Něco málo o různých manipulacích

Dušan Polanský

V žádném případě nechci psát o překrucování historie, oblbování občanstva politiky či různými prodejními pisálky nebo rafinovaných manipulací ze strany různých náboženských fanatiků. Bylo by to otravně nudné a hlavně nekonečně dlouhé. A nakonec o tom všem již byly napsány stovky a stovky knih a již nemluvě o hromadě těch, co napsány ještě budou.

Dnes je to o to složitější, že žijeme v době, kdy možnosti manipulace díky technologickému pokroku jsou daleko větší než v minulosti, takže občan si může někdy připadat jako mladík na obrázku převzatém z titulu: Dr. Tihamér Tóth: Čisté dospívání, vydal nakladatel Bohuslav Rupp v Praze v roce 1946 v rámci Edice školských sester OSF (Školské sestry sv. Františka). Zdá se, že mladík si klade celou řadu otázek: Komu věřit? Jak dále žít? Kde je pravda? Kdo mi chce opravdu dobře a kdo jenom využít pro své egoistické záměry?

Zcela nedávno jeden diskutující na internetu v diskuzi o srovnání životní úrovně v naší republice s jinými státy Evropy napsal, že nemůže pochopit, že lidi u nás nejsou se svoji životní úrovní spokojeni, když on a jeho rodina žijí klidně, vlastní dvougenerační vilku se zahradou, pohodlné auto, mají príma děti a pravidelně se navštěvují se sousedy a známými.

Člověk nemusí být sociolog, aby pochopil, že onen pán z životního blaha svého a své rodiny vyvodil blaho všech občanů republiky. Kdyby tahle úvaha byla správná, tak celá sociologie je zcela zbytečná, nemluvě o průzkumech. Z blaha či neblaha jednoho šikovně vybraného občana a jeho rodiny by se vyvodilo – podle toho, jak by se to momentálně hlavně politikům a státem placeným ekonomům hodilo – blaho či neblaho všech občanů státu. Určitě si teď řeknete, že každému normálně myslícímu člověku je jasné, že tímhle způsobem není možné činit závěry nejen o životní úrovni, ale ani o jiných věcech kolem sociálního života jednotlivců, skupin nebo celých společností, takže proč vlastně tyhle samozřejmosti vůbec píšu. Důvod je prostý, řada z nás, či už v dobrém nebo zlém, v osobním životě často tuhle zásadu nedodržuje a možná i nechtěně manipuluje lidi kolem sebe. Snad několik více či méně typických příkladů.

Když jsme zdravý, připisujeme hlavní zásluhu především sobě, protože nekouříme, s rozumnou mírou pijeme alkohol, máme hodně pohybu, zdravě jíme, žijeme spokojený osobní život, nejsem pod psychologickým tlakem z důvodu finanční nouze, bydlíme a pracujeme v nezávadném životním prostředí. Přesto, že tyhle faktory často významně ovlivňují kvalitu našeho zdraví, nemusí být vždy zcela rozhodující, třebaže náš zdravotní stav ovlivňují, protože nejdůležitějším faktorem je naše genetická výbava, kterou jsme dostali do vínku při narození. To stejné platí pro inteligenci a náš celkový vzhled. Z toho, že se snadno učím jazyky, nemohu vyvodit, že jsou na tom stejně i ostatní. Že holka má krásnou postavu, nelze z toho implikovat, že podobně jsou na tom i ostatní holky. U mužů je to podobné, jenomže těm ani tak nejde o fyzickou krásu jako o slušné mužské vybavení.

Ani sociologové nejsou svatí. Proč si myslíte, že obvykle se předvolební průzkumy moc netrefí do skutečných výsledků? Někdo řekne, že agentury jednoduše falšují výsledky podle přání objednatele průzkumu. Možná je na tom alespoň kus pravdy, ale to jistě nevím, ale co jistě vím, že stačí vhodný výběr respondentů a výsledek dostanete velice přibližně takový, jaký chcete mít, aniž byste výsledky manipuloval. Nakonec účelový výběr osob není žádná věda. Když se budete v nočních hodinách pohybovat kolem brněnského hlavního nádraží, určitě nepotřebujete mít po ruce psychologického poradce, aby vám poradil, před kým se máte mít na pozoru.

