Maurice Leblanc a jeho lupič gentleman
Dušan Polanský
V naší době frčí detektivní příběhy či už v literatuře, v televizních seriálech nebo na filmovém plátně často přímo hororové, s oblibou navíc mysteriózní. Čím více hrůzy a krve, tím lépe. Přiznám se, že je vůbec nesleduji. Chybí mi v nich to, co nacházím kupříkladu v detektivních románech Georga Simenona s komisařem Maigretem, tedy hluboký ponor do psychologie zločince a pečlivého vykreslení prostředí, v němž se náš negativní protagonista pohybuje. No a pokud jde o samotné zločince, ti dnešní se mi již nelíbí vůbec. Jejich hrubost, asociálnost, připravenost a schopnost vraždit kohokoliv kdykoliv, loupit, vydírat a vůbec páchat zlo za každou cenu mě coby křesťana přímo děsí. Moderního zločince jednoduše nic nezastaví, s jeho morálkou je to jedna veliká bída.
Čeho se mi u těch současných zločinců nedostává? Vše to, co má hlavní postava mnoha románů francouzského spisovatele Maurice Leblanca (1864 – 1941). Ten tajemný muž se jmenuje Arsèn Lupin, no a hned dodejme, že nejednou používá i jiná jména, např. Raoul d’Andresy, Raoul d’Avenac, Serge Rénin. Literárně je to určitě nejznámější lupič všech dob. A ještě jaký! Vždy je elegantně oblečen a poradí si za každé situace. Když už loupí, tak vždy s elegancí a inteligentně, jednoduše je to lupič gentleman. Zásadně cíleně nezabíjí, natož aby vraždil, ovšem rozhodně se brání, když je donucen bojovat o svůj holý život. Nikdy neokrádá slušné lidi, těm naopak často pomáhá. Loupí pouze u pracháčů a pátrá po velikých zapomenutých pokladech, viz text dále. Dokonce je tak velkorysý, že občas helfne i policii. A pokud jde o krásné mladé ženy, těm dokazuje především svými fyzickými přednostmi, vytříbeným citem pro eleganci a svoji inteligencí, že je hoden jejich lásky. Arsèn Lupin není žádný hrubý neurvalec, je to muž štíhle postavy s vytrénovanými svaly, širokými rameny, a především je to muž bystrého úsudku a geniální logik. To, že jeho uvažování a pracovní postupy jsou na dnešní poměry trochu zvláštní vás nesmí překvapit, kdyby takové nebyly, nebylo by ani Arsèna Lupina, lupiče gentlemana.
Ve Francii dobrodružství lupiče gentlemana vychází dodnes a stále s úspěchem, asi podobně jako u nás Verneovky či Mayovky. Dobrodružství Arsèna Lupina u nás nikdy extra veliký úspěch nezaznamenaly, ačkoliv první překlady vyšly již v prvních desetiletích minulého století. Zájemcům doporučuji si vyhledat na internetu na Wikipedii heslo Maurice Leblanc a podívat se na přehled jeho díla. Je opravdu úctyhodné. Jenom dodejme, že psal i psychologické romány a rovněž napsal i několik sci-fi románů. Je asi pravda, že kvalita tvorby Maurice Leblanca je trochu kolísavá, což je dáno i kvantitou jeho tvorby, ovšem jeho tvorbě nelze upřít především hravou nápaditost zápletek, a ti co znají dobře francouzsky (což o mně neplatí), jistě ocení jeho svěží a bohatý literární jazyk. Holt i sebekvalitnější překlad zůstane jenom překladem.
Důkazem toho, že romány Maurice Leblanca u nás v minulosti vycházely, je i zadní strana obálky románu Tajemství zlatonosné říčky. Kdo román v roce 1931 vydal, je zřejmé z obrázku níže. V příloze na konci textu jsou k nahlédnutí i obálky starších vydání románů Maurice Leblanca.
Kdybych měl doporučit k přečtení něco z tvorby Maurice Leblanca čtenáři zcela neznalého jeho díla, doporučil bych dva tituly. Prvně povídkový soubor Osm úderů hodin, v češtině vyšel v roce 2013 v nakladatelství XYZ a román Hraběnka Cagliostrová, v češtině naposled vyšel v roce 1993 v nakladatelství Svoboda – Libertas, Praha. Ovšem nevím, jak k tomu došlo, ale v Hraběnce Cagliostrové chybí kratičký prolog, který osvětluje, proč Arsèn Lupin dovolil jeho první dobrodružství zveřejnit až po čtvrt století. Proto jsem si dovolil na konec hlavního textu překlad tohoto prologu doplnit. V tomto vydání rovněž chybí obrázek zeměpisného uspořádání opatství (klášterů), které má pomoci čtenáři se orientovat v rozřešení lokace pokladu. Do dalšího doplňku jsem takový obrázek vyrobil. V něm kolidují jednotlivé lokace opatství s hlavními hvězdami Velkého vozu coby součásti souhvězdí Velké medvědice; což je právě pointa hádanky, kterou Raoul d’Andresy (jedno z mnoha jmén Arsèna Lupina) vyřešil. Rovněž je na obálce zmíněného českého vydání mylně uvedeno, že se jedná o první český překlad. Ten vyšel již v roce 1925; překlad je dílem Gabriely Suché.
