Pf 2021

Dušan Polanský

Tentokráte mi Pour féliciter 2020 docela vyšlo, ale bohužel ne zásluhou nás lidiček, ale kvůli jednomu velikému, a přitom fyzicky malinkatému darebákovi, známému pod jménem SARS-CoV-2. V minulém pf jsem horlil pro šetrné chování se k životnímu prostředí a hle příroda si opravdu trochu odpočinula, protože nás k tomu donutil právě on. Bohužel to bylo jeho jediné plus, vše ostatní z něho pocházející bylo, je a asi ještě i dlouho bude zlé nedobré. Mnozí z nás ze svého okolí poznali známé či blízké, kteří jeho atak neustáli.

Přání, zbavit se v příštím roce SARS-CoV-2, určitě bude přáním nás všech. Ovšem tohle lidsky přirozené a samozřejmé přání by nás současně mělo motivovat k úctě k obrovské síle a nekonečné variabilitě přírody. Namlouvat si, že člověk je neomezeným pánem Země je názor hloupý a egoistický, už jenom proto, že člověk je tvor nepoučitelný, a hlavně je jako korouhvička, která se natáčí podle toho, jak vane vítr, a v našem případě, jak se nám to právě hodí do krámu, říkáme tomu – kvůli odůvodnění si jakéhokoliv darebáctví – racionální jednání. Příroda také funguje racionálně, jenomže podle neměnných zákonitostí, tedy ne operativně. I teď nám docela jasně sděluje, že Země je malá a nás lidí je zde již nějak moc, že jsou zde miliony a miliony rodin, které nedokážou své děti uživit, že je mají, jenom aby je měli, popřípadě čistě z důvodů ekonomických, a ne pro nezbytné zachování rodu a hlavně pro radost. To je s výjimkou člověka stav v přírodě zcela nepřirozený. Je možné, že pokud tohle varování neuposlechneme, příroda vyšle další signál, ovšem ten bude určitě ničivější než SARS-CoV-2.

Ale na straně druhé, všichni dobře víme, že v minulosti byly i horší časy než jsou dnes. Malým dokladem toho je i tahle tahle novoroční pohlednice odeslaná učitelem z Olší 23. 12. 1916 do Trientu (italské Trento), tedy za 1. světové války, kolegovi tam sloužícímu, kterému odesilatel přeje, aby 16. 9. 2017 (je myšlen nový školní rok) již mohl uvítat své žáky. Tohle přání se asi nenaplnilo, což pisatel tušil. My dnes víme, že válka trvala málem do konce roku 1918. Malou filatelistickou záhadou mi je dodatečně dopsaný datum 28/12 1916 pod adresou. Možné vysvětlení je, že pohlednice byla napsána 23., ale odeslána až 28. Odesílací razítko je totiž ne zcela jasné, číslice v něm může být 3, ale i nedotištěná 8.

Ale zpět k naším časům. My lidé jsme pružní za každé situace, pokud to jenom trochu jde, usilujeme o jakýkoliv zisk či alespoň výhodu. Kupříkladu na jaře a v létě se brečelo, že je nízký prodej osobních aut. Máte pocit, že jich jezdí na silnicích málo? A jaká to koncem roku přišla úleva, že se konečně jejich prodej zvýšil! Málem důvod k oslavě. Na toku řeky Bečvy v délce 40 km zcela zničený organický život, 40 tun ryb skončilo v kafilériích, a viník v době psaní tohoto textu je neznámý. Jak se zdá, policie a inspekce životního prostředí umí řešit případy jenom v televizních seriálech, v reálném životě to tak nevypadá. A jak jsme se chovali k přírodě, když už jsme nemohli atakovat cizinu? V lesích, v horách tuny odpadků. Občas taky nějaký zvednu a odnesu do kontejneru na odpad, ale pokaždé si uvědomím, že proti egoistickému chování mnoha jedinců je to marnost nad marnost. Ale i jinde mám tento pocit, podívejte se, jak vláda najednou, zcela neočekávané, v době hlubokého státního deficitu chce velkoryse snížit daně. Vysvětlení je prosté: příští rok budou volby. Ovšem když už tu lumpárnu zuby nehty prosazují, tak by měli alespoň kvůli elementární slušnosti dodat, že především z toho budou profitovat ti, co mají vyšší příjmy, že nůžky mezi příjmy se ještě více rozevřou, nemluvě o nůžkách mezi platy a důchody. Ale říkám si, klid, žádné obavy, vždyť inflace provede nezbytnou korekci reálné hodnoty úspor v bankách. Bohužel jedním z nemilosrdných důsledků neodpovědné finanční politiky bude, že pro tisíce rodin se stane vlastní bydlení nedostupné a natrvalo se propadnou do pasti nájemného bydlení, které je černou dírou na peníze, takže ve výsledku si budou spokojeně mnout ruce majitelé nemovitostí, tedy ti, co jsou na tom dobře už teď. Ale berme i tohle s nadhledem, tak to již totiž v životě chodí, když se jeden směje, druhý pláče, jelikož rovnováha musí být zachována.

Raději toho pesimismu již nechám, jelikož i bez podobných úvah všichni dobře víme, že pohodlí a vykutálenost až příliš často světem vládnou, a nakonec pf má být především optimistické.

Především Vám přeji, abyste nepřišli kvůli COVIDu-19 o někoho blízkého a pokud budete mít tu smůlu, že COVID-19 čapnete, abyste se z toho dostali bez větších problémů. Také Vám přeji, abyste se naučili větší pokoře před mohutností přírody, vězte, že náš život není jenom o ekonomice, ekonomika to jenom jeden z mnoha aspektů života člověka v společnosti a přírodě. Vždy je něco za něco, pokud se budeme i nadále chovat k přírodě bezohledně, tak příroda nám to spočte do posledního pětníku, jako žádný soudce na světě, nemluvě o tom, že u našich soudů to chodí všelijak už delší dobu. Uvědomme si, že příroda dokáže být sice na jedné straně velkoryse příjemná a nabízí nekonečné bohatství darů, ale na straně druhé umí být i nemilosrdně krutá. Ovšem ne z vrtochu, ale proto, že ctí přirozenou rovnováhu mezi všemi aspekty života na Zemi. Takže především si přejme více pokory ke všemu živému i neživému kolem nás, žádné žvásty o tom, že jsme pány přírody, žádné zbytečné vychloubání, co vše dokážeme.

K pokoře, k pracovitosti a úctě ke všemu kolem nás docela spolehlivě vede především křesťanství, určitě více než jakýkoliv politický směr či politická ideologie. A vůbec nevymýšlejme na humanitních a společenských fakultách vysokých škol či v různých zcela zbytečně státem placených vědeckých institucích nové filozofie a různé společenské a humanitní pseudoteorie, když tu máme staletími praxí prověřené univerzální učení. Přeji nám všem, abychom byli křesťany nejen řečmi a bušením se do prsou, ale především činy, slušným chováním a jednáním vůči všem dobrým lidem a celé Přírodě.

V Brně na Mikuláše 2020.

Domů | Prolog 2001: Vesmírná odysea | Nejen básně v próze | Střípky