O dopisování
Dušan Polanský
Časy se mění. Kde jsou ty doby, kdy si zamilovaní horem dolem posílali dopisy nebo na svátky se posílala hromada pohlednic blízkým a známým? Také proč ne, poštovné bylo levné, na dopis 60 haléřů a na pohlednici 30 haléřů. Dnes, tedy v době mého psaní, by vás to vyšlo na 27 Kč, na Slovensko 44 Kč, a je jedno, zda je to dopis či pohlednice. Leč o poštovních tarifech poštovního styku psát nechci, ačkoliv coby filatelista se o tyhle věci trochu zajímám, spíš se chci zamyslet nad tím, jak se změnila forma a obsah písemné komunikace s nástupem elektronické pošty a možnosti zasílání SMS zpráv.
V klasickém poštovním období, tedy ještě před érou osobních počítačů, mobilů a počítačových sítí, pisatel si vzal dopisní papír, pisátko, zamyslel se a psal. Pokud nad obsahem moc nepřemýšlel, tak text byl kapánek slohově kostrbatý, škrtat a opravovat se neslušelo, ale přece jenom nějaké to přemýšlení o tom, co chci napsat a jak to chci napsat, bylo víceméně nezbytné. Když dopis dopsal, ještě jednou vše pročetl, tu a tam opravil nějakou tu interpunkci či hrubku, někde přidal čárku. Pak bylo třeba dopisní papír přeložit, vložit do obálky, nalepit známku a hodit do poštovní schránky.
Psalo se o všeličems, o starostech a radostech v rodinách, o průběhu delších služebních cest, o dovolené, milé z vojny o tom, jak to pomalu ubíhá, děti rodičům z letních táborů atd. Ale řekl bych, že sumárně asi nejkritičtější byly dopisy zamilovaných. Když už jedna strana takový dopis napsala, netrpělivě čekat na odpověď druhé strany. Než dorazila, mezitím uplynul nějaký ten den. Pokud odpověď byla ne zrovna 100 % sympatická, obvykle nezbylo nic jiného, než se zamyslet a pokud možno v klidu a s rozvahou napsat odpověď. Než dorazila odpověď i na tento druhý dopis, měla první strana dost času se zamyslet nad tím, proč první dopis vyzněl negativně. Moje chyba, chyba druhé strany? Jednoduše mezi jednotlivými dopisy byly dlouhé časové prodlevy na zamyšlení, proč věci neběží tak, jak by si jedna či druhá strana přála.
Dnes je doba jiná. Sice e-mail je víceméně obdobou klasického dopisu, dokonce nic nestojí, přitom a k adresátovi dofrčí nato tata, dokonce můžeme vložit do přílohy nějaký ten obrázek či video, provádět průběžně opravy textu, což je veliké plus, nakonec i proto máme tolik spisovatelů, jenomže jako vše i tento pohádkový komfort má svoje ale ... Já takovému ale říkám ping-pong. Znáte to, míček lítá z jedné strany na druhou přes síťku jak pominutý, dokud neskončí v síťce nebo na podlaze a jeden ze soupeřů získá bod. Teď si představte situaci, že nejste v 100 % harmonii s protějškem, ačkoliv se milujete, ale přece jen to mezi vámi občas zaskřípe, ať důvody jsou, jaké jsou, nakonec nikdo není dokonalý. Pošlete e-mail protějšku jako první, druhé straně se v něm něco nezdá, odpoví okamžitě a trochu negativně, ale opravdu jenom trochu, spíš je to takové lehké odpálkování míčku na vaši stranu. Vy se pochopitelně nedáte, okamžitě opáčíte, a takhle to postupně graduje, míček lítá z jedné strany na druhou, z e mailů je již pěkný had. Oba cítíte, že tohle neskončí dobře, ale ani jeden nedokáže napsat: Dost, vždyť oba blbneme! Kdepak, zatím nic takového není na obzoru. Nikdo nechce být ten, co prohraje, druhá strana musí pochopit, že já mám pravdu! Je to jako droga, míček stále lítá sem a tam. Až najednou jedna strana, obvykle ta rozhodnější, všemu udělá razantní a nehezký konec. Bác a pohádce je konec. Přitom ani jeden z protagonistů na něco takového ani nepomyslel. Kdo je vítěz, kdo je poražený? Rozhoduje, kdo jaký cíl sledoval. Možná, že prohráli oba. Možná, že jeden se směje, druhý smutní. Ale to již závisí na konkrétní situaci a opravdových protagonistech.
