Dušan Polanský
Stalo se jakousi módou hlavně z řad psychologů, sociologů a starších učitelů vyslovovat negativní soudy pokud jde o inteligenční kvocient (IQ) dnešní populace, tedy že prý úroveň intelektu postupně v průměru klesá, tedy laicky řečeno, že postupně jako lidstvo v průměru hloupneme. Na podporu názoru zmíněných skupin se uvádějí hlavně tyto důvody: dysgenický efekt, tedy že hloupější rodiče mají více dětí, kdežto vzdělaní lidé obvykle málo; všeobecné zblbnutí v důsledku nadměrného používání moderních digitálních technologií, jako jsou televize, internet, sociální sítě, mobily a v poslední době hlavně umělá inteligence (AI), a také, že se uplatňuje efekt mixování populace méně vzdělanými migranty. Pak jsou tu faktory, které souvisí s celkovou změnou stylu života, tedy hlavně s všeobecným poklesem podílů fyzické práce a přirozeného pohybu na čerstvém vzduchu a nedobrými stravovacími návyky méně kvalitními potravinami. Často se také uvádí pokles zájmu mladých o čtení knih, a z toho pramenící neschopnost se soustředit na čtení delších textů a textu porozumět, což také moc upevňování IQ nepomáhá. Rovněž často je diskutován podíl vzdělání a v poslední době i inkluze na základních školách na úroveň intelektu.
Tendence k poklesu IQ je zde myšlena z dlouhodobého hlediska, např. po desetiletích nebo po celých generacích, tedy cca v měřítku cca 25 až 30 let. Pokud mluvíme o dlouhodobosti jistě nejvýznamnějším faktorem je faktor genetický. V případě zdědění některých negativních charakterových a fyzických vlastností se ne nadarmo a přesně říká: genetika je svině nebo jaký otec, takový syn anebo jaká matka, taková dcera. Ne jinak je to s děděním IQ. Kupříkladu také já nemohu na tom být po této stránce moc dobře, neboť můj praděd z otcovy strany byl na Slovensku obecný pastýř. Můj děda, tedy jeho syn, obyčejný zemědělský dělník. Až táta to trochu napravil, byl zemědělský inženýr.
Vše zmíněné, i další nezmíněné, nějak ovlivňuje naše kognitivní schopnosti, tedy schopnost vnímat, soustředit pozornost, učit se, myslet, pamatovat si určité fakty, umět je posuzovat v návaznosti na určitý kontext, přijímat samostatná rozhodnutí a umět se jasně vyjadřovat ústně či písemnou formou. Prostřednictvím kognitivních funkcí člověk vnímá svět kolem sebe, jedná, reaguje, zvládá různé úkoly a je vyhodnocuje. Je si důležité uvědomit, že kognitivní funkce jsou jenom jednou z oblastí lidské psychiky, třebaže z pohledu praktického života velice důležitou pro přežití.
V dalším si dovolím čistě z mého pohledu se podívat na některé výše uvedené skutečnosti, třebaže některé z nich i já považují za závažné na částečnou podporu výše uvedeného tvrzení, tedy že postupně v průměru hloupneme. Kupříkladu zdravý životní styl, pohyb na čerstvém vzduchu, rozumná míra manuální práce jistě přispívají k dobré kvalitě duševního života, tedy i k udržování, potažmo mírnému růstu IQ, opět vše myšleno z hlediska dlouhodobého. Jenomže když je někdo na tom ekonomicky nedobře a bydlí v paneláku, kde široko daleko není žádná zelená příroda, tak si moc zdravého životního stylu neužije. Jistě, dá se s tím i za této situace bojovat, ale to je již moralizování těch, co jsou na tom v tomto ohledu lépe.
