Jak se rychle odmilovat?
Dušan Polanský
Zamilovat se (myslím přitom klasickou erotickou lásku mezi mužem a ženou) není pro většinu z nás větší problém, zvládneme to s vynaložením docela malého množství energie. Proč by také ne, vždyť je nejen příjemné, ale i vzrušující zamilovat se do toho, kdo se nám líbí, kdo je nám sympaticky, s nímž bychom chtěli sdílet intimní blízkost. Problém nám nastane, když nás ten, do koho jsme se zamilovali, jasně odmítne. Tím nám automaticky vyvstane nemilý úkol: Jak se s odmítnutím vyrovnat, jak se odmilovat? Bohužel za této situace nefunguje zákon zachování energie jako ve fyzice či chemii. Na odmilování musí zamilovaný člověk obvykle vynaložit podstatně více energie než na zamilování, proto spíše bychom měli mluvit o odmilovávání.
Ale proč jsem vůbec začal o odmilování psát? Napsal mi čtenář, že si přečetl na mých stránkách celou sekci Zaslepení, že občas tam zmiňuji i záležitosti kolem neúspěchů v lásce, a že zrovna teď jej takový neúspěch potkal, a že by uvítal radu, jak se zbavit přítěže veliké zamilovanosti do dámy, která jej dost rázně odmítla, málem doslova odkopla, ale neví proč? Že byl u psycholožky, ale že její rady ohledně odmilování nějak nezabírají. Popravdě tomu se ani moc nedivím, co může ženská mužovi rozumného v téhle záležitosti poradit, maximálně že svět jde beztak dál a že je proto třeba prohru co nejdříve rozchodit. Ovšem pravda je taková, že čtenář uvažoval při volbě psycholožky zcela jinak než právě teď já. Že úmyslně nešel k psychologovi, jelikož si myslí, že pohled mužů na problém je stejný, takže těžko může něco rozumného poradit muž muži. Ale že prý já jsem výjimka, teď se až zalykám pýchou, jelikož když si četl již zmíněné texty, zdálo se mu, že nejsem zatížen předsudky ani přílišnou učeností. Zda bych tedy k tomu něco nenapsal. Budiž, klidně, ale zda to k něčemu bude, nevím, nevím. Mám obavu, že to dopadne nějak podobně jako s mně neznámými radami paní psycholožky. K tomu ještě malá genderová poznámka: Jsem muž, takže touhle skutečností či chci nebo nechci bude text nějak zatížen, ale snad mi to čtenářky odpustí.
Drahý čtenář mi nenapsal o sobě nic bližšího, tedy kromě toho, že dostal kopačky. Rozvedený, ženatý, svobodný? Kolik let? Kdo dal kopačky: exmanželka, milenka, kolegyně z práce? Je mladá, středního věku, postarší? Je plnoštíhlá, anorektička, baletka, kráska, šeredka? Je bohatá, slušně zajištěná, sice toho moc nemá, ale má relativně dobře placenou práci, nebo je chudá jako kostelní myš, i vzdělání nic moc a výdělek stačí tak na přežití? Nakonec je lépe, když nic nevím, mohu text uchopit, jak mi to nejlépe vyhovuje.
Základní výchozí předpoklad z něhož budeme vycházet, už jenom proto, abychom vůbec měli o čem psát, je, že dáma nás neodmítla proto, že je tu jiný muž, jenž nás poráží na všech frontách. V takovém případě není co řešit. Ženy se obvykle již od přírody tak rozhodují, že volí úspěšnějšího samce za svého partnera. Pochopitelně takový jedinec obvykle časem provede upgrade své kdysi tak milované partnerky, ale tohle dámy v situaci, kdy mohou sáhnout po kvalitnějším zboží jaksi neřeší, v té chvíli věří v trvalou lásku. Jistě idealistický až naivní pohled, ale věci kolem ženské naivity a odpovědnosti při výběru partnera zde neřešíme.
