Paul Éluard: Liberté

Dušan Polanský

Učení se cizím jazykům pouze v rodném prostředí je vždy problém, navíc když na jazyky nejste. Pravděpodobnost neúspěchu je několikrát vyšší než úspěchu. Dobrý učitel (jsem důsledný samouk) a dobrá učebnice mohou sice utrpení (u někoho radost) z učení pomoci zmírnit, ale nic víc. Patřím k poměrně veliké skupině jazykových nešiků, ovšem žádná tragédie to není, jsou věci podstatně horší a hlavně důležitější, a nakonec člověku se může dařit v něčem jiném. Kupříkladu osobně jsem neměl větší problémy ve škole s matematikou a fyzikou, třebaže tyhle znalosti jsem v praxi nikdy nepotřeboval. Je ale pravda, že občas by se mi byla v životě znalost cizího jazyka pro komunikaci šikla, ale teď již mi je to šum a fuk.

K samoučení se cizímu jazyku mě motivovala především touha přečíst si v originále to, co mě zaujalo. V německém originálu jsem si chtěl přečíst Die Weise von Liebe und Tod des Cornets Christoph Rilke od Rainera Maria Rilkeho. Povedlo se to, třebaže mě to stálo stovky hodin samoučení. Pokud jde o ruštinu, tam jsem měl spadeno na Puškinova Evžena Oněgina. Nakonec jsem si ho také přečetl, ovšem spíš tak všelijak, využíval jsem bídné znalosti ruštiny z absolvovaných škol a po ruce jsem měl středně veliký rusko-český slovník. Pokud jde o angličtinu, tam jsem žádnou extra literární touhu nepociťoval. Anglicky psaná originální literatura mě nijak extra neoslovila, tedy kromě detektivek americké drsné školy, ale v tomto případě jsem touhu si některou z nich přečíst v originále nikdy nepocítil. Možná, možná, že se v blízké budoucnosti pokusím udolat Havrana od Edgara Alana Poea.

A pak tu byla ještě jedna touha, přečíst si ve francouzském originále román Eugenie Grandetová od Honoré de Balzaca. Sice se to zatím nestalo, ale v plánu to je, chtěl bych začít koncem června příštího roku. Ten červen není náhodný, se samoučením francouzštině jsem začal v nemocnici po operaci v červnu 2019. Postupuji pragmaticky, vůbec se neučím výslovnost, jenom pasívně, tedy slovíčka a gramatiku. Mladší dcera je francouzštinářka a jenom nad tím kroutí hlavou, že to ještě neviděla, ani neslyšela. Jsem celoživotně přesvědčen, že cíle si má dávat člověk spíš skromné a hlavně podle svých možností a schopností. Pochopitelně je smutné, když má někdo IQ génia, a skončí někde v úřadě jako obyčejný zaměstnanec. A tak jsem jakž takž zdolal Francouzštinu pro samouky z roku 1966, jejíž autorem je Stanislav Lyer. V poslední, v 40 lekci je k zcela samostatnému překladu i krátký fragment básně Liberté od Paula Éluarda, která vyšla v roce 1942, tedy v době okupace Francie nacistickým Německem. Je to úvodní báseň sbírky příležitostné poezie nazvané Poezie a pravda. Text není gramaticky náročný, spíš jde o to najít vhodná slovní spojení, aby překlad nevyzněl uměle a strnule a hlavně pochopit, co vlastně chtěl básník tím nebo oným veršem říct.

Některé sloky jsou podle mě k překladu snadné: 1, 2, 3, 4, 5, 8, 12, 14, 15, 16, 18, 19, 20, 21 a 22; některé jsou těžší: 6, třetí řádek sloky 7, sloky 9, 10, 11, 13 a třetí řádek sloky 17.

Poté, co jsem dal jakž takž dokupy svůj překlad, jsem se poohlédl po českém překladu i na internetu, našel jsem jej jna stránkách český překlad, ale autor na stránce není uveden, viz na konci: Zdroje použité při překladu. Můj překlad se zmíněným překladem je velice podobný, nakonec kdyby nebyl, tak by to bylo asi divné.

Ze zmíněného překladu jsem převzal: první řádek sloky 6, třetí řádek sloky 7, první a druhý řádek sloky 9 a první a třetí řádek sloky 11.

Ovšem i přesto nejsem spokojen s překlady několika málo fragmentů, ačkoliv možná zbytečně: druhý řádek sloky 9, druhý řádek sloky 10, první a třetí řádek sloky 11, složitý se mi jeví druhý řádek sloky 13 a třetí řádek sloky 17. Když vá něco lepšího napadne, napište mi.

Dost jsem bojoval s problémem svůj, nebo můj. Klasická poučka říká, že kde přivlastňujeme podmětu, užíváme svůj, v ostatních případech příslušná osobní zájmena. Jenomže praxe je často jiná, běžně mnozí z nás říkají: miluji moje (správně svoje) děti; bydlíme v našem (ve svém) domě; v mé (ve své) závěrečné práci budu řešit to a to, zeptám se mé (své) přítelkyně, zeptám se mého (svého) otce. A nakonec dodám, že jsem kromě nebásnického střeva bojoval i se svým zrakem. Přečíst bez lupy drobný text ve francouzsko-českém slovníku Stanislava Lyera (SPN, Praha, 1992) při mé bídné kvalitě zraku jednoduše nešlo. Tento střední slovník obsahuje přibližně 50 000 hesel.

