Dušan Polanský
Kdo by to neznal. S někým máte konflikt nebo dokonce spějete nezadržitelné a odhodlaně k definitivnímu rozchodu a poctivě navzájem na sebe kydáte kdejaký hnůj, obvinění, připomínáte si kde co nepříjemného z minulosti. Poté, co vzájemné osočování skončí, a každý si jde po svém či už spokojený a usmívající se, nebo naštvaný či hořce brečící, pro obě strany nastává etapa vyhodnocení vzájemného klání. Oba soupeři již v relativním klidu přemítají o tom, co ještě zapomněli říct, na co opověděli blbě, málo vtipně, jak mohli to a to obvinění či pomluvu lehce odvrátit, ale v neklidu či rozčílení na něco důležité zapomněli či jejich IQ jim neumožnilo situaci v krátkém čase vyhodnotit, optimálně zpracovat, a následně zasadit protivníkovi správný verbální úder. Holt, ne každý z nás je Oscar Wilde, který uměl vtipně okomentovat snad každou situaci, narážku, pomluvu. Popravdě ale ani to mu nepomohlo, i tak jej mravokárci uštvali k smrti.
Určitě nejeden poražený si po konfliktu řekne: „Kéž by se dal čas vrátit, já bych mu to tentokráte pořádně osladil.“ Není to sice tak zcela jisté, ale je možné, že při návratu časovou smyčkou na počátek konfliktu by přece jenom o něco málo stoupla pravděpodobnost výhry právě poraženého, protože poražený se z porážky poučí více než vítěz z vítězství. Je známo, že obvykle každý konflikt má vítěze a poraženého, ale pokud jde o mě, za ideální řešení považuji prohru obou stran, jelikož je to správné řešení v souladu se základním pravidlem závisti: Když ne já, ani ty! Ale v reálném životě to většinou takhle nefunguje. Obvykle jeden se směje a druhý brečí.
Nakonec člověka nemusí vždy mrzet, že to či ono zapomněl vmést protivníkovi do tváře. Pokud je protivník inteligentní, mnohé si domyslí. A nemusí to být jenom protivník, stačí být nestranným pozorovatelem. Uvedu příklad. Minulý týden jsem jako obvykle cestoval do práce tramvají, v Brně říkáme šalinou. Třebaže je čas dovolených, šalina byla docela plná, což je dáno tím, že je čas letních prázdnin a tudíž platí prázdninový jízdní řád, v němž intervaly mezi jednotlivými spoji jsou delší. Sedl jsem si na volné místo v jedné ze dvou dlouhých řad za řidičem, v nichž může sedět šest a šest cestujících proti sobě. Vedle mě zůstaly směrem k řidičovi volná dvě místa. Na další zastávce přistoupila štíhlá a docela hezká mladá žena v minisukni a sedla si vedle mě. Bylo na ni poznat, že je především unavená, měl jsem pocit, že i docela nervózní. „Asi je po fetu a divokém milování,“ vyhodnotil jsem nekvalifikovaně její psychický stav. Nekvalifikovanost v těchle věcech myslím docela vážně, nejsem na ně odborník. Vedle mě vydržela sedět ani ne deset sekund, pak se zvedla a poposedla si o jedno volné místo dál směrem k řidiči, takže mezi námi zůstalo jedno sedadlo volné. To mělo, jak jsem za chvíli zjistil, vytvořit zvukovou bariéru mezi mnou a jí, protože hned jak usedla, vytáhla mobil a někomu zavolala. Hlas měla poměrně silný, takže minimálně řidič a cestující ve dvou zmíněných řadách ji jasně slyšeli. Stenografický záznam jasně srozumitelného povídání mladého ženy do mobilu sice nemám, ale dále uvedený text nebude moc rozdílný od toho, co do mobilu řekla. Tečky znamenají dobu, kdy mluví druhá strana.
Ahoj, tak …… tak jsem mu to konečně řekla …… ne, ne, to by bylo blbé, kdybys mu to řekl ty …… ne, já jsem všechno posrala, je to jenom moje věc …… prosím tě nic mu neříkej, je to opravdu jen a jen moje věc! … také jsem mu jasně řekla, že mezi námi je definitivní konec …… tvůj kamarád, tvůj kamarád … nejsi žádný zrádce! Proč bys byl? Za vše mohu jenom já, neměla jsem s ním začít chodit, ale v té době mi imponoval více než ty … Jak budeš vypadat před kamarády? …… Proč to řešíš, to je moje věc, já jej opustila kvůli tobě, já mu dala kopačky …… nejsi tím, co jsi teď řekl, tys mu nic nepřebral, vše je jenom moje rozhodnutí. Rozumíš? ……. A vůbec, když o mne stojíš a máš strach z toho, že kamarádi tě budou považovat za to, co si řekl, tak se na ty své kamarády vykašli, přece o mne stojíš. Nebo snad ne? …….….. to, co povídáš, je nesmysl, pokud jsou to opravdoví kamarádi, tak tě pochopí …
Další průběh hovoru neznám, protože jsem musel z tramvaje vystoupit a pokračovat do práce po svých. Přesto si myslím, že vše podstatné asi bylo řečeno. Další slova by již asi byla nadbytečná nebo by byla repeticí již jednou řečeného. Sice nevíme, co mluvila druhá strana, ale mnohé si lehce domyslíme, takže vlastně víme toho hodně. Také víme, že jsem se s tím fetem a divokým milováním netrefil. Mladá žena se v posledních hodinách rozešla se svou láskou. Byl to rozchod konfliktní. Teď již má ale lásku novou. Snad je to ta pravá, na celý zbytek života.
Přeji vám, abyste žádné konflikty neměly, a pokud ano, tak jenom vítězné, bez ohledu na to, zda jste nebo nejste v právu. Ať brečí a trpí druhá strana a vy se vítězně chechtáte. Jaképak copak. Přece si zde nebudeme hrát na spravedlnost.
V Brně 10. srpna 2016.