Pf 2020

Dušan Polanský

To jsem to minulému Pour féliciter nandal! Pochválil jsem se, že za celou dobu pracovního poměru od roku 1976 do konce roku 2019 jsem úředně ani den nemarodil, a hle bác, letos coby čerstvý nepracující důchodce jsem promarodil málem celé léto, přesněji od konce května do konce září, třebaže jsem v pf 2019 prognosticky uvedl, že pokud člověk je ve vyšším věku, zničující úder na tělesnou schránku nebo duši či rozum může přijít zcela neočekávaně. A stalo se. I proto letos zcela vypouštím psaní o osobních věcech a raději budu psát o něčem zcela jiném.

Rok 2019 byl také rokem mnoha ekologických aktivit. Mládí to hlavně naší a předchozí generaci pořádně vyčinilo především za velikou uhlíkovou stopu, tedy přesněji za to, že ještě se dnes provozují elektrárny na uhlí. Docela halo bylo také kolem globální změny klimatu, ale je až s podivem, že dost stranou zůstaly jiné ekologické neduhy dnešní doby, jako jsou např.: PET lahve, které jsou na světě od roku 1978, u nás začaly asi o 10 let později; odpad nenápadně vhazovaný do moří, včetně radioaktivního; obrovské množství komunálního odpadu z běžné lidské činnosti. Také se moc nekritizovalo nenápadné přesouvání nebezpečného odpadu z jednoho státu, obvykle s vyšším životním standardem, do druhého, obvykle s nižším životním standardem. Řekl bych sumárně, že prioritu letos je boj proti spalování uhlí, jelikož boj proti globálním klimatickým změnám dost se spalováním uhlí souvisí, tedy alespoň podle aktivistů a tzv. klimatologů, kterých je dnes více než požehnaně.

I já měl začátkem listopadu na ekologické aktivisty štěstí. U nás v Brně mě oslovila malá skupina bojovníků na ochranu životního prostředí. Asi proto, že na první pohled nepůsobím moc vzdělaně. Tihle bojovníci přesvědčovali kolemjdoucí, jak si spalováním uhlí ničíme životní prostředí, pochopitelně měli na plakátu i boj proti globálním klimatickým změnám. Strčili mi do rukou letáček, kde bylo uvedeno, kolik uhlí se celosvětově spálí a kolik vyprodukují uhelné elektrárny škodlivých emisí. No a pochopitelně, že důrazně požadují alternativní zdroje energie, ale žádné atomové elektrárny, to prý není žádná alternativa, že to je ještě horší než uhelné. Letáček jsem si spíš prohlédl, než pročetl, jelikož jsem měl na očích brýle na dálku, takže písmo jsem téměř nerozeznal. Trochu přihlouple se bojovníků ptám, zda si myslí, že na současnou spotřebu elektřiny bude produkce alternativních zdrojů stačit. Mladík a dívenka mi s přesvědčivou vehementností sdělili, že v pohodě, že je to spočteno. Ptám se jich, co studují, to proto, že jsem je odhadl na vysokoškoláky. Nemýlil jsem se. Oba na mě vychrlili jakési humanitní obory. Ptám se dále, již trochu provokativně, zda umí spočíst spotřebu elektrické energie 100 W žárovky např. za deset hodin a kolik dnes za takové svícení průměrně zaplatíme; úmyslně jsem příklad zadal tak, aby se to zcela lehce počítalo, a na kolik dnes takové svícení vyjde. Tím jsem si to ale u nich pěkně pohnojil, odmítli se dál se mnou bavit, došlo jim, že nejsem až tak hloupý, jak hloupě vypadám. Ještě jsem sice měl připravené další otázky, např. na kolik peněz vyjde jeden větrník bez dotace, na kolik solární panely na rodinném domku, opět bez dotace, a jaké jsou doby návratnosti těchto alternativních zdrojů. Jenomže odborná diskuze se kvůli mé neochotě tupě respektovat jejich argumenty již nekonala, a tak jsem šel k jejich radosti po svých.

Aby bylo jasno, vím, že ochrana životního prostředí je veledůležitá, ovšem co neumím akceptovat, je odborná nefundovanost samozvaných bojovníků za kvalitní životní prostředí. Jenom vykřikovat, aby se uhelná elektrárna zavřela, jaksi nestačí. Je potřeba uvést, odkud se výpadek energie doplní. Všichni víme, jak všichni doplácíme a budeme ještě doplácet na solární energii. Současně je to smutná ukázka toho, jak se principiálně dobrá ekologická myšlenka dá zneužít na pohádkové obohacení jednotlivců.