V každém případě každý odmítnutý muž by měl začít u sebe, ne u protějšku, tedy u dámy. Měl by si sám poctivě odpovědět minimálně na několik otázek. Myslel jsem to s dotyčnou dámou vážně, tedy toužil jsem s ní založit si rodinu, mít s ní děti, starat se o ně? Byla to pouze nabídka k mileneckému vztahu, abych si užil sexuálních radovánek a pak časem dal dámě vale? Nebo nabídka k trvalejšímu mileneckému vztahu, abych zabránil rozpadu rodiny, kterou již mám, jelikož můj manželský život za moc nestojí nebo dokonce je již nulový? Byl tu ještě jiný důvod sympatie, např. majetkový nebo dáma pochází z významné rodiny, má zajímavou profesi, je umělkyně, vysoce postavená manažerka? Pokud se nejednalo o moji první lásku, proč mi předchozí vztahy nevyšly? Opravdu pokaždé byly na vině dámy? Kdo rozchod či rozchody vyvolal a proč? Nechtěl jsem si v předchozích vztazích na divoko jenom užívat, a když mě přítelkyně přitlačila ke zdi, např. že se chce vdát, mít děti, rodinu, tak jsem cuknul a něco jsem si vymyslel, abych se ji zbavil? Co jsem byl připraven nabídnout dámě, která mě odmítla, z hlediska mých osobních kvalit, fyzických schopností, přirozené inteligence, připravenosti respektovat její názory, ctít její náboženskou víru (pokud je věřící), zdravotního stavu, sexuálního potenciálu, materiálních a finančních možností, svých zájmů, své profese, pracovitosti a odpovědnosti?
Když už má odkopnutý vlastní sebekritiku za sebou, měl by se na problém pokusit podívat z pohledu dámy, která jej odmítla. Tenhle pohled nemusí být až tak jednoduchý, jelikož obvykle neznáme její způsob uvažování a citové nitro, nevíme, co při výběru partnera za současného stavu preferuje, jak je na tom z pohledu požadavků na sex, kulturnost partnera, jeho vzdělání, věk, fyzické předpoklady, materiální zabezpečení apod. Jistě, tahle analýza nemusí být vždy jednoduchá, jelikož naše transformace v onu dámu, co nás poslala k šípku, nikdy nebude dokonalá. Tak trochu výchozí stav ilustruje naskenovaný obrázek originální kresby, jejíž autorem je Arthur Smith. Žena nás přitahuje, doslova láká fyzickou krásou, ale do jejího obličeje, jenž zde symbolizuje současně její myšlení, city, touhy, představy o životě nevidíme. Při pohledu na obrázek máme pocit, že úmyslně skrývá před partnerem nějaké tajemství.
Důležitá je výchozí situace dámy, když už si chceme na onu dámu hrát. Je svobodná, vdaná, rozvedená, má v péči děti z předchozího vztahu, je u ní složitá rodinná zátěž? Jaké je její pracovní zařazení, tedy pokud pracuje, materiální zabezpečení, kde bydlí, jak žije, je věřící? Zdravotní stav? Její kulturní úroveň, vzdělání, pokud ji politika zajímá, jak je orientovaná, úroveň přirozené inteligence, povahové rysy, rodinné zázemí, zájmy? Nejhorší je, že všechny tyhle parametry bychom měli šanci poznat jedině tehdy, kdybychom s dámou nějaký čas žili, ovšem my jsme v situaci, že s ní nežijeme, jelikož nás odmítla. I přesto bychom se měli pokusit sestavit její osobnostní profil na základě alespoň toho mála, co o ní opravdu jistojistě víme, ne co předpokládáme, prostě žádné sci-fi. Pokud tak neučiníme, naše úvahy o ní mohou mít silně subjektivní charakter, neboli dámu uvidíme tak, jak ji chceme vidět, ne takovou jaká pravděpodobně je. Slovo pravděpodobně by chtělo nahradit doopravdy, jenomže to nejde, jelikož doopravdy dámu neznáme, my spíš věci kriticky odhadujeme, zdůrazňuji slovo kriticky!
