Glosy

Dušan Polanský

Občas každého z nás napadne něco, o čem si myslí, že stojí za poznamenání. Osobně mě toho nejvíce nepadne v noci, když nemohu spát, ale má to jeden veliký problém, člověk se nepřinutí vstát, aby si myšlenku zapsal, a ráno si již obvykle na nic nevzpomene. Nezapomenuté subjektivní postřehy, jakési glosy, jsem se konečně rozhodl poznamenávat si právě zde.

Prý život bez lásky za moc nestojí. Pravda to je, ale také bez peněz, zajímavé práce, talentu, ucházejícího zdraví, slušného bydlení, rodinného či kamarádského zázemí. Možný závěr by z toho byl, že u mnoha lidí nestojí jejich život za moc. Přesto si dovolím dát malou radu všem těm, komu to v životě nevychází: Žijte život takový jaký je, stojí za to, dokonce moc.

Často a vášnivě se milovala s různými muži, to jí ale nebránilo toužit po veliké životní lásce. Tento zásadní rozpor se jí podařilo vyřešit až ve vyšším věku, kdy se již tolik mužům nelíbila a ti ztratili o ni zájem. Pak si opravdovou lásku našla, akorát již nebyla životní, ale na klidné dožití.

Hezké mladé ženy mají v tržním hospodářství vysokou cenu. Ale protože jakás takás rovnováha poptávky a nabídky musí být zachována, u většiny těch vyloženě nehezkých a starších, s výjimkou těch bohatých či slavných, tržní cena nic moc.

V mládí často snil o tom, že jednou bude občanům prospěšný tím, že něco užitečné a hezké bude pro ně vytvářet, budovat. Jelikož mu to nevyšlo a na běžnou práci jaksi nebyl, dal se na politiku. Tím si zachoval pocit toho, že může být lidem prospěšný, ale protože o budování a vytváření nových hodnot nemohla již být řeč, soustředil úsilí na budování osobního blahobytu.

Byl darebák. Více než peníze, které získával všelijak, ho fascinovalo, jak lidé kolem něho se ze strachu před ním tváří, že jsou jeho dobří známí, kamarádi, přitom dobře věděl, že mu nepřejí nic dobrého. Měl pravdu, když bylo po něm, ani si neodplivli, bylo jim líto i té sliny.

Cítí se křesťanem přesto, že: občas závidí; občas si něco neoprávněně přivlastní; lže pouze tehdy, když to vyžaduje jeho osobní zájem; soustavně přitakává šéfům a vyhýbá se práci, v které se tvoří nové hodnoty; mění partnerky z důvodu ukojení chtíče a ještě něco nekřesťanského by se našlo. Nicméně jako křesťan dobře ví, že Hospodin ho má rád a že mu tahle pochybení odpustí. Jinak to ani být nemůže, vždyť Náš Pán dobře ví, že kdybychom všichni byli vzorní křesťané, tak bychom jej vůbec nepotřebovali.

Při hodnocení fungování demokracie u mnohých z nás panuje jakýsi rozpor. Je asi dán tím, že na jedné straně využíváme výhod demokracie, na straně druhé cítíme přímo na sobě či vidíme nebo slyšíme anebo čteme, že se děje hodně lumpáren. Problém bude určitě v tom, že příliš toužíme po jakési ideální společnosti, v níž všichni budou respektovat zákony a bude panovat pořádek a spravedlnost. Současně intuitivně tušíme, že je to nedosažitelný cíl. Tento zdánlivý rozpor by nám neměl bránit v tom, abychom se občas poctivě neporvali s těmi, kteří demokracii berou jako ideální prostor pro páchání lumpáren všeho druhu. Je to cesta krutá, ale je to hlavní cesta k udržení a evolučnímu vylepšování demokracie. Ono totiž názor, že demokracie má skrze své výhody automaticky zajištěno vítězství, je naivní.

