Zaslepení z nenávisti
Dušan Polanský
Psát o zaslepení z nenávisti mi popravdě nedává větší smysl, protože je to nejčastější a všeobecně známé zaslepení od dob, co lidé jsou lidmi, a jistě tomu nebude jinak ani v budoucnu. Přiznám se, že k psaní mě asi nejvíce inspiroval schématický obrázek od mé vnučky, který nemilosrdně a krutě vystihuje vnitřní podstatu nenávisti. Obrázek určitě nemá nic společného s křesťanskou věroukou, které nás učí, že kdo do tebe kamenem, ty do něj chlebem.
Vypsat všechny možné nenávisti snad ani není možné, to by vydalo na příšerně tlustý svazek. Pokud jde o osobní nenávist vůči určité osobě či určitým osobám, zdrojem nenávisti je ve většině případů křivda, která byla způsobena konkrétnímu člověku nebo osobám mu blízkým. O vzájemné nenávisti národů či států vedoucích často až k válkám byly již historiky popsány statisíce a statisíce stránek, nakonec již Starý Zákon je především kniha o nesmiřitelné nenávisti mezi národy, rody a dokonce nenávisti uvnitř rodin. Když opustíme tenhle nejvyšší level nenávisti, a podíváme se do nižších pater života společnosti, tak v moderní době jsme svědky vzájemné nenávisti politických stran uvnitř států v rámci politického boje, což je jenom civilizovaný název pro tento typ nenávisti. Naštěstí tahle nenávist se často vybíjí jenom ve slovních konfrontacích a bojích o mocenské fleky či takové, kde makat nemusíte, nemáte žádnou faktickou odpovědnost a přitom to pěkně sype. Zaplať za to pánbůh. Občas to horší bývá s nenávistí i mezi konkrétními lidmi. Důvodů je habaděj. Ten si žije jako lord, má vše, a já dřu bídu, a přitom makám celý život jako mourovatý. Ten je zdravý jako řípa, a já trpím odedávna těžkou nemocí. Kéž by něco podobného postihlo i jeho, aby poznal, co to je, trpět a nemít ze života nic a přitom navíc vědět, že zde člověk dlouho nebude! Já se narodil do chudé rodiny, a támhleten už při narození byl za vodou, protože se narodil do bohaté rodiny! Kéž by poznal, co to znamená každou korunu v ruce několikrát otočit, nemít vlastní bydlení, platit vysoký nájem, o dovolené si nechat jenom zdát, nemoci dětem dopřát alespoň něco z toho, co mají děti bohatých jaksi automaticky atd.! Na toho grázla letí holky jako divé, a na mě pěkně z vysoka kašlou. Kéž by poznal, jaké to je být takto z jejich strany ignorován, protože Bůh mi nenadělil tak hezkou postavu, takové společenské postavení, takovou chytrost jako jemu! Moje láska se na mě vykašlala, vzala si toho proto a proto, a přitom já ji opravdu miluji! Ta potvora si žije jako v bavlnce a já, která jsem poctivě vystudovala a tvrdě makám, mám jenom oči pro pláč! Muži o mě nemají zájem, a když, tak jenom tací, co nestojí ani za zlámanou grešli, jde jim jenom o to, abych je živila! Zmiňovat univerzální celospolečenskou nenávist proti zločincům hrubého kalibru, kteří se živí násilím všeho možného druhu většinou na slušných lidech, vraždami, vyhrožováním, vydíráním, distribucí a prodejem drog a jinými zločiny je snad i zbytečné. Také nenávist proti kouzelně zbohatnuvším lidem má svoje pevné místo nejen v těch chudších vrstvách společnosti. V této souvislosti funguje i nenávist proti rafinované slovní obraně bohatých, vyjádřené v onom známém imperativu: Nezáviď!
Podle těchto, jenom fragmentárně zmíněných, zdrojů nenávisti, by si Marťan, který právě přistav na Zemi, myslel, že uvidí všude kolem pobíhat lidi s mačetami a brokovnicemi, kteří v očích mají jenom zášť. Byl by ale realitou překvapen, všude by viděli jenom více méně civilizovaný uhlazený poklid. Je to proto, že lidská civilizace by podle představ Marťana nemohla fungovat. K tomu, aby většinou vládl uhlazený poklid, k tomu si civilizace vyvinula řadu pák. Především jsou zde mocenské orgány, jako je armáda, policie, prokuratura, soudy; no a s tím související odpovídající podpůrné prostředky, tedy hlavně vězení. Kdyby byly tyto mocenské orgány jedinými kompenzátory výbuchů nenávistí, to by ani zdaleka nestačilo a hlavně by to stálo společnost obrovské finanční zdroje. Musí zde fungovat něco, co lidi přesvědčí, že existuje i jiná obrana proti výbuchům nenávisti než silové řešení, a to něco musí být v lidech, v jejich duších a myslích. Je sice pravda, že hlavně v duších a myslích slušných lidí, ale těch je naštěstí většina. To něco je víra ve vítězství dobra a slušnosti a naší schopnosti a vůli zlo umět odpouštět, sice s obrovským sebezapřením, ale přece jenom tahle schopnost v nás je zabudovaná, což je dáno výchovou v rodině, ve škole a v případě věřících i v náboženských institucích. I přesto ani mocenské orgány a zmíněná výchova nemohou univerzálně zabránit projevům násilí, protože zlo je nezničitelné, naštěstí i touha po vládě dobra a slušnosti je také trvalá.
