Zaslepení ze zrady v lásce

Dušan Polanský

Zrada je slovo, jehož naplnění je vnímáno celými dějinami lidstva jako něco moc podlého, zákeřného, nemorálního, svědčící o bezcharakternosti toho, kdo zradil, bez ohledu na to, zda jsou to jednotliví lidé, rodiny, klany, mafiánské spolky, firmy, státy, politické strany atd. Ovšem psát o zradě v takto široce pojímaném významu je nemožné, to by vydalo na několik let studia a práce, a výsledkem by byla celá řada tlustých knih. Koneckonců od toho jsou zde státem placené dějepisné ústavy, které mají na to dost času a možností.

Právě košatost významu slova zrada je důvodem, proč se zastavím pouze u jednoho typu zrady, a i to jenom letmo, a to u zrady v lásce mezi mužem a ženou. A hned možná trochu překvapím, třebaže již něco napovídá nadpis, že ji budu v určitých situacích v kontextu konzumní společnosti, v níž žijeme, dokonce tak trochu obhajovat.

Zmínil jsem konzumní společnost, ne že by v minulosti společnosti nebyly konzumní, ovšem jeden veliký rozdíl tu je. Dnes je konzumentů výrazně více než tomu bylo v minulosti. Kdysi si mohli dovolit užívat konzum pouze lidé z vyšší střední a vyšší vrstvy. Dnes je to tomu jinak, konzumentů je o hodně více. Je to dáno hlavně bohatstvím tržně-demokratických ekonomik, které vygeneroval vědeckotechnický pokrok.

I samotný význam pojmu láska, vyspecifikovaném v tomto textu na lásku mezi mužem a ženou, je dost vágní. Proč vágní? Z mnoha důvodů. V mládí, hlavně my muži, což je dáno přírodou, jsme silně nažhaveni na naplnění fyzické lásky, tedy lásky, kde jasně dominuje erotický obsah, tedy touha po ženském těle. U mladých žen, které již dále nestudují a nemají v plánu si nejprve vybudovat určité společenské postavení, zase touha po životním partnerovi, s nímž by založily rodinu, a pokud možno se slušným ekonomickým zázemím. Vystudované ženy, se zase poohlíží po partnerovi, který by splňoval i jejich kulturně-společenské představy o něm. Pak je tu určitá skupina, a ne malá. jednotlivců, je jedno, zda mužů či žen, který tzv. láskou chtějí vyřešit své ekonomické problémy, často hlavně s akcentem na zajištění jistoty bydlení a zajištění slušného života bez vynaložení větší pracovního úsilí. Ve vyšším věku zase úspěšní muži sahají po mladších ženách, aby se v společnosti předvedli, že mají i na tohle. Ženy ve starším věku dobře ví, že již moc na výběr nemají, tedy pokud nejsou na tom dobře ekonomicky, a spíš hledají spolehlivého partnera na dožití v ekonomicky zajištěném prostředí.

Pochopitelně takhle bychom mohli ještě poměrně dlouho pokračovat ve specifikaci různých typů partnerské lásky závislých na společenském prostředí z něhož hledači lásky pochází, jak jsou ekonomicky zajištěni, potažmo nezajištěni, tedy žijí v bídě, jaké mají představy o partnerském životě, co od druhé strany očekávají, čeho chtějí prostřednictvím partnerského vztahu dosáhnout. Nemluvě už vůbec u hledačů lásky o jejich věku, zdravotním stavu, fyzickém vzhledu, tak velice důležitém hlavně u žen, úrovni atraktivnosti, či jejich celkové zajímavosti potažmo nezajímavosti.

Vidíme, že láska na první pohled (podle šablony Romea a Julie) či romantická láska nebo velká láska dostávají pěkně zabrat. Tím můžeme konstatovat, že vzájemné milostné zajiskření, bez ohledu na společenské a ekonomické postavení partnerů se až tak často nekoná. Láska, jako vše na světě, je společensky a ekonomicky determinována. Zní to suše, nehezky a materialisticky, ale ve většině případů to tak je.

