Prolog 2001: Vesmírná odysea
7. díl
Dušan Polanský
- 26. 3. 2000
- Víkend skončil a cítím se příjemně unavena. Po finiši s mým
HALEm se nedokáži přinutit sedět doma u počítače. Ale všechno zlé je k
něčemu dobré. Rozhodla jsem se, že si sama natřu můj domek. A taky jsem začala.
Jarní sluníčko, pohyb na vzduchu, natírání a myšlenky na milování s Frankem =
příjemná únava. Pochopitelně mě taky povzbudil Mark. Nezapomněl se přitom
zeptat, zda již vím, co je to MAT-1. Marku nevím, ale
zapiš si za uši, že na to přijdu. Spokojeně se šklebil.
- 27. 3. 2000
- Volal Frank. Zda s tou středou počítám; že půjdem do klubu; že mají malé
loučení. Nepochopila jsem, kdo s kým se loučí. Náhodou jsem potkala Molly
Childovou, že jde taky ve středu do klubu s Davidem Bowmanem. Ptala jsem se jí,
zda neví o jaké loučení jde. Řekla mi, že to není vůbec podstatné; že daleko
podstatnější je to, že se začíná objevovat v časopisech a v televizi a že se
stane žádanou a atraktivní partií, když si Bowman odletí s Discovery. Do třetice
Peggy; že bude taky v klubu, že ji kosmonauti pozvali. To loučení, že mi
vysvětlí, ale ne do telefonu. Záhada?
- 28. 3. 2000
- A řádil Cord Wooder, i když jako vždy mluvil tiše a slušně. Programátoři si
za rok, kdy zde kvůli následkům autohavárie nebyl, odvykli důsledně dodržovat
pravidla pro práci s výjimkami v C++. Wooder sám narhl důmyslný systém tříd pro
chyby a pevná pravidla jak s výjimkami pracovat. Je fakt, že to zjednodušuje
testování. Ale programátoři si často hrají na moc důležité a každý pokus o
uniformitu vnímají dost nelibě. Bude zle. Wooder donutí dr. Simonsona a jeho
boys and girls, aby programy opravili.
- 30. 3. 2000
- Večírek byl příjemný. Peggy se před večírkem neozvala, takže záležitost
kolem loučení jsem pochopila až v klubu. Podle původního plánu měli všichni
kandidáti zavěrečnou část přípravy absolvovat spolu. Najednou jim sdělili, že
výcvik bude probíhat specializovaně ve dvou zcela oddělených skupinách. Úkoly
letu že jsou moc náročné, a proto to vyžaduje silnou specializaci. Jedna skupina
bude pokračovat v přípravě zde v Johnson Space Center v Houstonu a druhá v
Marshall Space Flight Center v Huntsvillu v Alabamě. Je skvělé, že Frank zůstává
v Houstonu. Frank mi představil asi deset kosmonautů. Franka Bowmana jsem znala
od vidění z návštěvy na našem pracovišti. Zapamatovala jsem si pouze tři jména
-- Logan Hunter, Roman Kaminski a Brad Whitehead. Tito tři se budou připravovat
v MSFC. Bowman zůstáva v JSC. Milování s Frankem nad ránem v mém domečku bylo
moc příjemné.
- 1. 4. 2000
- První apríl. Cvok Jack Crosby opět doběhl celou naší čtvrt. V denním baru se
najednou objevila malá holčička, že její bráška přelezl vnější plot nábytkářské
firmy a taky plot k požární nádrži a že ho již neviděla. Hasiči, policie,
zdravoťáci -- strašný bugr. Najednou se na střeše haly objevil Jack Crosby a
mával kloboukem a křičel: Apríl. Zástupce šerifa na něho řval sprosté nadávky, a
že ho dá zavřít a že vše zaplatí. Nedá a nezaplatí, neboť Jack Crosby uzavřel
před devíti lety na policejním revíru sázku s celým jeho osazenstvem, že na
každého apríla je vytočí. A když ne, tak vypadne navždy z Houstonu a při
stěhování ho může každý policajt 18. revíru jednou nakopnout do zadku. Zatím se
tento nedůstojný akt nekonal. Všichni se na to těšíme, ale něco mi říká, že
zbytečně.
