Pf 2015
Dušan Polanský
Fotit moje vnoučata není až tak jednoduché, protože se fotí vyloženě nerady. To, že na snímku se hezky usmívají má prosté vysvětlení, každé z nich bylo uplaceno Kinder vajíčkem a Vojtíšek se navíc nemusel ani zout - právě se totiž chystaly s maminkou vyrazit na procházku -, což přijal s velikým uspokojením, jelikož na kvalitní obuv si potrpí. Že se s focením fofrovalo, je poznat z toho, že boty má kapánek opačně. S malou Jindrou je to složitější, u bot a oblečení ji hlavně zajímá barva, musí být růžová nebo alespoň trochu jí podobná. Ovšem je tu jeden problém, doma běhá nejraději nahulatá. Když je u nás, starých rodičů, nebo doma průběžně se ji snažím přikrýt dekou, aby jí nebylo zima, tedy podle mých měřítek. Je to sisyfovština, nikdy se to nepovede, ale přesto i tohle marné snažení mi dává jakýs takýs pocit, že jsem udělal, co jsem mohl. Na rozdíl od Jindry, já si na teplo potrpím. I v létě chodím v saku, pod ním mám klidně mikinu a pod ní tílko. Člověk nikdy neví, jak se počasí vyvrbí. Trochu problém je, že v zimě nejednou chodím málem stejně oblečený jako v létě. No a pak rýmy a smrkání jsou málem na měsíčním pořádku.
Jak vidíte z mého pf obrázku pro rok 2015, boty Vojtíška mě opravdu zaujaly. Poprvé proto, že mít na nohách kvalitní obuv je důležité, vždyť na nohách trávíme velikou část dne, nemluvě o povoláních, kde člověk musí či chce nebo nechce stát, a takových povolání je více než dost, např.: kuchaři, obsluhující personál, poštovní doručovatelky, pochopitelně kvalitu bot dokážeme ocenit i při náročnějších procházkách či turistice. Podruhé proto, že být pevný v kramflecích neboli stát pevně na nohou znamená, že člověk má svůj vlastní názor, který je podložen znalostmi a praktickou zkušeností a jen tak nedá zviklat názory všech těch různých žvatlačů, tlučhubů, alternativců, povídálků, guráků, mystiků, vykladačů budoucnosti a dalších podobných nefachčenků. Těch všech je dnes všude více než požehnaně. Při sdělováním svých pravd se tváří vážně, málem intelektuálně, jak by také ne, mají to dokonale natrénováno. Cíl jejich snažení je obvykle prostý, získat pro svou pravdu další ovečky, a pak je postupně ovládnout pro navýšení svého ekonomického blaha.
Navíc dnešní technologicky moderní svět se někdy prezentuje velice podivně. Máme se trvale bát těch a oněch hrozeb z počítačů a dalších inteligentních zařízení postavených na informačních technologiích, přitom často ani ti, co nás na ně upozorňují, neví pořádně o čem mluví. To, že problematice do hloubky nerozumí, neumí ji jasně vysvětlit, kamuflují vážným výrazem a děsí nás negativními zprávami. Zase prodejci všeho možného či reklamy všeho druhu nás přesvědčují, že v našem malém bytě nám chybí ještě to a to, že ještě nutně potřebujeme ty a ty služby a že když si je neobjednáme, že nemáme šanci být takzvaně in. Pro změnu takzvaní experti nám učeně vysvětlují, proč špekáček již nemůže být nikdy tak kvalitní jako býval kdysi v minulosti, ale že i přesto i ten dnešní se dá stále jíst. Další experti a analytici nám s veškerou vážností sdělují, že benzín či koruna budou možná dražší než včera, ale abychom nezoufali, že je možné, že bude nakonec levnější, ale že přichází do úvahy i varianta nezměněné ceny.
Dnešní modernost má i jiné podoby. Nedávno jsem si prohlížel pohádkové knihy svých vnoučat, obrázky jsou většinou hezké, formát knihy sice někdy nešikovně veliký, ovšem textově mnohé pohádky hotová katastrofa. Text je upravovaný a zkracovaný za účelem zvýšení jeho dynamičnosti, přece nikoho nezajímají zbytečné pindy kolem. Že se často přitom ztrácí logičnost výkladu o tom žádná, co je ale ještě horší, jsou vypuštěné důležité partie – tedy podle upravovatelů právě zmíněné pindy –, které mají stěžejní význam pro pochopení hlubšího významu pohádky, kupříkladu text, jenž dítěti sděluje na nějakém vhodném, pro dítě pochopitelném, příkladu význam jednoho ze základních dilemat lidského života, který musí v dospělosti každý z nás řešit, zda se řídit pocity nebo rozumem.
Moderně jsme zaplaveni výsledky různých průzkumů, přičemž se nestačíme divit, kdo si může dovolit vyhazování peněz na zjišťování pravd, jejichž vypovídací hodnota je téměř nulová. Hlavně přes Internet, knihy a časopisy jsme zaplaveni návody, jak se dopracovat úspěchu, jak správně fungovat v soukromí, dokonce při sexu, jak si efektivně uspořádat práci, jak správně myslet, pracovat, jíst, pít, užívat chemické vitamíny, napsat životopis, jaké hrnce používat na vaření, jaké televizní kanály si ještě přikoupit, abychom měli ještě méně času na vlastní přemýšlení.
Zajímavé rysy modernosti má i naše demokracie. Často stačí výkřiky několika žvanílků či propagandisticky hezky napsaný článek či prohlášení a již jsme připraveni vyběhnout do ulic či sepisovat petice a požadovat odvolání toho či onoho, dokonce se stalo trvalou módou, dožadovat se předčasných voleb. Přitom se bušíme do prsou, že jací my jsme demokrati, že jsme pro evoluční vývoj, že dobře víme, že v demokracii se volené orgány dostávají k moci na základě výsledků voleb. Ovšem nemůže od nás nikdo chtít, abychom tuhle pravdu respektovali v případě vítězství soupeře, my ji přece respektujeme pouze tehdy, když vyhraje náš kůň. Často bez znalosti věci brojíme proti církevním restitucím, přitom nám ani moc nevadilo např. obrovské vytunelovní IPB (Investiční a poštovní banka) a navíc o sobě prohlašujeme, že jsme křesťané a že se děsíme islamizace světa. Bez znalosti věci a faktů vynášíme politické soudy o naší či jiné historické minulosti, jelikož to přece bylo na netu anebo to vysílali v televizi či psali v tom či onom časopise nebo jsme to slyšeli v hospodě. Jsme pohodlní si přečíst k tomu příslušnou literaturu, hlouběji se zamyslet nad celou problematikou a utvořit si vlastní názor podepřený i osobní zkušeností, tedy pokud ji máme.
Takhle bychom mohli o politických, psychologických, reklamních, mediálních a dalších nástrahách současného světa společně pokračovat ještě dlouho. Přejme si společně, abychom jejich nápor i v roce 2015 nejen vydrželi, ale i úspěšně odrazili díky své myšlenkové a lidské poctivosti, a tím si vytvořili dostatečný prostor pro náš spokojený úsměv. Také si přejme, aby se toho moc nedělo, jenom postupně vylepšovalo to či ono. Žádná veliká gesta, halasná hesla, zmatečné výkřiky, žádné veliké plány, strategie, koncepce, ale prostý křesťanský činorodý klid a do toho výskot, křik a pláč dětí. K tomu všemu potřebujeme pevně stát na nohách, no a když jsou kvalitní boty, či už opravdové nebo jako, tak to jde snáze.
V posledních dnech Léta Páně 2014.