Tyhle málem analytické požadavky mohou u někoho vyvolat rozpaky, už jenom proto, že při zamilování bychom my muži měli postupovat podobně jako Romeo. Aha, tahle dáma se mi líbí, je mi sympatická, buch a jsem zamilován. A pak až dodatečně a postupně, tedy pokud nedostaneme kopačky, bychom měli zjišťovat a objevovat, co je vůbec zač. Ovšem co si budeme povídat, většinou platí, že teorie je teorie a praxe je praxe. Pochopitelně velikou roli při navazování nového vztahu hraje ona pověstná jiskra, která buď mezi mužem a ženou přeskočí, nebo nepřeskočí. Ovšem vždy je to jenom jiskra, a jak víme, z většiny jisker nakonec oheň nezaplápolá.
Konečně si teď zahrajeme na dámu, co nás odkopla, přitom předpokládejme, že je přirozeně inteligentní. Pokud není, nalezení důvodu odmítnutí by nemělo být až tak těžké. Vyloučíme rovněž případ, že se dámě sice muž nelíbí, ale je ve velikém balíku, pak ji trápí jediná otázka: Kolik toho má a kolik z toho bude ochoten obětovat na oltář jejího klínu? Uvažujme případ, že nápadník se dámě líbí a je jí docela sympaticky, pokud ne, asi se moc s nějakými otázkami a odpověďmi nebude zabývat, škoda času. Takže jsem výše definovanou dámou a ptám se. Je přirozeně inteligentní, nebo je to jenom obyčejný tichošlápek, který nechá s sebou kýmkoliv zametat? Ví, co je to pocit odpovědnosti, nebo je to obyčejný flink? Měl již nějaké ženské přede mnou? Pokud ano, kolik? Je přirozeně pozorný, ví, co je to empatie? Má jistotu práce a výdělku, nebo je to cestovatel po firmách, jelikož nic pořádně neumí? Co mi může především nabídnout? Jak si stojí finančně, má vlastní bydlení? Věk? Je líný, pohodlný, pracovitý? Jaké má vzdělání? Jak je na tom s náboženskou vírou? Nebude ode mě chtít, abych chodila celá zahalená od hlavy až k patě a poslouchala jej jak pes svého pána? Jaké jsou jeho zájmy? Je manuálně šikovný, byl by schopen doma sám i něco opravit? Jak je na tom zdravotně, chci, aby naše děti (pokud přichází do úvahy) byly zdravé? Dokáže být občas i velkorysý, nebo je to obyčejný skrblík, kvůli němuž budeme celý život jenom šetřit, aniž bychom si občas dopřáli návštěvu luxusnější restaurace, divadla nebo hezkou dovolenou? Jak je na tom se sexem, má k tomu dobrou fyzickou výbavu, budeme utrácet peníze za drahou viagru? Když to má být můj milenec, má na to finančně a dokáže zajistit, abychom se mohli tajně scházet na nějakém příjemném a bezpečném místě? Jak se zachová coby milenec, kdybych se dostala do druhého stavu (pokud přichází tahle varianta do úvahy)? To by zatím stačilo, třebaže možná by se ještě něco našlo, co si nejedna dáma sama pro sebe odpoví předtím, než se rozhodne navázat známost s novým mužem.
Vážený čtenáři, pokud jste si poctivě odpověděl, na výše uvedené otázky nejen z pohledu vašeho, ale i z pohledu dámy, teď vás čeká malé finále: dopátrat se důvodu, proč vás odmítla? Odpověď bude pochopitelně silně závislá na základních výchozích podmínkách, tedy zda dáma je vdaná, svobodná, rozvedená, zda vy jste ženatý, svobodný, rozvedený a pochopitelně nezapomeňte zakalkulovat věk, děti, tedy pokud jsou, a případně rodinnou zátěž. Důležité je, zda se jednalo o nabídku k mileneckému, nebo vážnému vztahu. No a k tomu ještě přidejte vše, co bylo kromě teď zmíněného výše řečeno. Jsem přesvědčen, že na správnou odpověď kápnete. Správná odpověď silně ovlivní správnou volby taktiky pro co nejkratší odmilování. Teď tedy předpokládejme, že víte nebo alespoň s velikou pravděpodobností tušíte, proč vás dáma odmítla.
