Kde je Hospodin právě teď?
Dušan Polanský
Určitě se tak mnozí ptají v současné nelehké covidové době. Proč nám Hospodin nepomůže, když má tak obrovskou moc? Nakonec podobně se lidé ptali již v minulosti, např. za časů morové epidemie, španělské chřipky, v době válek, při hromadném vyvražďování Židů a jiných národů za 2. světové války. Ten, kdo se zajímá o filozofii či teologii si teď jistě vzpomene na problém teodiceje, tedy rozpor mezi Boží všemohoucností a dobrotou a lidským prožíváním zla a boleti v důsledku přírodních katastrof a pohrom a úmyslným pácháním zla pod různými záminkami ze strany samotného člověka.
Kde se Bůh v těchto nedobrých časech schovává, proč nám nepomůže? Možná, že každý křesťan na tuhle otázku trochu jinak, já jsem přesvědčen, že schovaný ani utajený není, je prostě tam, kde má správně být, tedy v myslích a srdcích opravdových křesťanů! Představa, že jeho místo je kdesi tam nahoře, je podle mého názoru minimálně problematická, jelikož ono vůbec nejde o to, zda Bůh „fyzicky“ je, nebo není, to je konec konců nedokazatelné, ale o to, že urputná víra v jeho „fyzickou“ existenci a opravdová víra v Boha jsou dosti rozdílné názory. Opravdová víra v Boha stojí na myšlence spravedlivosti, slušnosti a úctě člověka k člověku.
Je všeobecně známo, že celé křesťanství stojí na prostém, ale přitom dalece nejdůležitějším přikázání: Nečiň druhým, co nechceš, aby oni činili tobě! To je alfa omega celého křesťanského učení! K pochopení a praktikování tohoto učení ve svém životě mnozí křesťané nepotřebují ani církev, ani kostel, čímž nepopírám značný význam církve a svatostánků pro život křesťanské komunity. Je to podobné jako s jakoukoliv činností, např. mnozí z nás milují fotbal, chodí na něj, dokonce občas ho i nějakou tou korunou podpoří, ale přitom nejsou členy žádného fotbalového klubu. Lidé se vždy sdružovali a sdružují dle svých osobních zájmů, způsobu myšlení a pochopitelně i víry. Ovšem pokud jakékoliv sdružování je činěno pod jakýmkoliv nátlakem nebo dogmatickým přesvědčováním či rafinovanou manipulací, určitě není ničím dobrým, natož křesťanským. Nakonec i Ježíš Kristus ukazoval správnou cestu životem především osobním příkladem. Podobně jako např. Ján Kuciak, slovenský investigativní reportér, novinář a analytik zavražděný se svou přítelkyní Martinou Kušnírovou na konci února 2018. Ján Kuciak možná udělal pro opětovný návrat Hospodina na Slovensko více než celý klérus, všecky politické strany a orgány činné v trestním řízení.
Zmíněný tragický příklad Jána Kuciaka jasně ukazuje, že křesťanství není učením těch, kteří se křesťanství a Hospodina dovolávají pouze tehdy, když se to právě racionálně hodí, viz např. v době nedávného migrantského ataku hlavně z chudých zemí dovolávaní se křesťanských hodnot. Ovšem už mnohým z těchto dovolávačů až tak nevadí vraždění křesťanů a zastrašování křesťanských církví v mnoha nekřesťanských zemích či páchání jiného zla, které vidí nebo o něm ví a před kterým zbaběle klopí zrak.
A pokud jde o Jeho pomoc, pomáhá nám, jenomže mnozí si pomoc představují, jako pohádkové zamávání kouzelným proutkem, tedy že oni budou ničit přírodu, válčit, páchat zlo všeho možného druhu, rodit vesele děti, o které se nedokážou materiálně postarat, a pak přijde někdo hodný, kupříkladu stát nebo dokonce sám Hospodin a vše dá do pořádku k jejich spokojenosti. Tak takhle hloupý a neodpovědný může být jedině sociální stát, ale Hospodin určitě ne. Hospodin nám pomáhá, ale pomoc podmiňuje naší snahou, pracovitostí, odpovědností a slušným chováním a jednáním vůči všem dobrým lidem. A také je podmiňuje odvahou bojovat, pokud se děje něco nespravedlivého, zákeřného, dokonce životu nebezpečného. Představa, že někdo, kdo je za podobné bojování dobře placen, tyhle nesprávnosti vždy vyřeší bez ohledu na naši aktivitu či pasivitu je, to snad uznáte, dost naivní. Hospodin rovněž nepatří k velkorysým rozdávačům materiálních a finančních prebend či statků, jak to činí mnohé tzv. sociální státy, které tím vychovávají své občany k přesvědčení, že nakonec se vždy někdo postará, aby neskončili na ulici. Ono vůbec když už jsem zmínil materiální spotřebu, její velikost se dnes stala hlavním měřítkem společenské úspěchu. Máš parádně veliký bejvák či vilu s hezkou zahradou, slušný auťák, parádní letní a zimní dovolenou? Že nic z toho nemáš, a přitom ještě tvrdě makáš, no tak to jsi pěkný blbec! Jenomže jaksi zapomínáme, že často právě tihle a podobní „blbci“ často produkují a vytváří hodnoty, které jsou základem bohatství společnosti a dovolují mnohým spokojeně si užívat života bez námahy a odpovědnosti. Covidová doba nás snad přinutí se zamyslet i nad těmito otázkami, jelikož trvat na blahobytném žití bez ohledu na realitu jaksi nebude možné, přesněji již přestává být možné. A pokud nepřinutí a budeme chtít žít po staru Hospodin při nás stát určitě nebude. Proč by také měl?
Snad je dobré připomenout, že ono křesťanské : Nečiň druhým, co nechceš, aby oni činili tobě, není prosba, ale přikázání, pokud se tedy takto nechovám, nejsem křesťan. Jenomže stačí se trochu pozorněji podívat kolem sebe kupříkladu v této covidové době, kdy se máme chovat ohleduplně ke svému okolí, tedy dbát na hygienu rukou, nosit roušky, potažmo v současnosti respirátory, minimalizovat kontakty, a pokud jsou nezbytné, dodržovat rozestupy, a pokud covid již máme nechodit mezi zdravé občany a dodržovat karanténu. Je sice pravda, že většina z nás tyhle zásady dodržuje, ovšem mnozí pod heslem bezbřehého chápaní lidské svobody bez odpovědnosti vůči svému okolí opatření dodržují vyloženě vlažně. Ovšem i lidská svoboda, podobně jako křesťanství, má svůj úhelný test opravdovosti demokratického myšlení a praktického každodenního chování, vyslovený již kdysi dávno Johnem Stuartem Millem: Svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého, neboli nelze být opravdově svobodným, pokud tak činím na úkor jiného či jiných. Takže dřív, než začneme bouchat do stolu či bušit se do prsou a dožadovat se svobody za každou cenu, zkusme se alespoň zamyslet nad významem myšlenky J. S. Milleho. Možná, že zjistíme, že má více společného s již zmíněným úhelným křesťanským přikázáním, než si myslíme.
Na obraze Giovanniho Belliniho (? – 1516) se Ježíš modlí v Getsemanské zahradě na úpatí Olivové hory před svým zatčením a ukřižováním. Jsem přesvědčen, že pokud se budeme chovat jako opravdoví křesťané, že On již nikdy zrazen nebude a my se dočkáme pomoci od Boha ve všech těžkých časech, tedy i v těch dnešních.
V Brně 9. března 2021.