Je asi pravdou, že čím více digitalizace, tím více nám upadá verbální paměť, která určitou spojitost s IQ asi má. Jednoduše si již mnohé nemusíme pamatovat, stačí si to vyhledat na internetu. Ovšem mezi námi, za mých časů na nás učitelé chtěli, abychom si pamatovali kdejakou hloupost. Možná tím naši paměť cvičili, ale něco za něco, nebylo pak tolik času na trénování logického myšlení. V každém případě platí, že verbální paměť je dobré trvale trénovat. Možnosti je habaděj, pokud vás nebaví učit se cizí slovíčka, můžete v hlavě trvale mít průběžnou tabulku první fotbalové ligy, nebo všechny hlavní města všech států světa s počtem jejich obyvatel, pamatovat si gramáže kuchařských receptů, jízdné řády, názvy všech polních kytek atd. atd.
V této i v širší souvislosti to schytává za pokles IQ ve zlém hlavně AI. Ovšem platí, že AI je nový fenomén, takže zatím se nestihla podílet na poklesu IQ, pokud vůbec nějaký pokles jednou kvůli AI vůbec bude. A vyslovovat předem soudy jaksi nemá nic společné s vědeckou seriózností. Je pravda, že mnozí ji již teď proklínají, např. učitelé cizích jazyků a překladatelé, proč tomu tak je, je asi zbytečné vysvětlovat. Ovšem je potřeba vidět pozitiva, a zdá se mi, že těch je daleko více než záporů. AI je vám k dispozici kdykoliv, když se např. učíte a něčemu nerozumíte. Když o to požádáte, AI ráda vám to vysvětlí na dalších příkladech, dokonce vám vygeneruje i test na to, co vám nejde, a hlavně vám ho podrobně vyhodnotí. To není v silách žádného učitele, který má ve třídě např. 25 žáků či studentů. Spíš si tedy myslím, že AI nebude příčinou poklesu našeho IQ, naopak jej bude rozvíjet. To, že dokáže nahrazovat naše kognitivní, kreativní a umělecké schopnosti nemusí být tragédií, tragédie začíná tam, kde nedokážeme intelekt AI tvořivě využívat. No a to se musíme naučit, přesně tak, jako jsme se museli naučit psát psacím perem, později psacím strojem a nejnověji textovým editorem. Nakonec co si budeme povídat, AI vám střechu neopraví, ani splachování na WC, ani nenatře plot, či neporyje zahrádku atd. Máme AI a přitom byty jsou oproti minulosti pohádkově drahé. Jak to, vždyť máme dokonalejší techniku, máme AI? Je to prosté, nejsou řemeslníci a kvalifikovaní dělníci!
Pokud jde o sociální sítě (osobně členem žádné nejsem), doporučuji k tomuto fenoménu přistupovat s rozumnou mírou. Vysedávaní na nich do pozdní noci vám toho asi moc nepřinese. Když už něco, tak určitě horší spánek. Nakonec žádné sociální sítě nemáme, protože nikdo neví, co je na nich sociálního. Jsou to jenom obyčejné komunitní sítě.
Obecně platí, že čím více nás vynálezy zbavují rutinní práce, o to více praktický život od nás vyžaduje hlubší pochopení řešených problémů a tvořivého přístupu k řešení. Ovšem nelze nahrazovat nevědomost umělou tvořivostí. Všimněte si typický jev, tak běžný u politiků nebo manažerů ve vysokých státních funkcích. Ještě asi neusednou do křesla a už srší nápady, aniž by se předtím podrobně seznámili s danou problematikou. A opět dodejme, že nejen v minulosti, ale i dnes mnohým rutinní činnost vyhovovala nebo vyhovuje. Naučí se jí, a cítí za vodou, typické je to pro práci státních úředníků, kteří většinou vykonávají jenom přesně definovanou činnost. Tohoto typu práce bude s nástupem AI prý hodně ubývat. Uvidíme. Zatím ale paradoxně např. státních úředníků přibývá. Stát dokonce průběžně generuje nové a nové úřady, nová místa … Rozbor toho, proč tomu tak je, by byl vcelku jednoduchý, ale takový rozbor není posláním tohoto textu. Takže vynálezy nám většinou pomáhají nejen při práci, ale i s IQ. Spíš mnozí vynálezy pomlouvají proto, že neumí vysvětlit jejich podstatu. Kupříkladu zatím u nás není na českém trhu kniha, která by dostupným způsobem vysvětlovala i neodborníkům, jak funguje AI. Nakonec nic takového není ani pro chytrý mobil.