Pokud důvod odmítnutí má z pohledu dámy zcela jasné a dokonce i pro vás pochopitelné důvody, kupříkladu se jí fyzicky eklujete a nemůže vás ani cítit nebo o dámu se uchází daleko schopnější a úspěšnější muž, než jste vy, máte sice smůlu, ale jasně víte, že jste bez šance a že bude pro vás nejlepší, v co nejkratším čase na tohle životní zklamání zapomenout. Hlavou zeď neprorazíš! Někdo možná odpoví, že kladivem ale ano, ale tenhle přístup bych nedoporučoval. Člověk by se neměl užírat tím, o čem ví, že nemá na to šanci dosáhnout. Při odmilování vám hodně pomůže, když dokážete identifikovat negativa dotyčné dámy. Čím jich bude více, tím pro vás lépe. Uvědomte si, že jakékoliv negativa, třebas i takové, které se mohou v stavu zamilovanosti zdát zanedbatelné, se vždy naplno projeví při delším vzájemném soužití a mohly by váš vztah jednou pěkně otrávit. Nakonec kdyby tomu tak nebylo, není tolik rozchodů a rozvodů kdysi velikých lásek . Pokud vážná negativa odhalíte, můžete si klidně říct, že jste měl vlastně štěstí, že vás dáma odkopla. Pokud dáma negativa nemá, máte smůlu, odmilování vám zabere více času. Musíte se především vyrovnat se skutečností, že ona kope první ligu, vy jenom ligu druhou. Pokud se vyrovnáte, máte vyhráno. V žádném případě byste ale neměl laborovat s tak nebezpečným nástrojem jako je nenávist. Vězte, že v takovém případě budete s velikou pravděpodobností trpět více než ona, pokud ona vůbec nějak trpět bude. Uvědomte si, že pokud jeden pláče, což jste vy, druhý se obvykle směje, to je zase ona, jelikož rovnováha musí být zachována. Raději zkuste vyměnit nenávist za rozumnou dávku škodolibosti, pokud jste přesvědčen – ale musí to být pravda, nic si nesmíte namlouvat –, že vy jste schopnější, zajímavější apod. než její současný partner, takže dáma se o něco hezkého v životě připravila. Rovněž vězte, že většina žen funguje hlavně v mladí podle zákonů přírody. Pokud je o ně zájem, sáhnou po nejschopnějším partnerovi. Jenomže nikdy nedomyslí, že pokud je partner až moc schopný, že na 80 % si časem začne s jinou, obvykle mladší a hezčí partnerkou a tu současnou odkopne. I to je zákon přírody! Z toho ale vůbec neplyne, že pokud vaše vysněná žije s velice úspěšným a schopným mužem, že budete jako trouba čekat, než ji současný partner opustí! Vězte, že i kdybyste ji nakonec po jejím rozchodu s partnerem získal, vždy budete hrát jenom druhou ligu, budete pro ní jenom východisko z nouze. A přece o tohle nestojíte! Začněte si okamžitě hledat novou lásku. Je jedno jak a kde, jenom hledejte!
Složitější situace nastane, pokud se vám nepodaří ani po důkladném detektivním pátrání odhalit důvody jejího odmítavého postoje k vám. Z toho můžete vyvodit kdejaký závěr. Můžete si namlouvat, že by o vás nakonec možná i stála, ale že jsou tu nějaké velice závažné důvody, proč to nejde. Rovněž hrozí nebezpečí, že si budete namlouvat, že její odmítnutí není jasným definitivem, ale že je zde šance, že svůj názor na vás časem změní např. pod vlivem změny důvodů, pro něž jste musel být odmítnut. Za této situace se odmilovat není vůbec jednoduché, dovolím si tvrdit, že nejlépe uděláte, když začnete hledat nový objekt lásky. Pokud neukojíte vaši touhu někoho milovat, budete se zbytečně dlouho trápit. Čas sice pomáhá zapomenout, ale trápit se dva, tři roky či dokonce více roků kvůli ženské není dobrý nápad, protože za tohle žádná ženská nestojí. Pochopitelně opět zde může napomoci metoda hledání negativ. Nic tak muže nepotěší, jako když ví, že jeho protivník si musí s dámou užívat rozčilování a zklamání kvůli její povaze.