Lze dost přesně odhadnout, když už ne striktně konstatovat, že jedni si mohou dovolit poměrně volně podle svých kritérií vybírat své partnery; druzí již ne až tak volně, jak by si přáli, ovšem s určitým uskromněním to zvládnou k jakési průměrné spokojenosti; třetí moc toho na výběr nemají, obvykle z důvodu nízkého společenského postavení, slabého vzdělání, žití v skromných ekonomických poměrech, nezajímavého vzhledu, zdravotních či jiných problémů. Pak je tu malá skupina jedinců, kteří stojí tak trochu mimo vůči těmto třem skupinám, jednoduše mají smůlu, v prostředí, v němž žijí a se pohybují nepotkají partnera, jenž by měl o ně zájem a současně splňoval jejich představy. Opět bychom celou tuhle naši stratifikaci zjemnit, což by ovšem vedlo k dost zbytečnému bobtnání tohoto textu, což není účelem. Teď se společně podívejme na několik typických zrad v lásce v našem současném světě.

Typickou „zradou“ na protějšku, obvykle na starší, životem utahané manželce, je její nahrazení mladší a atraktivnější ženou. Nejčastěji takto činí muži ekonomicky a společensky úspěšní. Jednoduše se stydí ukazovat v společnosti se starší a již ne moc atraktivní manželkou. Mají potřebu se předvést s výrazně mladší a atraktivnější partnerkou. Pochopitelně významnou roli tu hraje i aspekt větší sexuální přitažlivosti mladé ženy, tedy větší předpoklad užít si s ní více erotické slasti i v pokročilém věku. Ovšem když se na to podíváme z pohledu konzumní společnosti, ta to většinou nevnímá jako zradu, ale spíš jenom jako prostý upgrade manželky, podobně jako se dělá upgrade již zastaralého počítačového programu či celého počítače. Pochopitelně hlavně starší ženy si kolem toho zamoralizují, ale dobře ví, že to je tak vše, co mohou s tím dělat. Většina mužů moralizuje jenom výjimečně, jelikož dobře vědí, že kdyby měli možnost, že by se asi jinak nezachovali.

Další, zdánlivě odpornou zradou je, když muž nechá na holičkách ženu v případě, když rodinu postihne nějaká tragédie, kupříkladu se jim narodí zdravotně postižené dítě, které vyžaduje trvalou péči. Muž si tuhle volbu obvykle zdůvodní tím, že je to pro něj celé psychicky náročné, a že proč by si měli oba kazit život, když ten druhý, tedy on, může začít nový život. Tady nelze mluvit o upgrade partnerky, ale jenom o racionální konzumní úvaze. Tedy i z pohledu konzumní společnosti sice nesolidní, nemorální jednání, ale nakonec jakž takž obhajitelné atypickými okolnostmi.

Dalším typem „zrady“ je výměna partnera vyvolaná externími okolnostmi. Opět nelze mluvit o upgrade, jelikož klidně může jít o v nedávné minulosti zamilovaný nesezdaný pár. A hle najednou se okolnosti změnily, kupříkladu partnerka prorazí jako filmová herečka, má zajímavé finančně nabídky, točí se kolem ní hodně obdivovatelů, zajímavých mužů, tím pádem stávající partner již nesplňuje kritéria pro doprovod úspěšné ženy. Nebo mladík chodí s dívkou, jenomže malý zázrak, zdědí slušný majetek nebo získá významnou funkci, takže jeho atraktivnost na trhu prudce stoupne. A nevyber si hezčí a zajímavější dívku, když se ti daří! Snad uznáte, že v rámci konzumní společnosti vše tohle je obhajitelné.

Módou jsou tzv. volné vztahy, kde jeden partner, obvykle je to muž, který přesvědčí partnerku, v podstatě je to milenka, že k vzájemnému štěstí žádný úřední papír nepotřebují. To, že by jej z ekonomických důvodů potřebovala partnerka, a hlavně děti, pokud z takového svazku vzejdou, je sice pravda, ale pokud je žena na partnerovi ekonomicky závislá, raději tímhle argumentem neoperuje, neboť partner by to mohl zabalit. Nemluvě o tom, že samoživitelka má nárok na více sociálních dávek. V tomto případě „láska“ je silně determinovaná ekonomicky a snadného vycouvání z neúředního závazku, takže z pohledu konzumní společnosti je vše v naprostém pořádku.