Dnešní svět je silně propojen informačně, ekonomický, dopravně, politicky a kulturně. Přitom není žádným tajemstvím, že v životní úrovni jsou obrovské rozdíly v rámci jednotlivých světových destinací. Mnozí si nechtějí uvědomit, že tohle dynamickému a dravému kapitalismu nevyhovuje, jelikož ke svému komplexnímu rozvoji potřebuje kromě svobodného prostředí silné zázemí vysoce kvalifikované pracovní síly a dobře fungující tržní ekonomiky. Ovšem tyhle předpoklady se nemohou dobře a spolehlivě naplnit ve světě, kde někdo má v domě tři splachovací záchody a koupelny a domorodec kdesi v Africe ani neví, že takové něco bylo již kdysi dávno vymyšleno. Máme docela oprávněnou obavu, že právě podobní imigranti rozboří či rozloží naši vyspělou civilizaci a uvrhnou ji kamsi zpět. Jenomže si je dobré uvědomit, že kdyby nebyla rozbořena Západořímská říše primitivními barbarskými kmeny, nebylo by ani moderní Evropy. A odkud se tyhle barbarské kmeny valily do tehdejšího civilizovaného světa? Hlavně ze severu, právě odtud, kde dnes v Evropě leží nejvyspělejší státy.

U mnohých funguje klamný efekt hodnocení ústního projevu. Kdo mluví hezky, uhlazeně, vzletně, obvykle toho moc obsahově významného neřekne. Často to vidíme např. u politiků či lidí humanitně zaměřených. Naopak ti, kteří se usilují sdělit hodně významného obsahu a chtějí být faktický a neutíkat od problému, nejednou mluví trhaně, jako by měli neuspořádané myšlenky, takže posluchač se často i nechytá a říká si: To je tedy pěkný vůl (pěkná kráva). Z toho je jasné, že síla potlesku je obvykle inverzní kvalitě obsahu.

Nemá valného smyslu se opětovně pokoušet o něco, co člověku vyloženě nejde, ne zbytečně se říká: Třikrát a dost. Řeči o tom, že pílí a pracovitostí se dá mnohé dohonit, jsou sice pěkné a částečně i pravdivé, ale i když něco málo takto dohoníme, přesto nám bude chybět ona neopakovatelná lehkost, s kterou to něco, co nám nejde, činí ti, co mají k tomu od Boha nadání a talent. Ať je každému z nás bez talentu a nadání k něčemu útěchou alespoň to, že neefektivně vynaložená energie na zdolání zmíněného nedostatku přispěje k zkrácení našeho života, z čehož plyne, že se příliš dlouho nebudeme muset tímto problémem zabývat a trápit.

Když nejsme na tom zdravotně dobře, s veškerou vážností a útrpností v očích říkáme, že nejdůležitější je zdraví. Ovšem nějak často na to zapomínáme, když jsme fit. Většina lumpáren, podrazů, pomluv, závistí a podobných nehezkostí je páchána právě v době, když jsme na tom zdravotně dobře. Tak, jak je to vlastně s úctou k našemu zdraví?

Láska se rodí často rychle, náhle, nato tata. Ovšem když člověk není splachovací typ a pokud mu partner, kterého vroucně miluje, dá kopačky, tak v nejednom případě vyrovnání se s touto skutečností trvá velice dlouho, někdy až do konce života. To ale stále není to nejhorší, nejhorší na tom je, že je to proces mučivě bolestivý.

Úředníci a politici jsou od toho, aby vydávali zakázy a příkazy. Právníci zase od toho, aby nás podle těchto zákazů a příkazů řídili a dělali z nás nesvéprávné bytosti. No a dělníci, řemeslníci, zemědělci a technici od toho, aby navzdory těmto dvěma skupinám parazitů, oni i prostí lidé mohli fungovat a žít jakž takž normální život.

Prvních šest glos napsáno a vloženo v Brně 4. prosince 2014.

Domů | Prolog 2001: Vesmírná odysea | Nejen básně v próze | Články