Pokud jde o technický a technologický pokrok, dost kritiky schytává televize. Je pravda, že když čumíte dokola jenom např. na nekonečné seriály, či detektivky nebo fotbal (přiznám se, že k poměrně systematickým sledovačům fotbalu patřím) anebo povídačky politiků, asi růstu vaší inteligence to nepomůže. Možná někdy nám to pomůže relaxačně. Ale jak se říká: dobrý sluha, zlý pán. Televize na mnohých kanálech vysílá řadu kvalitních odborných pořadů, takže není důvod televizi kvůli dopadu na výši IQ proklínat. To stejné lze napsat i o internetu. Může vás posunou výš, ale i zblbnout, podobně jako slepá láska.
Jak je to se vzděláním a jeho dopady na intelekt? Obecně se jeho význam přeceňuje a na druhé straně podceňuje význam rukodělné práce. Abych uvedl nějaký příklad, říká se, že matematika nás učí logickému myšlení, tedy kromě jiného. To jako řemeslník, který si plánuje složitější objednávku, např. rekonstrukci nějakého staršího stavebního objektu, nemusí logicky myslet, ujasnit si co a jak udělá, návaznosti, jaké materiály musí objednat? Zkuste někdy, pokud máte tu možnost, sledovat při práci např. stolaře, elektrikáře, instalatéra, obkladače či jiného řemeslníka. Určitě nikdo z nich svým potomkům IQ nesnižuje. Jejich práce je na intelekt náročnější než většiny státních úředníků. Podívejme se do starověku nebo středověku. Málo řemeslníků umělo číst, ale podívejte se na ty nádherné dodnes svému účelu sloužící stavby, nádhernou výzdobu katedrál a jiných budov. To co kdysi uměl řemeslník, dnes neumí ani do nebe velebení umělci. Tedy pokud nechceme jít s IQ dolů, je třeba věnovat rukodělné práci, tedy praktickým činnostem, daleko více pozornosti než teď. Když píšu více, myslím tím o 300 nebo 400 procent více. A někdy to nemusí být až tak složité, např. na základní škole stačí zařadit do výtvarné výchovy psaní ozdobným písmem nebo v informatice psaní všemi deseti. Ovšem učitel na to musí mít. A ještě něco, pokud vzdělání není podloženo praktickou činností a zkušenostmi, jedná se jenom o něco formálního. Intelekt se tříbí právě v konfrontaci s praktickou činností.
Jak je to s četbou knih? Všelijaké! V každém případě se soudy bych byl opatrný. Není tomu tak dávno, co textové editory vytvořily prostor pro generovaní tisíců nových spisovatelů různé kvality. Kdysi, když se psalo brkem, musel ten, kdo se chtěl uživit jako spisovatel, opravdu umět psát. To víte dvacetkrát přepisovat román dá jednomu časově zabrat. Dnes si v textovém editoru můžete s textem hrát donekonečna, a když to nejde přesunete to na AI, a ta si již s tím vaším nedodělkem nějak poradí. Dnes v ČR vychází ročně málem cca 2 000 titulů. Kdybychom se podívali např. o 100 let zpět, bylo by to několikrát méně. No a když budete číst jenom např. ženské romány, detektivky, thrillery, nevím, nevím, zda svým potomkům pomůžete, pokud jde o IQ. Jistě tedy číst, ale nejen zábavný žánr či kvalitní beletrii, ale např. i populárně vědeckou literaturu, nemluvě o odborné literatuře. Bohužel populárně vědecké literatury nevychází zase až tolik. To víte napsat zajímavý, dobře čtivý populárně vědecký titul i pro laiky je určitě těžší než napsat zamilovaný román. Tím netvrdím, že světová literatura nezná kvalitní realistické zamilované romány, např. Paní Bovaryová od Gustava Flauberta. Když už jsem zmínil přepisování, prý Gustav Flaubert přepisoval (inkoustem) tenhle román několikrát. Holt, neměl textový editor. Asi takhle, nepomůže vám k pochopení např. speciální teorie relativity, když si přečtete např. deset tlustých životopisů Alberta Einsteina, ale pokud si poctivě prostudujete a pochopíte cca 100 stránkovou odbornou publikaci k tomuto tématu určitě svým šedým buňkám pomůžete více. Takže je to o kvalitě toho, co čteme. A nemusí být toho vůbec moc!
