Dušan Polanský
Učení se cizím jazykům pouze v rodném prostředí je vždy problém, navíc když na jazyky nejste. Pravděpodobnost neúspěchu je několikrát vyšší než úspěchu. Dobrý učitel (jsem důsledný samouk) a dobrá učebnice mohou sice utrpení (u někoho radost) z učení pomoci zmírnit, ale nic víc. Patřím k poměrně veliké skupině jazykových nešiků, ovšem žádná tragédie to není, jsou věci podstatně horší a hlavně důležitější, a nakonec člověku se může dařit v něčem jiném. Kupříkladu osobně jsem neměl větší problémy ve škole s matematikou a fyzikou, třebaže tyhle znalosti jsem v praxi nikdy nepotřeboval. Je ale pravda, že občas by se mi byla v životě znalost cizího jazyka pro komunikaci šikla, ale teď již mi je to šum a fuk.
K samoučení se cizímu jazyku mě motivovala především touha přečíst si v originále to, co mě zaujalo. V německém originálu jsem si chtěl přečíst Die Weise von Liebe und Tod des Cornets Christoph Rilke od Rainera Maria Rilkeho. Povedlo se to, třebaže mě to stálo stovky hodin samoučení. Pokud jde o ruštinu, tam jsem měl spadeno na Puškinova Evžena Oněgina. Nakonec jsem si ho také přečetl, ovšem spíš tak všelijak, využíval jsem bídné znalosti ruštiny z absolvovaných škol a po ruce jsem měl středně veliký rusko-český slovník. Pokud jde o angličtinu, tam jsem žádnou extra literární touhu nepociťoval. Anglicky psaná originální literatura mě nijak extra neoslovila, tedy kromě detektivek americké drsné školy, ale v tomto případě jsem touhu si některou z nich přečíst v originále nikdy nepocítil. Možná, možná, že se v blízké budoucnosti pokusím udolat Havrana od Edgara Alana Poea.
A pak tu byla ještě jedna touha, přečíst si ve francouzském originále román Eugenie Grandetová od Honoré de Balzaca. Sice se to zatím nestalo, ale v plánu to je, chtěl bych začít koncem června příštího roku. Ten červen není náhodný, se samoučením francouzštině jsem začal v nemocnici po operaci v červnu 2019. Postupuji pragmaticky, vůbec se neučím výslovnost, jenom pasívně, tedy slovíčka a gramatiku. Mladší dcera je francouzštinářka a jenom nad tím kroutí hlavou, že to ještě neviděla, ani neslyšela. Jsem celoživotně přesvědčen, že cíle si má dávat člověk spíš skromné a hlavně podle svých možností a schopností. Pochopitelně je smutné, když má někdo IQ génia, a skončí někde v úřadě jako obyčejný zaměstnanec. A tak jsem jakž takž zdolal Francouzštinu pro samouky z roku 1966, jejíž autorem je Stanislav Lyer. V poslední, v 40 lekci je k zcela samostatnému překladu i krátký fragment básně Liberté od Paula Éluarda, která vyšla v roce 1942, tedy v době okupace Francie nacistickým Německem. Je to úvodní báseň sbírky příležitostné poezie nazvané Poezie a pravda. Text není gramaticky náročný, spíš jde o to najít vhodná slovní spojení, aby překlad nevyzněl uměle a strnule a hlavně pochopit, co vlastně chtěl básník tím nebo oným veršem říct.
Některé sloky jsou podle mě k překladu snadné: 1, 2, 3, 4, 5, 8, 12, 14, 15, 16, 18, 19, 20, 21 a 22; některé jsou těžší: 6, třetí řádek sloky 7, sloky 9, 10, 11, 13 a třetí řádek sloky 17.
Poté, co jsem dal jakž takž dokupy svůj překlad, jsem se poohlédl po českém překladu i na internetu, našel jsem jej jna stránkách český překlad, ale autor na stránce není uveden, viz na konci: Zdroje použité při překladu. Můj překlad se zmíněným překladem je velice podobný, nakonec kdyby nebyl, tak by to bylo asi divné.
Ze zmíněného překladu jsem převzal: první řádek sloky 6, třetí řádek sloky 7, první a druhý řádek sloky 9 a první a třetí řádek sloky 11.
Ovšem i přesto nejsem spokojen s překlady několika málo fragmentů, ačkoliv možná zbytečně: druhý řádek sloky 9, druhý řádek sloky 10, první a třetí řádek sloky 11, složitý se mi jeví druhý řádek sloky 13 a třetí řádek sloky 17. Když vá něco lepšího napadne, napište mi.
Dost jsem bojoval s problémem svůj, nebo můj. Klasická poučka říká, že kde přivlastňujeme podmětu, užíváme svůj, v ostatních případech příslušná osobní zájmena. Jenomže praxe je často jiná, běžně mnozí z nás říkají: miluji moje (správně svoje) děti; bydlíme v našem (ve svém) domě; v mé (ve své) závěrečné práci budu řešit to a to, zeptám se mé (své) přítelkyně, zeptám se mého (svého) otce. A nakonec dodám, že jsem kromě nebásnického střeva bojoval i se svým zrakem. Přečíst bez lupy drobný text ve francouzsko-českém slovníku Stanislava Lyera (SPN, Praha, 1992) při mé bídné kvalitě zraku jednoduše nešlo. Tento střední slovník obsahuje přibližně 50 000 hesel.
Sloka |
Originální francouzský text |
Překlad do češtiny |
1 | Sur mes cahiers d’écolier |
Na svoje školní sešity |
2 | Sur toutes les pages lues |
Na všechny přečtené stránky |
3 | Sur les images dorées |
Na pozlacené obrázky |
4 | Sur la jungle et le désert |
Na džungli a na poušť |
5 | Sur les merveilles des nuits |
Na zázraky nocí |
6 | Sur tous mes chiffons d’azur |
Na všechny své blankytné hadříky |
7 | Sur les champs sur l’horizon |
Na pole na obzor |
8 | Sur chaque bouffée d’aurore |
Na každý poryv červánků |
9 | Sur la mousse des nuages |
Na oblačné mechy |
10 | Sur les formes scintillantes |
Na třpytivé tvary |
11 | Sur les sentiers éveillés |
Na procitlé stezky |
12 | Sur la lampe qui s’allume |
Na lampu, jež se rozžíhá |
13 | Sur le fruit coupé en deux |
Na rozpůlený plod |
14 | Sur mon chien gourmand et tendre |
Na mlsného a něžného psa |
15 | Sur le tremplin de ma porte |
Na křídlo mých dveří |
16 | Sur toute chair accordée |
Na odevzdaná těla |
17 | Sur la vitre des surprises |
Na okno překvapení |
18 | Sur mes refuges détruits |
Na mé zničené skrýše |
19 |
Sur l’absence sans désir |
Na nepřítomnost bez touhy |
20 | Sur la santé revenue |
Na zdraví navrácené |
21 | Et par le pouvoir d’un mot |
A mocí jediného slova |
22 | Liberté. |
Svobodo. |
Zdroje použité při překladu:
https://poezie.wgz.cz/rubriky/poezie/paul-eluard
Stanislav Lyer: Francouzsko-český slovník, SPN, Praha, 1991.
Video nahrávka s přednesem básně, před vlastní básní je krátké povídání:
https://www.youtube.com/watch?v=PyFnoRrh6Lk
V Brně 29. února 2020.