Za zmínku stojí i jedna docela rafinovaná zrada, které předchází láska z vděčnosti. Jeden z příštích partnerů je v složité situaci, kterou není schopen sám vyřešit. A tu přichází na pomoc Někdo, kdo nás z existenčních problémů vyseká. Zdá se nám až nemorální neopětovat mu jeho vstřícnou velkorysost a pochopení pro naše problémy. Jak? Jedině láskou, nic jiného nemáme k dispozici. V první fázi se zamilujeme dokonce zcela upřímně. Jenomže čas běží, a pokud se naše situace změní, a my již dokážeme fungovat i bez našeho chlebodárce, začneme o naší lásce přemýšlet. Obvykle dospějeme k tomu, že to není opravdová láska, po které tak každý z nás tolik touží, že vznikla za situace, kdy jsme na výběr neměli. A přichází na řadu zrada. A dokonce je docela snadno obhajitelná.

Pak jsou tu zrady z důvodu ekonomických kalkulací. Jeden má toho hodně, druhý málo. Ten, co má hodně dobře ví, že kdyby nedej bože odešel na věčnost, ten druhý se pěkně napakuje. To ať majetek raději získá někdo z příbuzných. Co s tím? Jednoduše neženit se, potažmo nevdávat, třebaže druhá strana, ta méně solventní, to navrhuje. Vždyť je tu po ruce klasická výmluva: Úřední papír k lásce nepotřebujeme, hlavně že si spolu užijeme. Jistě lehce obhajitelný postoj za situace, kdy majetek je až na prvním místě.

Poslední typ „zrady“, který zde zmíníme, je obměna partnera jiným partnerem bez vážných důvodů. Jednoduše, už jsem si s tebou užil, teď to chce zkusit něco nového. Pochopitelně důvod pro rozchod se vždy snadno najde. Jenomže jak kritizovat podobné praktiky, když jde jenom a jenom o konzumaci slastí a radostí v rámci jednoho života, který je tak zatraceně krátký. Pokud věříte na reinkarnaci, tedy na návraty, tak si můžete dovolit nechovat se ve věcech lásky konzumně, tedy být věrný či věrná, přece máte šanci si užít v příštím či dalším a dalším životě. Ovšem silně pochybuji, že reinkarnatci tohle doporučení vyslyší.

Jistě to teď od některých čtenářů schytám, že silně podceňuji citové vazby, které jsou nejednou silnější než „tržní vztahy“. Jenomže s city to není vůbec jednoduché, každý z partnerů vnímá citově rozchod jinak, a každý z nich si myslí, že věci se mají přesně tak, jak to cítí on. Nakonec i city vznikají za určité situace, nejsou ničím éterickým, bez vztahu k realitě, nejednou jsou podmíněné naší vděčnosti za to, že někdo nám pomohl vyřešit naši složitou situaci nebo city vznikají už jenom proto, že právě v danou chvíli potřebujeme někoho, komu se můžeme svěřit, a ten má pro nás pochopení. Ovšem opatrně, naše situace se může změnit a naše původní city se stanou už jenom špinavým cárem papíru. I přes tuhle determinovanost citů city jednotlivce (city ve věcech lásky jsou vždy individuální) a jejich opravdivost nepodceňuji, v textu jenom tvrdím, že v konzumní společnosti zrada v lásce je nejednou snadno obhajitelná a dokonce zdůvodnitelná. I proto by nás nemělo až udivovat množství rozvodů v manželstvích a rozchodů v případě volných vztahů. A už nemluvě o tom, že argumentace tzv. křesťanskými hodnotami, je opravdu jenom farizejstvím, protože někdy se tyhle hodnoty hodí, někdy na ně pěkně z vysoka kašleme. A to je v krátkosti vše.

V Brně 4. září 2022.

Domů | Zaslepení | Články | Nejen básně v próze