Módou se dnes stávají elektromobily, ovšem ty jezdí na elektrickou energii. Dovedete si představit, že by odteď všechny vyráběné automobily na světě byly na elektriku? Přesněji umíte si spočíst celosvětový nárůst spotřeby elektrické energie? A co by stálo vybudování příslušné infrastruktury, aby bylo možné dobíjet zdroje pro elektromobily? Já si to představit neumím, humanisti určitě ano, ale bohužel jenom řečmi.

V podobném tónu bych mohl pokračovat ještě pěkně dlouho, podobně jako nejeden čtenář, ale myslím si, že je to zbytečné, že si snad rozumíme. Přitom jsem přesvědčen, že je moc dobře, že hlavně mladí lidé na problémy kolem nedobrého životního prostředí v poslední době upozorňují. Je rovněž nabíledni, že bez tlaku zvnějška by se těmto problémům nevěnovala taková pozornost jako se dnes věnuje. Ovšem vždy, když řeknu A, což je obvykle kritika, sluší se říct i B, což je v našem případě konstruktivní přístup k řešení. Vyřvávat a kritizovat umí snad každý, horší je to již s tvůrčím a konstruktivním přístupem k řešení problému. Vždy když sleduji např. v televizi nějakou demonstraci ekologických aktivistů, vždy si zcela automaticky kladu otázku: Jaká je struktura těchto bojovníků, tak často mladých, za jejich ekologickou pravdu z hlediska vzdělání, kolik je mezi nimi technických inženýrů, techniků, fyziků, chemiků a kolik humanitních či sociálních vzdělanců či studentů? Proč dnes mladí lidé chtějí především studovat humanitní a společenské vědy a ne technické a přírodní? Vždyť, když vystudují techniku či přírodní obor mají daleko větší šanci svým osobním tvůrčím přístupem přispět k ochraně životního prostředí. Nebo se snad mýlím? Opravdu stačí jenom kritizovat?

Přeji nám všem, aby rok 2020 kromě roku životní pohody, zdraví, štěstí a přiměřeného hmotného zajištění (hezky je to vše vidět na umělecké pohlednici rakouského malíře Raphaela Kirchnera (1876-1917)) byl i rokem šetrného chování každého z nás k životnímu prostředí kolem nás. K tomu někdy stačí docela málo: třídit odpad; nekupovat to, co nepotřebujeme k životu, tedy různé zbytečnosti; nenakupovat nové a nové oblečení, když toho starého máme plné skříně; používat látkové pleny místo jednorázových; nekupovat dětem hromady zcela zbytečných hraček; nestavět veliké rodinné domy, které jsou nejen náročné na stavební materiál, ale pak i na spotřebu energie; při zalévání zahrad výrazně omezit používání pitné vody, více využívat vodu dešťovou; odpustit si rodinné bazény tam, kde je nedostatek pitné vody; nepředhánět se v hloubce vrtaných studní jenom proto, abych sousedům vyfoukl pitnou vodu; nepřejídat se, jednak nás to stojí love, a jednak si škodíme na zdraví a figuře; větší odpad odevzdat v ekodvoře a ne ho vyklopit někde na kraji lesa či do polní škarpy anebo dokonce hodit do potoka; v přírodě se chovat jako civilizovaní lidé, to znamená nevyhazovat prázdné obaly z nápojů, obaly z jídla, pleny apod.; nevozit si zadek v autě za každou cenu, tedy i když nespěchám a mám to např. do obchodu jenom kousek. Určitě každý z nás si k tomu ještě něco doplní, ale přitom všem rovněž bychom neměli zapomínat vychovávat děti a mladé lidi k ekologickému žití, tedy především k skromnosti. A když už jsem zmínil mladé lidí, k ekologickému myšlení patří i studium takového oboru či vyučení se takového řemesla, kde budu lidem užitečný a ne, že celý život budu parazitovat na práci jiných. Nestačí na náměstích vykřikovat ekologická hesla, je potřeba i ekologicky fungovat v osobním životě i pracovním životě, ne jenom když se tím módně zviditelňuji. A takové opravdové fungování přeji nám všem nejen v roce 2020.

V Brně na Mikuláše 2019.

Domů | Prolog 2001: Vesmírná odysea | Nejen básně v próze | Střípky