Ještě více za neférové považuji úmyslně manipulativní jednání, kdy dotyčný lamentuje jakže těžká a na psychickou zátěž je náročná právě jeho profese a že kdyby se ještě jednou narodil, že již nikdy by tuhle profesi nedělal. A také že to říkal svým dětem, ale ty jej neposlechly, takže teď mu nezbývá nic jiného, než je podporovat všemi možnými způsoby v tom, aby kráčely v jeho profesních šlépějích. Typické je to hlavně pro hereckou profesi. Budiž, nemám nic proti tomu, aby děti pokračovaly v profesi rodičů, když to nese a je to navíc zajímavá profese, ale nebylo by od věci odpustit si tyhle teatrální výstupy, kterým beztak většina lidí nevěří. Slouží ke cti kupříkladu právníkům a lékařům, že takové plané řeči nevedou a pokud jejich děti zájem o jejich profesi mají, vřele jim jí doporučují. Proč by také neměli?!

Příklad s hereckou profesí uvádím jako ukázku toho, jak lze někdy poměrně lehce ovlivnit názory méně zkušených lidí. Ovšem určitě nejvíce se manipuluje v politice, kde se vyloženě úmyslně, účelově a zištně používají nepravdivé informace nebo se účelově fakta přizpůsobují politickým cílům. Každý občan zná oblíbenou floskuli politiků, když chtějí prosadit něco proti zájmům občanů, že „ve světě je to běžné“. Ještě nikdy jsem neslyšel politika, aby řekl v tomto státě, podle tohoto zákona je to běžné, vždy je to jenom „ve světě“. Prostě manipulace jako prase.

Uvedu alespoň jeden příklad manipulace typu „ve světě je to běžné“. V dobách recese politici s oblibou přesvědčují nezaměstnané, aby se přestěhovali i s rodinami tam, kde práce je, „že ve světě je to běžné“. Když si už odpustím kritiku právě na tyto vysoké politiky, protože je nikdy nenapadne, že by se přestěhovali, jelikož dobře ví, jaký silný zásah do života rodiny přestěhování na zcela jiné místo je, ale kupříkladu Němci se také neradi stěhují. Důvod je prostý a současně velice silný: milují svoji Heimat. Ideologové do nás hlavně v souvislosti se snahou Němců se vrátit do Sudet vtloukají, že pro Němce je Heimat malém to stejné, co Deutschland v podaní Hitlera. Není to pravda. Německá Heimat není vlast v našem chápání významu tohoto slova. Pro Němce Heimat je jeho bydliště a jeho blízké okolí, škola, do které chodil, spolužáci, sousedé, kamarádi, spolky v nichž je aktivní, oblíbená hospoda, sportovní klub, kterému fandí apod. I proto tak teskní Němci po Sudetech, čímž nebagatelizují aspekt majetkový. Na rovinu se přiznám, že jejich stesku po Heimat docela rozumím. Za svůj život jsem žil v pěti naprosto různých místech, na Slovensku na třech, v Čechách na jednom a v současné době žiju již delší dobu na Jižní Moravě. Proto ani žádnou Heimat nemám a ani ji již nemůžu mít, což mě bude mrzet do konce života.

Sociologie podle jejího zakladatele Auguste Comta (1798-1857) by měla stát na vrcholu hierarchie věd. Popravdě z mého pohledu je už to na jakékoliv vědě nebezpečné, že si nárokuje na výjimečnost mezi vědami. Výjimečnost vědy může být pouze v předmětu jejího zkoumání a technik, kterých k tomu používá. Kdysi jsme se učili, že na vrcholu nejen společenských věd, ale dokonce vůbec všech věd, stojí filozofie, za našich mladých časů dokonce marxisticko-leninská. Dopadlo to s ní všelijak. Tohle hrozí každé společenské vědě, když se příliš zahledí do sebe sama. A přiznám se, dodnes jsem nepochopil, co je kupříkladu na sociologii či filozofii vědeckého, ačkoliv filozofii mám docela rád a četl jsem kdysi nejedno filozofické dílo. Právě u společenských věd se často setkáváme s manipulacemi, takže jaképak vědy.

