O snech

Dušan Polanský

O snech jsem psal již dvakrát. Ne že bych na výklad snů byl odborník nebo se v psaní o snech nějak vyžíval, ale nějak se to opět sešlo. Vše začalo popíjením vína ve vinotéce první večer po Vánocích. Byla to vesměs panská společnost, takže se ani není moc co divit, že došlo i na sny lechtivé. Ale než došlo na ženské, bavili jsme se o frekvenci snů. Jeden z nás tvrdil, že se mu sny téměř nezdají. Další dva mu to vyvraceli, že to není možné. Já netvrdil ani to, ani ono, spíš jsem uvedl některé skutečnosti, o nichž neurobiologové tvrdí, že prý platí. Pochopitelně teď při psaní mohu být o něco přesnější než u volného povídání u vína, jelikož mám k dispozici Internet a tenounkou knížečku od Paula Fukse: Sny, Levné knihy, 2007. Většinu textu píšu z hlavy, takže všechny případné nepřesnosti padají na můj vrub. Nakonec hlavně teorie výkladu snů není exaktní věda, spíš jsou to nepodložené názory psychoanalytiků. Občas v textu používám částici prý s významem určité pochybnosti plynoucí z toho, že nejsem zcela přesvědčen o tom, co daná věta tvrdí, třebaže v řadě knih o spánku a snění se věci takhle podávají. Vždyť to známe, napíše a namluví se toho téměř vždy více, než je skutečnost.

Ještě je tu jeden důvod k napsání tohoto textu. Několik čtenářů mi v minulosti napsalo, že by uvítali, kdybych opět něco o snech napsal. Snad tímto splním jejich přání. Můj text je více méně laický, pokud pociťujete silnou potřebu své sny analyzovat a sami to nezvládáte, obraťte se na nějakého psychoanalytika. Sice vás to bude něco stát, ale co by člověk neudělal pro svůj budoucí klidný život a spánek. Z mé osobní zkušenosti si dovolím tvrdit, že pokud budete dostatečně kritičtí k vašemu chování a jednání v minulosti, zbavíte se pohoršlivosti nad vašimi nenaplněnými přáními a tužbami a občas si vybavíte i nějakou zdánlivě nedůležitou maličkost, máte velikou šanci výklad svých snů zvládnout i sami.

Jaký bude náš další postup. Začneme teorií spánku, pak si něco řekneme kolem teorie snů a jejich výkladu a nakonec, abychom si teoretické povídání dokumentovali na praktickém příkladu, provedu analýzu jednoho mého snu.

Spánek je doba odpočinku, během které obnovujeme své fyzické i psychické síly, a rovněž nám pomáhá předcházet zbytečnému vyčerpávání v období tmy. Podle neurobiologů náš spánek probíhá ve dvou výrazně odlišných fázích, které se v průběhu spánku pravidelně střídají (mluvíme o spánkovém cyklu): ve fázi NREM a REM.

Fázi REM se někdy říká paradoxní spánek nebo snová fáze či rychlý spánek. Paradoxní proto, že elektroencelofalogram (jsou na něm zaznamenány kmity kdesi v naší hlavě) se nápadně podobá elektroencelofalogramu probuzeného člověka. Snová proto, že většina snů se nám zdá právě v této fázi a rychlý proto, že frekvence kmitů za sekundu na elektroencelofalogramu je vysoká (amplituda je malá). Pro fázi REM je charakteristická intenzita mozkové činnosti přibližně na úrovni bdělého stavu, rychlé oční pohyby (pod zavřenými víčky), živé sny a ztráta svalového napětí téměř všech vůlí ovládaných svalů. A prý u mužů v době REM fáze dochází k erekci bez ohledu na obsah snu. Tak tomu moc nevěřím, ale píšu, co tvrdí neurobiologové. Možná to platí pro mladíky či zdatné muže, ale v mém věku, 64 let, a ne v zcela optimálním zdravotním stavu a ani zdaleka ne v super tělesné konstituci, nevím, nevím.

