Něco málo o literárním překladu
Dušan Polanský
Nejsem filolog, a zcela otevřeně se přiznám, že ani bych neměl sebemenší šanci něco takového vystudovat, proto jsem se raději věnoval technickým vědám, třebaže ani technika mi moc nikdy nešla, ale bylo tam hodně matematiky a fyziky, takže jsem to nakonec vždy nějak uhrál. Ovšem jak občas politici říkají, když dostanou do vínku ministerstvo, jehož problematice téměř vůbec nerozumí, že tahle neznalost není nevýhodou, ale právě naopak, že jim dává nadhled, který často chybí těm, co problematiku znají, jelikož se často utopí v detailech. Paradoxně to někdy opravdu funguje, ale opravdu jenom někdy. Takže i moje dvě poznámky, pokud jde o překlad literárního díla z cizího jazyka do češtiny, berte nějak takhle.
První poznámka. Jako technicky vzdělaný člověk si myslím, že jazykový překlad má být přesný, což neznamená doslovnost, jelikož doslovnost u cizích jazyků by působila směšně. Kupříkladu, když budete číst Kafkův Zámek v německém originále, to je veliká hromada trpných vazeb a dlouhých souvětí. V češtině se trpné vazby moc nepoužívají, pokud jde o délku vět, budiž, ale v každém případě překladatel většinu trpných vazeb musí převést do činného rodu. Pokud jde o přesnost určitě bych zmínil coby vzor překlady Anny Kareninové dvou děl Milana Kundery: La Fête de l'insignifiance (Slavnosti bezvýznamnosti) a L'Ignorance (Nevědění). Proč? Ačkoliv i moje pasivní znalost francouzštiny je víc než chabá (aktivně a poslechově nula), ale paralelní francouzsko–českou četbu zmíněných románů jsem si docela užil kvůli přesnosti překladu, málem bych řekl, že kvůli matematické přesnosti překladu, tedy aniž by byl doslovný. Přesnosti překladu se nedovolávám tam, kde jde o zpřístupnění díla dětem či mladým čtenářům, potažmo o zjednodušenou četbu v rámci výuky cizího jazyka. Pochopitelně a v neposlední řadě, přesnost překladu je hlavně a především projevem povinné úcty k dílu autora.
Druhá poznámka. Začalo to nedávno tím, že jsem si ze sklepa, přesně z malé panelákové kóje, vytáhl na světlo světa titul: BÜRGER, Gottfried, August, DORÉ, Gustave: Baron Prášil, Naše vojsko, Praha 1958. Ležel tam zaprášený takových dvacet let. V tiráži mě zaujal text: Přeložil a upravil Jiří Kolář za spolupráce Jiřího Havlíka. Aha, jsem si řekl, tohle je upraveno, jistě existuje přesný (viz text výše) překlad celého povídání barona Hieronymuse Carla Friedricha Freiherra von Münchhausena (1720 – 1797), tak jak jej zpracoval německý básník Gottfried August Bürger (1747 – 1794) v díle: Münchhausen: Wunderbare Reisen zu Wasser und zu Lande Feldzüge und lustige Abenteuer des Freiherrn von Münchhausen, wie er dieselben bei der Flasche im Zirkel seiner Freunde selbst zu erzählen pflegt. Klikal jsem po antikvariátech, ale neuspěl jsem. Pak jsem se ještě podíval do katalogu a databází Národní knihovny ČR. Titulů v češtině s baronem Prášilem a Münchhausenem víc než požehnaně, ale kompletní překlad zmíněného díla v češtině, jak to vypadá, nemáme! Pokud se mýlím, uvítám informaci o kompletním českém překladu. Tedy žádné dodatečné úpravy, převyprávění, vylepšení atd. Jenom „obyčejný“ přesný překlad. A právě k tomu směřuje moje druhá poznámka, která je současně otázkou. Nebylo by občas rozumnější nevylepšovat, nezkracovat, nepřevypravovat původní díla už jenom proto, že by to obohatilo fond přeložené literatury?
Nakonec mi to nedalo a v antikvariátu jsem si zakoupil dokonce dvě úplná německá vydání Bürgerova díla. Jedno, které ilustroval známý francouzský ilustrátor, karikaturista, malíř, grafik a sochař Paul Gustave Doré (1832 – 1883) a druhé rakouský grafik Alfred Kubin (1877 – 1959). Jelikož ilustrace k Münchuasenovi od P. G. Dorého jsou docela známé a jsou běžně na internetu, raději jsem na ukázku používané techniky naskenoval přední stranu pevné vazby německého vydání s fragmentem jedné z 12 ilustrací Alfreda Kubina. Tohle vydání vyšlo v Deutscher Taschenbuch Verlag v roce 1979 v Mnichově. Takže teď už mi zbývá jenom pokusit se vyprávění horkotěžko přeložit do češtiny jen tak nějak, jak to zvládnu. Bohužel.
V Brně 5. srpna 2024.