Pin-pong přes SMS zprávy je v podobných situacích ještě nebezpečnější. Prstíky jenom kmitají, sice kde tu překlep či jiná chybička se vloudí, ale to u SMS zprávy nevadí, hlava si ani myšlenky nestihne pořádně ujasnit, kdepak v klidu text po sobě pročíst, a už je tu ťuk na tlačítko Odeslat. Než si jeden stačí vydechnout, a v duchu se pochválit, jak to druhé straně nandal a vychutnat si dočasné vítězství, už je tu odpověď … no a tak to pokračuje dál, rozumný konec v nedohlednu.
Zmínil jsem úmyslně špatné scénáře, to proto, že tam číhá nebezpečí, pokud je vše v pořádku, e-mail a SMS zprávy nabízí mnohé možnosti potěšení, a nejen textové ... Ale tyhle detaily si čtenář již lehce domyslí.
A jak vůbec takový ručně psaný dopis před dobou elektronickou v reálu vůbec vypadal? Ti dříve narození ví, mladší někdy jenom tuší. Coby filatelistovy se mi občas dostane do rukou obálka i s obsahem, není to často, ale stane se to. Obvykle obsah je nezajímavý. Jednu takovou obálku i s obsahem z roku 2. 8. 1935 (datum na odesílacím razítku) jsem dost dávno pas blind přes internet koupil. Obálka je opatřena 1 Kč známkou. Nebyl drahý, proto jsem ani moc neriskoval, 50 Kč mě přece nezabije! A obsah mě docela potěšil, sice ne filatelisticky, ale tak nějak lidsky. V obálce byl dopis a fotografie. Dopis poslal klučina, jmenoval se Vladimír, tedy Vláďa, rodičům z letního prázdninového tábora od Máchova jezera, podle razítka na obálce z pošty Staré Splavy. Na fotu byl on, jeho kamarádi a vedoucí. Dopis byl napsán 17. 7. 1935, možná že ne najednou, ale jak jsem již zmínil, odesílací razítko pošty je z 2. 8. 1935. Tohle zdržení si vysvětluji tím, že Vláďa čekal na vyvolání fotografie, aby ji mohl poslat rodičům.
Celé jméno pisatele vám neprozradím, ale můžete se podívat na zmíněné foto. Mladý pisatel je zcela vlevo dolu v pololeže. Sympatický a hezký klučina. Jinak foto je velice kvalitní, pořídil je ateliér Emil Lorenz, Thammühl am See (Staré Splavy).
Dopis jsem si přečetl, byl jsem překvapen hravostí, stylistickou vyzrálostí a svěžestí textu. Dopis má téměř čtyři hustě psané stránky. Z textu se, mimo jiné, dozvíme, kolik stálo zmíněné foto, jak se jmenují dívky a kluci, nakonec i vedoucí na fotu, jak on se těší na návštěvu rodičů a tety, a především jak se náš pisatel už těší domů. A abych nebyl takový škrt, tady je poslední stránka dopisu. Uznejte, že nádhera. A všimněte si vyzrálosti grafického vzhledu textu a hezké kresby tužkou! Tohle vše v jednom. Žádný e-mail ani SMS zpráva vám tohle nenabídne. A to jsem zvědavý, jak se vaše e-maily s SMS zprávy uchovají přes 80 let.
Jediné, co si vám dovolím závěrem lehce doporučit, je, že občas vezměte větší list papíru, dobré pisátko a někomu, koho máte moc rádi, napište. Sice známka na obálku vás přijde draho, ale pro jednou to jistě vydržíte, a možná adresát si váš dopis uchová nadosmrti, jak jej uchovali rodiče Vládi. Kdyby ne, jak by se dostal do mé sbírky? A to je vše.
V Brně 23. července 2023.