Fáze NREM je charakterizována útlumem mozkové činnosti stejně jako tělesným klidem a uvolněním. Někdy jí říkáme pomalý spánek, protože frekvence na elektroencelofalogramu vykazuje přibližně jenom jeden až čtyři cykly za sekundu. Amplituda kmitů je ale výrazně vyšší než ve fázi REM. Fáze NREM se dělí na čtyři stádia podle hloubky spánku, obvykle se stadia značí: NREM 1, NREM 2, NREM 3, NREM 4. Fáze NREM 1 trvá jenom několik minut a je přechodem od bdění k začátku spánku. NREM 2 zaujímá kolem 50 % z celého spánku. Vyznačuje se snížením svalového napětí a ztrátou vědomí spícího. Ve fázi NREM 3 už je člověka obtížné probudit např. hlukem, ale stále je možné jej vzbudit např. voláním jeho jména nebo dětským pláčem, což dobře znají rodiče malých dětí. NREM 4 je již velmi hluboký spánek. Fáze NREM 3 a NREM 4 se někdy spolu nazývají delta spánkem. Proč delta, si lze najít na Internetu. Důležité pro nás bude, že z hlubokého spánku (NREM 4) se přechází do fáze REM, tedy snové fáze.

Střídání fází v rámci spánkového cyklu vypadá za ideálního stavu nějak takto: bdění, NREM, REM, NREM, REM, NREM, REM, NREM, REM, NREM, REM a probuzení. REM spánek zaujímá u dospělého člověka asi 20 % celkové doby spánku, u novorozenců prý až 80 %. Úseky REM fáze se opakují cca 5 krát v průběhu noci. REM spánek se objevuje přibližně každých 90 minut. V průměru pokaždé trvá 15 až 25 minut, ovšem s tím průměrem je to jako s každým aritmetickým průměrem, je zavádějící, v našem případě na počátku spánku jsou REM fáze kratší a postupně se prodlužují. Pro zjednodušení si můžeme představit, že z každé hodiny a půl sníme přibližně 15 minut a za noc se nám tenhle cyklus zopakuje pětkrát, což nám dává 5 × 90 = 450 minut spánku, tedy 7,5 hodiny.

Důležité je, že většinu snů sníme ve fázích REM, významně menší část ve fázích NREM. Dokonce prý v každé REM fázi za noc sníme minimálně jeden sen. Takže zkusme počítat. Ideálně 5 snů za noc, za měsíc cca 150, za rok je to 1800 snů. Takhle nějak jsem počítal u vína, ale nesnivce jsem nepřesvědčil. Tenhle výpočet berte s rezervou. Já s mojí bídnou prostatou chodím minimálně dvakrát v noci čůrat, a to spávám průměrně 5 hodin, takže výše uvedený cyklus je výrazně narušen. Odhadnul bych se na dvě fáze REM za noc, takže za rok cca 700 snů. Jenomže tyhle počty jsou nám k ničemu. Pokud si sen nepamatujeme, jsme nahraní.

Kdy máme největší šanci si sen zapamatovat? Z toho, co jsme si řekli, největší šanci máme, pokud se probudíme během fáze REM či velice krátce po jejím skončení. Pravděpodobnost zapamatování snu je pak prý velmi vysoká, někdy až kolem 80 %. Dokonce si pak sen máme šanci pamatovat v barvách. To, že někteří lidé mají dojem, že nesní, vychází z toho, že se probouzí během fáze NREM; to by také mohl být případ našeho nesnivce z vinotéky. V téhle fázi se nám sny mohou zdát také, ale ani zdaleka ne v takovém množství a intenzitě jako ve fázi REM. Bohužel i možnost zapamatování snů sněných ve fázi NREM je velmi malá.

Teď něco k teorii snů a jejich výkladu. Sen nám prý nikdy nechce ublížit, naopak chce nám pomoci k obnovení psychické rovnováhy, třebaže někdy máme pocit, že nás chce spíš potrápit. Nejednou je drzý, neslušný, jelikož nám ukazuje naše stinné stránky. Sen je často šprýmař, neservíruje nám svůj obsah přímo, spíš nás láká k rozluštění svého obsahu. Většina snů jsou proto malé či velké hádanky. Teorií kolem výkladu snů je několik. V současnosti asi nejznámější jsou dvě teorie: Sigmunda Freuda a Carla Gustava Junga.