Paul Éluard: Liberté

Sloka	Originální francouzský text	Překlad do češtiny
1	Sur mes cahiers d’écolier Sur mon pupitre et les arbres Sur le sable sur la neige J’écris ton nom	Na svoje školní sešity Na lavici a na stromy Na písek, na sníh Píšu tvé jméno
2	Sur toutes les pages lues Sur toutes les pages blanches Pierre sang papier ou cendre J’écris ton nom	Na všechny přečtené stránky Na všechny bílé stránky Na kámen, krev, papír nebo popel Píšu tvé jméno
3	Sur les images dorées Sur les armes des guerriers Sur la couronne des rois J’écris ton nom	Na pozlacené obrázky Na zbraně bojovníků Na koruny králů Píšu tvé jméno
4	Sur la jungle et le désert Sur les nids sur les genêts Sur l’écho de mon enfance J’écris ton nom	Na džungli a na poušť Na hnízda, na kručinky Na ozvěnu mého dětství Píšu tvé jméno
5	Sur les merveilles des nuits Sur le pain blanc des journées Sur les saisons fiancées J’écris ton nom	Na zázraky nocí Na bílý chléb dnů Na zásnuby ročních dob Píšu tvé jméno
6	Sur tous mes chiffons d’azur Sur l’étang soleil moisi Sur le lac lune vivante J’écris ton nom	Na všechny své blankytné hadříky Na rybník tlející sluncem Na jezero živé lunou Píšu tvé jméno
7	Sur les champs sur l’horizon Sur les ailes des oiseaux Et sur le moulin des ombres J’écris ton nom	Na pole na obzor Na křídla ptáků Na větrný mlýn stínů Píšu tvé jméno
8	Sur chaque bouffée d’aurore Sur la mer sur les bateaux Sur la montagne démente J’écris ton nom	Na každý poryv červánků Na moře, na lodě Na hory šílené Píšu tvé jméno
9	Sur la mousse des nuages Sur les sueurs de l’orage Sur la pluie épaisse et fade J’écris ton nom	Na oblačné mechy Na zpocenou bouřku Na déšť hustý a nudný Píšu tvé jméno
10	Sur les formes scintillantes Sur les cloches des couleurs Sur la vérité physique J’écris ton nom	Na třpytivé tvary Na zvonění barev Na hmatatelnou pravdu Píšu tvé jméno
11	Sur les sentiers éveillés Sur les routes déployées Sur les places qui débordent J’écris ton nom	Na procitlé stezky Na širé silnice Na náměstí kypící životem Píšu tvé jméno
12	Sur la lampe qui s’allume Sur la lampe qui s’éteint Sur mes maisons réunies J’écris ton nom	Na lampu, jež se rozžíhá Na lampu, která zhasíná Na všechny mé domovy Píšu tvé jméno
13	Sur le fruit coupé en deux Du miroir et de ma chambre Sur mon lit coquille vide J’écris ton nom	Na rozpůlený plod zrcadla a můj pokoj Na moji postel, škebli prázdnou Píšu tvé jméno
14	Sur mon chien gourmand et tendre Sur ses oreilles dressées Sur sa patte maladroite J’écris ton nom	Na mlsného a něžného psa Na jeho vztyčené uši Na jeho nemotornou packu Píšu tvé jméno
15	Sur le tremplin de ma porte Sur les objets familiers Sur le flot du feu béni J’écris ton nom	Na křídlo mých dveří Na věci každodenní Na vlnu požehnaného ohně Píšu tvé jméno
16	Sur toute chair accordée Sur le front de mes amis Sur chaque main qui se tend J’écris ton nom	Na odevzdaná těla Na čelo svých přátel Na každou podanou ruku Píšu tvé jméno
17	Sur la vitre des surprises Sur les lèvres attentives Bien au-dessus du silence J’écris ton nom	Na okno překvapení Na rty čekající Vysoko nad mlčením Píšu tvé jméno
18	Sur mes refuges détruits Sur mes phares écroulés Sur les murs de mon ennui J’écris ton nom	Na mé zničené skrýše Na mé zřícené majáky Na zdi mého žalu Píšu tvé jméno
19	Sur l’absence sans désir Sur la solitude nue Sur les marches de la mort J’écris ton nom	Na nepřítomnost bez touhy Na nahou samotu Na schody smrti Píšu tvé jméno
20	Sur la santé revenue Sur le risque disparu Sur l’espoir sans souvenir J’écris ton nom	Na zdraví navrácené Na zmizelé nebezpečí Na naději bez vzpomínek Píšu tvé jméno
21	Et par le pouvoir d’un mot Je recommence ma vie Je suis né pour te connaître Pour te nommer	A mocí jediného slova Začínám znovu žít Jsem zrozen, abych tě poznal A oslovil
22	Liberté.	Svobodo.

 

Zdroje použité při překladu:
https://poezie.wgz.cz/rubriky/poezie/paul-eluard
Stanislav Lyer: Francouzsko-český slovník, SPN, Praha, 1991.

Video nahrávka s přednesem básně, před vlastní básní je krátké povídání:
https://www.youtube.com/watch?v=PyFnoRrh6Lk

 

V Brně 29. února 2020.

Domů | Prolog 2001: Vesmírná odysea | Nejen básně v próze | Střípky