Glosy (pokračování č. 1)

Dušan Polanský

Pokud se neumíš vžít do role protivníka, je málem zbytečné rozvíjet vlastní teorie, jelikož svůj názor si člověk vždy lehce zdůvodní.

Rusko se cítí v kleštích. Ví, že ze Západu a z jihu tlačí na něj NATO, na východě zase čeká na příležitost Čína. Rozsáhlá ruská území nabízejí obrovský životní prostor a veliké zásoby surovin. Takhle situaci vnímá většina Rusů. Z toho pramenící nebezpečí válečného konfliktu je o to větší, že v čele stojí Vladimir Putin, člověk žijící hodně mimo realitu, a jehož moc je v Rusku absolutní.

Slepá víra člověka jenom s malou pravděpodobností uzdraví, ale s velikou jej zavede na scestí, odkud již nemusí být návratu.

Právní stát, ač to zní přesvědčivě a vyvolává to v každém z nás pocit bezpečí, přesto je to s ním podobné jako s ohněm: Je to dobrý sluha, ale zlý pán. A bohužel, zdá se, že se stal neomezeným pánem.

Když slyším okázalá ohánění se vizemi, strategiemi, koncepty, reformami, dlouhodobými plány apod., tak se jenom hořce usmívám, protože chudák trh se krčí někde v zapadlém koutu.

Hlubiny lidské duše jsou nejen tajemné, ale nejednou i docela ješitné.

S tím asi už moc nenaděláme, když i bohatí lidé ze Západu se rozhodli napomáhat islamizaci Západu. Islám jim vyhovuje totiž daleko více než asketické a moralistické křesťanství.

Svět je, jaký je, a myslet si, že jej slova a hlásání všeobjímající lásky změní, je přinejmenším naivní.

Většinou vůbec nejde o to, co si myslíme nebo dokonce chceme, ale o to, co v souladu s naší existenci jsme nuceni činit. I dějinná současnost se moc nezajímá o to, co kdo chce a co si kdo myslí, že by se mělo udělat. Nakonec jde o to, co jsme nuceni, tedy musíme, v souladu se svým současným dějinným postavením činiti.

Hlavní problém cenzury je, že za dezinformaci se účelově nejednou považuje i pravdivá informace, a to jen proto, že je nežádoucí. Druhý problém je, že podceňuje přirozenou inteligenci lidí, tedy schopnost poznat úmyslné zlo. Nakonec i hrubé nadávky na toho, kdo má jiný názor, než se právě nosí, nemluvě o jeho zastrašování, jsou typické projevy cenzury.

Poklidný evoluční technický a technologický vývoj, občas urychlený novými objevy, dostává v 21. století od humanitně a společensky vzdělaných lidí pořádně zabrat. Že prý tomu rozumí lépe než technici, inženýři a přírodovědci, to prý proto, že mají nad vším málem letecký, tedy laický, nadhled. A politici jsou na tom podobně, spokojeně si létají ve výšinách.

K žití v blahobytu jaksi přirozeně patří lehkost, pocit svobody, nenucenost a občasná elegance, k žití v chudobě kromě ekonomického strádání hlavně duševní utrpení a beznaděj.

Dějiny se obvykle píšou jinde, než si ti, co momentálně vládnou, myslí. Římané si také dlouho mysleli, že dějiny píšou oni, ale začaly je psát barbarské kmeny. S námi je to zcela stejné. Na tom nelze nic změnit ani teď, ani v budoucnu.

Můžete mít tzv. kvalitní vzdělání, ale to vůbec neznamená, že máte kvalifikaci dělat pořádnou práci, která obyčejným lidem k něčemu je.

Většina politiků po roce 1989 slibovala všeobecný blahobyt, dokonce mnozí ekonomové takovou blbost jako je trvalý ekonomický růst. No a mnozí uvěřili, že právě blahobyt, tedy konzum, tedy větší a větší spotřeba je ten pravý bůh. Ovšem křesťanský Bůh chce, abychom fungovali docela jinak.

Zájmy diktátorů a prostých lidí se vždy zcela diametrálně rozchází, a přesto mnozí lidé diktátorům mávají a je oslavují. A když je konečně poslán diktátor k šípku, pak si bývalí oslavovatelé říkají: To jsme ale byli blbci! Tenhle scénář se bohužel v celých dějinách nemění.

Při modlení je slušné mít ruce sepjaté a hlavu pokorně skloněnou, ne ruce chtivě natažené a hlavu pyšně vzpřímenou.

Kdo není s námi, je proti nám! Jaképak odstíny šedi. Ty si nechte na sex!

Stále nevím, co je nebezpečnější pro poklidný vývoj společnosti: Arogance bohatých, nebo závist chudých.

 

Návrat na začátek glos.

Poslední aktualizace 11. listopadu 2022.

Domů | Prolog 2001: Vesmírná odysea | Nejen básně v próze | Články