- 2. 4. 2000
- Pokračovala jsem v natírání domečku. Stalo se něco zvláštního. Najednou před
domem zastavilo prudce auto; jako když vás někdo neočekávaně zahlédne a rozhodne
se vám něco říct. Byl to Loňa z autoservisu. Široce se usmíval na jarní sluníčko
a zda nepotřebuji pomocníka. Něco jsem zabrebtala, jako že ne, ale přitom jsem
cítila, že bych mu klidně přenechala to natírání a já bych šla připravit nějaké
občerstvení a pak bych si spokojeně na vzduchu popíjela kafe a dívala se, jak
pracuje, a občas s ním prohodila línou větu. Franku, stydím se, že si to s tebou
takhle nedovedu představit. Asi to způsobil příchod jara.
- 3. 4. 2000
- Mamince je líto, že jsem se již dlouho neukázala doma. Problém je možná
trochu i v tom, že její a můj domov přestává být stejným pojmem. Slíbila jsem
jí, že Velikonoce strávíme spolu. Pochopitelně do Houstonu odmítá přijít.
Castroville je pro ní jediným městem na světě. To chytla od táty.
- 4. 4. 2000
- Všimla jsem si, že v Evropě se dost mluví o holocaustu. Strašné a smutné
slovo. Největší selhání demokracie a křesťanství ve 20. století. Že se o tom prý
málo učí na školách. Jen aby to nedopadlo nějak takhle -- otázka z testu v
dějepisu: "Kolik židů bylo umučeno za druhé světové války v koncetračních
táborech: za a) 3 miliony; za b) 9 milionů a za c) 6 milionů?" Musí se jasně
vysvětlit příčiny, proč selhala demokracie a křesťanství. Nikomu se do toho
nechce. Tušení nějaké zákonitosti? Každý věří, že se to již nemůže opakovat. Ale
Hitlerů připravených k akci jsou na tisíce. Jugoslávie, Čečensko atd. To atd.
znamená další desetitíce jen tak povražděných, již to ani moc nesledujeme a
nevnímáme.
- 6. 4. 2000
- Poprvé jsem byla ve Frankově bytě. Je to opravdu byt kosmonauta. Veliká
odborná knihovna. Vzácná sci-fi sbírka. Originály obrazů se sci-fi tématikou.
Modely. Připadala jsem si jako v raketě. Frank nedokáže o ničem jiném mluvit než
o Projektu Jupiter. Zeptala jsem se ho, proč neprobíhá výcvik všech kosmonautů
společně, přece vzájemná zastupitelnost, nahraditelnost, souhra atd., že ten
důvod větší specializace výcviku se objevil až teď, to je divné. Že jim
vysvětlili, že HAL zastupitelnost zvládne. Frank
bezmezně věří vrchnosti a HALovi.
- 7. 4. 2000
- Stalo se něco, co mě dost rozrušilo. Konflikt mezi Simonsonem a Wooderem se
kvůli výjimkám v C++ dal čekat. Koneckonců nebylo by to poprvé. Ale dnes se
Simonson po dlouhé době ukázal i na našem oddělení. Ještě se o něčem dohadovali,
když šli kolem mého pracoviště. Najednou si dr. Simonson všimnul mého děrného
štítku s nápisem MAT-1. Okamžitě se zarazil a přestal
naprosto vnímat spor s Wooderem. Začal koktat: "Co to je... odkud to máte,
vždyť..." Mých 148 bodů stupnice IQ zapracovalo, ale mám obavu, že ne moc dobře.
Okamžitě jsem mu řekla, že je to hádanka, kterou jsem zcela náhodně slyšela v
autobusu městské dopravy -- tím jsem popravdě nejela již pěkně dlouho --, že ji
zrovna dával jeden kluk svým kamarádům a že taky ráda luštím hádanky a abych na
tu zkratku nezapomněla, tak jsem si ji napsala na děrný štítek, ale že zatím
jsem tu hádanku nerozřešila. Dr. Simonsom se tvářil moc divně. Zdálo se, že mé
pohádce moc -- přesněji vůbec -- nevěří. Jakmile jsem se přihnala domů, okamžitě
jsem valila za Markem. Bohužel s tátou odjeli na strejdův ranč. Přijedou až v
neděli večer. Volat mu nechci, chci to s ním probrat osobně. Marku, ty kluku
pitomá, kde jsi na to MAT-1 přišel?