Filatelie a křesťanství
Dušan Polanský
Každý filatelista ví, že filatelistického materiálu s náboženskou tématikou vyšlo a vychází více než požehnaně, nemluvě o filatelistické produkci státu Vatikán, jež je již jenom z podstaty téměř celá náboženská. Ovšem myslet si, že náboženská tématika je obecně jakousi výjimkou, by byl laický omyl, jelikož filatelistický trh je již několik desítek let silně pod vlivem komerce. Řada poštovních správ vydává známky s atraktivní tématikou – flóra, fauna, sport, umění, vojenství atd. – doslova jako na běžícím páse. Emisní činnost již dávno není dána převážně potřebami poštovního provozu, ale hlavně důvody komerčními. Nemluvě o tom, že novinky jsou dnes úmyslně vydávány s vysokými nominálními hodnotami, aby jejich cena byla co nejvyšší, takže sbírání i jednoho jediného námětu silně zatěžuje peněženku průměrně finančně zabezpečeného filatelistu. Z toho logicky plyne, že mnohé poštovní správy, aniž si to uvědomují, dělají neuváženou emisní činnosti hodně proto, aby filatelistů celosvětově ubývalo. Jedná se o názornou ukázku bumerangového efektu.
Ale proč jsem vůbec uhnul od náboženské tématiky k popisu komercionalizace ve filatelii? Určitě ne proto, abych čtenáři neznalých poměrů na filatelistickém trhu vysvětloval co a jak, vždyť komercionalizace zasahuje téměř všechny oblasti života kolem nás. Nemluvě o tom, že většina lidí má dnes zcela jiné starosti než utrácet peníze za filatelistický materiál, který je výrazně méně vhodný pro investování než kupříkladu nemovitosti nebo zlato. Uhnul jsem proto, abych ukázal, že všude tam, kde je komerce, zákonitě musí být i protipól, tj. konzervativní přístup. Filatelie v tomto není výjimkou, proto je přirozené, že řada filatelistů se spíš orientuje na sbírání staršího materiálu z doby, kdy vydávání známek nebylo ještě tak silně podřízeno komerčním cílům.
Někdy starší, zdánlivě běžný filatelistický materiál dokáže vyprávět kupříkladu o křesťanství daleko přesvědčivěji a hlavně bez okázalosti než na první pohled nové, krásné barevné série známek s křesťanskými náměty. Ve své sbírce mám několik takových neokázalých celistvostí, na nichž bych vám chtěl tuhle skutečnost alespoň částečně dokumentovat.
V mládí, mohlo to být období mezi dvanáctým až patnáctým rokem, jsem vážně uvažoval, že se stanu katolickým knězem. Poměrně těžko bych v té době vysvětlil proč, jelikož s ohledem na svůj věk jsem měl i hodně naivních názorů o světě, ale upřímná touha zde byla. O něco později jsem pochopil, že bych asi nebyl dobrým knězem, jelikož se mi až moc líbí ženy všech věkových kategorií, třebaže nemohu říct, že by mě Hospodin k této nejoblíbenější světské zálibě mužů nějak slušně fyzicky a jinými schopnostmi a dovednosti vybavil, ale budiž Jeho vůle. Možná, že tomu bylo tak právě proto, že chtěl abych se knězem stal, vždyť u kněžského stavu jde daleko více o duchovní stránku života než o fyzickou. Nakonec i Hospodin sám je transcendentální bytost. Až někdy kolem padesátého roku života jsem si uvědomil, že kdybych knězem byl, že asi bych vyrazil podle příkazu Ježíše Krista šířit křesťanství do světa, tedy stal bych se misionářem. Nakonec je to dnes to, čeho se křesťanství nedostává.
Je všeobecně známo, že po druhé světové válce společenslé poměry u nás kněžskému stavu nepřály, takže se ani nelze moc divit, že knězů se nedostávalo, bylo je potřeba nějak získat. Zajímavým a neformálním dokladem této snahy je i „náborový“ lístek z roku 1946 (rok se zobrazí po najetí myší na obrázek). Potěšilo mě, že má původ v Brně. Malé vysvětlení: salesiánská střediska mládeže se nazývají oratoře. Jejich hlavním cílem bylo a je nabídnout dětem a mladým lidem smysluplné trávení volného času.
Další lístek s obdobným zaměřením je z roku 1948. Sice text na druhé starně nemá s náborem kněžského dorostu nic společného, ale jistě uznáte, že obsah je zajímavý. Docela je škoda, že někdo úmyslně odstranil jméno odesílatele.
Následující lístek je rovněž z roku 1948. Na druhé straně odesilatel informuje příjemce, že kostelní varhany jsou v nedobrém stavu a nutně potřebují spravit.
Poslední lístek s textem nabádajícím ke kněžskému povolání, přesněji spíš poslání, je z roku 1953. Filatelisticky je zajímavý tím, že poplatek za doručení je placen hotově, což dokumentuje vzorný záznam poštmistra. Dnes tahle forma zdokladování platby odesílatelem již není možná.