Jiný příklad na matení nepřítele. V době když píšu tento text, mnozí ekonomové mluví o tzv. realitní bublině, tedy že ceny stavebních pozemků, bytů, rodinných domů a nájmů jsou přepálené a že v dohledné době tahle umělá bublina praskne. Já tvrdím, že nepraskne. Nepraskne proto, že není umělá a hlavně stavebních pozemků, bytů, rodinných domů je hlavně ve velikých městech nedostatek. Takže proč by měla prasknout? Maximálně by mohl nastat malý pokles cen v případě, že by nastala krize a nebylo by tolik zájemců o nákup a hodně lidí by nedokázalo splácet hypotéky. Jenomže když stát o sto šest přidává na platech obrovské armádě státních zaměstnancům i za deficitního rozpočtu, a tím žene ceny všeho nahoru, je prasknutí realitní bubliny čisté sci-fi. Prostě manipulace, ale jsou ekonomové, kteří tomu doopravdy věří, ale ekonomie je opět tak pochybná věda jako sociologie, takže jí to odpusťme.

A poslední příklad, tentokráte ze školství. Je tomu již několik let, co jsem se bavil s jednou starší středoškolskou učitelkou o nechuti mladých se vyučit a dělat poctivé řemeslo. Vysvětloval jsem jí, že dnes je řada řemesel velice náročných nejen na praktickou dovednost a manuální zručnost, ale i na teoretické znalosti. A nejednou se kladou na řemeslníky daleko větší nároky než na profese, které vykonávají vysokoškoláci, vůbec již nemluvě o míře faktické odpovědnosti, požadavcích na fyzickou zdatnost, manuální zručnost a také nebezpečnost profese; jako středoškolský student jsem brigádničil jedny celé prázdniny u pokrývačů, takže alespoň trochu vím, o čem mluvím. Určitě nelze ve většině případů srovnávat odpovědnost úředníka vykonávajícího stereotypně opakující se úkony a kupříkladu elektrikáře. Kdo má větší odpovědnost? Ovšem s tímto vysvětlením jsem neuspěl, podle paní učitelky do učení mají jít hlavně ti, co nemají dobré známky a vůbec že byla chyba, že se učňovské učiliště po revoluci 1989 ve velikém rušili. V tom posledním jsme se jakž takž shodli. Jakž takž píšu proto, že já jsem rušení vnímal jako projev tehdejší neúcty k rukodělné práci, kdežto ona jako pouhý omyl tehdejší politické garnitury a rádoby odborníků na školství. Je zajímavé, že v té době sociologové na nebezpečnost takového počínání jasně neupozornili. Kdepak, razila se manipulační teze, že středoškoláci, kteří se nedostanou na vysoké školy, tuhle mezeru lehce zacelí. Nezacelí, jelikož dnes může studovat výšku téměř každý maturant. Sice všelijakou, ale může.

Méně zkušení lidé se občas také dají poměrně lehce zmanipulovat řečmi mediálně známých osobností nebo odborníků v určitém vědném oboru. Přece z toho, že je někdo mediálně známý nebo odborník na něco, nelze automaticky vyvozovat, že má ve všem pravdu! Nemluvě o tom, že mnozí z těchto lidí jsou připraveni kvůli penězům a své popularitě všeho možného i nemožného.

Těchto několik dost nesourodých úvah chce jenom lehce upozornit na nebezpečí různých manipulací ze strany těch, co obvykle sedí u čistých stolů ve vytápěných místnostech, popíjejí spokojeně kafe a berou peníze pouze za to, že občas něco vyvrhnou na světlo světa, aby se neřeklo, že parazitují na těch, co si musí své poctivě odmakat bez minimálního servisu. Počátek konce jakékoliv civilizace začíná tam, kde se postupně vytrácí úcta k těm, kteří produkují opravdové hodnoty, a úcta se projevuje prioritně těm, co vytvořené hodnoty jenom spotřebovávají. Pak je již jenom otázkou času a případného ataku méně vyspělé, ale o to dravější civilizace, kdy taková civilizace zanikne. Nebylo by to ani poprvé, ani naposled.

V Brně 5. října 2018.

Domů | Prolog 2001: Vesmírná odysea | Nejen básně v próze | Střípky