S. Freud je přesvědčen o striktním individuálním charakteru snu – ač chtě či nechtě připouští i on určité typické sny společné většině lidí –, přičemž základem je především sexuální symbolika. Individuální charakter znamená, že i když mají dva lidé stejný sen, původ snu, a tím i jeho výklad bude pravděpodobně rozdílný. Proč? Protože každý jedinec má svůj jedinečný život. Navíc snící sen je podle něj sen manifestní, což je jakási upravená verze syrového latentního snu. Latentní sen je transformován snovou prací do akceptovatelného manifestního snu. Snová práce k tomu používá docela rafinovaných mechanismů, pokud vás zajímá jakých, přečtěte si Freudův Výklad snů. Snová práce to dělá z ohleduplnosti v případě, že latentní sen je příliš „drsný“ a hrozilo by, že se ani jakž takž nevyspíme, což by se našemu organismu moc nelíbilo, protože jak jsme si již řekli, hlavním posláním spánku je regenerace našeho organizmu a sen se navíc podle S. Freuda snaží splnit naše přání. Kéž by to uměl i v reálu.

Pro změnu podle Carla Gustava Junga se se snem nic takového neděje, proto zcela zavrhl myšlenku (vytěsnění) cenzury ve snu. Vyjádřil to i takto: "Podle mě v sobě sny neskrývají sebemenší klam a svá poselství sdělují tak dobře, jak jen mohou." Navíc podle teorie C. G. Junga se psychika nevyvíjí jenom od našeho narození. Jejím prazákladem jsou základní vzorce chování předávané geneticky (po celou dobu existence lidstva), nevědomě, jedná se o tzv. archetypy. No a s archetypální symbolikou se podle C. G. Junga setkáváme i ve snech. V jeho teorii výkladu snů se setkáváme i s mýty, spiritualismem a okultismem. Je to důsledek toho, že C. G. Jung rozlišuje mezi nevědomím osobním a nevědomím kolektivním.

Takže si můžeme vybrat, zda sníme Freudovský nebo Jungovský sen či sen podle jiné teorie, tomu bychom pak měli přizpůsobit výklad snu. Osobně mi je velmi blízká teorie S. Freuda, třebaže sexuální symboliky v mých snech z posledních let již moc nenacházím, ale v mých letech a ne v zcela optimálním zdravotním stave nemůžu čekat, že se mi bude zdát o sexu (přesněji symbolech, které vyjadřují sexuální touhy, přání) tak často jako v 16 letech. Ale kéž by! Také je možné, že své sny nesprávně interpretují a sexu je v nich přitom stále požehnaně. Nakonec bych se ani nedivil, ženské se mi stále líbí, dokonce širší věkové spektrum než v mládí, ale to určitě nejsem mezi muži žádnou výjimkou. A ještě jsou zde, kromě jiného, další dva důvody pro mou víru v teorii S. Freuda. Především jsem přesvědčen, že opravdu většina našich snů splňuje naše přání, když už se nám je nedaří naplnit v reálném životě. Dále v mých snech zatím vždy bylo a je stále jenom to, s čím mám životní zkušenost, případně s čím jsem se v životě potkal, aniž jsem tomu přikládal větší význam. Při výkladu snů je totiž potřeba počítat s jednou komplikací. Ve snu se nám objevují i skutečnosti, které pro nás nejsou a nebyly důležité ani v minulosti, jednoduše jsme je jenom zaregistrovali (např. nějaký nápis), chvilkově nás upoutali, připustili jsme si, že za určité situace by mohly být pro nás když už ne důležité, tak alespoň zajímavé. O mýtech, archetypální symbolice v mých snech ani vidu ani slechu. Oponent namítne, že možná i tohle vše v mých snech bylo či je, jenom neumím své sny správně a do hloubky interpretovat. Možná tomu opravdu tak je, ale nejsem o tom ani trochu přesvědčen.

Pokud si sen zapamatuji a mám čas a náladu, snažím se jej pravdivě vyložit. Nic si nenalhávám, zcela nemilosrdně se obnažuji. Někdy nejsem s výkladem spokojen, obvykle je to tehdy, když k dotažení výkladu nemám dost času. Na faktor času chci zde zvlášť upozornit – nakonec o něco níže si vše ukážeme na konkrétním příkladu –, pečlivý výklad snu vyžaduje slušnou dávku trpělivosti, nestačí vzít Snář, najít příslušné heslo a je vymalováno.