Další faktor, který komplikuje boj s nenávistí, je právě ona fascinace, ono zaslepení nenávistí. Podívejte se např. na současnou filmovou produkci, většina tzv. akčních filmů, detektivek a dramat je o individuální pomstě za napáchané zlo, které mocenské orgány nepotrestaly. Hlavní protagonista, obvykle urostlý muž či zdatná a obvykle i krásná žena, kteří perfektně zvládli nějaké to bojové umění a jsou vybaveni slušným arzenálem zbrání, berou spravedlnost do svých rukou. Zabíjí nenáviděné padouchy, nejednou bohaté a mocné, jako na běžícím páse; potažmo dostanou nenáviděného surového psychopata. Je otázkou, ale tuhle otázku si již obvykle filmové dílo neklade, zda vykonaná pomsta mstitelům bezpráví přinese kýžený pocit zadostiučinění a hlavně duševní klid do dalšího života. Zda vykonanou pomstou, třebaže oprávněnou, se sami nestanou ztělesněním zla. Na tyhle psychologické složitosti dává jasnou odpověď pouze křesťanská víra. Učí nás, že sice oko za oko, zub za zub, ale současně platí, že máme milovat své nepřátele. Otázka je, že když se pomstíme za strašnou a krutou křivdu tím nejpřísnějším možným způsobem, tedy zabitím těch, co nám ublížili, jak naplníme druhou část křesťanské morálky, podle které máme milovat své nepřátele? A současně se nabízí i druhá otázka: Nebude naše ukojení nenávisti, tedy vykonání trestu, třeba i zcela zaslouženého, coby bumerang přetaveno v osobní pomstu na nás či osobách nám blízkých? Určitě nikdo nedokáže dát na tyto otázky univerzální odpověď, vždy bude silně závislá na kontextu celé situace, která k zaslepení z nenávisti vedla. Ovšem to by nám nemělo bránit, pokusit se na tyto otázky najít před zamýšleným vykonáním pomsty rozumnou odpověď.
Důkazem toho, že nenávist a zaslepení z nenávistí je složitý psychologický i společenský jev, který zde byl a bude věčně, je skutečnost, že není přímo jedním ze smrtelných křesťanských hříchů, spíš je zmíněn zprostředkovaně přes hněv. Hněv se podle křesťanské věrouky projevuje nezvladatelnými pocity zlosti a nenávisti vůči jiné osobě, ale i vůči sobě samému. Ovšem tahle definice nepostihuje výše zmíněné společenské jevy, jež jsou zdrojem nenávisti.
Závěrem bychom se měli alespoň pokusit naznačit, jak se vyrovnat se zaslepením z nenávisti, tedy aby nás zcela nepohltila. Asi by nebylo rozumné chtít se pomstít ženě, která se na vás vybodla, a dala přednost jinému; potažmo o pomstu na jejím novém amantovi. Když dala přednost, tak dala, ať si trhne nohou; a podobně i ten její amant! Pochopitelně to platí i v obráceném gardu, když tím darebákem je muž. Další případné, spíš nevážné situace, které nestojí za tasení kudle či pořádného klacku, ale spíš za řádné klidné uvážení, si každý jistě domyslí na základě zkušeností ze svého života nebo okolí. Ovšem my budeme zde uvažovat pouze ty případy, kdy opravdu jde o hluboké ublížení, které nám nebo někomu nám blízkému významně poznamenalo či zničilo celý život. Ve vážných případech v první řadě vyčerpat všechny možnosti, které vedou k právnímu řešení, tedy k potrestání pachatelů cestou příslušných státních orgánů. Pokud se to nepovede, třebaže pravda a právo je na naši straně, nevzdávat to, je potřeba si stěžovat, odvolávat se, argumentovat, kde to jenom možné je. Sice vás budou považovat za blázna, dokonce se vás mocní a bohatí pokusí zavřít, ale většinou člověk není na světě sám, má rodinu, kamarády, věřte, že vždy se najde někdo, kdo se vás zastane, podpoří a možná bude za vás i bojovat. Tyhle kroky vůbec neznamenají, že vás nenávist zaslepila; je to jenom důkaz toho, že víte, kde je pravda, a proto se domáháte spravedlnosti řádnou cestou. Pokud nezafunguje ani tohle a pokud nechcete na spravedlnost rezignovat, budete se muset stát mstitelem, který vezme spravedlnost do svých rukou. Ale to je opravdu hraniční situace, do které vám nepřeji se dostat.
V Brně 23. listopadu 2023.