Dušan Polanský
Pokud se neumíš vžít do role protivníka, je málem zbytečné rozvíjet vlastní teorie, jelikož svůj názor si člověk vždy lehce zdůvodní.
Rusko se cítí v kleštích. Ví, že ze Západu a z jihu tlačí na něj NATO, na východě zase čeká na příležitost Čína. Rozsáhlá ruská území nabízejí obrovský životní prostor a veliké zásoby surovin. Takhle situaci vnímá většina Rusů. Z toho pramenící nebezpečí válečného konfliktu je o to větší, že v čele stojí Vladimir Putin, člověk žijící hodně mimo realitu, a jehož moc je v Rusku absolutní.
Slepá víra člověka jenom s malou pravděpodobností uzdraví, ale s velikou jej zavede na scestí, odkud již nemusí být návratu.
Právní stát, ač to zní přesvědčivě a vyvolává to v každém z nás pocit bezpečí, přesto je to s ním podobné jako s ohněm: Je to dobrý sluha, ale zlý pán. A bohužel, zdá se, že se stal neomezeným pánem.
Když slyším okázalá ohánění se vizemi, strategiemi, koncepty, reformami, dlouhodobými plány apod., tak se jenom hořce usmívám, protože chudák trh se krčí někde v zapadlém koutu.
Hlubiny lidské duše jsou nejen tajemné, ale nejednou i docela ješitné.
S tím asi už moc nenaděláme, když i bohatí lidé ze Západu se rozhodli napomáhat islamizaci Západu. Islám jim vyhovuje totiž daleko více než asketické a moralistické křesťanství.
Svět je, jaký je, a myslet si, že jej slova a hlásání všeobjímající lásky změní, je přinejmenším naivní.
Většinou vůbec nejde o to, co si myslíme nebo dokonce chceme, ale o to, co v souladu s naší existenci jsme nuceni činit. I dějinná současnost se moc nezajímá o to, co kdo chce a co si kdo myslí, že by se mělo udělat. Nakonec jde o to, co jsme nuceni, tedy musíme, v souladu se svým současným dějinným a ekonomickým postavením činiti.
Hlavní problém cenzury je, že za dezinformaci se účelově nejednou považuje i pravdivá informace, a to jen proto, že je nežádoucí. Druhý problém je, že podceňuje přirozenou inteligenci lidí, tedy schopnost poznat úmyslné zlo. Nakonec i hrubé nadávky na toho, kdo má jiný názor, než se právě nosí, nemluvě o jeho zastrašování, jsou typické projevy cenzury.
Poklidný evoluční technický a technologický vývoj, občas urychlený novými objevy, dostává v 21. století od humanitně a společensky vzdělaných lidí pořádně zabrat. Že prý tomu rozumí lépe než technici, inženýři a přírodovědci, to prý proto, že mají nad vším málem letecký, tedy laický, nadhled. A politici jsou na tom podobně, spokojeně si létají ve výšinách.
K žití v blahobytu jaksi přirozeně patří lehkost, pocit svobody, nenucenost a občasná elegance, k žití v chudobě kromě ekonomického strádání hlavně duševní utrpení a beznaděj.
Můžete mít tzv. kvalitní vzdělání, ale to vůbec neznamená, že máte kvalifikaci dělat pořádnou práci, která obyčejným lidem k něčemu je.
Většina politiků po roce 1989 slibovala všeobecný blahobyt, dokonce mnozí ekonomové takovou blbost jako je trvalý ekonomický růst. No a mnozí uvěřili, že právě blahobyt, tedy konzum, tedy větší a větší spotřeba je ten pravý bůh. Ovšem křesťanský Bůh chce, abychom fungovali docela jinak.
Zájmy diktátorů a prostých lidí se vždy zcela diametrálně rozchází, a přesto mnozí lidé diktátorům mávají a je oslavují. A když je konečně poslán diktátor k šípku, pak si bývalí oslavovatelé říkají: To jsme ale byli blbci! Tenhle scénář se bohužel v celých dějinách nemění.
Při modlení je slušné mít ruce sepjaté a hlavu pokorně skloněnou, ne ruce chtivě natažené a hlavu pyšně vzpřímenou.
Kdo není s námi, je proti nám! Jaképak odstíny šedi. Ty si nechte na sex!
Stále nevím, co je nebezpečnější pro poklidný vývoj společnosti: Arogance bohatých, nebo závist chudých.
Je pravda, že každá hůl má dva konce. Ovšem nakonec je jedno, kterým koncem vás někdo vypráská. Vyjde to obvykle na stejno.