Nebezpečný je i sentiment. Typická situace, kdy k němu obvykle dochází, nastane, kdy jsou zde neplnoleté děti a je nezbytné s bývalou partnerkou právě kvůli dětem rozumně vycházet. Psychologové vám jistě poradí, možná, že i váš rozum, abyste s manželkou udržoval kamarádský vztah. Jenomže kamarádství je v našem případě forma sentimentu, odkopnutý muž si začne namlouvat, že možná časem by se vše mohlo v dobré opět obrátit. Nic tak falešného provozovat nedoporučuji! Udržujte si od bývalé parterky trvale neutrální odstup, rozumně s ní vycházejte, ale žádné kamarádské spolky. Jaképak copak. Vím, není to jednoduché, jelikož jsou zde děti, kterým i přes to, co se stalo, chcete i nadále a trvale poskytovat maximum otcovské lásky. Pochopitelně lákadlo kamarádského vztahu může nastat i v případě, kdy děti ve vztahu nefigurují. Dokonce tento vztah vám může nabídnout žena, co vás odkopla. Ne! Konec je konec! Nekomplikujte si život iluzemi!
Ovšem nejsložitější situace pro muže nastane, pokud byl na majetku ženy silně ekonomiccky závislý, např. u ní i bydlel, a po rozchodu není existenčně soběstačný. Navíc se k tomu mohou přidat i zdravotní problémy. Pak to již není o odmilování, ale o boji o holou existenci, nakonec nejeden bezdomovec by mohl vyprávět. I za této krajní situace by nenávist k bývalé partnerce neměla být tím, co nám pomáhá odmilovat se, třebaže často tomu tak je. Nenávist může krátkodbě ovládnout každého, ale správný muž ji musí umět v zmíněném případě potlačit. Energii je potřeba v tomto případě směřovat k záchraně své holé existence. Říká se, že tonoucí se i stébla chytá. Je sice pravda, že tohle přísloví je spíš mysleno rezignačně, ale vy si jej transformujte do aktivního přístupu. V první fázi se pokuste chytit alespoň onoho stébla, když se to povede, určitě za krátký čas naleznete i nějakou větev a nakonec i velikou kládu, pomocí níž se dostanete na břeh. A když už na tom břehu budete stát, určitě vám nějaké odmilování bude u háku. S klidným svědomím si pak můžete říct: Čert tě ber, děvko jedna! Ale tímto zanadáváním musí také vše skončit, protože přikrmováním nenávisti byste si škodil jenom vy sám.
Tolik moje laická teorie. Teď si dovolím uvést dva případy z praxe dvou pánů, kteří problém nezájmu ze strany dam úspěšně zdolali v krátké době. Možná, že nepatrně i díky mé radě či mému názoru na jejich problém s odmilováním.
První případ. Muž, kolem pětačtyřiceti, se po rozvodu přestěhoval do bytu ve větším paneláku. Krátce na to zjistil, že v jednom bytě bydlí zcela sama sympatická a hezká žena; věk lehce po čtyřicítce. Moc se mu líbila. Snažil se, co nejvíce být s ní v kontaktu, lidově řečeno, nadbíhal jí, kde mohl. I když jí přímo nabídku k vztahu neučinil, bylo poznat, že dámu jako muž vůbec nezajímá. Dokonce měl podezření, zda není na dámy. Poradil jsem mu, aby zjistil, zda v jejím životě již byl muž, a hlavně kdyby to jenom trochu šlo, zjistit kdo to byl a hlavně jaký byl povahou a vystupováním. Nakonec získání těchto informací nebylo vůbec těžké. V jako každém slušném bytovém domě, i v tom, kde muž bydlel, bydlela velice dlouho jedna starší dáma, důchodkyně, typická agentka FBI, která měla o všem dění v domě dokonalý přehled. Muž lehce získal její sousedskou náklonnost, stačilo ji několikrát pozvat k sobě na kafíčko se zákuskem a trpělivě s ní konverzovat a čekat. Vyplatilo se, došlo i na dámu jeho srdce. Důležité je, že nemohli mít spolu děti. Před několika lety se rozvedli, její manžel si našel o hodně mladší partnerku; moderně řečeno, provedl upgrade partnerky. Že je to prý fyzicky vyloženě atraktivní muž, dělá do sportu. Ona se v něm viděla a stále vidí a věří na zázrak, že stávající partnerku exmanžel pustí k vodě a že se k ní vrátí. Nahrává tomu skutečnost, že zatím s novou partnerkou nemá exmanžel dítě. Po získání těchto informací odmilování proběhlo během několika týdnů. Přece nebudete milovat ženskou, která myslí neustále na jiného, nakonec i kdybyste dámu získal, tak si můžete být zcela jistý, že při fyzickém milování by si představovala, že se miluje s bývalým!
