Pf 2024
Dušan Polanský
V posledním pf jsem zcela na konci mého povídání nám všem přál, aby různé nehezké děje rokem 2023 skončily, tedy hlavně válka na Ukrajině. Všichni jsme intuitivně tušili, že přání je to hezké, ale asi těžko splnitelné. Také že zmíněná válka neskončila, dokonce na Blízkém východě vypukla další. Je zřejmé, že někteří z nás, ale hlavně politici, si neváží toho, že jsme možná široko daleko ve vesmíre jediné inteligentně myslící bytosti. Jenomže tenhle obrovský nedocenitelný dar spíš zneužíváme než využíváme ke konání dobra, čehož dokladem jsou celé lidské dějiny. Dokonce se v tom utvrzujeme historickými a biologickými důkazy, že totiž život je především boj o existenci. Nějaký Ježíš Kristus cca před 2 000 léty se nám snažil ukázat, že to není zrovna dobrý nápad, takhle exaktně přírodovědecky v případě lidstva uvažovat, že přece jsme inteligentní bytosti, máme svobodnou vůli a můžeme myslet zcela jinak než zvířata. Jenže víme, jak to s ním dopadlo. Ti, jimž v té době patřil kus světa, jej ukřižovali mezi dvěma zločinci, aby jasně ukázali, co si o jeho poselství myslí a kam podle nich patří.
A tak někdy kolem roku 33 n. l. nejen bezohlednost a surovost, ale i hamižnost Říma potvrdily způsob myšlení a jednání nejen některých lidí, ale i jedné mocné říše. Dnes to není jiné. Hnacím motorem konání mnohých jednotlivců a některých států, hlavně mocností, je touha mít více než ostatní, tedy hamižnost. Usilují o to, aby jiní byli na nich silně závislí a hlavně, aby je poslouchali a akceptovali jejich způsob vidění světa. Když se jim to povede, mají pocit dobře odvedené práce a spokojeně se buší do prsou. U jednotlivců jde zase o získání většího majetku na úkor jiných. Co po jiných, hlavně když mám já!
Pokud jde o naši vnitřní ekonomickou situaci, všichni se tváříme, že skutečnost není, že opravdové je zdání. Ke konci tohoto roku je státní dluh cca 3,2 bilionu korun, na ošetření tohoto státního dluhu vydáváme, přesněji vyhazujeme ven oknem, cca 100 miliard korun ročně, a jaksi se nám zdá normální, že tomu tak je. Nenormální by bylo, kdyby stát neměl dluhy, to by jistě řada politiků neunesla a dluhy by vygenerovala. Ovšem stále se vesele rozdává, tomu dotace, když se někomu nelíbí výše platu, tak se mu přidá, tomu se zase dá na nová okna, jinému na fotovoltaiku či zateplení domu, a onomu 1 milion na starý domeček, a tak bychom mohli ještě nějakou dobu pokračovat. A že stát si dokonce půjčuje, aby měl na mandatorní výdaje, o tom raději politici mlčí, přitom všichni ví, že je to jarmark marnosti v přímém přenosu.
I přes tohle mrhání lidé nějak fungují, někteří dokonce velice dobře, málem až v pohádkovém blahobytu, nejednou právě díky štědrosti státu, jiní nějak tak v průměru a hodně je i těch, co žijí z ruky do huby. Je ale pravda, že za peníze si vše nekoupíš, třebaže bez nich je život pěkně tvrdý a smutný. No a hlavně těm, co se jim v životě moc nedaří, bych chtěl věnovat část tohoto pf.
Říká se, že chudoba není opakem štěstí, ovšem být šťastným člověkem i za této situace není vůbec snadné. Ale to je plané filozofování, především platí, že si nenechte něco namlouvat nebo radit od těch, co se mají, a nejednou jenom proto, že se k majetku či k dobře zajištěnému postavení dostali jako slepý k houslím, tedy bez osobních zásluh. Raději poslouchejte svoje přirozené instinkty, svůj rozum, svůj cit, svoji intuici. Mohu vás ujistit, že neznám lepší učitele, a to jsem těch škol absolvoval. Také nepovažují za dobrý nápad, upadnout do stavu jakési rezistence, tedy stavu, kdy život s vámi smýká jak chce, a vy si namlouváte, že ten někdo je zlý osud. Jistě ne každému hvězdy přejí, ať by se i sebe více snažil, ale to není důvod k rezignaci. Univerzální rada, jak se do takového stavu nedostat, není, tedy alespoň já o ni nevím. Mně se vždy osvědčilo jediné: jakákoliv činorodost. Může mít hodně podob, kupříkladu nezůstávat na sociálních dávkách, ale najít si raději jakoukoliv práci, třebaže se vám může zdát i pro vás nedůstojnou. V jakékoliv práci poznáte nové prostředí, nové lidi, nové pohledy na realitu kolem vás. Jako žák a hlavně jako student jsem si úmyslně vybíral fyzicky těžké brigády, dělal jsem u pokrývačů, kopáčů či v zemědělství. A vždy mi to něco dalo, nejen o té které práci, ale hlavně o lidech, co tu práci dělali. A když práci máte a přesto máte pocit jakési duševní vyprázdněnosti, najděte si nějaký osobní zájem, je jedno zda bude duševní či fyzický. Klidně si přečtěte velice pozorně, tedy do úplné mrtě, větu za větou, slovo za slovem, nějaký náročný a přitom tlustý psychologicky román, kupříkladu Tolstého Annu Kareninu. Když máte šikovné ruce, zdokonalte se v něčem, kde uplatníte právě hbitost vašich prstů. Jelikož mě ruce až tak neposlouchají, jsem lidově řečeno nešika, tak mám raději hrubší práce, starám se o malou zahrádku nebo něco uvařím. A taková moje činorodost je např. i tohle ťukání dvěma prsty do klávesnice. Prostě stále něco dělat, aby člověk neměl čas myslet na svůj blbý osud. Maximálně, když nemůžete usnout, ale i s tím se dá bojovat. Vyprávějte si v duchu nějaký příběh, v němž ale raději nefigurujte, určitě vás něco napadne, třebaže to nebude na literální cenu.
Pokud jde o nás všechny, především bych nám všem přál svět bez válek, tedy svět křesťanského míru. Všem zdraví a abychom měli dobré vztahy s těmi, na nichž nám opravdu záleží a přiměřenou míru tolerance vůči těm, které moc nemusíme. Rodičům, aby měli zdravé děti. A vůbec by nebylo zlé, kdyby pro každého z nás byl rok 2024 o kousek lepší než rok 2023. Klidně i materiálně, ale především duchovně.
V Brně 24. prosince 2023.