Dušan Polanský
Je zajímavé, že různé zákony, zákazy, příkazy, směrnice apod. k směřování vědeckotechnického pokroku odsouhlasují v drtivé většině lidé s humanitním nebo společenským vzděláním. Ptám se, když jim pokrok tak leží na srdci, proč nevystudovali techniku nebo přírodní vědy?
Politici dobře ví, že majetkové daně jsou u nás směšně nízké, ale přitom se tváří, že jakýže je to ekonomický úspěch. Typická ukázka toho, jak lze z lumpárny udělat záslušný čin.
Bez obměny politické moci a politiků je demokracie nemyslitelná. Bohužel tahle obměna stále nic moc. Za tento stav mohou především voliči. S umanutostí volí stejné strany a politiky, a pak na ně paradoxně nejednou nadávají. Holt, politické strany nejsou fotbalové kluby, kterým fandíme obvykle celý život.
V 1968 a 1969 byly studentské bouře ve Francii a Německu. Zajímavé, že vůdcové byli hlavně z bohatých rodin. Teď jsou to dědoušci, kteří si spokojeně a v klidu užívají bohatství vygenerované těmi na druhé straně výrobního procesu, a přitom se blahosklonně usmívají při vzpomínce na své mládí: To jsme se vybouřili, a vzpomínáš jak jsme po policajtech házeli kameny, já ti dokonce jenoho trefil do kebule, to ti byla sranda! Asi tak nějak je to se všemi revolucionáři.
Ve svém románě Soudce a jeho kat z roku 1952 Friedrich Dürrenmatt použil zvláštní název politické strany: Strana konzervativně liberálně-socialistického sjednocení nezávislých. Takže dávno věděl to, co mnohý politolog a mnozí z nás neví dodnes, že politikům nejde o nás, o občany, ale především o jejich osobní prospěch. Občan je jenom nástroj, jak se k tomuto osobnímu ekonomickému prospěchu dopracovat.
Vyhrát náboženskou válku tím, že do boje vytáhnete pod prapory sekularity a ateismu, je, jako vyhrát důležitý fotbalový zápas tím, že místo fotbalového týmu pošlete na plac tým složený z basketbalistů a šachistů.
Jsou typy demokratů, kteří když jsou u moci a zdroje mají plné huby demokracie. Jakmile tomu tak není, jsou připraveni použít jakékoliv prostředky, aby ztracenou moc získali zpět. Nevenek za určitých podmínek demokrat, v mysli prvky totalitního myšlení a konání. Být v opozici je přece veliká šance na sebereflexi a poučení ze z minulých chyb. Tak myslí a koná opravdový demokrat.
Dějiny jsou samé paralely, nakonec, co chcete nového vymýšlet! Je to podobné jako s ženskou módou.
Je módou nadávat na orgány EU, tedy na Brusel. Jen pak nechápu, jak je možné, že v předešlých volbách do Evropského parlamentu volilo 28,72 % našich voličů, kdežto v posledních volbách, tedy v roce 2024, už 36,45 %!?
Návrat na začátek glos.
Poslední aktualizace 28. prosince 2025.