byly mezi rokem 1200 až 1500 vyprávěny zcela neznámými německými vyprávěči na jarmarcích, v hospodách či mezi čeledíny na statcích. Příběhy jsou námětově i formálně podobny novelám G. Boccaccia, také v nich převládá nevyčerpatelné téma vztahů mezi mužem a ženou. Bohužel zatím nebyl Staroněmecký dekameron přeložen do češtiny. Časem se snad najde vydavatel, který tento rest napraví. Na malou ukázku jsem velice volně převyprávěl rozmarný příběh z velmi vkusného vydání nakladatelství Rütten & Loening, Berlin, z roku 1982. Příběhy v němčině v tomto vydání vypráví Wolfgang Spiewok.
V jedné vesnici na pěkném statku žil jeden sedlák se selkou. Měli ve službě děvečku Demutu a čeledína Herolta. Heroltovi se Demuta velmi líbila, a proto se ani nelze divit, že moc toužil se s ní alepoň jednou v životě pomilovat. Demuta mu to nejednou i slíbila, ale nakonec si to vždy rozmyslela. Vždy si dokázala najít nějakou výmluvu a z milování nebylo nic. Tahle hra na schovávanou Herolta nakonec přestala bavit, dopálil se a v duchu si slíbil: "Když nemohu získat tvou lásku, věz, že využiji nejbližší příležitost k tomu, abych ti tvé nezávazné laškování oplatil. Provedu ti něco takového, že se o tom bude široko daleko vyprávět a ty z toho budeš mít na dlouhou dobu pořádnou ostudu."
Příležitost nastala hned příštího rána, Demuta totiž musela, jako obvykle, velmi brzo vstát a zatopit v peci. Když se oheň v peci vesele rozhořel a začalo z něj sálat příjemné teplo, Demutě to nedalo, lehla si na podlahu a za chvíli již spala. A protože stále měla na sobě jenom noční košili, nelze se divit, že když se pohodlně natáhla na záda a roztáhla nohy, byl na ní pohled opravdu velmi rozkošný.
Když Herolt slyšel rámus v kuchyni, dobře věděl, že Helmuta rozdělává oheň v peci. Ale znáte muže, když po ženě touží, chtějí se na objekt svého zájmu podívat alespoň poočku. A tak, ještě za tmy, jsme totiž uprostřed zimy, vstal, pomalu sešel po schodech dolů a tiše se připlížil až ke kuchyni. Když uviděl u ohně ležet na zádech půvabně rozvalenou Demutu s roztaženýma nohama, napadly ho popravdě všelijaké myšlenky, ale nakonec přece jenom v něm zvítězila mužská ješitnost, ale i opatrnost a řekl si: "Sice by bylo moc příjemné se k ní přiblížit, zalehnout ji a pořádně ji pomilovat, ale Demuta je zdatná ženská, klidně by se mohlo stát, že by se mě mohla pokusit zbavit tím, že by se trochu nadzvedla a snažila se mě obrátit na bok. A když vidím, jak jsou dvířka pece poblíž Demuty pěkně rozpálená, tak raději nechci pomyslet na to, že by můj zadek pocítil jejich žár … Ne, ne. Pro tentokrát milování oželím, raději se jí pomstím, té k pomilování hezké mrše!"
Herolt vzal z pece hořící poleno a šel opatrně nahoru do své komůrky. Polenem si zahřál trochu smůly, sundal ze stěny kulaté zrcátko a natřel jej z druhé strany rozehřátou smůlou. Pak tiše sešel se zrcátkem dolů do kuchyně, kde stále spící Demuta ležela rozvalená na zádech u ohně. Herolt se nad ní opatrně naklonil, jemně ji odsunul noční košelu a naskytl se mu nádherný pohled na klín. Opět dokázal potlačit svoji touhu a zrcátko opatrně přilepil mezi její krásná plná stehna tak, aby zrcadlilo její jeskyňku. Pak mu nezbylo nic jiného, než se opatrně vrátit do své komůrky a čekat, co se bude dít.
Demuta se po chvíli, ještě za šera, probudila. Hned poznala, že má něco mezi svými stehny. Vstala, natočila se směrem k peci, aby lépe viděla, nadzvedla si noční košili a podívala se mezi svá pevná stehna. S hrůzou zjistila, že přímo z její jeskyňky šlehá oheň. Milý čtenáři dobře tušíš , proč tomu tak bylo; zrcátko odráželo oheň hořící v peci. Ale Demuta nebyla až tak chytrá, aby jí to hned došlo, a proto začala hned křičet: "Jsem ztracena, zachraň mě Svatý Michale! Mé tělo i duše jsou v plamenech! Pane, paní, probuďte se! Když od ohně chytne dřevo a sláma, jsme všichni ztraceni!" Vystrašená selka běžela ihned dolů, protože chtěla vědět, co se to s děvečkou děje. Podívala se mezi její stehna a také ona viděla, že Demutě přímo z jeskyňky šlehají plameny.
"Demuto, co se to probůh s tebou děje?"
"Paní, copak nevidíte, že mé celé tělo je zevnitř v plamenech!"
"A nemáš bolesti? Víš co, já honem přinesu trochu vody nebo raději sněhu, abychom oheň udusily."
Ale ani sníh nepomáhal, neboť Demuta byla stále natočena k jedinému světlu v kuchyni, které vycházelo z pece. To se již dolu přihnal i sedlák. Jeho žena zalamujíc rukama mu běžela vstříc.
"Milý muži, stal se veliký zázrak, snad největší od stvoření člověka! Jen si představ, naše Demuta hoří zevnitř!"
Sedlák běžel k Demutě, aby se přesvědčil, zda skutečně tomu tak je. Také on uviděl z její jeskyňky šlehat plameny. Ale jako správnému mužovi to nedalo, a statečně si sáhnul mezi její stehna. Hmatem hned poznal, že Demuta má mezi stehny přilepené zrcátko. I vše mu hned došlo, a proto pravil s úsměvem: "Milá Demuto, nechtěla ses s Heroltem pomilovat, jenom si jej provokovala, a proto ti za trest smůlou přilepil mezi stehna zrcátko, a v něm se odrážejí plameny z pece. Věz, že brzy se vše doví všichni naši sousedé, a je možné, že časem se tento příběh dostane i k uchu nějakého pisálka, který jej sepíše, a tak se stane, že ještě i za stovky let si budou hlavně muži číst o tvé hořící jeskyňce. A ani bych se nedivil, když se jim ten příběh bude líbit."
Potud staroněmecký dekameronský příběh o zrcátku. A ponaučení? Vážené dámy, nelaškujte jen tak nazávazně s muži, uvědomte si, že žádnému muži nestačí jenom váš úsměv, letmý polibek, vaše hezké slovo či jiná nevinná laskominka, kterou mu dovolíte. Každý muž myslí především na spanilou krásu a hebkost vašeho klínu, a když mu do toho vašeho rozkošného soudku medu nedovolíte vklouznout a tam si pobýt, nemusí se vám to vždy vyplatit, přesně tak jako krásné Demutě.
Napsáno v Brně v roce 2001.