Dušan Polanský
Tohle dost nesouvislé povídání věnuji neznámé, asi pětapadesátileté ženě, která chtěla volat pohotovost kvůli manželovi, kterému se poprvé v životě na tělo přisálo klíště. Pitomost s pohotovostí mi nevadila, ale vadilo mi, že vyváděla jako pominutá. Když jsem se jí snažil vysvětlit, že pokud by i klíště bylo infikováno, což je málo pravděpodobné, na umření to stačí zcela výjimečně, spíš hrozí člověku zblbnutí, tak vám začala vyvádět jako dvakrát pominutá. Její hysterčení omlouvá, že ona i manžel žijí kdesi u Ústí nad Labem, protože nás v Brně nějaké jedno klíště rozházet nemůže.
Rádcové nám radí žít zdravě a chodit na pravidelné zdravotní kontroly či prohlídky, případně neváhat a zajít k lékaři, když máme podezření na nějaké vážnější zdravotní problémy. Někdo moudře přikývne, že na takové radě nic zlého není. Jiný si řekne, že tahle rada má jednu chybu. To, co je raděno, je všeobecně známo.
Začneme zdravím žitím. Co to znamená zdravě žít? V mém případě asi se necpat slaninou, pálivou klobásou, vypečeným bůčkem, do křupava opečenou kachnou s bramborovým knedlíkem a červeným zelím, těžkými francouzskými sýry, gulášem, nemazat si chleba kachním sádlem a nezapíjet to vše pivem a někdy i vínem. Nemotat se světem v jakémsi trvalém neklidu, nehledat něco, co beztak k nalezení není. Nedokázat se roky v pohodě vyspat a ráno se spokojeně usmát na vycházející den. Tělo nenamáhat více, než unese. Neignorovat doporučení ohledně lékařských kontrol v případě podezření na nějakou nemoc. A ještě bych mohl pokračovat. Ale k čemu? Člověk je, jaký je. Nakonec i svět je, jaký je.
Když už jsme zmínili lékařské prohlídky a kontroly, tak něco i k nim. Kolem Brna máme klíšťat (podle jedné holčičky pijáků) více než požehnaně. Asi se jim zde líbí. Každý rok jich chytnu několik hlavně na zahradě, o kterou se starám. Kolik? Podle toho jak se jim daří a já mám smůlu. Letos zatím jenom čtyři, roční průměr je kolem deseti pijáků. Začátkem června jsem začal mít jakési zdravotní problémy, jejich detailní popis vynechávám, protože popisy nemocí jsou vždy nezajímavé a nikoho kromě trpícího nezajímají. Maximálně lékaře, ale ti jsou za to placeni. Je pravda, že občas narazíte i na laika, kteří se tváří, že s vámi spolucítí, ale opak je vždy pravdou, pěkně jej otravujete.
Takže jsem se cítil blbě. Pak za sebou následovaly tři odběry krve. Podle prvního, že vše je málem OK. Jenomže já jsem moc OK nebyl. Při druhém se přesněji vyspecifikovalo, co otestovat. Zase to vypadalo docela OK, sice něco zcela nesedělo, ale že je to stále ještě dobrý. Pak se můj stav začal zlepšovat. Vrátila se mi totiž chuť na pivo a víno, což je spolehlivý barometr mého zdravotního stavu. Ale doktoři že ne, že něco se jim přece jenom nezdá. Třetí odběr krve. A konečně se výsledek dostavil, sice opožděně, ale dostavil. Krevní test prokázal, že mám za sebou žloutenku typu A, pak ještě jakéhosi neznámého typu. To vím, hepatitidu neznámého typu jsem chytil v roce 2009, také mě pěkně zdecimovala. O překonaném Áčku mi řekli již v roce 2009. Ale teď zde byly novinky, že mám boreliózu a již jsem absolvoval mononukleózu. A těch antilátek z různých infekcí a viróz, cca osm, že to se jenom tak běžně nevidí! Že bych málem měl být již na věčnosti. Že mi doporučují na podzim, když již nebude tak svítit sluníčko, přeléčení silnými antibiotiky. No, uvidíme.
O borelióze něco již vím. Ptám se, zda se na mononukleózu občas i umírá. Usmívají se. Ne, ne, je to virové onemocnění, takže ani antibiotika se neaplikují. Léčí se klidem a dietou. Tak to je již pozdě. Dietu jsem zatím v životě nedržel. Co je klid to také moc nevím. Léčba prý trvá přibližně 5 až 6 měsíců. Zhruba 1 měsíc by měl být člověk doma, pak 3-4 měsíce držet dietu, no a nějakou dobu se musíte ještě fyzicky šetřit. Tak tyhle lhůty mi s červnem nesedí, to bych se vyléčil nějak brzy, zase takový borec nejsem. Asi to tedy byla borelióza, a ta opravdu často bývá od klíšťat. Bolesti hlavy jsem měl opravdu fest, až jsem u toho řval, nespal jsem čtyři noci. Skončil jsem na neurologii na pohotovosti. Jenomže co neurologii do nějaké boreliózy, třebaže příznaky ukazující právě na ni jsem docela přesně popsal. Dají vám léky na potlačení bolesti hlavy a hotovo. Ke cti jim slouží, že zabraly. Je jasné, že mi o něco spadla i váha, ale zase nijak dramaticky.
Už jenom ze zajímavosti jsem se na Internetu podíval na povídání kolem mononukleózy. Že se také přenáší při polibcích slinami. Sice takové nic mi moc nehrozí, ale když se zamyslíte, stačí, aby vám dali v hospodě pivo do zle umyté sklenice po někom, kdo mononukleózu má. Nezdá se mi, že bych nemoc chytil od klíšťat. Letos jsem první chytil až počátkem května. Jenom pak se zamyslím, a hle ke konci podzimu minulého roku jsem měl několik klíšťat a začátkem roku pak silné pocení, za noc jsem musel vždy měnit pyžamo. Že by příčina byla někde tam? Najednou si vybavuji, že mladší dcera chytla mononukleózu od píchnutí jakousi hmyzí potvorou, takže nemuselo to být nakonec ani klíště.
Nakonec jsem inženýrských úvah aplikovaných na nemoci nechal. Starší dcera, lékařka, je dokonce přesvědčena, že inženýři ve všem hledají až moc logické souvislosti, a proto jsou to prý nejhorší pacienti. Ne vždy lékaře poslouchají, dokonce si dělají vlastní závěry, asi tak, jako já teď. Ale co, nakonec je docela příjemné vědět, že mám v těle další protilátky! Připadám si jako sběratel imunit. Imunita na mononukleózu je prý s velikou pravděpoobostí doživotní. S boreliózou je to složitější; vrací se, ale prý se dá antibiotiky vyléčit. Tož uvidím, zda se opět vrátí.
A vůbec když už jsem v úvodu onu frázovitou radu zmínil, jeden by bral radu či rady raději tam, kde věci nezná. Jenomže rady, kterou opravdu potřebujete, se jenom tak od okolí nedočkáte. Spíš si člověk natluče hubu a mnohé pochopí, až když naseká chyb jako žáček v první třídě. Obvykle vám je pak těžce získané know-how k ničemu, protože jej již nikdy v životě nevyužijete. Ale takový život již je. Kdyby fungoval jinak, nestál by za moc. Takže pokud se cítíte zdravotně blbě nebo se vám vůbec nedaří, ještě neodcházejte na věčnost. Za nějaký čas zdravotní či jiné problémy nemusí být skutečností.
V Brně 25. července 2016.