Dušan Polanský
Stalo se jakousi intelektuální módou tvrdit, že dnešní generace se věnuje „sexování“ méně než naše či předchozí generace, a proto se také rodí méně dětí. Tahle korelace je sice nesmysl, ale znáte to, když něco tvrdím, argumenty pro si již člověk najde nebo vymyslí či domyslí.
Tedy podle mnohých prý málo „sexování“ je hlavní příčinou toho, že se rodí méně dětí než kdysi. Tenhle argument je silně zavádějící, protože jsou lidé, co se v sexu přímo vyžívají a užívají si jej málem do srdečního kolapsu, a přesto mají málo dětí nebo je nemají vůbec. Asi je zbytečné uvádět, že dnes je antikoncepce daleko propracovanější než tomu bylo za minulých generací, takže se „sexuje“ více bez nervů než v minulosti.
Podle vědců podíl na tom, že se rodí méně dětí, má i nezdravý životní styl, silná chemizace potravin, ne vždy zdravé životní prostředí. Důkazem toho je, že přibývá případů, když partneři se snaží seč mohou, ale jejich úsilí nenachází šťastného naplnění. Rovněž negativně působí faktor odkladu rodičovství z různých důvodů; studium, užít si mládí, postavit se ekonomicky na vlastní nohy, ženy chtějí být ekonomicky nezávisle na partnerovi atd. Jakousi všeobecnou módou se staly i volné svazky, tedy nemanželské. Nejčastější důvody jsou dva: nechat si otevřená zadní vrátka pro únik ze vztahu s tím, že se alibisticky tvrdí, že úřední papír k lásce nepotřebujeme, důležité je pouze to, že se máme rádi a udržet si pod kontrolou vlastní majetek. Nepřímo volné svazky podporuje i stát, např. vyplácením finanční podpory svobodným maminkám, přičemž je všeobecně známo, že většina z nich žije s "přítelem". Za nás to fungovalo jinak, byt vám obec či podnik nepřidělily dříve, než dokud člověk nevstoupil do svazku manželského. Ovšem jako nejdůležitější faktor nižší porodnosti je pravděpodobně faktor pohodlí. Moderní člověk si chce obvykle více užít než přinést na oltář rodičovských starostí o děti. Ovšem neplatí to pro všechny potenciální rodiče. Každé zevšeobecnění je totiž zavádějící.
Mít více dětí a vybudovat jim kvalitní materiální a duchovní zázemí to chce i odpovídající finanční zabezpečení. Dnes jsou finanční požadavky na výchovu dětí zcela jinde než kdysi. Uvádět proč tomu tak je, je snad zbytečné. Vzpomínám si, jak po revoluci 1989 se objevily názory od některých pravicových politiků, že děti by měl mít jenom ten, kdo si to může finančně dovolit. Tupost tohoto názoru nebudu komentovat, spíš mi jde o to, že již tehdy mnozí lidé s pravicovým myšlením vnímali děti jako určitou formu luxusu. Dokonce v devadesátých letech mnoho mladých lidí pod vlivem podobných názorů považovalo děti, třebaže si je mohli dovolit, jako jisté sekundum, že prioritou je užívat si života, cestovat po světě, podnikat, být zcela svobodným, užívat si volných vztahů. O důsledcích téhle „propagandy“ je zbytečné psát. Naštěstí hloupost netrvá věčně, dnes mladí lidé dobře ví, jaký je nejen zákon zachování života, ale i osobního štěstí. Jenom dodám, že naprostou netaktností hlasatelů „sexismu“ je odsuzovat ženy, které nemají děti. Drtivá většina těchto žen děti chtěla, ale jednoduše jim to v životě z různých důvodů nevyšlo. Podobně jako některým mužům. Takový život už je, někomu velkoryse přeje, vůči někomu je skoupý.
Zajímavý protiargument ohledně malého počtu nově narozených dětí je, že mladí lidé mají problémy s bydlením. Ti, co to popírají, tedy tvrdí, že to není pravda, argumentují statistickými údaji, podle kterých bytů a rodinných domů je vlastně dost. Někde jsem vyčetl, že dokonce 2,2 osoby na byt či rodinný dům. Statistické údaje jsou obvykle zavádějící. Ne jinak je tomu v tomto případě. Je otázkou, co se rozumí bytem, např. i 1 + kk je byt, dokonce se za současného stavu pokročilo dál, začínají se stavět tzv. minibyty, ovšem nevím, jak byste v podobných bytech provozovali rodinu, třebaže dnes se i takové byty prodávají za miliony. Nemluvě o tom, že děti mají kola, lyže apod. to vše musíte také někam dát. Panelové domy mají kóje, kočárkárny a sušárny, kdežto nově postavené často jenom podzemní garáže. Vyrůstal jsem v šestičlenné rodině a bydleli jsme v malém bytě 2 + 1 v dobách, když jsme čtyři děti chodily do školy. Co vám budu povídat, mít svůj pracovní stůl bylo pohádkové sci-fi. Dnes je problém ale i jinde. Bohatí lidé vlastní často několik nemovitostí, které za drahý peníz pronajímají. Dobře ví, že si to mohou dovolit, protože stát skrze zdánlivě sociální příspěvek na bydlení tuneluje státní pokladnu a přesouvá peníze do kapes majitelů nemovitostí. Další faktor je nárůst počtu obyvatel v důsledku Bruselem nepřímo podporované migrace; v krátké době nás bude 11 milionů. Dlouho mělo Česko 10 milionů obyvatel. Milion lidu navíc, to chce navíc cca 200 tisíc nových bytů. Kde je ale vzít? Možná to vyřeší zmíněné minibyty nebo přenosné obytné kontajnery. Jenže možná i ty skoupí bohatí či firmy a budou je pronajímat za nekřesťanský peníz.
