Dušan Polanský
7. února 2001
jsem velmi šťastná, že se splnilo to, o čem jsem Ti již psala. Ano, jsem konečně doma mezi svými drahoušky. Maminka je zde také. Nedala se přesvědčit a chce o mě osobně pečovat, alespoň pro začátek. Ale promiň, opět zapomínám na slušnost. Má milá, moc Ti děkuji za hřejivé řádky. Přiznám se, že každý Tvůj dopis si čtu několikrát. Je to takový můj zvyk, neboť chci pochopit vše, o čem tak citlivě píšeš a také postřehnout i to, co je napsáno jenom mezi řádky. Pokud jde o samotnou rehabilitaci, tak Vám oběma slibuji, že budu pokorně trpělivá. A kdyby i snad zlepšení nebylo takové, jak si představuji, tak se budu snažit danému stavu nepodlehnout a budu dál bojovat. Klidně řekni Svému manželovi, že slibuji, že s cvičením to nebudu přehánět, budu opatrná, žádný spěch; přesně jak mi radil při našem posledním telefonickém rozhovoru. Moje drahá, dobře vím, z čeho má obavu. Nechce, aby se můj stav v důsledku moc optimisticky doporučené rehabilitace nezhoršil, ale zase musí pochopit, že pan primář je přesvědčen, že postupuje správně a jistě chce pro mne také jenom to nejlepší. Drahoušku, jistě pochopíš a určitě si to dovedeš i živě představit, jak by se mého manžela hluboce dotklo, kdybych nerespektovala názor pana primáře a dala přednost doporučení lékaře z malého městečka kdesi na konci světa. Zasáhlo by to i mého manžela, nemá ani maturitu, a proto si nesmírně váží lidí s tituly. Někdy žertovně říká, že jediný jeho skromný titul je Milionář.
Dušičko moje, nechci se zbytečně vracet k tomu, co jsme si řekly v pondělí mobilem. Tak jenom jedna malá novinka. Představ si, že právě včera jsem absolvovala první hodinu výuky v ovládání počítače. Jistě jsi zvědavá na mého nového učitele. Je sice pravda, že můj učitel je trochu hubenější postavy, i když výška je akorát, blonďáček a ještě k tomu má bleďounkou tvářičku, ručičky i nožičky jsou štíhlounké, při psaní mu prstíky hbitě kmitají po klávesnici, ale přesto manželova přezdívka Rentgen, i když musím přiznat, že je dost výstižná, se mi vůbec nelíbí. Slovo rentgen mi příliš připomíná různá vyšetření v nemocnici. Ne, ne, na to chci raději zapomenout. Jinak, a to by sis jistě také ihned všimla, očička mého učitele jsou bystrá a vnímavá. Je sice pravda, že vysoká inteligence jejich majitele je nutí dívat se nezaujatě, ale nějak se jim to nedaří. A jak se můj učitel jmenuje? Jmenuje se… Ale ne. Neprozradím Ti, jak se jmenuje, žádné oficiální jméno, budeme mu říkat Bibíšek. Trochu úsměvné až rozpustilé, třiadvacetiletý mladík, za několik měsíců si bude moci psát před jméno titul Ing. a Bibíšek. Kdyby se Ti jméno nelíbilo, tak klidně navrhni jiné.
První hodina výuky proběhla dost rozpačitě, řekla bych, že až trapně. Na Bibíškovi bylo poznat, že se zoufale snaží vypořádat s tím, že má za žákyni zralou ženu připoutanou na vozíček. Asi proto se snažil hodně mluvit. Horlivě mi vysvětloval, co dnes počítače a umělá inteligence umí. Že bych prý klidně mohla počítači dávat hlasem příkazy, aby udělal to nebo ono. Teď poslyš ten nesmyl: Dokonce prý počítač z intonace a důrazu mého hlasu při vydávání příkazů by mohl poznat v jakém duševním rozpoložení jsem. Tak to jsem mu nezbaštila. I když se o věci kolem počítačů nezajímám, tak přece jen vidím a vnímám, co se kolem mě děje. Nejsem až tak hloupá a taky nejsem žádná naivka. A taky jsem mu hned s úsměvem řekla, že mám pocit, že to teď přehnal, že přeceňuje možnosti svých miláčků. Představ si, dušičko moje, že se ho to trochu dotklo a hned se mi nabídl, že když budu chtít, že mi dokáže, že nepřehání. Ovšem dal si podmínku. Musím na experimentu aktivně a poctivě spolupracovat. Nevím co tím "aktivně a poctivě spolupracovat" a "experiment" myslel, ale v každém případě mě to vyprovokovalo, abych se nedala balamutit. Představ si, holubičko moje, navrhla jsem mu, abychom o "experimentu" uzavřeli sázku. Kdybys viděla, jak zrozpačitěl. Bylo jasné, že neví, co si počít a že lituje, že s tím vůbec začal a že naprosto netuší, o co bychom se mohli vsadit. Určitě se teď, přítelkyně má věrná, usmíváš. Ano, tušíš správně, použila jsem náš starý trik z mládí. Každý napíše to, o co se chce vsadit, na lísteček, ten se vloží do obálky, která se zalepí a předá druhé straně. Po skončení sázky poražený obálku otevře a musí splnit, co je v ní napsáno. Druhou obálku má vítěz právo zničit, aniž ji otevře; ale nemusí. Pro zajímavost se může podívat, co by ho bylo čekalo v případě prohry. Naše sázka bude trvat dva měsíce a za tu dobu by měl Bibíšek naučit můj počítač plnit mé příkazy vydané hlasem a dokonce by měl počítač poznat zbarvení a intonaci mého hlasu při vydání příkazu. Komické. Naprosto nemůžu pochopit, k čemu by počítač potřeboval rozpoznat kromě významu příkazu i intonaci, kterou je vysloven? Je to celé hloupost. Myslím si, že Bibíšek se tak trochu předvádí. Ale hodně mladých a vzdělaných lidí v jeho letech je mu podobných. Věří, že když rozumí složitým zařízením, vzorcům a teoriím, že zákonitě musí být i v životě úspěšní. Jenomže podle těchto měřítek by můj milovaný manžel musel být chudák a spát pod mostem. Ale já jsem káča netaktní! Dušičko moje, odpusť mi tohle plané filozofování. Vždyť teď tak trochu urážím i Tvého chotě, a to skutečně nechci. Prostě a jednoduše Bibíšek jako by již sázku prohrál. A co jsem do své obálky napsala? Hroznou hloupost, ale, dušičko, musíš svou zvědavost udržet na uzdě do 7. dubna. Pochopitelně o sázce víme jenom my dvě a náš chytrolínek. Nikomu ani muk!
Družko moje z dívčích let, omlouvám se, že se v mých dopisech víc a víc zaplétám do zcela podružných věcí, ale asi je to tím, že mě úraz a jeho následky připravily o soudnost. Snad mě to zároveň i trochu omlouvá, ale pro člověka v složité životní situaci obvykle mají věci jiný rozměr a význam než pro zdravého člověka. To asi poznal každý, kdo nějak trpěl, ať již fyzicky nebo duševně. Odpusť mi tu trochu smutku v závěru mého dopisu, ale sama uznáš, že kdybych nevěřila v hezčí a veselejší jarní dny , tak bych se nemohla takovou hloupostí, jako je vnímání počítače, vůbec zabývat. Vzpomínáš, jak si mi občas v mládí říkala, že jsem někdy nepřiměřeně švihlá? Asi ses nemýlila.
Tvá přítelkyně nejvěrnější
Domů | Předchozí díl | Další díl | Články