Než si dovolím uvést jeden zcela konkrétní a intimní argument proti Jungově teorii, chtěl bych zdůraznit, že pokud budete chtít si své sny vyložit pravdivě, bez vkročení na tenký led osobní intimity a sebekritičnosti to asi nepůjde. Nemluvě o tom, že je projevem neomalenosti je loudit z analyzovaného intimní zážitky či traumata z minulosti, pokud nedokáže být sám vykladač snů vůči sobě nemilosrdně pravdivý. Častým omylem je, že intimita je převážně chápána jenom o věcech kolem sexu! Intimním osobním přiznáním je např. i to, že si jasně uvědomuji, že jsem někoho podrazil či dokonce zradil, že jsem lakomec, který je ochoten kvůli koruně zradit kohokoliv, že hluboce nenávidím toho a toho a přeji mu to nejhorší na světě. Prostě nic si o sobě nenalhávám, falešně alibisticky nezdůvodňuji. Když jsem darebák, tak vím, že jsem darebák, nepotřebuji, aby mi to někdo sdělil. Už se opakuji, ale pokud nechcete či nedokážete hrát sami se sebou poctivě, do výkladu snů se vůbec nepouštějte, je to jenom ztráta času.

Konečně k slíbenému intimnímu argumentu proti Jungově teorii. Popravdě s tou intimností až takový problém nemám, protože v mém věku již prudérnost působí spíš směšně moralisticky než jako projev slušnosti a korektní taktnosti. Jde o to, že se sexuálním životem s ženou jsem začal až rok po skončení vysoké školy, přitom touha po sexu se ženou jako u každého normálního mladého muže byla více než veliká. Pochopitelně její nenaplnění muselo mít odraz i ve snech. Přirozenou běžnou reakcí na tuhle nenaplněnou touhu je, že mladý muž si alespoň jakž takž sex nahradí nějak jinak. Marná sláva tělo spermie produkuje, a těch se musí tělo zbavit, či už samovolnými ejakulacemi nebo nějak jinak. Upřímný čtenář řekne, co kolem toho chodíš, honil sis ho. Chyba lávky. Byl i zde problém, trpěl jsem výrazným zúžením předkožky, odborně fimózou, takže i s tím zmíněným honěním to nebylo vůbec jednoduché, bylo bolestivé, jelikož nemohlo dojít k úplnému ztopoření falu, bránila tomu právě zúžená předkožka. Když si dnes heslo fimóza nebo zúžená předkožka zadáte na Internetu, nabídne se vám kolem toho povídání více než požehnaně. Jenomže já jsem ročník 1952, v té době, ale i později taková informovanost o těchto věcech nebyla ani zdaleka taková jako dnes. Společnost byla oficiálně dost prudérní, neoficiálně to bylo podobné jako dnes, ale informací se bohužel nedostávalo. Dnes vám odstranění fimózy čili obřízku nabízí kdejaký zdravotnický subjekt. Sice při pravidelných povinných ročních zdravotních prohlídkách (byl jsem student vojenské školy, a tam takové prohlídky byly povinné) jsem na svůj problém poukazoval, ale znáte vojenské lékaře, někdy i něco podobné jako ve Švejkovi. „Člověče, musíte se více snažit, jenom pořádně si tu předkožku přetáhněte dozadu! Ještě, pořádně! To je málo! Více!“ Suma sumárům chyběla mi do 26 let praktická životní zkušenost s pohlavním stykem s druhým pohlavím. Pochopitelně mohla tu být jiná možnost získání chybějící zkušenosti, např. z pornofilmu, jenomže v té době většina pospolitého lidu k něčemu takovému přístup neměla.

