Me Too, letecká nehoda, RAF ...
Dušan Polanský
Jsem filatelista, který sbírá především tzv. firemní celistvosti, laicky řečeno firemní dopisní obálky prošlé poštovním provozem. Jsem hlavně zaměřen na období první republiky, tedy roky 1918 až 1939, a pak na smutné období Protektorátu, tedy roky 1939 až 1945. Někdy, ale opravdu jenom někdy, je v obálce i obsah. A když už je, je v drtivé většině zcela nezajímavý, ale občas výjimka potvrdí pravidlo. Je tomu již asi pět let, co jsem koupil jednu takovou firemní obálku s obsahem. Tehdy jsem ji založil do krabice s materiály k pozdějšímu zpracování. A teprve nedávno jsem se na obsah podíval, a ten mě hned zaujal svojí svěžestí a pestrostí.
Dopisní obálka obsahuje dva soukromé texty, první je napsán 20. 2. 1939 a druhý 23. 2. téhož roku, přičemž jejich obsah je úzce propojen, tedy lze je brát jako jeden dopis napsaný ve dvou dnech. Oba texty byly odeslány společně 23. 2. 1939, viz sken přední strany obálky.
Z důvodů ochrany soukromí jsem jméno adresáta vymazal, viz sken obálky. Rovněž neuvádím ani křestní jméno odesilatelky; nakonec její celé jméno se v textu nevyskytuje. Dále v textu jsem vymazal jména či jiné údaje tam, kde nechci, aby kvůli ochraně soukromí byla zmíněna. Oba texty, každý je na jednom listu A4, jsou po technické stránce napsány velmi zajímavě, první strana obou textů na psacím stroji s hustým řádkováním a druhá strana volně rukou, rovněž hustě, viz dále obrázky. Ruční písmo je drobnější, ale úhledné, je poznat, že pisatelka měla vypsaný rukopis, což ale nepřekvapuje, jelikož byla, jak jsem zjistil z jmen profesorů uvedených (ale také vymazaných) v textu, poměrně čerstvou absolventkou Obchodní akademie v Praze Karlíně. V té době, a ještě dlouho poté, se např. veškeré účetnictví vedlo ručně.
Obsah obou textů lze stručně shrnout do těchto témat: Me Too, kniha coby dárek pisatelce, letecká nehoda s účastí letce, kterého pisatelka znala, a který později působil v RAF, stručná úvaha o tehdejší politické situaci a důvěrnější sdělení dívky svému milému. To poslední pochopitelně v našem povídání zcela vypustíme, jelikož láska je vždy věcí dvou milovaných bytostí, a do toho nemá nikdo právo strkat nos. Než začneme s Me Too, malá technická poznámka: doporučuji při čtení naskenovaných obrázků text si zvětšit lupou v prohlížeči. V jednom případě, u popisu letecké nehody, jsem psaný text kvůli lepší čitelnosti přepsal, přesněji citoval.
Co je hnutí Me Too ví asi každý jenom trochu dospělý nebo k dospělosti zrající dívka nebo hoch. Je to hnutí, které bojuje proti sexuálnímu obtěžování a zneužívání žen. S tím problém nemám a určitě jsem proti praktikám, kdy muž zneužije své postavení k obtěžování žen v podřízeném postavení nebo např. coby učitel vůči studentce, stejně jako jsem proti vymáhání sexu třebas na manželce, když ona zájem nemá. Když o to nestojí, tak o to nestojí, zařiď se buď nějak jinak nebo to rozběhej v přírodě či rozcvič v posilovně. Nakonec sex se ženou, která o něj nestojí nebo je dokonce proti, je obyčejným znásilněním a většinu mužů nepotěší. Ovšem musím se přiznat, že se podivuji, asi jako většina mužů, že mnohé dámy, hlavně z filmové branže, se ozývají ohledně obtěžování jaksi až dodatečně, po mnoha letech, kdy už jsou na tom finančně dobře a užívají si slávy. Říkám si, proč dotyčnému producentovi, režisérovi, šéfovi apod. neřekli hned při prvním pokusu o sexuální obtěžování jasně: Tak za takovou cenu Ne, raději půjdu jinam! Vysvětlení bude asi nabíledni, ale raději si jej odpustím.
I naše pisatelka, jak bude z obsahu dopisů hned zřejmé, je atraktivní a inteligentní mladá žena, jež se s pokusy o sexuální obtěžování potkává. Svému milému o takových pokusech v období, které je zmíněno v dopisech, zcela otevřeně píše. Tady je první popis, jsou v něm popsány skutečnosti z pedagogického večírku školy, jejíž absolventkou naše pisatelka je.
Druhý popis je z textu napsaného 23. 2. 1939. Pisatelka zde velice živě popisuje cestu vlakem.
V textu z 20. 2. 1929 je i zmíněna kniha od autora coby dárek. Zde je příslušný text, jelikož je napsán na dvou stránkách, jsou k tomu dva obrázky. V druhém jsem kvůli čitelnosti alespoň částečně umazal prosvítající strojový text z přední stránky listu.
Ale teď již dost Me Too v prvorepublikovém vydání, raději se obraťme k politice. Pisatelka se o tehdejší politické situaci zmiňuje jenom krátce, viz sken textu. Uvědomme si, že dopis byl odeslán 23. února 1939 a Protektorát Čechy a Morava, německy Protektorat Böhmen und Mähren, byl vyhlášený 16. března 1939, tedy dopisy byly odeslány necelý měsíc před jeho vyhlášením. Z textu je zřejmé, že to asi až takové překvapení pro obyvatele zbytku bývalé ČSR nebyl. Pro historický kontext dodejme, že Slovenský sněm po Tisově doporučení 14. března 1939 vyhlásil úplnou samostatnost Slovenské republiky. Nový státní útvar nesl název Slovenský štát.
