Dušan Polanský
S každým z nás to v určité době života nějaké je, stejné je to i se mnou. Přiznám se, že mi již asi rok a půl už moc nechutná pivo, a víno popíjím také s mírou, když už, tak maximálně dvě deci. Holt moje tělo ví, co mi neprospívá, a já jsem jeho pokynů docela poslušen. Asi to bude tím, že při jízdě z kopce se blížím k jeho úpatí.
Ovšem někdy si hlavu postavím, sice je to spíš teatrální výkon, ale člověk občas potřebuje být i hercem. Tentokráte mým pódiem byl Dřevák, což je takový větší podélný dřevěný bufet v Bystrci. Jinak pokud někdo tvrdí, že bydlí v Bystrci a nezná Dřevák, tak mu nevěřte, že zde bydlí. Již asi rok tam čepují i extra hořké pivo, starobrněnský Bitr. A tak jsem si vzal do hlavy, že jej ochutnám. Trvalo to, ale nedávno jsem se k tomu konečně odhodlal. Dal jsem si načepovat jenom malé, protože s velikým bych měl problém. Šel jsem si jej vypít pochopitelně na stojáka na čerstvém chladném vzduchu, což vám nejednou neumožní ani několikahvězdičkový hotel či michelinská restaurace.
Postavil jsem se k jedinému volnému stolu, tedy spíš k jakémusi pultu na stojáka. Ještě jsem nestihl dopít ani první hlt, když se po mé levici postavil chlápek s pivem; mohl mít mezi pětatřiceti až čtyřiceti. Bylo na něm poznat, že není v pohodě, přesněji řečeno, že ho něco pořádně užírá. Okamžitě si zapálil cigaretu a bez náznaku jakéhokoli požitku vypustil kouř směrem do rákosové rohože. Ta je zde z doby covidového šílenství, jako prevence proti pohledům vzorných a snaživých občanům, kteří poslušně hlásili, tedy nežalovali, příslušným úřadům, že místní osazenstvo konzumující alkohol nedbá nařízení vlády o nošení roušek a respirátorů.
Navíc můj nový soused byl dost roztěkaný, jediné na co se dokázal soustředit, byl mobil, který si položil vedle krabičky cigaret a zapalovače. Bylo na něm poznat, že čeká nějakou veledůležitou zprávu, která by mohla výrazně zlepšit jeho nedobrou náladu. Občas si něco pod nos zabrblal, ale ne vždy zcela tiše. I s mým průměrným IQ jsem vytušil, že jeho nedobré rozpoložení nesouvisí s pracovním problémem, ale spíš s nějakou ženskou, asi přítelkyní. Kdyby totiž šlo o manželku, asi by to tak silně neprožíval. Pak zaujal jakýsi šikmý postoj nepatrně směrem ke mně a pronesl několik neucelených vět. Kdybych je měl transformovat do plynulé a slušné řeči znamenaly něco takového: „Ty potvoro, jsi pěkně vychytralá, obskakoval jsem tě, zaplatil několik dovolených, opravil a zařídil v bytě to i ono, a teď sis našla jiného, a na mě ses zvysoka vykašlala a vůbec se ke mně neznáš, nezvedáš mobil, neodpovídáš mi na sms zprávy.“ Dovolím si připomenout, že tento malý souhrn nadávek mého souseda je podán velice slušně. Čtenář znalý lidové slovesnosti ať si laskavě doplní jadrné výrazy na vhodná místa textu. Mlčel jsem. Důvod byl docela prostý, nevěděl jsem, zda tento proslov patřil mně nebo rákosu. Dokonce mě napadlo, že zbytek piva si dopiji u jiného stolu, jenže tenhle úmysl jsem hodně rychle vyhodnotil jako nedobrý nápad. Chlápek byl docela urostlý a při své nedobré náladě by si můj odchod k jinému stolu mohl vysvětlit všelijak. Nemluvě o tom, že jsem si vzpomněl na známé mexické přísloví: Ne vrah, ale zavražděný je vinen, a tak jsem raději pokračoval v lehkém popíjení Bitru, který mi docela chutnal, ovšem ne tak, abych zbytek vypil na jeden doušek. A hle, najednou chlápek na mě dost nečekaně slovně uhodil: Pane, že mám pravdu?! Teprve teď jsem pochopil, že to jeho brblání nebylo určeno rákosu, ale mně. Ani nevím jak a proč, ale v té chvíli jsem si bezděčně vzpomněl na píseň Édith Piaf: Non! Je ne regrette rien, tedy po našem: Ne! Ničeho nelituji.
