Paul Éluard: Liberté

Dušan Polanský

Učení se cizím jazykům pouze v rodném prostředí je vždy problém, navíc když na jazyky nejste. Pravděpodobnost neúspěchu je několikrát vyšší než úspěchu. Dobrý učitel (jsem důsledný samouk) a dobrá učebnice mohou sice utrpení (u někoho radost) z učení pomoci zmírnit, ale nic víc. Patřím k poměrně veliké skupině jazykových nešiků, ovšem žádná tragédie to není, jsou věci podstatně horší a hlavně důležitější, a nakonec člověku se může dařit v něčem jiném. Kupříkladu osobně jsem neměl větší problémy ve škole s matematikou a fyzikou, třebaže tyhle znalosti jsem v praxi nikdy nepotřeboval. Je ale pravda, že občas by se mi byla v životě znalost cizího jazyka pro komunikaci šikla, ale teď již mi je to šum a fuk.

K samoučení se cizímu jazyku mě motivovala především touha přečíst si v originále to, co mě zaujalo. V německém originálu jsem si chtěl přečíst Die Weise von Liebe und Tod des Cornets Christoph Rilke od Rainera Maria Rilkeho. Povedlo se to, třebaže mě to stálo stovky hodin samoučení. Pokud jde o ruštinu, tam jsem měl spadeno na Puškinova Evžena Oněgina. Nakonec jsem si ho také přečetl, ovšem spíš tak všelijak, využíval jsem bídné znalosti ruštiny z absolvovaných škol a po ruce jsem měl středně veliký rusko-český slovník. Pokud jde o angličtinu, tam jsem žádnou extra literární touhu nepociťoval. Anglicky psaná originální literatura mě nijak extra neoslovila, tedy kromě detektivek americké drsné školy, ale v tomto případě jsem touhu si některou z nich přečíst v originále nikdy nepocítil. Možná, možná, že se v blízké budoucnosti pokusím udolat Havrana od Edgara Alana Poea.

A pak tu byla ještě jedna touha, přečíst si ve francouzském originále román Eugenie Grandetová od Honoré de Balzaca. Sice se to zatím nestalo, ale v plánu to je, chtěl bych začít koncem června letošního roku. Ten červen není náhodný, se samoučením francouzštině jsem začal v nemocnici po operaci v červnu 2019. Prostě do roka a do dne. Postupuji pragmaticky, vůbec se neučím výslovnost, jenom pasívně, tedy slovíčka a gramatiku. Mladší dcera je francouzštinářka a jenom nad tím kroutí hlavou, že to ještě neviděla, ani neslyšela. Jsem celoživotně přesvědčen, že cíle si má dávat člověk spíš skromné a hlavně podle svých možností a schopností. Pochopitelně je smutné, když má někdo IQ génia, a skončí někde v úřadě jako obyčejný zaměstnanec. A tak jsem jakž takž zdolal Francouzštinu pro samouky z roku 1966, jejíž autorem je Stanislav Lyer. V poslední, v 40 lekci je k zcela samostatnému překladu i krátký fragment básně Liberté od Paula Éluarda, která vyšla v roce 1942, tedy v době okupace Francie nacistickým Německem. Je to úvodní báseň sbírky příležitostné poezie nazvané Poezie a pravda. Text není gramaticky náročný, spíš jde o to najít vhodná slovní spojení, aby překlad nevyzněl uměle a strnule a hlavně pochopit, co vlastně chtěl básník tím nebo oným veršem říct.

Některé sloky jsou podle mě k překladu snadné: 1, 2, 3, 4, 5, 8, 12, 14, 15, 16, 18, 19, 20, 21 a 22; některé jsou těžší: 6, třetí řádek sloky 7, 9, 10, 11, 13 a třetí řádek sloky 17.

Poté, co jsem dal jakž takž dokupy svůj překlad, jsem se poohlédl po českém překaldu i na internetu, našel jsem na stránkách český překlad, jehož autor na stránce není uveden, viz na konci textu Zdroje použité při překladu. Můj překlad se zmíněným překladem je velice podobný, nakonec kdyby nebyl, tak by to bylo asi divné.

Ze zmíněného překladu jsem převzal: první řádek sloky 6, třetí řádek sloky 7, první a druhý řádek sloky 9 a první a třetí řádek sloky 11.

Ovšem i přesto nejsem spokojen s překlady několika málo fragmentů, ačkoliv možná zbytečně: druhý a třetí řádek sloky 6, druhý řádek sloky 9, druhý řádek sloky 10, první a třetí řádek sloky 11, složitý se mi jeví první a druhý řádek sloky 13, nevím co tím básník chtěl říct, a třetí řádek sloky 17. Když vá něco lepšího napadne, napište mi.

Dost jsem bojoval s problémem svůj, nebo můj. Klasická poučka říká, že kde přivlastňujeme podmětu, užíváme svůj, v ostatních případech příslušná osobní zájmena. Jenomže praxe je často jiná, běžně mnozí z nás říkají: miluji moje (správně svoje) děti; bydlíme v našem (ve svém) domě; v mé (ve své) závěrečné práci budu řešit to a to, zeptám se mé (své) přítelkyně, zeptám se mého (svého) otce. A nakonec dodám, že jsem kromě nebásnického střeva bojoval i se svým zrakem. Přečíst bez lupy drobný text ve francouzsko-českém slovníku Stanislava Lyera (SPN, Praha, 1992) při mé bídné kvalitě zraku jednoduše nešlo. Tento střední slovník obsahuje přibližně 50 000 hesel.