Ale i přesto, taková soulož by mohla být něčím archetypálním! Proč ne, vždyť naši první předci, sice ještě nám vůbec nebyli podobní, se objevili někdy už před dvěma miliony lety, a aby rod zůstal zachován, vždy tomu musel předcházet pohlavní styk s opačným pohlavím! Takové něco jako představu pohlavního styku bychom podle Jungovy teorie měli mít v genech docela slušně zabudovanou. Dokonce tak, že i bez faktického reálného pohlavního styku bychom si měli umět soulož s druhým pohlavím docela slušně představit. Ale podle mých osobních zkušeností tomu tak není! Všem mým erotickým snům sněným do doby než jsem měl reálnou osobní zkušenost, chybělo příjemné finále. Zdálo se mi o dívkách a ženách, které se mi líbili, dokonce jsem je ve snech mohl svléknout donaha, líbat jim ňadra, ale toužebné finále, soulož s pocitem vyvrcholení se nikdy neudálo. Od kdy se to změnilo? Máte pravdu. Hned poté, co jsem se konečně zbavil fimózy, a měl jsem první milostní styk s dívkou, s kterou jsem randil. Najednou tu byla fakticky prožitá zkušenost, která se okamžitě promítla i do erotických snů. Hned v prvním erotickém snu po reálném pohlavním styku s mojí dívkou jsem se dočkal i příjemného finále, třebaže nakonec sen nedopadl vůbec dobře, což je ale z pohledu našeho výkladu nepodstatné. Tohle je můj docela vážný argument proti Jungově teorii snů, a také proto mi je daleko bližší teorie Freudova. Jungova teorie je sice více intelektuální, což by mi i vyhovovalo, dnes je dokonce velice módní, ale mě osobně nepřesvědčila.

V každém případě vězme, že sen (je jedno zda je vykládán podle Freuda nebo Junga či někoho jiného) není nic izolovaného, nic, co stojí na zelené louce, sen má vždy těsný vztah k naší minulosti, přítomnosti, ale i budoucnosti, pokud se pro nás nerýsuje zrovna optimisticky; prý ve snech budoucnost vidíme takovou, jakou bychom si ji přáli mít. Vidíme, že sen je velmi těsně propojený s naším individuálním životem, není to žádný blud. Pokud je problém, který nás tíží, vyřešen, není důvod, aby se nám prezentoval ve snu.

Kdysi se mi jedna starší paní opakovaně stěžovala, že mívá často velice nehezké, strašidelné, děsivé až hororové sny, které ji probouzí. Řekl jsem jí, že pokud chce znát příčinu, musel by ji psycholog podrobně vyzpovídat a nic by mu nesměla zamlčet. To rázně odmítla. Nabízí se několik vysvětlení. První, že šlo o noční můry, tedy sny z konce noci, které nás probudí a jejichž děsivé podrobnosti si dobře pamatujeme. Druhý, že šlo o noční děsy, ty jsou z poruch spánku totiž nejčastější. Nastávají obvykle při přechodu z hlubokého spánku (NREM 4) do prvního výskytu fáze REM v rámci celého spánkového cyklu. U dospělých jsou obvyklou příčinou nočních můr i děsů vážné rodinné problémy a svědomí zatížené nehezkými věcmi z minulosti. U dětí je tomu jinak. V jejich případě nejčastější příčinou je veliké množství nových základních poznatků o životě, které nestíhají absorbovat a začlenit do jejich chápání života kolem sebe. Stačí, aby dítě poprvé v televizi vidělo krvavou scénu spojenou se zabíjením, kterou nemá šanci pochopit v kontextu toho, co zatím o světě ví a jak si jej představuje a hned první noc po shlédnuté oné scény má noční děsy. Pokud se u starší paní nejednalo ani o můry, ani o děsy, ale sny sněné řádně ve fázi REM nebo i v rámci NREM, odhadl bych, tak její svědomí asi bude z minulosti zatížené více než se sluší a patří. Pochopitelně, to jsem jí nesdělil už jenom proto, že mi nesdělila v kterém čase jejího spánku k probuzení dochází.

Ale dost již šedé teorie, teď se pokusím ukázkově analyzovat jeden můj zdánlivě velice jednoduchý sen z pohledu všeho výše zmíněného. Musel jsem se určitě probudit ve fázi REM (pochopitelně kvůli prostatě, která mi vydala rozkaz k čůrání), protože sen si velice dobře pamatuji. Při volbě snu sehrála roli i relativní jednoduchost snu.

Snový obsah: Procházím se v prázdném velice hezkém dvojpokojovém bytě. Byt je celý čerstvě vymalován do bíla. Několikrát si pro sebe s údivem opakuji: „Ten byt vypadá moc hezky a moderně; nová okna, nové podlahy i vytápění, zcela nový kuchyňský kout a koupelna. Vidíš, a ty jsi měl strach, že rekonstrukce by byla příliš složitá.“ Přesto nejsem spokojen, něco mě tíží.