Druhý případ je sice velice podobný prvnímu, ale své specifikum má. Muž i žena, oba vysokoškoláci, on těsně pod pětapadesátkou, ona těsně pod padesátkou. V době, kdy jsem muže poznal, oba pracovali u stejné instituce. Ona rozvedená, bez partnera, má vlastní byt. On předtím žil poměrně dlouho s jednou dámou jako přítelkyní. Důvodem rozchodu byl on, neměl tolik slušnosti, aby přítelkyni pojal za manželku. Předtím tohle absolvoval ještě s jednou dámou. Jinak povahově dost opatrný muž, především na peníze, takže ve výsledku docela slušně situovaný. Vzal to hopem, jelikož byl přesvědčen, že dáma bude mít o něj zájem, ačkoliv tento předpoklad neměl ničím podložený. Napsal jí e-mail, v němž jasně naznačil, že má o ni zájem, sice ne ten nejvážnější, ale situace je taková, že on je sám, ona sama, tak co, život je přece krátký, je si potřeba radostí života užít, pokud to jenom trochu jde. Její reakce e-mailem byla příkře a jasně odmítavá. Co si to vůbec dovoluje, že jí vůbec nezajímá! Z odpovědi prý bylo jasně poznat, že to vnímá jako sexuální obtěžování a projev hulvátství. Dokonce měl obavu, aby jej nezažalovala kvůli sexuálnímu obtěžování. Nelze se ani moc divit, že u muže se dostavil šok, takovou reakci vůbec nečekal. V tomto bodě vstupuji na scénu docela náhodně já. Muž se mě ptá, co si o tom myslím. Odpovídám: „Na první pohled to vypadá, že žena se v bývalém manželovi velice zklamala, možná až tak, že na muže zcela zanevřela. Teoreticky to možné je, ale přece jenom dost neobvyklé, každá žena i po rozpadu vztahu touží po opravdové lásce. Tady musí být ještě něco, co absenci erotické lásky k muži silně kompenzuje. Co o ní víte z jejího soukromí?“ Muž odpovídá, že jenom ví, že má dceru a jednu vnučku. „Byl jste u ní někdy v kanceláři?“ ptám se. Muž odpoví, že byl dvakrát. „No a co jste tam viděl?“ „No co, obyčejná kancelář s počítačem, skříně, knihovna, akorát jsem si všimnul, měla na stole v dost velikém rámečku velikou barevnou fotku dcery s vnučkou ... jo, a ještě pod sklem na stole různé rodinné fotky, ona s vnučkou, s dcerou, vnučka jak si hraje a tak ... vždyť to znáte, ženské si na tyhle věci potrpí.“ Řekl jsem mu, co si myslím, že v jejím případě láska k dceři a vnučce je dostatečnou, třebaže ne úplnou, kompenzací za lásku k muži. Je to typ ženské, která asi až tak na sex nebude a životní štěstí dcery a vnučky je jí nade vše na světě. I kdyby nakonec dámu sbalil, dlouho by jim vztah nefungoval, vše by se točilo kolem její rodiny. Muž mi uvěřil, poměrně rychle se odmiloval a v krátké době sbalil jinou dámu. Pochopitelně je mi jasné, že celá pravda kolem dámy bude asi složitější, než jsem mu sdělil, ale v tomhle případě pátrat po úplné pravdě, by bylo zbytečné. Cíl, rychlé odmilování, byl úspěšně splněn.
Pokud jste se ocitli v podobné výchozí situaci, jakou zde uvažujeme, je přitom jedno, zda jste muž nebo žena, přeji vám, abyste odmilování zvládli v co nejkratším čase. Pakliže vám můj text alespoň trochu přitom pomůže, nebyl napsán zbytečně.
Napsáno v druhé polovině ledna v roce 2018. Publikováno 29. ledna téhož roku.