Pf 2023
Dušan Polanský
Někdy se zlomyslně říká, že zlého není nikdy dost, a někdy to bohužel funguje. Covid se nám sice jakž takž unavil, což čeká zcela zákonitě každý živý organismus, a zdá se, že již nebude tak řádit, jak řádil minulé dva roky, ale máme tu čtyři další problémy, jeden veliký, druhý menší, třetí o nic menší od toho druhého a čtvrtý nejmenší.
První je krutá imperiální válka na Ukrajině, v níž trpí hlavně civilní obyvatelstvo, a jejíž konec je zatím v nedohlednu; druhý veliká inflace; třetí veliké zdražení bydlení pro ty, co bydlí v podnájmech; čtvrtý problém je prudké manipulativní zdražení energií. Přitom všem, ale nevím zda bdím, či sním nad určitými skutečnostmi. Negativní dopad snížení daní ze mzdy ještě za předchozí vlády s podporou ODS je evidentní, ovšem nikdo z politiků to nechce přiznat; drží basu. Snaha o udržení nadprůměrných mezd značné většiny zaměstnanců, které platí stát, je do očí bijící, vůbec už nemluvě o trvalém nárůstu počtu těchto zaměstnanců. Nejhorší ale je, že tahle vláda, podobně jako předchozí dvě vlády, se chová alibisticky, za každou cenu, ať je jakákoliv, se bojí, že někomu se něco nebude líbit, a tak velkoryse rozdává. To, že podnikatelé a nájemci bydlení se snaží téhle situace využít a fofrují ceny nahoru, je pochopitelné a lidsky přirozené, jde jim především a jenom o zisk. Jenomže z toho všeho tu máme známou inflační spirálu, o níž se učí již děti na středních školách. Ovšem dodejme, že když za současného stavu někdo chudne, někdo musí také bohatnout, jinak to prostě nejde. Neoškube vás vzduchoprázdno, ale někdo konkrétní. Navíc inflace znehodnocuje úspory těch, co si poctivě na něco spořili, např. na byt, na důchod apod. Politikům a bankéřům to až tak nevadí, ačkoliv se všichni tváří zkormouceně, nakonec mají za takové tváření se pohádkově vysoké platy. S inflací je pupeční šňůrou spojené drahé bydlení v podnájmech, které doslova ničí rodinné rozpočty desítek tisíc rodin, či už úplných nebo neúplných, a při velikých úrocích jsou tyhle rodiny víceméně bez sebemenší šance na obstarání vlastního bydlení. Pokud jde o energie, to už člověk vůbec nepochopí, ve výrobě elektřiny jsme soběstačný, dokonce ji vyvážíme, a přesto je drahá, a dokonce dražší než tam, kde ji vyvážíme. No a k tomu všemu připočteme trvalou mediální masáž, kde se nám předkládají jenom fakty, které se hodí. No a když někdo řekne, že se mu to nezdá, tak je mu okamžitě sděleno, že není demokrat, třebaže poslední jakž takž řádnou demokracii jsme měli kdysi pěkně dávno v Aténách.
Z tohoto všeho výše negativního může mít člověk pocit, který kdysi vyjádřil, sice v jiném kontextu, anglický filozof Thomas Hobbes (1588 –179) ve svém stěžejním díle Leviathan z roku 1651, že totiž život v přirozeném stavu je osamocený, ubohý, zlý, brutální a krátký; to poslední je a bude vždy pravda, vše ostatní berte s rezervou, protože my lidé 21. století již nežijeme v přirozeném stavu, ale v zastupitelské (tedy aristokratické) demokracii, v kulturně, technicky a technologicky vyspělé společnosti a měli bychom chápat, že když je doba zlá, měli bychom se všichni materiálně uskromnit a dbát o to, aby se dostalo pomoci těm, kteří to opravdu potřebují. Je zlé nedobré, když všichni natahují ruce a politici vesele rozdávají, sice ne všem, ale až příliš mnohým. Takovéto konání není jenom hluboce nekřesťanské, ale dokonce ekonomicky diletantní.
Omlouvám se čtenářům, že jsem začal takto drsně a dokonce zmínil křesťanské hodnoty, což se pro změnu zase do této doby až tak nehodí. Těch jsme se dovolávali, a většinou oprávněně, při ataku ekonomických migrantů hlavně z muslimských zemí, kdežto teď když jde o uskromnění se, jaksi se moc do krámu již nehodí. Přitom křesťanství má v sobě hluboce zakořeněnou úctu k rozumně materiálně skromnému, ale přitom duchovně bohatému životu. Zatím ze zpráv v médiích slyším a vidím lamentace, že je menší prodej automobilů, že klesá zisk provozovatelům restaurací a podobných zařízení, že se již tolik neprodává toho a onoho zboží. Je to opravdu tak zlé, když nám klesá spotřeba materiálních statků, a při nákupech potravin, se snažíme nakupovat opravdu jenom to nezbytné? Bydlím málem celý život v paneláků a již desítky let vynáším večer co večer pytel s odpadky, a mohu s potěšením potvrdit, že dnes tam již zcela minimálně vídám vyhozené potraviny, kdežto takových deset let zpět to bylo výrazné horší. V každém případě v spotřebě potravin nastal obrat k lepšímu! Ještě dotáhnout ty předměty!
Co bych chtěl popřát čtenářům do nového roku 2023, třebaže je to určitý projev troufalosti a netaktnosti, jelikož každý z nás nejlépe ví, čeho se mu nedostává? Takže pokud se netrefím, prosím o křesťanské odpuštění. V první řadě méně konzumu a vůbec materiální spotřeby, tedy předmětů, a co se uspoří, nahradit duchovními hodnotami či pohybovými nebo jinak tělesnému či duchovnému zdraví prospěšnými aktivitami. Jakými, to nechám na každém z Vás. A když už jsme u toho duchovna, tak alespoň občas se zamyslet nad tím, co nám chlápek zvaný Ježíš z Nazareta chtěl svým učením sdělit. A zda by zcela náhodou nešlo, alespoň část jeho učení implementovat i do svého osobního života či do vztahů s jinými lidmi. Pochopitelně přeji Vám všem zdraví, ačkoliv jsem si vědom toho, že je doslova nemožné přesně vyjádřit obsah tohoto slova, jelikož to pro každého člověka znamená s ohledem na jeho věk a celkový aktuální zdravotní stav něco trochu jiného. Také si Vám dovolím popřát klid, rozvahu a zdravý rozum při konzumaci všech těch tzv. zaručených zpráv ze všech možných médií a mudrování poradců, analytiků a podobných rádoby vzdělanců či znalců. Pokud jde o osobní štěstí, tedy o úspěšnou trefu do nějakého osobního přání, o tom žádná, to Vám nepopřát, to by byl projev hraného asketismu, a jak víme radost ze života, ovšem ne na úkor někoho, rovněž ke křesťanství patří, nakonec i Evangelium po našem je Dobrá zpráva.
Všem nám bych moc přál, aby výše zmíněné nedobré jevy skončily, tedy hlavně aby skončila válka na Ukrajině, a koncem roku 2023 se staly jenom nehezkou vzpomínkou. Ovšem to není až tak v našich rukách, jako v rukách politiků, pochopitelně ne jenom těch našich, a to by si měli všichni politici světa uvědomit. Za to je hodně platíme, na to je máme, a ne proto, aby se starali převážně jenom o osobní prospěch, třebaže lidsky je trochu chápu, kvůli tomu se přece na politiku dali.
V Brně 18. prosince 2022.