Výklad snu. Téměř žádný sen není možné pochopit a vyložit bez kontextu s osobním životem snícího, v tomto případě mým životem. Před rokem mě upustil na Slovensku poslední mladší sourozenec; zůstal jsem z celé naší rodiny již jenom já, nejstarší z pěti dětí. Ač měl bráška již několik let k dispozici sám pro sebe dvojpokojový byt, nedbal moc o pořádek a jeho údržbu. Několikrát jsem se nabízel, že bych v létě k němu zajel na týden či dva a byt bychom spolu dali do pořádku a nepotřebné věci zlikvidovali odvozem. Že vše zaplatím. Bráška to pokaždé rozhodně odmítl a ujišťoval mě, že příště když k němu přijedu, byt bude již v lepším stavu, minimálně uklizen. Výklad snu je vcelku na první pohled jednoduchý: dodnes mě tíží svědomí, že jsem mu s uvedením bytu alespoň do částečného pořádku nepomohl, protože jeho rozhodné odmítnutí mi nakonec vždy vyhovovalo, nejen kvůli ušetřeným penězům, ale i kvůli množství práce a běhání kolem celé akce. Nejsem manuálně šikovný, takže na většinu prací bych musel domluvit řemeslníky, což by bylo organizačně, časově i finančně hodně náročné.

Je to vše? Asi ne. Výše jsem zmínil, že ve snech prý často vidíme budoucnost takovou, jakou bychom ji chtěli mít. Sen je prý kouzelník s čarovnou hůlkou, jejím mávnutím se snaží alespoň virtuálně (ve snu) splnit naše přání. To by mohlo vysvětlit ten nádherně rekonstruovaný byt. Jenomže proč je tam ten údiv? Že ta rekonstrukce dopadla nad očekávání dobře a byt vypadá lépe, než jsem čekal? Pravda je to jenom částečná. Údiv má opět reálný základ. Spolu s neteří (byli jsme dva dědicové) jsme byt před koncem léta prodali zájemci, který již delší dobu hledal ke koupi zdevastovaný byt za nízkou cenu. Důvod byl zcela racionální, on i jeho otec jsou velice šikovní a chtěli byt zrekonstruovat od A do Z. Dva měsíce po prodeji bytu jsem ještě kvůli vyřizování nějakých úředních záležitostí musel zajet do Malacek. Náhodou jsem potkal otce majitele bytu. Hodili jsme krátkou řeč, znal i mého tátu, což nás trochu sblížilo. Sdělil mi, že již začali s celkovou rekonstrukcí bytu. Ptám se, zda bych se mohl podívat, jak to pokračuje? Velice ochotně přikývl a byt mi ukázal. Byl jsem udiven (viz údiv ve snu!) smělostí řešení. Zcela vybourali příčku mezi kuchyní a obývákem. Vchod do koupelny udělali přes bývalou komoru na potraviny. Zazdili vstup z koupelny do bývalé kuchyně, čímž vznikla delší stěna pro hezký kuchyňský kout. Podrobně mi pak popsal, co se ještě bude dít: zavedení centrálního plynového vytápění, postavení krbu, pro který využijí původní komín pro plynové radiátory, kompletní výměna podlah, oken a dveří, nová elektroinstalace, nové rozvody vody a nakonec i takový detail, jako odhlučnění zdi v ložnici od sousedů. Stoje uprostřed bývalého obýváku a rozhlížeje se kolem, byl jsem nejen udiven odvážností řešení, ale jsem si uvědomil, jak se v takovém bytě bude někomu hezky bydlet. To, že byt jsem ve snu viděl již kompletně zrekonstruován, není nic divného či prorockého, protože celé řešení mi otec majitele podrobně popsal a nové prostorové uspořádání bytu jsem již měl možnost vidět v reálu.