A teď něco zajímavého pro milovníky letectví. Ti dobře ví, že na internetové Wikipedii jsou i stránky nazvané Letecké nehody vojenských strojů České a Československé republiky, viz [1]. Přesuňme se k datu 16. 2. 1939, tedy několik dnů předtím, kdy byly napsány oba texty. Letecká nehoda se stala u osady Dřevčice, která leží poblíž Brandýse nad Labem - Stará Boleslav. Šlo o letadla Avia B-534. Naše pisatelka, jak z následujícího textu bude zřejmé, dobře znala jednoho z protagonistů nehody, pilota Hugo Hrbáčka. Začteme se společně do popisu nehody, jak jí Hugo popsal naší pisatelce na společné schůzce. Mladá žena část dále doslovně citovaného textu napsala rukou 20. 2., a v popisu nehody pokračovala 23. 2. (kvůli snadnějšímu čtení jsem text přepsal):
Snad si již četl v novinách, co se stalo. Hugo a ještě jeden poručík Vrána, se srazili ve vzduchu. Když jsem zahlédla Hugovo jméno, ani jsem nedočetla, zda se zabil či co je. Hrozně mě to polekalo. Nehněvej se prosím za to na mne, ale zajisté by to překvapilo i Tebe. Takový mladý chlapec, ke všemu ho ještě velmi dobře znám. Nediv se, že jsem zůstala tak překvapena. Potom, když jsem přečetla, co se stalo, rozhodla jsem se, že mu zatelefonuji. Odpustíš mně to, snad uznáš, že to byla skoro moje povinnost, abych se ho zeptala, co s ním je. Prosil mě o schůzku, že mně bude vyprávět, co a jak bylo. Musela jsem, (oslovení přítele), nemohla jsem odříci, když to bylo tak vážné. Odpusť, zlatíčko moje, nehněvej se. Sešli jsem se tedy v neděli a byli jsme tančit u Nationálu. Vyprávěl mně, jak se to vše stalo. Poručík Vrána do něho naletěl ze strany, Hugovi narazil křídlo a vzadu kormidlo. Ten druhý skočil padákem, a když prý Hugo viděl, že stroj se řítí ohromnou rychlostí dolu, chtěl také vyskočit. Něčím se prý zachytil vzadu u sedadla a nemohl se dostat ven. Když se dvakráte vzepřel, a viděl, že je to již beznadějné, smířil se prý již s osudem, vyprávěl mně, jak si prý i na mě vzpomněl a jak rád by se byl se mnou rozloučil, ale již nemohl s nikým ani s rodiči, ani se mnou. Najednou asi 100 m nad zemí se pokusil alespoň ještě naposled se strojem zápasit. A prý v té největší rychlosti, kdy aero se řítilo k zemi, začal stroj znovu pracovat, a jako zázrakem prý se zase vznesl. A tak doletěl až k letišti. Z aera mu prý úplně visely hadry, a vlálo to za ním jako prapory. Když si toho všimli na letišti, jeden kap. se prý vyslovil, že to nějaký blázen lítá. A tak Hugo šťastně přistál. Myslela jsem, jak bude vyznamenán za jeho odvahu a hrdinství, ale co mne nejvíce překvapilo, bylo to, že prý teď dávají vinu jemu. Že prý on jako zkušený letec, akrobat, s velmi dobrou kvalifikací, když viděl, co se děje, že mohl odletět. Hugo říkal, že to je vteřinka, a ještě hodně zachránil, kdyby si prý toho nevšiml, úplně by se prý do sebe vklínili, a zřítili se spolu na zem. Teď budou voláni k soudu a jeden nebo druhý půjde pryč. Hugo řekl, že rozhodně k jiné zbrani nepůjde. Prý by odejel k letectvu do Anglie. Je to hrozný chlapec, také neštěstí, tak blízký byl smrti, a nedá si pokoj. Pro takového chlapce nic jiného neexistuje.
A jak to s pilotem Hugem Hrbáčkem nakonec dopadlo? Zmíněná Wikipedie uvádí tenhle vysvětlující text k zmíněné letecké něhodě:
Z tohoto textu je poznat, že Hugo neochvějně šel za svým snem, a že opravdu pro něj platilo to, co nám o něm sdělila pisatelka. Také je zřejmé, že ani Hugovi nebyla lhostejná, což nás jenom utvrzuje v tom, že pisatelka musela být žena krásná a sympatická, která se mužům moc líbila.
A to je vlastně vše. Kolik zajímavých informací o době, kdy byly oba texty napsány, se nám podařilo získat! Sice je neslušné nakukovat do soukromí kohokoliv, ale doufejme, že nám pisatelka tenhle čin tam nahoře u Hospodina odpustí, když jí i teď sdělíme, že její text je živý a zajímavý i po více než 80 letech od jeho napsání. Věřme, že válku přečkala ve zdraví a svůj zbytek života prožila šťastně a spokojeně. A hlavně, vážená pisatelko, moc děkujeme.
Internetový zdroj:
[1] https://cs.wikipedia.org/wiki/ Vyhledat text: Letecké nehody vojenských strojů České a Československé republiky.
V Brně 18. května 2021.