Vážně i nevážně o AI

Dušan Polanský

AI pozitivně vtrhla do života mnohých rychle a rozhodně, asi nejvíce do životů školáků a studentů. Dost se mračí např. překladatelé. Takových 10 let zpět málokdo si dovedl představit její možnosti a intelektuální potenciál. Kolem využívaní AI se vede hodně učených i neučených řečí. Je paradoxem, že nejvíce se k této problematice vyjadřují lidé s humanitním a společenským vzděláním, kteří o fungování AI ví toho pramálo, vlastně někdy vůbec nic.

Úvahy se vedou poměrně hodně o tom, koho AI v budoucnu nahradí. Je snad jasné, že nenahradí řemeslníky, kvalifikované dělníky, techniky, kuchaře, číšníky, zdravotní sestry, lékaře, řidiče, zahradníky, farmáře atd. jednoduše u lidí, kde jejich práce má rukodělný charakter. Pokud jde o státní správu a samosprávu, tam probíhá inverzní jev, čím více se nasazují informační systémy, tím počty těchto pracovníků rostou. A myslím si, že je neohrozí ani AI. Spíš jejich počet naroste. Holt v těchto oblastech platí zcela jiné zákonitosti. Akorát to státní pokladnu stojí větší a větší balík.

Schválně jsem ve výčtu nezmínil učitele. Inspiroval mě k tomu mladík, student střední integrované školy, s nímž jsem se bavil ještě před koncem školního roku. Řekl mi, že mají učitele, který je není schopen něco naučit látku z elektrotechniky, že naštěstí je zachraňuje AI. Učitel je sice nenahraditelný, ovšem pouze dobrý učitel, neschopný učitel je lehce AI nahraditelný. Bavíme se na úrovni střední a vysoké školy. Základní škola bez učitele je nemyslitelná. Myslím, že rozbor toho, proč je nenahraditelný je zbytečný.

V každém případě, pokud člověk pracuje duševně, AI mu nabízí obrovský prostor k tvořivé práci a pomáhá mu zbavit se stereotypní, časově náročné práce. Ovšem, aby člověk využíval AI tvořivě měl by být tvořivý typ a mít o daném oboru kvalitní znalosti. Pokud takový nejste a nemáte z daného oboru dobré znalosti, AI vám moc nepomůže. V tom je celý fígl rozumného využívání AI. Vy musíte být tvůrce a AI pomocník.

Pochopitelně AI můžeme využívat i pasivně, což určitě nebude ojedinělý případ. Nedávno mi dcera z Maďarska přivedla humoristickou pohlednici, je z 80. let, viz níže. Koupila ji v nějakém bazaru, zaujal ji vojenský námět a že pohlednice je prošlá poštou, jsem totiž tak trochu filatelista. Popravdě z hlediska sběratelského má téměř nulovou cenu, ale přesto mě potěšila, tedy přesněji, potěšila až poté, co mi AI pořídila překlad maďarského textu. Tedy vůči AI jsem vystupoval jako pasivní uživatel. Pohlednice, ač je z 80. let, výborně vystihuje pointu tvořivého využívaní AI.

Pokud máte např. televizi, vůbec vás nezajímá, co je uvnitř z pohledu technického potažmo softwarového. Zajímá vás jenom kvalita obrazu a zvuku a jak se televize ovládá. Z pohledu televize jste pasivní uživatel, což je v pořádku. U AI to bude většinou jinak. Student humanitního oboru určitě využije AI alespoň částečně při psaní seminární nebo diplomové práce. Na tohle je AI koneckonců ideální. Nakonec se o to může pokusit i student technického či přírodovědného oboru, ovšem nebude to mít při inteligentním zadání až tak jednoduché a pokud mu AI vychrlí nějaké výpočty, musí jim rozumět a musí být schopen ověřit, zda je výpočet proveden správně. Neboli musí problematice rozumět. Kupříkladu i laik může zadat AI pokyn, aby mu vysvětlila eliptické integrály. Ovšem mohu vás ujistit, že pokud jste laik, nebudete tomu, co vám sdělí, vůbec rozumět. Tedy vůči AI v tomto případě vystupujete jako pasivní uživatel, podobně jako já u překladu maďarského textu, třebaže kresba mi dávala i bez porozumění textu tušit, o co jde.

To, co říká velitel na pohlednici, je v češtině podle AI tohle: „Jednodušší úkoly už jsem schopen vyřešit...“ Kolem něj se však nachází obrovský, nepřehledný chaos drátů, analogových přepínačů, telefonních ústředen a osciloskopů a v neposlední řadě i jeho podřízení, kteří většinou jako vycvičené opice podle mechanicky naučených postupů něco dělají. Stačí sebemenší porucha, a celá centrála je out. Nikdo z těch, co je vidíme na pohlednici není schopen závadu odhalit a odstranit. Jsou to pasivní uživatelé. A to platí i pro AI, pokud nejste schopen se ujistit o pravdivost toho, co vám sdělí, jste jenom pasivní uživatel. AI jednoduše není televize.

K pohlednici malá politická poznámka. Karikatury z období 80. let v Maďarské lidové armádě často reflektovaly realitu povinné vojenské služby v tehdejším socialistickém bloku. U nás se takové pohlednice moc neobjevovaly. A když se nějaké objevily, byly ideologicky neškodné.

A ještě osobní vzpomínka. V první polovině 80. let jsem byl velitelem silničního pořádkového praporu. Ve výbavě praporu byly i radiostanice RM-31. Byla to československá mobilní (v přepravním režimu byla uložena v pevných dřevěných bedničkách) vojenská krátkovlnná radiostanice typu transceiver (sdružující přijímač i vysílač), která byla vyvinuta začátkem 50. let 20. století v podniku Tesla Pardubice. Její dosah s tyčovou anténou (kotvený skládaný stožár) výšky 4,8 m při provozu A1 (nemodulovaná telegrafie) byl uváděn 50–60 km. Ovšem to byl spíš optimistický dosah za ideálních podmínek bez přírodních překážek, což jsme si při cvičeních několikrát ověřili. Dokonce technický popis uváděl dosah s prostorovou vlnou při nemodulované telegrafii s optimalizovanou anténou typu dipól dokonce 1000 až 2000 km, pochopitelně dle aktuálních podmínek šíření a zvoleného kmitočtu. Ovšem nikdy jsem neslyšel, že by to někdo vyzkoušel, a popravdě jako laik jsem tomu nevěřil, ale budiž. Naše štěstí bylo, že při cvičeních se nám nikdy stanice neporouchaly. Kdyby ano, nedokázaly bychom je opravit. Určitě bych si hlavu škrábal jako velitel na pohlednici. Takže pohlednice mi zase s ohledem na bývalou vojenskou profesi nepřipadá až tak humorní. Vojenská technika, kterou nelze v rozumném čase opravit bez specialistů, je vám v skutečném boji k ničemu.

V každém případě vám přeji, abyste AI uměli využívat tvořivým způsobem, ovšem to bez kvalitního penza znalostí v daném oboru není možné. Zázraky neumí ani AI, tedy není to onen zázračný norimberský trychtýř, který by podle německé pověsti o norimberském ševci měl umět, jak nalít vědomosti do hlavy někoho bez jeho osobního úsilí.

V Brně 28. srpna 2026.

Domů | Prolog 2001: Vesmírná odysea | Nejen básně v próze | Střípky