Dušan Polanský
Je zajímavé, že různé zákony, zákazy, příkazy, směrnice apod. k směřování vědeckotechnického pokroku odsouhlasují v drtivé většině lidé s humanitním nebo společenským vzděláním. Ptám se, když jim pokrok tak leží na srdci, proč nevystudovali techniku nebo přírodní vědy?
Politici dobře ví, že majetkové daně jsou u nás směšně nízké, ale přitom se tváří, že jakýže je to ekonomický úspěch. Typická ukázka toho, jak lze z lumpárny udělat záslušný čin.
Bez obměny politické moci a politiků je demokracie nemyslitelná. Bohužel tahle obměna stále nic moc. Za tento stav mohou především voliči. S umanutostí volí stejné strany a politiky, a pak na ně paradoxně nejednou nadávají. Holt, politické strany nejsou fotbalové kluby, kterým fandíme obvykle celý život.
V 1968 a 1969 byly studentské bouře ve Francii a Německu. Zajímavé, že vůdcové byli hlavně z bohatých rodin. Teď jsou to dědoušci, kteří si spokojeně a v klidu užívají bohatství vygenerované těmi na druhé straně výrobního procesu, a přitom se blahosklonně usmívají při vzpomínce na své mládí: To jsme se vybouřili, a vzpomínáš jak jsme po policajtech házeli kameny, já ti dokonce jenoho trefil do kebule, to ti byla sranda! Asi tak nějak je to se všemi revolucionáři.
Ve svém románě Soudce a jeho kat z roku 1952 Friedrich Dürrenmatt použil zvláštní název politické strany: Strana konzervativně liberálně-socialistického sjednocení nezávislých. Takže dávno věděl to, co mnohý politolog a mnozí z nás neví dodnes, že politikům nejde o nás, o občany, ale především o jejich osobní prospěch. Občan je jenom nástroj, jak se k tomuto osobnímu ekonomickému prospěchu dopracovat.
Vyhrát náboženskou válku tím, že do boje vytáhnete pod prapory sekularity a ateismu, je, jako vyhrát důležitý fotbalový zápas tím, že místo fotbalového týmu pošlete na plac tým složený z basketbalistů a šachistů.
Jsou typy demokratů, kteří když jsou u moci a zdroje mají plné huby demokracie. Jakmile tomu tak není, jsou připraveni použít jakékoliv prostředky, aby ztracenou moc získali zpět. Nevenek za určitých podmínek demokrat, v mysli prvky totalitního myšlení a konání. Být v opozici je přece veliká šance na sebereflexi a poučení ze z minulých chyb. Tak myslí a koná opravdový demokrat.
Dějiny jsou samé paralely, nakonec, co chcete nového vymýšlet! Je to podobné jako s ženskou módou.
Je módou nadávat na orgány EU, tedy na Brusel. Jen pak nechápu, jak je možné, že v předešlých volbách do Evropského parlamentu volilo 28,72 % našich voličů, kdežto v posledních volbách, tedy v roce 2024, už 36,45 %!?
Pokud jde o budoucnost, lidé myslí hlavně na své osobní zájmy, ovšem celospolečenské, tedy ku prospěchu všech, jsou jim většinou na háku.
Žvanit můžeš co chceš, ale musíš být připraven osobně nést důsledky takového žvanění, neboť každá mince má dvě strany. Neboli, když ty řekneš svobodně A, tak jiný má právo říct svobodně B.
Návrat na začátek glos.
Poslední aktualizace 22. února 2026.