Škoda, že tak nemohl bydlet můj bráška! To bude určitě i ta tíha ze snu! Jenomže je celá? Popravdě asi není! Freudovský výklad snu bez sexu snad ani není možný. V reálu jsem nikdy neměl odvahu si přiznat, že kdyby bráška měl byt v pořádku, možná by našel i odvahu navázat vztah s ženou, pozvat ji k sobě do bytu a jeho život by se možná měl větší šanci stát se plnohodnotnějším, míň samotářským. Možná by jeho partnerka měla pozitivní vliv i na jeho životosprávu. Pozvání ženy do bytu v tom stave, v jakém byl za jeho života, je jenom stěží představitelné. Nakonec všichni dobře víme, že vznik partnerských vztahů je velice často výrazně determinován materiálními podmínkami života jednotlivců.

U výkladu mého snu bych zmínil ještě jeden aspekt, který může čtenáři v mém výkladu chybět. V psychoanalytických příručkách se uvádí, že ve snech, kde se nám zdá o smrti milovaného člověka, chování zesnulého je dost naléhavé, jako kdyby nás chtěl velmi intenzivně oslovit v důležité záležitosti a že pokud se s jeho smrtí vyrovnáme, postupně se nám o milované bytosti přestává zdát, až podobné sny zcela zmizí. Délka trvání tohoto procesu může být několik měsíců, ale i několik let. Pochopitelně nelze vyloučit, že někdy v budoucnu se nám v určitém kontextu, který se pro nás stane někdy v budoucnosti důležitý, může o milované bytosti ve snu opět zdát. V mém snu bratr přímo nefiguruje, dokonce ani jednou se mi o něm po jeho smrti přímo nezdálo, což má opodstatnění: naše vztahy byly vždy dobré a s jeho fyzickým odchodem, s ohledem na znalost jeho nedobrého zdravotního stavu daného jeho dobrovolným dlouhodobě nezdravým stylem života, jsem se poměrně rychle vyrovnal. Horší by bylo, kdyby jeho definitivní odchod byl nepříjemně nepřirozený nebo bych měl výčitky svědomí, že jsem jeho předčasnému skonu mohl zabránit.

V každém případě tíha, kterou jsem výše popsal, mě ve snu dostihla. Ovšem podle S. Freunda sen mi nechce ublížit, chce, abych se s danou situací co nejdříve vyrovnal. Nakonec ten snový rekonstruovaný krásný byt je naplněním mého přání, aby můj bratr v takovém hezkém bytě bydlel. Jenomže jak se mám se situací vyrovnat, když již nemohu nic změnit? Řekl bych, že určitě ještě nějakou dobu potrvá, než vše rozchodím a výčitky svědomí časem vyprchají, ovšem o vyrovnání bych raději nemluvil. Dokonce s ohledem na můj věk je možné, že výčitky svědomí nestihnou pominout, protože biologická smrt mi vystaví definitivní stopku.

Co napsat závěrem? C. G. Jung je autorem zajímavé myšlenky o snu: „Sen je divadlem, v němž je snící zároveň jevištěm, hercem, nápovědou, režisérem, autorem i kritikem. Určitě tomu tak často je, ale jelikož jsem založením spíš člověk pesimistický, vidím to i jinak: „Sen je někdy (určitě ne vždy) zároveň soudní síní, v níž je snící většinou souzeným pachatelem, méně často obětí, žalobcem, obhájcem a v neposlední řadě i soudcem vynášejícím trest nebo výjimečně osvobozující rozsudek.“ V případě trestu vykonavatelem bude sám život. Za tuhle úvahu by mě S. Freund asi nepochválil, proto vám přeji, abyste při výkladu vašich snů vystačili s daleko mírnější variantou C. G. Junga. Mně se to moc zatím v životě nedaří, ale berte to tak, že moje výjimka je jednou z výjimek potvrzující myšlenku C. G. Junga.

Poznámka.  Nejen kvůli rozsahu textu, ale především pro jeho zaměření jsem zcela vypustil problematiku typických snů, hypnanogických iluzí při usínání, dále prorockých, bdělých a jasnozřivých snů a nakonec i problematiku „snění“ v kyberprostoru (virtuální realita) a snářů. Pochopitelně už vůbec sem nepatří problematika „snění“ o falešných představách, touhách a iluzích o čemkoliv, tedy i o sobě.

Publikováno v Brně 16. ledna 2017.

Domů | Prolog 2001: Vesmírná odysea | Nejen básně v próze | Střípky