Souhlasím s názorem, že nestačí si potřebné umět vyhledat na internetu. Nakonec vše potřebné tam ani zdaleka není. Obvykle ti, co si myslí, že je tam vše, neřešili v životě složitější problémy. Platí, že člověk by měl mít určité základní penzum znalostí, aby se dokázal zorientovat, co má vůbec hledat. Tohle je především veliká výzva pro školství. Promyšleně budovat tohle základní penzum a neučit to, co si žák nebo student snadno vyhledá na internetu. Kupříkladu učit zeměpis jako za časů mé základky (1958-1966) asi nebude dobrý nápad, když na internetu máte k dispozici podrobné mapy, můžete se procházet v městech po ulicích pomocí panáčka, v televizi běží spousta cestopisných filmů, nemluvě vůbec o tom, že dnes mladí hodně cestují. Třebaže i tady platí, že základní penzum by škola měla dát. Hledat Čad v Asii nebo nevědět, co je to Golfský proud a jaké má dopady na klima, asi není dobrou vizitkou žádného školáka či studenta.
Bezpochyby důležité pro každého z nás z hlediska kvality a výše IQ je umět kritický myslet. Nikdy by nám neměl stačit oficiální názor, nebo odvolávat se na to, že to řekl nějaký významný či důležitý člověk, že to říkali v televizi nebo, že jsem to četl na internetu. Na posledním zmíněném médiu toho je a ve všech možných variantách! Kritické myšlení neznamená zpochybňovat vše, ale především je to styl myšlení, kde si informace nejprve ověřím, kde platí, že než se do něčeho pustím, vše si řádně promyslím a snažím se mít i vlastní názor. Opět ne za každou cenu, ale vždy, když mi moje IQ říká, že to, co mi někdo říká nebo mi chce namluvit, nesedí. A věřte, že těch, co nás chtějí oblbnout, jsou hromady a dokonce jsou za to placeni. A právě moderní technologie jim do rukou dávají k tomu oblbování silné nástroje. Ovšem na druhé straně tyhle nástroje také slouží nám, abychom se bránili oblbování.
Dalším význam faktorem majícím vliv na udržování a rozvoj intelektu je vykonávané povolání. Vůbec volbě povolání se trvale nevěnuje dostatečná pozornost hlavně ze strany rodičů, čímž trpí nejen jednotlivec, ale i společnost. Jednotlivec tím, že často nakonec pracuje – přesněji trápí se – v oboru, k němuž nemá vztah ani předpoklady. Společnost tím, že investovala zbytečně peníze do nevyužitelného, někdy dokonce zcela zbytečného, tedy v praxi nevyužitelného vzdělání. Typickou ukázkou jsou někteří absolventi různých humanitních a společenských oboru, který často končí jako státní úředníci na místech, kde nejenže nevyužívají svoje vzdělání, ale navíc tyhle místa zabírají, jelikož by na jejich místě měl sedět někdo jiný s jiným vzděláním. Výše zmíněná vzdělání totiž často ani nemohou v praxi využít, jelikož společenská poptávka po jejich oboru je malá, ale znáte to, když studovat tento obor – často s atraktivním názvem – bylo tak lákavé ... Podobně je to u kluků, kteří jsou manuálně šikovní a tvořiví, ale protože rodiče to chtěli, vychodili např. gymnázium či jinou střední školu nebo dokonce nějakou vysokou. Přitom jsou to praktici, ne typy pro vysedávaní nad knihami nebo koukání do počítače. Pak v životě dělají vše možné, jen ne to, k čemu mají předpoklady, a kde by si slušně přišli na své po stránce finanční, navíc by je práce bavila a pro společnost by byli velikým přínosem. Píšu o tom proto, že našemu IQ jistě prospívá, když děláme to, k čemu máme přirozené předpoklady a vztah. Když tomu tak není, trpí i náš intelekt.
