Karel May potěší
Dušan Polanský
Prý žijeme v době vážných historických a politických dějů. Jen teď přemýšlím, kdy tomu tak za mého života nebylo, tedy, že by doba nebyla vážná. Určitě i takové časy byly, ale politici pokaždé tvrdili, že doba je vážná, kruci, kdyby alespoň jednou bývali řekli, že doba je nevážná, to by mé nebojovné srdce bývalo zaplesalo. To máte jako s volbami, právě ty nastávající jsou podle politiků hrozně, ale hrozně důležité, a to si představte, že jsou občané, co na volby zvysoka kašlou! Když ne na všechny, tak alespoň na některé, jako např. já. A říkám si, když je doba i teď, jako pokaždé, vážná, nebylo by od věci napsat něco nevážného.
A tak si představte, že jsem si nedávno jen tak nevážně vytáhl ze sklepa (byt je malý) dobrodružný příběh Karla Maye: Černý Mustang (Der Schwarze Mustang), jedná se o vydání v edici KOD z roku 1968; volně příběh převyprávěl Jiří Bernard, pravým jménem Vítězslav Kocourek (1920-1995). Čtu, čtu, a nějak se mi text nezdá, stylistika překladatele je skvělá, jenomže vím, že takhle Karl May nepsal, nebyl tak dobrý stylista. Koneckonců jeho sebrané spisy obnáší 84 svazků, tedy knih, a to psal rukou, takže stylistiku nebylo tak lehké si uhlídat jako dnes u textových procesorů, kdy text můžete opravovat a měnit do aleluja. Nedalo mi to, a na internetovém antikvariátu jsem si objednal německé vydání, a když už zrovna v nabídce měli i slovenské nezkrácené vydání z roku 1967, překladatel Teofil Ušák, tak jsem si objednal i to. Německé vydání je z roku 2003, a titul vydalo vydavatelství Karl-May-Verlag, Bamberg, Radebeul. Bohužel novější vydání jsou nejednou upravovány a vypouští i některé detailní pasáže, což se mi potvrdilo i u tohoto vydání.
Knihy z antikvariátu dorazily a s průměrnou znalostí němčiny porovnávám jednotlivé překlady. A vidím to takhle: slovenský překlad je téměř přesný a stylisticky výborný, třebaže v překladu nacházím úseky, které v mém novém německém vydání nejsou, ovšem to téměř určitě znamená, že slovenský překladatel měl k dispozici původní nezkrácené vydání. To mě vedlo k tomu, že jsem si objednal další německé vydání, které plně ctí původní časopisecké vydání z roku 1887/88. Už se těším na jeho přečtení. Volné vyprávění Jiřího Bernarda se příjemně čte, je znát, že překladatel skvěle vládne češtinou, stylisticky autorovo dílo vylepšuje, ale přece jen mi vadí i něco jiného, kupříkladu bratranci Timpeové se v jeho překladu jmenují Ben a Dan. A jaká je realita? Tak tu vidíte na obrázku, který jsem si dovolil nakreslit podle německého vydání. Ti dva jsou v zeleném rámečku, to jsou zmínění bratranci, v německém vydání jsou to Kas a Has, v slovenském vydání Kaz a Haz. Dokonce Jiří Bernard celou dost dlouhou úvodní pasáž vyprávění kolem jmen, které vidíte na obrázku, vypouští. Sice v dalším ději jsou jména zmíněna, ale Karel May jasně chtěl, aby čtenář měl v tomto od počátku příběhu jasno, a to měl překladatel respektovat. Do červeného rámečku, jsem dal lumpa, který nechce vyplatit bratrancům Timpeovým jejich dědický podíl, a tak před nimi prchá. Prozradím vám, že nakonec se ukáže, že lump není a nikdy nebyl.
Nechci ani už moc psát např. o tom, že překladatel zcela vypustil hodně pasáží, např. tu, v níž Karel May zajímavě popisuje vlastnosti a chování vůdce stáda volně žijících koní, tedy mustangů.
