AI potěší
Dušan Polanský
Stalo se v poslední době jakousi intelektuální módou kritizovat dopady umělé inteligence (AI) na IQ lidstva, tedy, že kvůli používání AI bude lidstvo hloupnout. Ovšem takové předbíhání mi jaksi nesedí, neboť AI je nový fenomén, takže zatím se nestihla podílet na poklesu IQ, pokud vůbec jednou nějaký pokles inteligence lidstva kvůli ní vůbec nastane. A vyslovovat předem soudy jaksi nemá nic společného s vědeckou seriózností, když se už o inteligenci bavíme.
Je pravda, že někteří se již teď mračí, např. učitelé cizích jazyků a překladatelé, proč tomu tak je, je asi zbytečné vysvětlovat. Ovšem ten, kdo se učí cizí jazyky si stěžovat určitě nemůže, může si nechat AI udělat gramatický rozbor věty, které nerozumí, a ta mu vše podrobně vysvětlí. Dokonce vám ráda dané gramatické jevy podrobně dokumentuje i na dalších příkladech, nebo vám vygeneruje test na to, co vám dělá problémy, a podrobně jej vyhodnotí. Měl by učitel tolik času na všechny žáky? Ani pomyslet. Pochopitelně to stejné platí i pro jiné školské předměty. Navíc AI je vám k dispozici kdykoliv, což asi můžete žádat od učitele těžko. To není v silách žádného učitele, který má ve třídě např. 25 žáků či studentů. Spíš si tedy myslím, že AI nebude příčinou poklesu našeho IQ, naopak je bude rozvíjet. To ovšem vůbec neznamená, že AI roli učitele bagatelizuje nebo odsouvá kamsi do pozadí, kdepak, přesně naopak, dovoluje mu více se soustředit na to podstatné, co je nezbytné a důležité pro pochopení učiva. Tedy přednášet a vysvětlovat látky méně, ale ve vysoké kvalitě a do hloubky. Dovolím si tvrdit, že to, že AI dokáže nahrazovat naše určité schopnosti nemusí být tragédií, tragédie začíná tam, kde nedokážeme intelekt AI tvořivě využívat. No a to se musíme naučit, přesně tak, jako jsme se kdysi museli naučit psát husím brkem, pak psacím perem, ještě nedávno psacím strojem a nejnověji textovým editorem.
Jinak momentálně se nacházíme ve fázi, kdy ti, co AI moc nemusí, hledají na ní sebemenší chybu. Komentují každou nedokonalost či nepřesnost a vyslovují kritické soudy vůči AI. Jen si dovolím připomenout, že vývoj AI trval přes třicet let a stále trvá. Tak to už totiž v přírodních, exaktních a technických vědách funguje od nepaměti. Tomu se říká jednoduše přirozený pokrok a vývoj, tedy pokud nedojde na zásahy ze strany politiků a lidí s jiným vzděláním. Pak to už není vývoj a pokrok, ale chaos. Mohu vás ale ujistit, že i ti co AI moc nepřejí ji potají již využívají. Podobně jako dnes žádný spisovatel či úředník nepíše husím brkem, ale používá textový editor. Znáte to, voda se káže, ale víno se pije.
Teď si schválně dovolím uvést malou atypickou ukázku využití AI v sběratelství, konkrétně ze sběratelství pohlednic. Důvod téhle volby je prostý, chci ukázat schopnost AI agregovat informace do jasné a srozumitelné podoby. Nedávno jsme vydražil 6 secesních pohlednic, popravdě byl jsem jediný zájemce, takže jsem je spíš koupil s dražební přirážkou. Jedná se o litografické koláže s námětem zamilované dvojice, viz první obrázek. Jako autor je podepsán rakouský fotograf Charles Scolik (1854 – 1928).
Všechny pohlednice jsou prošlé poštou v roce 1901. Přiznám se, že jsem je vydražil i kvůli adresátovi, je vždy stejný, viz druhý obrázek. Jevil se mi zajímavý. Na první pohled bylo jasné, že se jedná o vysoce postaveného úředníka a důstojníka v jednom. Jeho jméno jsem zadal do vyhledávací služby Google, ale nedopadlo to vůbec slavně, spíš katastrofálně. Takže jsem se obrátil na AI prostřednictvím ChatGPT. Během necelé minuty jsem obdržel níže uvedené informace.
Vincenz Henniger von Seeberg-Desfours zu Mont und Adienville (*2. února 1847 v Praze – †9. února 1916 v Innsbrucku) byl významnou osobností rakousko-uherské monarchie. Pocházel ze šlechtického rodu Henniger von Seeberg, který získal český rytířský stav v roce 1423 a byl povýšen do stavu svobodných pánů v roce 1744. Jeho matka, Maria hraběnka Desfours zu Mont und Adienville, pocházela z významné šlechtické rodiny, a Vincenz od roku 1874 s císařským svolením spojil jména obou rodů.
Vojenskou službu zahájil jako kadet u 32. polního mysliveckého praporu a postupně dosáhl hodností poručíka, nadporučíka, kapitána a majora. V roce 1906 byl povýšen na generálmajora a v roce 1911 na polního podmaršála (Feldmarschall-Leutnant). Do výslužby odešel 1. listopadu 1912.
Pokud jde o službu u dvora, v roce 1890 byl v Deutschordenskirche ve Vídni přijat do Německého řádu a povýšen na rytíře. Od roku 1892 sloužil u arcivévody Eugena Rakouského a v roce 1895 se stal představeným jeho komory (Kämmervorsteher). Tuto funkci vykonával s velkou pečlivostí a byl za svou službu vysoce ceněn.
Vincenz Henniger byl svobodný a v posledních letech života bydlel na adrese Richard Wagner Straße 5 v Innsbrucku. Zemřel na srdeční onemocnění a byl pohřben na starém vojenském hřbitově v Pradlu. Jeho synovec, profesor Friedrich von Herrenschwand (* 23. ledna 1881 v Terezíně v Čechách – † 9. prosince 1959 v Innsbrucku), byl známým očním lékařem a medicínským historikem. Údaje o narození a úmrtí Friedricha von Herrenschwanda jsem doplnil z Wikipedie.
Při kopírování textu z ChatGPT do Průzkumníku se mi v tomto programu zobrazily i použité zdroje informací. Popravdě, kdybych neměl k dispozici ChatGPT, a jako že jsem v historii laik, tak jsem bez šance dát zmíněné informace dohromady v rozumném čase. Tedy pokud bych to vůbec dokázal.
Závěrem mohu říct, že kdykoliv se podívám na rubovou stranu některé z těchto pohlednic budu vědět o koho se jedná. Sice význam téhle informace pro mne je zcela zanedbatelný, ale pokud získání podobných informací vám zabere necelé tři minuty, z toho dvě minuty strávíte zadáváním dotazu AI a necelou minutu čekáním na výpis a jeho zobrazením na monitoru, tak si myslím, že AI není až tak zlá kámoška. Nebo je?
V Brně 27. května 2025.