Snad pro jakous takous základní orientaci v díle Maurice Leblanca stojí za zmínku, že jakýmsi jádrem jeho napínavých dobrodružných příběhů jsou čtyři hádanky, za rozluštěním každé z nich vězí obrovský poklad. Zde jsou:
- In robore fortuna (Poklad v dubu), viz v češtině román Dorotka Komediantka, Českomoravské podniky tiskařské a vydavatelské v Praze, 1924.
- Náhrobní deska českých králů, viz v češtině román Ostrov záhad, „Novina“ tiskařské a vydavatelské podniky, 1930.
- Poklad francouzských králů, viz v češtině román Dutá jehla, nakladatel XYZ, 2012.
- Sedmiramenný svícen, viz v češtině román Hraběnka Cagliostrová, nakladatelství Svoboda – Libertas, Praha, 1993.
Pokud se podíváte na heslo Maurice Leblanc na již zmíněné Wikipedii, určitě vám neušlo, že příběhy Arsèna Lupina již byly několikráte zfilmovány v různé podobě. U nás v poslední době běžel (i v televizi) francouzský film Arsene Lupin - zloděj gentleman z roku 2004, režii měl Jean-Paul Salomé. Jako předloha k filmu sloužil právě román Hraběnka Cagliostrová. Jak to již u filmových adaptací bývá, filmový děj se důsledně nedrží literární předlohy. V každém případě film se mi líbil, dokonce mohu říct, že jsem si jej vychutnal. Jenom si dovolím upozornit na tři z mnoha odchylek od románové předlohy. První změna je, že ve filmu místo postavy barona Godefroy d’Étigues, otce Clarissy, jinak milenky a později manželky Arsèna Lupina, vystupuje postava vévody Dreux-Soubise. Druhá, že na konci filmu se Arsèn Lupin po dvaceti letech setká se svým synem, kterého z kolébky unesla hraběnka Cagliostrová, což se v zmíněném románě nestane. K setkání dojde až ve volném pokračování románu Hraběnka Cagliostrová pod názvem Pomsta hraběnky Cagliostrové; v češtině vyšel v roce 1993 v nakladatelství Svoboda – Libertas, Praha. Třetí, že v románě se luští záhada sedmiramenného svícnu, za kterým vězí obrovský poklad francouzské církve, kdežto ve filmu je svícen nahrazen třemi krucifixy a hledá se ztracený poklad francouzských králů za francouzské revoluce.
Snad vás tohle moje povídání navnadí, abyste v téhle hektické konzumní (a bohužel v současnosti i válečné) době sáhli po některém z románů či souboru povídek Maurice Leblanca a vychutnali si časy, kdy ještě lupič gentleman chladnokrevně okrádal bohaté a luštil záhady obrovských pokladů; a je potřeba připomenout, že přitom všem se ještě stíhal dvořit úspěšně krásným ženám.
V Brně 25. února 2022.
Doplněk č. 1: Prolog k románu Hraběnka Cagliostrová, který jsem převzal a přeložil z původního francouzského vydání: La Comtesse de Cagliostro, Editions de Fallois, Paris, 2004.
Toto je první dobrodružství Arsèna Lupina a bezpochyby by bylo zveřejněno před ostatními, kdyby se proti tomu Lupin rozhodně nepostavil.
„Ne,“ říkával, „mezi mnou a hraběnkou Cagliostro není ještě vše vyrovnáno. Počkejme.“
Čekání trvalo déle, než předvídal. Než došlo k definitivnímu vyrovnání, uběhlo čtvrt století, a proto teprve až dnes je dovoleno vyprávět o děsivém souboji lásky, který se odehrál mezi dvacetiletým dítětem a dcerou hraběte Cagliostro.
Doplněk č. 2: Řešení hádanky pokladu francouzských křesťanských opatství. Podrobnosti viz v Maurice le Blanc: Hraběnka Cagliostrová, nakladatelství Svoboda – Libertas, 1993, Praha.
Doplněk č. 3: V knihovně mám i několik starších vydání knih Maurice Leblanca, ovšem sehnat další v zachovalém stavu a s původními obálkami se mi již asi nepodaří. Na ukázku alespoň to, co mám.
Přední strana obálky románu Tajemství zlatonosné říčky z roku 1931.
Přední strana obálky románu Hraběnka Cagliostrová z roku 1925.
Přední strana obálky románu Muž bez minulosti z roku 1931.
Přední strana obálky románu Rudý kruh z roku 1925.
Přední strana obálky románu Tygří zuby z roku 1924.