Liberté (Paul Éluard)
SlokaOriginální francouzský textPřeklad do češtiny
1

Sur mes cahiers d’écolier
Sur mon pupitre et les arbres
Sur le sable sur la neige
J’écris ton nom

Na svoje školní sešity
Na lavici a na stromy
Na písek, na sníh
Píšu tvé jméno

2

Sur toutes les pages lues
Sur toutes les pages blanches
Pierre sang papier ou cendre
J’écris ton nom

Na všechny přečtené stránky
Na všechny bílé stránky
Na kámen, krev, papír nebo popel
Píšu tvé jméno

3

Sur les images dorées
Sur les armes des guerriers
Sur la couronne des rois
J’écris ton nom

Na pozlacené obrázky
Na zbraně bojovníků
Na královské koruny
Píšu tvé jméno

4

Sur la jungle et le désert
Sur les nids sur les genêts
Sur l’écho de mon enfance
J’écris ton nom

Na džungli a na poušť
Na hnízda, na kručinky
Na ozvěnu mého dětství
Píšu tvé jméno

5

Sur les merveilles des nuits
Sur le pain blanc des journées
Sur les saisons fiancées
J’écris ton nom

Na zázraky nocí
Na bílý chléb dnů
Na zásnuby ročních dob
Píšu tvé jméno

6

Sur tous mes chiffons d’azur
Sur l’étang soleil moisi
Sur le lac lune vivante
J’écris ton nom

Na všechny své blankytné hadříky
Na rybník tlející sluncem
Na jezero živé lunou
Píšu tvé jméno

7

Sur les champs sur l’horizon
Sur les ailes des oiseaux
Et sur le moulin des ombres
J’écris ton nom

Na pole na obzor
Na křídla ptáků
Na větrný mlýn stínů
Píšu tvé jméno

8

Sur chaque bouffée d’aurore
Sur la mer sur les bateaux
Sur la montagne démente
J’écris ton nom

Na každý poryv červánků
Na moře, na lodě
Na hory šílené
Píšu tvé jméno

9

Sur la mousse des nuages
Sur les sueurs de l’orage
Sur la pluie épaisse et fade
J’écris ton nom

Na oblačné mechy
Na zpocenou bouřku
Na déšť hustý a nudný
Píšu tvé jméno

10

Sur les formes scintillantes
Sur les cloches des couleurs
Sur la vérité physique
J’écris ton nom

Na třpytivé tvary
Na zvonění barev
Na hmatatelnou pravdu
Píšu tvé jméno

11

Sur les sentiers éveillés
Sur les routes déployées
Sur les places qui débordent
J’écris ton nom

Na procitlé stezky
Na širé silnice
Na náměstí kypící životem
Píšu tvé jméno

12

Sur la lampe qui s’allume
Sur la lampe qui s’éteint
Sur mes maisons réunies
J’écris ton nom

Na lampu, jež se rozžíhá
Na lampu, která zhasíná
Na všechny mé domovy
Píšu tvé jméno

13

Sur le fruit coupé en deux
Du miroir et de ma chambre
Sur mon lit coquille vide
J’écris ton nom

Na rozpůlený plod
zrcadla a mého pokoje
Na postel prázdnou škebli
Píšu tvé jméno

14

Sur mon chien gourmand et tendre
Sur ses oreilles dressées
Sur sa patte maladroite
J’écris ton nom

Na mlsného a něžného psa
Na jeho vztyčené uši
Na jeho nemotornou packu
Píšu tvé jméno

15

Sur le tremplin de ma porte
Sur les objets familiers
Sur le flot du feu béni
J’écris ton nom

Na křídlo mých dveří
Na věci každodenní
Na vlnu požehnaného ohně
Píšu tvé jméno

16

Sur toute chair accordée
Sur le front de mes amis
Sur chaque main qui se tend
J’écris ton nom

Na odevzdaná těla
Na čelo svých přátel
Na každou podanou ruku
Píšu tvé jméno

17

Sur la vitre des surprises
Sur les lèvres attentives
Bien au-dessus du silence
J’écris ton nom

Na okno překvapení
Na rty čekající
Vysoko nad mlčením
Píšu tvé jméno

18

Sur mes refuges détruits
Sur mes phares écroulés
Sur les murs de mon ennui
J’écris ton nom

Na mé zničené skrýše
Na mé zřícené majáky
Na stěny mého žalu
Píšu tvé jméno

19

Sur l’absence sans désir
Sur la solitude nue
Sur les marches de la mort
J’écris ton nom

Na nepřítomnost bez touhy
Na nahou samotu
Na schody smrti
Píšu tvé jméno

20

Sur la santé revenue
Sur le risque disparu
Sur l’espoir sans souvenir
J’écris ton nom

Na zdraví navrácené
Na zmizelé nebezpečí
Na naději bez vzpomínek
Píšu tvé jméno

21

Et par le pouvoir d’un mot
Je recommence ma vie
Je suis né pour te connaître
Pour te nommer

A mocí jediného slova
Začínám znovu žít
Jsem zrozen, abych tě poznal
A oslovil

22

Liberté.

Svobodo.

 

Zdroje použité při překladu:
https://poezie.wgz.cz/rubriky/poezie/paul-eluard
Stanislav Lyer: Francouzsko-český slovník, SPN, Praha, 1991.

 

V Brně 29. února 2020.

Domů | Prolog 2001: Vesmírná odysea | Nejen básně v próze | Střípky