Mlýny v Protektorátu a filatelie

Dušan Polanský

Filatelie coby sběratelský obor má svůj vrchol za sebou. Lamentace, proč tomu tak je, jsou vcelku zbytečné, rovněž jako vedení moudrých řečí o tom, jak probudit u mladých lidí zájem o filatelii. Jednoduše mimopracovní zájmy lidí dnes a v minulosti jsou dost rozdílné. Každá doba je nějaká a v ní jsou i nějak nastaveny mimopracovní zájmové činnosti lidí. Dnes si již poměrně těžko umíme představit ženu, jak o volném čase plete svetr či čepici nebo vyšívá barevnou nití podle předtištěné předlohy k dekoračnímu účelu bílý závěs. Ne že by takové mladé ženy nebyly, ale je jich výrazně méně, než tomu bylo v minulosti. Přitom je paradoxní, že různých návodů, jak na to, je na internetu více než požehnaně. Nemluvě o nabídce materiálu k tomu potřebném.

Podobně je to z filatelií, technologický pokrok umožnil, že dnes z domova si můžeme prohlížet unikátní filatelistické sbírky, číst odborné články, nakupovat a prodávat filatelistický materiál. Každý rok vycházejí desítky nových barevných katalogů na různý filatelistický materiál. Nabídka je pestrá, aukcí požehnaně, tedy podmínky k sbírání relativně dobré, ale přesto filatelistů ubývá.

Popravdě ubývá nejen kvůli době, ale i přičiněním nás samotných filatelistů. Filatelie se silně zkomercionalizovala, dnes se filatelie propaguje málem coby investiční obor. Na výstavách se vystavují drahé unikáty a obvykle velice specializované výstavní exponáty. Laický návštěvník sice žasne, ale obvykle si hned uvědomí, že filatelie je pěkně drahý koníček. A bohužel pravdu ve většině případů má.

A přesto ne vždy to musí být o penězích a přitom výsledek může být docela zajímavý. O mně je docela známo, že sbírám především graficky zajímavé obálky a lístky, viz zde. Asi před dvěma roky jsem koupil přes internet větší sbírku dopisních obálek (filatelisté takové obálce říkají celistvost). Prodejce měl sbírku vyfocenou jenom fragmentálně, takže nákup se tak trochu podobal loterii, ale říkal jsem si, že možná budu mít štěstí a že tam budou i několik graficky zajímavých firemních obálek a že si doplním sbírku. Popravdě žádná sláva se nekonala, docela zbytečně vyhozené peníze, ale nakonec jsem přece jen něco zajímavého z nevydařeného kaufu vydoloval. Zjistil jsem, že je tam spousta firemních obálek z období Protektorátu Böhmen und Mähren, kde odesilatelé byly majitelé mlýnů. Jednotlivé obálky mají dnes (rok 2018) až na několik výjimek cenu v rozmezí cca 30 až 60 Kč. Pak jsem ještě několik obálek dokoupil přes internet, u nich byla cena za jednotlivé kusy o něco vyšší, ale moje snaha sbírku doplnit byla silnější než finanční kalkul. A hle, po doplnění jsem věděl, že mám před sebou jak sbírku filatelistickou, tak i částečně nedávně historickou.

Zkuste se pokochat, a pak se trochu zamyslet nad vystaveným materiálem. Mlýny s velikou pravděpodobností nebudou všechny. Je zřejmé, že ani za války jich v Protektorátu nebylo málo, což může být na první pohled překvapující. Jeden by si řekl, že za války polovina mlýnů neměla co mlít v důsledku nedostatku obilí. Ovšem asi tomu tak zcela nebylo, válka u nás nezuřila ani zdaleka v takovém rozsahu a takové zběsilosti jako na východní frontě, tedy hlavně na území SSSR. Pole se u nás řádně obdělávaly, počasí vcelku zemědělcům přálo. Nedostatek potravin byl hlavně způsoben tím, že protektorátní zemědělství zásobovalo německou armádu. Možná, že vás napadnou ještě další konsekvence při prohlížení zdánlivě všedních stránek, na kterých najdete filatelistický doklad existence 79 mlýnů z období Protektorátu. Kolik jich bylo doopravdy, to ale nevím. I přesto nějak takto umí být filatelie zajímavá.