Dušan Polanský
23. ledna 2001
příjmi poděkování za upřímný tón Tvých řádků, hlavně pokud jde o mého manžela. A byla bych moc ráda, kdybys již konečně pochopila, že jsem Ti za Tvou bezbřehou laskavou otevřenost nekonečně vděčná. Každý vnímavý člověk ví, že bez upřímnosti skutečné přátelství není možné. Žádá si ji jako polní kvítek sluníčko a ranní rosu. Má drahá, ještě jednou Tě ujisťuji, vše je v pořádku, neměj o mě žádné obavy a slibuji Ti svatosvatě, že kdyby nastaly jakékoliv komplikace, tak Vás oba telefonicky a pak následně i dopisem, co nejdřív podrobně informuji o mém stavu. Myslím si, že právě ohledně mého stavu Tě Tvá životní láska informovala možná trochu pesimisticky. Můj ošetřující lékař, pan docent, se totiž domnívá, že můj stav by se měl zlepšovat podstatně rychleji, než si myslí Tvůj choť. Co si budeme ale namlouvat, obě ho přece dobře známe, takový je již od narození. Přímo vzorově pesimistický lékař, asi ojedinělý exemplář v Evropě, možná dokonce na celém světě. Lékař by měl být optimista, ale mezi námi dušičko, Tvůj choť byl morous již jako malý kluk. Znám dobře jeho profesní krédo, že totiž s pacientem má lékař vždy hrát poctivou hru, sdělovat mu fakta a nemalovat mu věci na růžovo, i když obě víme, že je to z jeho strany jenom taková psychologická hra, neboť neznám jiného lékaře, kterému by tak záleželo na jeho pacientech jako právě jemu. Ale ať se na mě Tvůj drahoušek nezlobí, přece on sám nejlíp ví, že jenom na základě pouhého nálezu jiného lékaře, bez toho, aniž by sám pacienta viděl a osobně ho podrobně vyšetřil, dost těžko odhadnout postup uzdravování pacienta. I když v mém případě je tu aspekt profesní úcty k odbornému nálezu jeho bývalého učitele, primáře, pana docenta. Dušičko moje, v každém případě poděkuj Tvému starostlivému manželovi za to, že ho můj případ tak intenzivně zajímá. Jistě ale pochopí, že za situace, kdy můj manžel má velikou důvěru v pana primáře, bude muset mít s mým osobním vyšetřením trochu strpení. Musí uznat, že pana docenta, by se mohlo dotknout, že jeho bývalý student „ověřuje“ jeho odborný nález. Sám ví nejlíp, jak jsou lékaři ješitní na své odborné nálezy. Zlatíčko moje, prosím Tě vysvětli to vše Tvému drahouškovi, jistě to pochopí. Musíš uznat, že je to z mého hlediska sice na jedné straně zdánlivě velmi příjemná situace, vždyť mě chtějí současně léčit dva výborní lékaři, ale na druhé straně taky trochu nezáviděníhodná: každý z nich je příliš ješitný na to, aby připustil, že by se oba mohli shodnout na jednotném postupu mé léčby.
Dušičko moje, jinak mám pro Tebe skvělou zprávu, která Tě jistě potěší. V okamžiku kdy budeš číst tento dopis, budu již asi doma. Tak mi to alespoň slíbil pan docent a já mu zatím nemám sebemenší důvod nedůvěřovat. A teď Ti popíšu, jaké velkorysé úpravy nechal můj hodný manžel kvůli mně na naší vilce udělat. Již je hotový bezbariérový přístup z ulice do vstupní verandy a taky do všech místností v přízemí. Montuje se nová vana s pohodlnou boční úpravou pro bezpečné vklouznutí pacienta. Malý pokoj v přízemí se přestavuje na WC, aby se tam pohodlně vešel vozík. Dokonce můj starostlivý choť chtěl nechat namontovat speciální výtah do poschodí, i přestože by to vyžadovalo rozsáhlé stavební úpravy. Nakonec se ale přece jen nechal přesvědčit, že je to zatím zbytečné a že mi bohatě k pohodlnému životu postačí možnost pohybu v přízemí. Dokonce jsem mu musela vytknout to, s jakou rychlostí nechává provést takové rozsáhlé úpravy, protože to pak vypadá, jako kdyby nevěřil, že se můj stav někdy zlepší. Je přece docela možné, že se tak stane, a pak se ukáže, že některé úpravy byly unáhlené a vyhodila se zbytečná hromada peněz. Ale můj přepečlivý choť mi tak zakázal mluvit, že to dělá jenom z lásky ke mně, že se nemám vůbec starat o peníze, ale jenom a jenom o své zdraví. Musíš uznat, má družko nejvěrnější, že je to z jeho strany projev velkorysosti a galantnosti.
