Dušan Polanský
Dělat kariéru je nemravné. Z čeho pramení takový můj radikální postoj? Asi jako každý, i já v průběhu svého zaměstnaneckého života, jsem poznal několik kariéristů. Žádný z nich mi ničím neimponoval, byli průměrní, chudí lidským duchem, neměli úctu k svým podřízeným a jejich ctižádostivost obvykle nebyla podložena zkušenostmi a znalostmi. Dokonce nemohu uvést ani jednu výjimku, která by podle známého přísloví: Výjimka potvrzuje pravidlo, můj názor definitivně potvrdila. Takže do doby, kdy poznám alespoň jednoho jakžtakž lidsky slušného kariéristu, je můj názor pouhou hypotézou. Z mých řádků může mít čtenář dojem, že věc přeháním, ale mé zkušenosti jsou jednoznačné. Tím pochopitelně netvrdím, že někteří kariéristé nejsou chytří lidé z hlediska pouhé výšky IQ. Ovšem u každého kariéristy si vždy musíte položit zákonitě otázku: Je chytrý, ale na co? Odpověď obvykle bývá smutná pro celé kariéristovo okolí: Jen a jen pro sebe.
Typická vlastnost všech kariéristů je především neúcta ke svým podřízeným, vnímají je pouze jako nástroj k dosažení dalšího stupínku ve své kariéře nebo udržení si alespoň svého postavení. Dokonce mám pocit, že tento rys je u žen ještě výraznější než u mužů. Holt na ženách je chorobná ctižádostivost až moc okatě vidět. Většina kariéristů neúctu k lidem často skrývá za maskou formální slušnosti vůči podřízeným. Pokud kariéristovi je některý podřízený užitečný a prospěšný při jeho kariéře, jedná s ním familiárně a kamarádský. Pochopitelně jakmile se situace otočí, velice rychle kamaradenschaft končí.
Jak bychom stručně mohli kariéristu charakterizovat po stránce pracovní? Stručně řečeno, miluje především porady, které osobně řídí a může svým podřízeným dokazovat svoji formální nadřazenost a hlavně neschopnost podřízených při plnění jím stanovených úkolů nebo plánů. Kariéristé obecně milují plánování a dělání přehledů, dávají si s oblibou zpracovat několik variant plánu a různá vyhodnocení. Proč tomu tak je, je nabíledni, milují vyhodnocování plnění úkolů a dokazování podřízeným, že jen a jen jejich neschopnost zhatila splnění jejich skvělého plánu. Další oblíbené pracovní činnosti kariéristy jsou: kontrola docházky; zda pracovník nepřekročil dobu návštěvy lékaře; plánování dovolených podřízených; připomínání podřízeným, jak jim tehdy a tehdy vyšel vstříc. Co naopak kariérista nesnáší je řešení konkrétních odborných problémů, to vám pak velmi rychle odpoví, že na to má přece vás. Každý kariérista je ve své podstatě tichošlápek, i když vůči okolí vystupuje teatrálně sebevědomě. Nerad plní úkoly a řeší problémy, kde musí vzít na sebe konkrétní riziko nebo se dostat do konfliktu s nadřízenými. Pramení to z toho, že odpovědnost zásadně přesouvá na podřízené. Ovšem když se dílo podaří, buší se do prsou, že je to právě jeho zásluha a první natahuje ruku pro odměnu.
Značná část kariéristů je až s podivem činorodá, problém je, že díky své neerudovanosti svoji energii vynakládají často na plánování nesmyslů, které pak přenáší na podřízené. Nemluvě o tom, že svou zbytečnou činorodostí otravují podřízené při plnění jejich úkolů. Menší část kariéristů jsou líní a pohodlní lidé, kteří kariéru dělají hlavně kvůli tomu, aby vedli pohodlný život v zaměstnání bez nutnosti něco konkrétního dělat.
Kariérista miluje různá privilegia, kupříkladu jeho pracovní doba je obvykle zcela volná a běžně si v pracovní době vyřizuje soukromé záležitosti, ale na druhé straně s velikou vášní kontroluje využití pracovní doby podřízených zaměstnanců. Je to v souladu s příslovím: Podle sebe soudím tebe, takže si logicky myslí, že podřízení jsou stejní darebáci jako on.
V případě kolapsu kariéry, ti slušnější a schopnější odchází z pracoviště se vztyčenou hlavou a vypnutou hrudí; podotkneme, že často i se slušným odstupným. Ti neschopní se snaží udržet si nějaké místo v rámci svého pracoviště. Obvykle pak hrají roli těch, jimž bylo ublíženo, a proto se obvykle tváří uraženě. Je to jakási obrana proti neschopnosti se činorodě zapojit do konkrétní tvořivé práce na pracovišti. K dobrému klimatu na pracovišti tento stav sice neprospívá, ale kariérista dobře ví, že jenom těžko by si sehnal jiné místo, takže otravuje vzduch a jen tak lehce se ho nezbavíte.
O kariéristech by se dal napsat celý román či dlouhá hra, ale uznejte, že kvůli takovému plevelu vymrhat energii a papír, by byla kolosální hloupost.
V Brně uprostřed prosince roku 2010