Dušan Polanský
Uprostřed týdne jsem si odskočil vyzvednout pohlednici zakoupenou přes Internet do filatelistického obchodu v Bohunicích. Mám z ní radost. Navrhnul ji Alfons Mucha k VIII. Všesokolskému sletu v Praze v roce 1926. To se narodili táta s mámou. Důležité je, že pohlednice je prošlá poštou a je ofrankovaná známkou Masaryka s přetiskem vydaným právě k tomuto sletu. Sběratel pohlednic by měl větší radost z čisté, nefrankované, ale já jsem filatelista.
Vracím se ještě do práce. Nasedám na výchozí zastávce tramvaje č. 5, Ústřední hřbitov - smyčka. Obvykle zde nasedají dva, tři lidé. Dnes je výjimka. Do tramvaje se nahrne hromada štěbetajících školáků s dvěmi učitelkami, jejichž halasné povely ke klidu a pořádku vyznívají úsměvně, ale bez nich by to jaksi nebylo ono. Vedle mě je volno, ale asi nejsem školákům sympatický, raději kolem mě jenom postávají, a tak místo vedle mě zůstává volné jako čerstvě vykopaný hrob čekající na rakev s nebožtíkem. O dvě zastávky dál nastupuje do tramvaje mladý muž s mobilem u ucha. Bez váhání si ke mně přisedá. A již poslouchám jeho halasný monolog: ... v pohodě, pošlu ti v emailu tři odkazy na video přednášky. První je z kvantové mechaniky, přednáší jeden Ind, prý je to jeden z nejlepších teoretických fyziků na světě, ale je trochu ukecaný, zbytečně se vyprndává, ale co znáš, přeskočíš, hezky ale vysvětluje operátory ... pak odkaz na přednášky ze statistické fyziky, ty se mi ale moc nelíbí, ale uvidíš, když ne, tak zkus třetí video ... A valí dál. Jeho halasné mluvení zaujme i školáky kolem, zmlknou a s úctou poslouchají vodopádu tajemných učených slov, kterým ještě ani zbla nerozumí. Navíc mladý muž, jistě student, je sympaťák. Jenom ten jeho halasný halas mi vadí, mám jej přes hlavu v baráku, kde bydlím. Půlka tramvaje se průběžně dovídá detaily o jeho studiu fyziky. Mám pocit, že v jeho mluvení je dost teatrálnosti, snaha ukázat okolí, jaký že je on king. Nevím, co to do mě vjede, možná mi vadí právě ona teatrálnost, vypálím na něho uprostřed jeho volání svůj krátký monolog: Mladý muži, je hezké že svému kolegovi ze studia pomáháte a nám sdělujete, kde jsou zajímavé odkazy na přednášky z teoretické fyziky, ale prosil bych za sebe a cestující jaksi potichu, to je váš interní svět, ale lidi v tramvaji vůbec nezajímá. Což asi není zcela pravda, neboť školákům se jeho povídání líbí. Mladík mírně ztiší hlas. Pak konečně skončí, je trochu nesvůj, očkem bokem občas na mě mrkne. Klidně doplním: Já vím, že diskuze kolem kodaňské či Bohmovy interpretace kvantové fyziky mohou být zajímavé, ale není možné, aby člověk tím obtěžoval ostatní cestující. Mladík je chvíli zaražen, pak opáčí: Jste fyzik? Ne, ne, jen jsem se kdysi tak pro potěšení, amaterský zajímal o teoretickou fyziku, ale již jsem z toho většinu zapomněl. Zůstaly jenom obrysy. Dnes již skoro nic nečtu. Chvíli si ještě povídáme o fyzice. Školáci trochu udiveně naslouchají. Možná si myslí, že je divné, že ten nevrlý dědek rozumí věcem, o kterých ve výuce ani neslyšeli. Končím ale moralizováním: Čím je člověk starší, mnohé věci vnímá jinak než v mládí. Dnes se ptám, jak je to možné, že sice máme oproti minulosti daleko vyšší vzdělanost, a přitom se tolik krade. Humanitních odborníků, psychologů, poradců, ekonomů, všeho jako hnoje a jeden a půl bilionu státní dluh. Mladík okamžitě reaguje: Když všichni kradou! Koriguji: Všichni ne a ještě přidám několik moralit o dobré povaze většiny lidí. Přece nás poslouchají školáci kolem a na mládež se má působit pozitivně.
Oba vystupujeme na České, ani se nerozloučíme, také proč. Často se nerozloučí ani milenci či bývalí manželé, kteří se právě rozešli. Naše další trasa bude asi společná, já mířím do práce, on asi na přírodovědeckou fakultu. Právě jede tramvaj dvanáctka. Oba jako na povel popoběhnem. Nemýlil jsem se. On nastupuje uprostřed, já vzadu. Je plno. O chvíli slyším známý hlas: ... tenzory v Riemannových prostorech se nejlépe naučíš ze skript ... z Horáka ne, tam je to moc hustě, náročné na pochopení ... Ricciho tenzor ... jo, to jenom zúžíš Riemannův tenzor ... Celá tramvaj otráveně poslouchá povídání o tenzorech. Ještě štěstí, že za chvíli je Konečného náměstí. Podle očekávání potenciální teoretický fyzik s mobilem na uchu vystupuje. Valí na fakultu. Mě čeká ještě jedna zastávka. Konečně kousek jízdy tramvají bez teoretické fyziky, a to mám fyziku docela rád.
V Brně 15. prosince 2011.