Kdo by si nechtěl vylepšit nehezkou minulost? Jenomže je tu jeden veliký problém, totiž že nehezkou minulost si žádný člověk či nějaké společenství či nějaká organizace nevykoupí ani za všechny peníze světa.
Obvykle to nedopadne dobře, když před rozumem má prioritu ideologie, navíc vždy zabalená do vznešených revolučních a zdánlivě pokrokových slov.
Kapitalismus podle majitelů lékáren. Za první republiky se vyprávěl v Bratislavě na obchodní akademii více vážně než nevážně tento vtip. Pošle tatínek synka do lékárny pro lék, který stojí 5 Kč. Synek si žádá od asistenta lék, ten mu ho podá a chce po něm 5 Kč. Synek položí na stůl svoji našetřenou jednu korunu a upaluje pryč. Asistent upaluje za ním. Marně. Udýchaný asistent se vrátí a sděluje majiteli, že synek zdrhl. Majitel povídá: Nevadí, stejně jsme vydělali 0,50 Kč.
Kdo je to dezolát? Mohl by to být občan toužící po neomezené duchovní svobodě, žijící v krásné nezdevastované přírodě, ovšem mající také hezký veliký byt či dům s veškerým pohodlím, elektřinou, topením, teplou vodu, dále elektromobil s dojezdem min. 2000 km. Dále bude mít zajištěnou hezkou zimní dovolenou v Alpách a letní dovolenou v Karibiku nebo někde v Tichomoří. Přitom on sám se bude věnovat sociálním a humanitním, potažmo společenským vědám, a jaksi za automatické bude považovat, že tohle vše mu je ta část společnosti, co se věnuje rukodělným a technickým činnostem, povinna zabezpečit, protože jinak bude na ně zlý, protože má pod palcem veškeré vrcholové orgány, státní instituce a veškerá média.
Již bylo a ještě bude takových necharakterních lumpů, co vygenerují geniální teorie či praktické objevy, které lidem pomohou, ale moralisté přesto budou hodnotit jejich dílo hlavně skrze jejich negativní osobní vlastnosti. Tací již jsme. Jinak lidsky je to obyčejná závist.
Ve válkách je to vždy stejné, jedni umírají za cosi, za co budou oslavováni po válce těmi, co se válce vyhli nebo dokonce se na válce napakovali a užívají si blahobytu v těžce vybojovaném míru.
Náš problém je, že si namlouváme, podobně jako kdysi Římané, že dějiny se píšou na Západě. Jenže to je fatální omyl, píšou se tam, kde stamiliony lidí nemají téměř nic. No a protože nemají téměř nic, mohou jenom získat, když se vydají za lepším. S námi je to jiné!
Křesťanství dlouhodobě mlčí nejen na útoky vedené proti jeho duchovním a mravním základům, ale i na přímé fyzické útoky proti křesťanům, leč fest nakupujeme zbraňové sytémy. Je to takové rafinované odlákání pozornosti: Podívejte se, my se především připravujeme na boj s obrovským nepřítelem, tam se o všem bude rozhodovat! Ale o tom, že zcela jiný nám beze zbraní rozkládá pomalu a jistě naši civilizaci, se taktně mlčí. Proč? Bojíme se!
Tzv. vyvolení se děsí, že nezodpovědní lidé mohou využívat digitalizaci pro volné šíření různých bludů, a protože mají tendenci inteligenci jiných lidí podceňovat, domnívají se, že hodně lidí těm bludům uvěří. A to je omyl! Člověk je tvor kriticky myslící. Čím více bludů, tím více a urputněji hledá pravdu. A právě tohoto hledání se politici bojí. Nebojí se bludů!
Zcela jsme rezignovali na šíření křesťanství. Místo toho jsme začali šířit jakousi podivnou konzumní demokracii. Jenomže opravdová demokracie bez křesťanství nemůže fungovat.
Většina politiků neumí pokorně žít v realitě, mají snahu věci vylepšovat třebaže jim často vůbec nerozumí. Takové rádoby podivné novodobé intelektuálství neboli cesta do pekla.
K LGBT. Je skutečností, že život je pestřejší než si mnozí chtějí připustit. Považují LGBT za projev dekadence. Obvykle ale jenom do té doby, dokud bác a vynoří se v jejich bezprostřední blízkosti. Pak se vehementně dovolávají tolerance. Když už mluvíme o dekadenci, tak daleko dekadentnější než LGBT jsou války. Dokonce milionkrát dekadentnější.
Návrat na začátek glos.
Poslední aktualizace 15. září 2023.