Coby poslední aspekt zmíním často přetřásanou inkluzi na základních školách. U velké části veřejnosti převládá názor, že hlavně inkluze na základních školách je příčinou toho, že ti šikovnější nemohou vyniknout tak, jak by mohli, kdyby inkluze nebyla. Dovolím si částečně tento pohled na inkluzi rozporovat.
Zaprvé, obvykle ti nejtalentovanější začínají již od 6. třídy studovat na gymnáziích, další od 8. třídy. Kde mají poměrně široké možnosti jak nechat své IQ vyřádit. Po skončení základní školy někteří pokračují na gymnáziích, kluci často na středních odborných školách a v učení. Tam se již s inkluzí potkávají minimálně. A tvrdit, že získaná empatie vůči spolužákovi, který nemá takové rozumové schopnosti jako já či je pohybově znevýhodněný vůči mě, nemá nic společného s intelektem je minimálně problematická. Nikdo z nás neví, kdy tuhle zkušenost bude potřebovat ve svém životě. Život není jenom o řešení diferenciálních rovnic či psaní sociologických studií. Jeden z mých bratrů byl těžce postižen schizofrenii, takže vím o čem mluvím.
Zadruhé je zde zažitá představa, že práce s mladými talenty, tedy s žáky s vysokým IQ a schopnosti tvořivého samostatného přístupu k řešení problémů, je především věcí školy. Tahle představa je silně zavádějící, je to především a hlavně úkol pro vědecké instituce a zájmové kroužky. Výrazně je potřeba podpořit nejen přednáškovou činnost pro mladé talenty ze strany vědeckých pracovníků a podporovat činnost zájmových kroužků hlavně se zaměřením na technické a přírodní vědy, ale výrazně navýšit i publikační činnost tak, aby mladí nadšenci s jejich momentálními znalostmi měli šanci porozumět nejnovějším pokrokům především v přírodních a technických vědách. Tento typ publikační činnosti je dnes minimální. Tedy ne alibisticky hanit inkluzi, to je opravdu nejsnadnější cesta, jak to omluvit, ale cesta k úspěchu vede jinudy, tedy především přes široké zapojení vědeckých institucí do práce s mladými talenty. Vědec, který nevychová své následovníky, nepodělí se o své znalosti předáním vědomostí a publikační činností není vědec, ale pouhý egoista, který navíc vyjde stát pěkně draho! S talentem se musí trpělivě pracovat několik let, aby nakonec společnosti vrátil více, než společnost do něj vložila. Tedy opravdová reforma základního a středoškolského školství musí být směřována na práci s mladými talenty, a to je obrovský úkol nejen pro školství, ale především pro vědecké instituce. Tady máme co dohánět, možná dokonce se musíme odrazit ode dna. A když to dokážeme, nebude trpět ani intelekt nadaných dětí, ani podle Mendela jejich potomků.
K této problematice by se dalo napsat toho ještě hodně, koneckonců na internetu jsou k nalezení další texty k tomuto tématu, ovšem mým hlavním cílem bylo podívat se kriticky, tedy vlastní hlavou, na různá tvrzení, často prý vědecká, k zmíněné problematice. Částečně jsem to udělal i proto, abych si to své IQ udržoval v jakés takés formě. A to stejné přeji také vám. Možností je požehnaně.
V Brně 9. května 2025.