Další, dost často uváděný, argument pro pokles sexuality souvisí s technologickým pokrokem, tedy novými digitálními technologiemi, že např. mladí často čumí do mobilů, PC, hrají digitální hry, že raději komunikují prostřednictvím technologií než přímo mezi sebou, tedy pokud to možné je apod. No a že důsledkem je, že o to méně času věnují svým protějškům potažmo zájmu o protějšky. Částečně to pravda je. Ovšem technologie automaticky přináší i faktor větší informovanosti, např. i o sexu. Takže z tohoto pohledu technologie nás lákají do říše sexuálních praktik několikanásobně více než tomu v minulosti. Jistě, někomu stačí, když si pustí nějaké to porno, ale spíš si myslím, že např. zmíněné porno daleko více lidí nabudí, než utlumí jejich sexuální touhu. To stejné platí o erotických časopisech, knihách, filmech apod. Nebo u vás to tak nefunguje? A když ne, tak jak?
Další faktor pro podporu poklesu „sexismu“ je, že dnes mnohé ženy nechtějí děti z toho důvodu, že by je porodily do „zlého“ světa. Mnozí tenhle názor považují za naprosto hloupý nebo mírněji nepodložený, ale zase až tak radikální bych při kritice tohoto názoru nebyl. Hlavně ženy mají pravdu v tom, že svět se stal složitějším, ohroženějším a nebezpečnějším, nemluvě o tom, že svět v současnosti zachvátil fanatismus zbrojení a někteří lidé po válce doslova touží, jen si myslím, že po takové válce, kde oni bojovat nebudou, ale za ně budou umírat jiní. Pocit matky, že potenciálně vychovává syna či syny pro masomlýnek války a pro zájmy bohatých a mocných musí být strašný. Proto odsuzovat neochotu být rodičem z těchto důvodů jako něco, co je hloupé, je přinejmenším také hloupé.
A když už někdo horlí pro sexismus, není zlé mu připomenout celou nauku katolického křesťanství, která nic proti sexu nemá, ale střídmost doporučuje. Tedy nejen v sexu, ale i v stylu života, počínaje jídlem a pitím. Ne hamižnost, ale vstřícnost a tolerance k okolí. Možná, že když se tímto pravidlem budeme řídit všichni, přijde na svět i více křesťanských dětí.
Když už jsem zmínil střídmost v sexu, pro argument „nesexismu“ se často uvádí skutečnost, že někteří lidé se s oblibou utíkají k virtuálnímu sexu, tedy sex prožívají jenom jako, ne fyzicky s živým partnerem, případně se utíkají k používání různých erotických pomůcek, viz pestrou nabídku různých sex-shopů. Zase je třeba rozlišovat, pomůcky mohou pomáhat sexu si užít, když to nejde normální cestou nebo když už další děti jsou nežádoucí, ale mohou být také určitou formou deformovaného chápání sexu. Je to jako s nožem, můžete jej použít k nakrájení cibule na guláš, ale můžete ním také někoho, kdo vás štve, zavraždit.
Třebaže k našemu tématu by se dalo napsat toho ještě hodně, přece jen závěrem si ještě neodpustím jednu poznámku z ne tak dávné historie. Je známo, že slovem proletariát se ještě nedávno v průmyslových zemích označovala nejnižší společenská vrstva lidí bez majetku, která se vyznačovala jediným „majetkem“, a tím byly děti. A obvykle ten „majetek“ tvořilo hodně dětí. Také víme, že za prvotního vykořisťovatelského kapitalismu nebyla omezena délka pracovní doby a ani práce dětí nebyla považována za nic až tak amorálního (čti např. romány Charlesa Dickense), navíc dělníci neměli právo volit, organizovat se a byli nuceni přijímat práci za jakoukoli mzdu a za jakýchkoli podmínek. Myslíte si, že taková manželka proletáře, která v životě porodila hodně dětí – často je rodila jako na pásu –, které často trpěly bídou a musely od deseti či jedenácti let tvrdě pracovat si užívala hodně sexu, když už tvrdíme, že málo dětí je proto, že se málo „sexuje“? Řekl bych, že dnes většina žen „ sexuje“ více než zmíněná žena proletáře z Anglie devatenáctého století, ale rodit děti jako na pásu odmítá. Proč tomu tak je, je snad zbytečné rozvádět.
V Brně 10. srpna 2025.