Architektura na kreslených pohlednicích

Dušan Polanský

Umělecký, či už akademický nebo amatérský malíř si může malovat a kreslit jak chce. Pochopitelně obvykle tak, aby se to někomu líbilo a hlavně pokud se tím živí, aby něco i prodal. Jinak to je s odborným kreslením, tak jak ho známe hlavně z různých architektonických návrhů, tam již kreslíř při kresbě musí ctít určitá pravidla.

Kupříkladu takovým základním křeslířským pravidlem je, že při kreslení stavebních objektů a interiérů se musí dodržovat zásady lineární perspektivy. S perspektivním viděním se setkáváme často. Když se postavíme mezi koleje a díváme se do dálky, vidíme že koleje se sbíhají v dálce do jednoho bodu. Podobně když stojíme na začátku dlouhé zastavěné ulice, vidíme že rovnoběžné linie domů směřují do jednoho bodu, takovému bodu říkáme úběžník. V architektuře se nejčastěji používá dvouúběžníková perspektiva. Také bychom neměli kreslit stín, jak nás napadne, i při jeho kreslení musíme ctít zásady kreslení podle skutečnosti, což by nám jistě potvrdil nejedn umělecký malíř, jenž s kreslením stínů má problémy. Někdy ale zcela zbytečně, chce to jenom zvládnout teorii kreslení stínů, potažmo teorii osvětelení objektů.

Takto bychom mohli ještě chvíli pokračovat, ale to není cílem tohoto textu. Pokud vás problematika odborného kreslení podle modelů a skutečnosti zajímá doporučuji vám sáhnout po odborné literatuře. Zde uvedu v době psaní asi dvě nejznámější publikace určené pro středoškoláky.
Vladimír Cibulka: Odborné kreslení pro 1. a 2. ročník SPŠ stavebních, SNTL, Praha, 1980;
Jaroslav Sýkora: Odborné kreslení pro SPŠ stavební, Grada Publishing, Praha, 2011.

Autor první Ing. arch. Vladimír Cibulka mě učil na Stření průmyslové škole stavební v Bratislavě, kde jsem spíš chodil než studoval v letech 1967 až 1971. Byl to fenomenální kreslíř, dokázal kreslit křídou na tabuli doslova s milimetrovou přesností, a přitom viděl dobře pouze na jedno oko. Sice měl už takový dar od Boha, ale ten byl podložen jeho nesmírnou pracovitostí.

Ve své malé sbírce pohlednic mám i několik pohlednic s kresbami staveb, při kreslení kterých byly ctěny zásady odborného kreslení. Takové pohlednice se většinou vydávaly a prodávaly s cílem získat potřebné peníze na stavbu zobrazenou na pohlednici. Proto není divu, že na takových pohlednicích jsou často zobrazeny sokolovny, které byly postaveny za první republiky převážně z dobrovolných sbírek.

Myslím si, že to je přístup hodný následování i v současnosti. Až příliš jsme si zvykli z médií na řeči typu: stát postaví, stát investuje, stát vyplatí dávky v nouzi, zajistí rodičovskou, přispěje na kotle, na zateplení atd. Prostě vše stát. Jistě sbírky se organizují i dnes, obvykle na opravu kostelů či jiných kulturních staveb či památek, ale si myslím, že za první republiky to uměli lépe, a přitom lidé nebyli na tom tak dobře, jako dnes.

Takže se spolu pokochejme pohledem na kreslené pohlednice a věřme, že příklad vydávání odborně kreslených pohlednic (žádné odfláknuté foto!), koupí kterých občan dobrovolně přispěje na výstavbu, opravu apod. objektů zobrazených na pohlednicích opět v rozumné míře ožije. Osobně bych uvítal, kdyby se to týkalo např. i různých sportovišť, hlavně vesnických. Někdy je mi až smutno, když vidím vesnici, kde mají lidé krásné baráky za miliony a přitom fotbalové hřiště bída a utrpení.

Lidový dům Jednoty katolického lidu v Červeném Kostelci.

Česká škola v Chebu.

Návrh architekta Eduarda Prandla (1871-1922).

Ing. arch. B. Kozák: Návrh ČBR. evangelického Chrámu Páně ve Hvozdnici.

Vydáno ve prospěch nové sokolovny.

Sokolovna v Padochově.

Farní kostel v Ostravě v Zábřehu. Postaven v roce 1806. Opraven v roce 1946.

V Brně 21. dubna 2019.

Domů | Prolog 2001: Vesmírná odysea | Nejen básně v próze | Střípky