Žijeme v době, kdy se kde kdo dovolává křesťanských hodnot. Důvod je zřejmý: prudká expanze islámu v Evropě a snaha některých vysokých politiků evropských zemí postupně zcela zlikvidovat bílou rasu a vygenerovat jakéhosi univerzálního pozemšťana, pochopitelně myšlením ateistu, coby mix stávajících ras. Třebaže uznávám, že ohledně tohoto cíle kromě politiků zásluhy mají i mnohé mladé bělošky, převážně ateistky. Nelze se pak již ani moc divit, že za tohoto stavu není již tolik pomlouvána, coby brzda všeobecného pokroku, křesťanská církev, jelikož představa pokroku dostává dnes zcela jiný rozměr, než tomu bylo v minulosti, kdy šlo převážně o pokrok ve vědě a technice. Lístek z roku 1939 docela úsměvně ukazuje, že představa, že katolické církve chtějí ovládat své ovečky skrze jejich nevzdělanost byla vzdálená realitě minimálně v nedávné minulosti. Řekl bych, že dnes nás daleko více ohlupují politici a vysocí úředníci v Bruselu.
Další lístek je dokladem, že u nás za první republiky vycházely i kvalitní časopisy určené pro katolickou mládež. Odesilatelem lístku je Sdružení katolické mládeže v Čechách. Dnes u nás podobné časopisy téměř nevycházejí, ale o to více vychází bulváru. Ale je hlavní, že se bušíme do prsou za křesťanské hodnoty.
Křesťané vždy s velikou láskou a péčí usilovali a usilují o trvale dobrý stav všech sakrálních staveb. Byla období, kupříkladu za války a pak od roku 1948 až do roku 1989, kdy vyvíjet aktivity v tomto směru nebylo až tak jednoduché. Tři další filatelistické materiály neformálně ukazují, že i přes problémy se tak dělo za každého režimu. První lístek je z období první republiky, z roku 1926. Obálka s názvem jednoty je z období protektorátu z roku 1943 a nakonec lístek je z poválečné doby, z roku 1948.
Ke křesťanském duchovnímu životu neodmyslitelně patří i charitativní činnost. Obálka z roku 1940 je toho malým dokladem. Bohužel jsme v období Protektorátu a určitě nás rozesmutní název náměstí. Dotyčný s charitou určitě neměl nic společného.
I lístek z roku 1944 dokladuje, že ani za Protektorátu charitativní činnost neochabla. Všimněme si, jak pečlivě odesílatel vypsal zaměstnání a duchovní aktivity adresáta. Možná i proto, že neznal přesnou adresu adresátky a chtěl poštovnímu zaměstnanci ulehčit hledání jejího bydliště.
Ale jak je vidět z další celistvosti, odesilatel z Mladé Boleslavi adresu stejné dámy znal přesně.
I další celistvost ukazuje, že adresátka v charitativních aktivitách pokračovala i po válce.
Není až tak moc známé, že kdysi katolíci významně podporovali zvládnutí Esperanta coby mezinárodního dorozumívacího jazyka. Logiku to má, vždyť křesťanství je celosvětové náboženství a problém vzájemného dorozumění všech věřících je o to naléhavější.
Další dva lístky souvisí s vedením matriky. První je z roku 1902, pan farář z Jaroměřic sděluje farnímu úřadu do Cetkovic údaje o vstoupení do stavu manželského jedné dámy. Současně tento lístek je i hezkým filatelistickým dokladem. Hlavním důvodem je hezká čitelnost všech třech razítek (dvě souvisí s poštovním provozem, třetí je razítko farního úřadu), což je spíš náhoda než pravidlo. Vedlejším důvodem je skutečnost, že v případě úřední věci byl v té době korespondeční lístek od poštovného osvobozen, proto také nevidíme známku. Druhý lístek z roku 1948 tohle osvobození od poštovného jenom potvrzuje. Pan farář ze Střílek sděluje do Měrovic nad Hanou, že v Sřílkách byl oddán mladý muž narozen v Měrovicích nad Hanou.
Kdysi se občas vydávaly i pohlednice, které uspořádáním lícové strany dost připomínaly korespondenčí lístek. Na posledním obrázku vidíte takový lístek, je z roku 1939. Je na něm zobrazeno Ježíšovo podobenství o marnotratném synovi. Tohle podobenství má poměrně hodně interpretací, takže raději to nechám na vás, jak si je vysvětlíte vy. Osobně jsem byl rád, když jsem v 19. letech vypadl z domu, přesněji malého dvoupokojového bytu, kde nás žilo šest, takže pak snad pochopíte, že i kdybybch marnotratný byl, jako že jsem nebyl, o nějakém návratu nemohla být řeč.
Co napsat na závěr? Možná to, že všichni víme, že na skutečnosti kolem nás se můžeme dívat pod různými úhly pohledu. Jsou lidé, jimž kupříkladu docela vadí církevní restituce, ale přitom jim až tolik nevadí tunely bank z ne tak dávné doby. Pro faktičnost uvádím, že objem takto rozkradených peněz několikanásobně přesáhl objem církevních restitucí. Osobně jsem přesvědčen, že investice do křesťanských církví určitě nejsou zle investované peníze a jistě dobrou investicí je i věnování času zamyšlení se o významu křesťanství pro náš život. Já se o to v tomto textu pokusil jenom fragmentálně a okrajově, a to ještě pod docela nezvyklým úhlem pohledu, a to filatelistickým. Vy to zkuste třebas jinak, po svém.
V Brně 2. srpna 2018.