A skoro bych, přítelkyně moje, zapomněla, doma mám již připravený i zcela nový počítač. Kdyby se zcela nedávno nebyl dal počítač mého hodného synáčka pryč, tak by mi byl, jako úplné začátečnici, synáčkův bohatě stačil. Ale náš brouček před dvěma měsíci dostal k osmnáctým narozeninám spolu s novým autem i nový počítač, a tak ten jeho starý se prodal. Já vím srdíčko moje, co si teď myslíš o našem rozhazování. Ale jako moderní žena jistě pochopíš, že náš brouček je moderní kluk, který chce být ve všem in a chce dynamicky a moderně žít. A vůbec, jak by to vypadalo, kdyby ten náš chudáček jezdil městskou hromadnou dopravou, nedovedeš si představit, jak jsou v našem městě stále přecpané tramvaje a autobusy, o trolejbusech ani nemluvě. A těch bezdomovců v nich, smrad, možnost nákazy. Fuj.
Jinak sama víš nejlíp, že počítač v dnešní době nelze považovat za luxus, spíš za nutnost. Když již jsem u počítače, představ si, že můj přepečlivý manžel mi právě včera sdělil, že mi již stihl domluvil k počítači i učitele. Já bych spíš uvítala našeho broučka, ale popravdě ten nikdy nemá čas a k lektorování mu chybí trpělivost. A té bude v mém případě zapotřebí asi hodně. Můj učitel je student, prý studuje kybernetiku. Tento rok končí vysokou školu a právě teď pracuje na diplomové práci. Komické, můj manžel mu říká rentgen, vlastně bych to měla napsat takhle: Rentgen. Když jsem se ho zeptala, proč to jméno, tak se smál a řekl mi, že to jistě hned pochopím, když ho poprvé uvidím. Tak to jsem teda zvědavá. Vidíš, kočenko zlatá, jaké já mám teď starosti. Když už jsem se zmínila o našem broučkovi, tak i naše druhé poupátko, občas trochu vzteklé, je v pořádku. Jinak mi manžel říká, že naše děti jsou báječné, prý všechno, co souvisí s mými zdravotními problémy snáší velmi statečně. Jsou to zlatíčka moje nejroztomilejší.
Přítelkyně moje, teď mi dovol, i když to snad za této složité situace do mého dopisu nepatří, abych se alespoň náznakem zmínila o finančních věcech. Přece jen souvislost s větami napsanými výše je nabíledni. Určitě si vzpomínáš, že jsem Ti již nejednou psala, že můj choť se počátkem devadesátých let dostal k poměrně velikému majetku zcela přesně podle litery zákona. Nejtrapnější na celé věci je, že ho chudinku za to vláčili po soudech a dokonce byl i v televizi. Strašné, raději by člověk již na to nemyslel. Na druhé straně sama dobře víš, jaká zde byla právní džungle. Mezi námi ten stav se zatím příliš nezměnil. Mohu to jen potvrdit, protože dodnes jsem spolumajitelkou obou našich firem, i když je pravda, že se málem o vše již několik let velmi pečlivě stará manžel. V době, o které mluvím, si kde kdo půjčoval. Pochopitelně úvěr nikdo nikomu nedal jenom tak, kdejaký úředník, manažer, politik natahoval ruku, vždy to něco stálo, a nebylo toho málo, co musel člověk z úvěru oželet. Je pravda, že hodně podnikatelů veliké úvěry úmyslně nevracelo, ale můj manžel byl výjimka. Měl v plánu začít podnikat ve velikém, ale když viděl, jak ostaní nechtějí dostát svým závazkům, těžko se mohl zachovat jinak než jak se zachoval. Dokonce bych řekla, že můj manžel jednal velmi odpovědně. Pochopil, že už když nám banka půjčila tak obrovské peníze, bylo by velmi nezodpovědné v tak komplikovaných poměrech je podnikáním prohospodařit. Říkával: Zkušenosti s podnikáním máme malé, a proto nesmíme za této situace riskovat s tou bandou zlodějů a tunelářů. Přítelkyně má, já vím, že nebudeš se mnou ve všem souhlasit, ale musíš uznat, že bez našeho bohatství by byla i má osobní situace přímo katastrofická. Představ si, srdíčko moje, že jsem zde v nemocnici slyšela i o takových případech, kdy lidé nemají na to, aby mohli zdravotně postiženému z rodiny koupit moderní, bateriemi poháněný vozík. Jak se jenom mohl takový stav připustit! Hrozné! Mělo by se s tím začít něco dělat. Promiň mi ještě jednou, dušičko moje, ale když jsem si vzpomněla, jak se naši manželé před třemi lety škaredě chytli právě kvůli věcem, o nichž teď píšu. Málem že se neporvali. Dušičko moje, co bych za to dala, kdyby se Ti naši dva kohouti usmířili. Věřím, že se tak jednou stane.
Přítelkyně moje, odpusť mi dnes trochu pragmatický styl psaní, ale někdy i Goethův Werther se nevyhnul ve svých dopisech tomu, aby nepsal jen o lásce, ale i o běžných lidských problémech. A abych nezapomněla, jsem opravdu moc ráda, že Tví broučci roztomilí, jsou opět po chřipce v pořádku. Že je pozdravuji, pochopitelně i Tvého mručouna, a že se moc těším, až je zase všechny jednou uvidím. A představ si, celý dopis jsem napsala najednou, i když je pravda, že záda i boky mě teď již dost bolí. Pan docent říká, že i tak je to přímo skvělé a že to potvrzuje jeho předpoklady o postupu mého uzdravování. Ta lékařská ješitnost.
Tvá přítelkyně nejvěrnější
Domů | Předchozí díl | Další díl | Články