Po krátkém váhání jsem mu docela klidně řekl, že v situaci, jaké se octl, se již octlo hodně mužů, a určitě občas se octne i nějaká žena. A že jsou pouze dvě možnosti, jak z pekla vášnivé neopětované lásky uniknout: První je, užírat se, být naštvaný a zuřivě dámu uhánět a věřit, že zázraky se ještě dějí. Ovšem praxe nám říká, že většinou tohle nevyjde. Druhá možnost se jeví nejen mně, ale i hodně lidem rozumnější: Neužírat se, na dámu se vykašlat, popřát ji nekřesťansky vše nedobré a snažit se začít znovu. Já vím, ještě je třetí možnost, vše nadobro skončit. Ale tohle opravdový křesťan nikdy kvůli ženě neudělá. Když jsem viděl, že jakž takž moje povídání akceptuje, tak jsem se ho zeptal, zda zná výše zmíněnou píseň. S určitým náznakem zvědavosti zavrtěl hlavou. Byl jsem z toho docela potěšen a volně jsem mu povyprávěl, o čem text zmíněné písně je.
Když jsem skončil, sklopil hlavu, bylo vidět, že dost přemýšlí, pak se na mě podíval a tiše pronesl: „Kdyby to chtělo být tak jednoduché v životě jako v té písničce!“ V tom měl pravdu, jednoduché to není, nějaký čas to trvá, někdy dokonce roky, někdy po celý zbytek života, ale bohužel o jiné rozumné možnosti nevím. Dopil jsem a rozloučil se s ním se slovy: „Přeji vám, abyste to v krátké době zvládl a přišla jiná, hodnější a věrnější.“ Nic neřekl, jenom lehce zatřásl hlavou na znak jakéhosi částečného souhlasu a opět se soustředil na mobil, aniž by si mě dále všímal. A já si ho již také nevšímal, jenom jsem položil prázdnou sklenici na výčepní pult, jelikož v Dřeváku se to tak sluší, a také se to i tak dělá. Přece nejsme z Buranova, ale z Bystrce, ze sídliště. To sídliště zdůrazňuji proto, že starousedlíci do Dřeváku pokud vím nechodí. Sociologické důvody ponechme raději stranou, abych starousedlíky nenaštval.
Až později, když jsem již kráčel mírným svahem k našemu paneláku mi došlo, že s tou hodnou a věrnější ženskou, to nebylo moc taktní, vždyť on po ní stále touží. Ale znáte to, člověk něco řekne, ačkoliv to tak úplně nemyslí. A někdy je to i opačně, štve vás, že jste v určité situaci neřekl něco inteligentnějšího, jenomže pozdě bycha honiti. Osobně patřím k těm, co toho řeknou někdy až moc a dost neurvale. Pak si říkám: Ty, blbče, tys tomu zase dal!
Pro ty vás, kdo zmíněnou píseň neznáte, jsem připojil její originální text a svůj překlad. Za ním najdete i odkaz na samotnou píseň v originálu. Snad uznáte, že v textu písně nějaký ten kousek pravdy o vyrovnání se s odchodem milovaného partnera je. Je ale pravda, že Édith Piaf to v něčem měla snadnější než my obyčejní smrtelníci, byla totiž slavná a v pěkném balíku, takže o milence nouzi neměla. Ale závidět se moc nemá, když už, tak jenom přiměřeně! Ovšem ten její hlas jí závidím fest poctivě. Jak by také ne, když můj hudební sluch je jedna veliká Nula!
Pokud jde o píseň, doporučuji si pustit video, viz např. odkaz na konci tabulky, a paralelně sledovat francouzský text a můj překlad, potažmo jiný. Je to opravdu tesklivá nádhera.
Sloka | Originální francouzský text | Můj překlad do češtiny |
|---|---|---|
1 |
Non! rien de rien |
Ne! Naprosto ničeho |
2 |
Non! rien de rien |
Ne! Naprosto ničeho |
3 |
Avec mes souvenirs |
Své vzpomínky |
4 |
Balayés les amours |
Zametla jsem za svými láskami |
5 |
Non! rien de rien |
Ne! Naprosto ničeho |
6 |
Non! rien de rien |
Ne! Naprosto ničeho |
Slovník použitý při překladu:
Stanislav Lyer: Francouzsko-český slovník, SPN, Praha, 1991.
Zdroj nahrávky písně:
https://www.karaoketexty.cz/texty-pisni/piaf-edith/non-je-ne-regrette-rien-73188
V Brně 22. března 2022.