A vůbec, ptám se: Proč čtenáři na celém světě tak rádi čtou Karle Maye, ačkoliv mu lze kolem jeho textů vytknout toho docela dost? A také že různými teoretiky a kritiky tak učiněno bylo a určitě i bude. Především kvůli nekonečným a napínavým dobrodružstvím hlavních protagonistů, jejich neúnavnému boji za spravedlnost, ať to stojí, co to stojí, ale i kvůli dlouhým pasážím, nejednou úsměvným, které by se daly výrazně zkrátit, a dokonce většinou nemají pro děj až tak zásadní význam, ale přesto jsou nám blízké. Bude to asi tím, že i naše životy nejsou jenom o racionalitě, ale i o drobnostech, které nás jenom tak bezděčně zaujmou a pohladí, a to vše Karel May dobře věděl. Koneckonců v té době počítače a mobily nebyly, takže lidé v jeho době měli více času na čtení a na detaily, které nejednou vyvolaly i úsměv, se vyloženě těšili.
Dodávám, znalci díla by mi to jinak vytkli, že jsou i další česká vydání Černého Mustanga, ale ty nemám, takže nemohu kvalitu jejich překladu hodnotit, pokud tedy vůbec takové právo mám, když jsem jazykový laik. Ještě dodám, že kladem vydání v edici KOD jsou skvělé ilustrace Zdeňka Buriana. Ilustrace Gustava Lehena v slovenském vydání ani zdaleka nedosahují kvality ilustrací Zdeňka Buriana. Nedá mi, abych nezmínil, že opět velice kvalitní nezkrácený překlad dalšího románu Karle Maye: Der Schatz in Silbersee do slovenčiny pod názvem Poklad v Striebornom jazere pořídil v roce 1966 opět Teofil Ušák.
Pokud se divíte, že tolik času věnuji dílu Karle Maye, podle mnohých jenom takovým zábavným dobrodružným pohádkám, tak si dovolím připomenout, že jeho dílem byli okouzleni takoví němečtí velikáni, jako Albert Einstein, Hermann Hesse, Carl Zuckmayer a Ernst Bloch. Tak proč bych nemohl být okouzlen i já nevelikán?
Závěrem si dovolím říct svůj názor na překlady z cizích jazyků: Překlad nemá být doslovný (to de facto ani nejde, aby takový byl), ale musí být obsahově přesný! Kdybych měl uvést příklad překladatele, který se důsledně zmíněné zásady drží, tak bych si dovolil uvést Annu Kareninovou, viz např. její překlady z díla Milana Kundery. A když už jsem zmínil Milana Kundery, ani se moc nedivím, že tak důsledně dbal na přesnost překladů jeho díla. Přesnost bych tedy opětovně zdůraznil. Marná sláva, překladatelé nejsou tu od toho, aby dílo vylepšovali dle svých představ a svých schopností, ale především proto, aby nám dílo toho kterého autora podali v jeho co možná nejvěrnější podobě. Bohužel v této souvislosti musím konstatovat, že pokud jde o dílo Karla Maye, jeho romány (těch napsal hodně) a povídky (těch napsal málo) v odpovídající kvalitě český čtenář zatím nemá k dispozici. A nevím, nevím, zda se tak vůbec někdy stane. 84 knih je 84 knih. Ale pokud dobře vládnete německým jazykem, nevidím žádný problém, dílo Karla Maye vychází opakovaně a kompletně v Německu v různých vydáních: levných, dražších a dokonce i v luxusních. Jednou při návštěvě Vídně jsem je dokonce viděl prodávat v podobě středně velikého, umělohmotného, průhledného klasického kufru s typickým držadlem. Jediným problémem může být dostatečně veliké místo v knihovně, což v mém případě je neřešitelné.
V Brně 27. března 2024.