Nejen o axiomech zrady
Dušan Polanský
Do psaní některých textů se mi moc nechce. Jenomže někteří čtenáři jsou až moc všímaví. Proč jste nenapsal Zaslepení z náboženství, když už jste napsal Zaslepení z ateismu? To není fér! Proč se vyhýbáte napsat souvislejší texty o zradě či lásce? Je sice pravda, že na svých stránkách se i těmto tématům parciálně věnují, ale čtenáři někdy chtějí mít dané téma jaksi pohromadě. Jenomže sepsat takové sumáry je poměrně náročné, časově i intelektuálně.
Důvody, proč na mých stránkách něco je a něco chybí, jsou asi dva. Primum: absence času a většího klidu na psaní. Nemluvě o tom, že jsem si vědom, že i mnohé již publikované texty jsou nedotažené, že bych měl na nich ještě popracovat. Za tohoto stavu se vrhat do psaní nových rozsáhlejších a komplexnějších textů se mi nejeví moc rozumným krokem. Pochopitelně doba strávená psaním určitého textu úzce souvisí s mírou mého pisáckého talentu či přesněji netalentu neboli každý pták zpívá, jak mu zobák narostl. Někdy mohu chtít, ale to je tak vše, co mohu. Secundo: jsou témata, která bolí. Také jsem jenom obyčejný člověk s pozitivními i negativními stránkami – těch druhých bude asi o něco více než těch prvních –, jenž nemá dekrét, který by jej oprávňoval univerzálně radit, hodnotit či vyjadřovat se ke všemu, když sám by nějakou tu radu potřeboval. Tohle univerzální právo má jenom Bůh. Co bych lhal, u některých textů se cítím zle nedobře a někdy se objeví i výčitky svědomí, dokonce si říkám, slušně napsáno, jsi pěkný darebák. Za této situace se do některých textů ani nemám odvahu pustit, takže se na stránkách nikdy neobjeví. Maximálně si je píši v mysli nemoha spát.
Jak jsem již uvedl, mnohé co není napsáno souvisle v jednom textu, je napsáno parciálně v různých textech. Takže názor, že nepíšu např. o lásce, zradě či víře v Boha je zavádějící. Ale abych jenom nemlátil slámu a alespoň částečně vyhověl některým čtenářům, dnes trochu atypicky krátké, ale přitom docela komplexní pojednání o zradě. A přitom vše na jednom místě.
Axiomy zrady:
- Zradit lze osobu, osoby, politické uskupení či spolek a vše, co má jasně definována pravidla bytí či fungování a nastavena etická pravidla a dotyčný se k ním dobrovolně hlásí nebo slíbil, že je bude ctít a respektovat.
- Ten, kdo zradil, je zrádce.
- Zrada je čin pragamticky, zrádce věří, že zrada mu přinese osobní prospěch.
- V ideových a politických postojích nelze zradit v pravém, odporném smyslu slova zrada, jelikož zde se vše řídí již ze své podstaty principem permanentní vykutálenosti, a tím zradu nelze zde považovat za něco neobvyklého, takže nemá ani valný smysl o zradě v jejím odporném smyslu slova mluvit.
- Zrada v lásce bez negativních majetkových dopadů na zrazenou, předtím prý milovanou osobu je sice důkazem bezcharakternosti zrádce, ale takovou zradu z hlediska závažnosti lze považovat za zradu podobnou zradám uvedeným v bodě 3.
- Pokud zrada v lásce je motivována majetkovým či jiným měřitelným ziskem je zradou jako každá jiná, s výjimkou zrad uvedených v bodě 4 a 5.
- Zradu lze omluvit či odpustit jedině v případě hrozby zdravotní újmy či úplné likvidace osoby nucené k zradě či osoby nebo osob jí blízkých.
- Ten, kdo zradil jednou, zradí opět, za podmínky, že nastane situace, která mu zradu umožní a zradou získá osobní či jiný prospěch.
- Legislativní trest za zradu lze uložit pouze v případě, že zrada zapříčinila jiné osobě či jiným osobám zdravotní komplikace či újmu na majetku nebo vedla k fyzické likvidaci jiné osoby či jiných osob.
- Většina odhalených zrádců se jenom tváří, že se za zradu stydí a že má výčitky svědomí. U těchto zrádců v případech, kdy v důsledku jejich zrady vznikla újma na zdraví, životě nebo majetku osoby či osob, je pro odčinění napáchaného zla, či už v plném nebo částečném rozsahu, nutné přijmout legislativní, tj. donucovací opatření. V ostatních případech je nutno postupovat podle bodu 11.
- Nelegislativným trestem za zradu je obvykle trvalý rozchod se zrádcem a jeho důsledná ignorace. Pokud to situace a poměry neumožňují, zredukování osobních či pracovních vztahů jenom na nezbytné minimum, které zajišťují fungování společenství, v němž zrádce žije.
- Za zradu se lze upřímně stydět či mít výčitky svědomí. Ovšem jediným akceptovatelným projevem upřímnosti těchto pocitů je snaha zlo napáchané zradou odčinit v plném rozsahu, tedy pokud to z podstaty napáchaného zla ještě vůbec učinit. Pokud nelze, je potřeba se pokusit napáchané zlo odčinit alespoň částečně, ale v maximálně možném rozsahu vzhledem k možnostem zrádce.
- Po smrti zrádce – s výjimkou zrádce, jenž v plném rozsahu odčinil zlo napáchané svoji zradou a pokud spadá zrada do případů uvedených v bodech 4 a 5 – by jeho popel měl být rozptýlen na málo dostupném místě nebo vysypán do kanalizace, aby osobě nebo osobám, které jeho zradou trpěli nebo trpí, místo jeho posledního odpočinku nepřipomínalo zlo jím napáchané.
Vím a slyším vás, chtělo by to příběh. Jistě, věřte mi, jednou jej napíši. Ale mezi námi, kdo z vás ze své osobní zkušenosti nebo z blízkého okolí nezná poctivý, krutý příběh zrady?!
V Brně 11. října 2013.