Adresa málem kaligraficky
Dušan Polanský
Dnes žijeme komunikačně v zcela jiném světě, než tomu bylo za mého mládí. Hodně se telefonuje, píšou se a posílají se SMS a e-maily. Obrovskou výhodou je, že text, nejednou včetně nějakého fota, dorazí příjemci de facto hned. Doba psaní dopisů je ta tam. Osobně posílám na Slovensko dvakrát do roka tři klasické dopisy v obálce, a vůbec to není levné, poštovné na jeden dopis vyjde na 44 Kč. Koneckonců Česká pošta dělá co může, aby raději již nikdo dopisy neposílal, protože i obyčejné psaní nebo zaslání pohlednice v rámci ČR vás vyjde v době psaní tohoto textu na 27 Kč, tedy pokud se vlezete do hmotnosti 50 gramů. Takže pokud nějaký dopis dostaneme, tak se obvykle jedná o úřední psaní. Občas ještě dorazí pohlednice od blízkých či známých z dovolené. A to je tak vše.
Mnozí z nás filatelistů nás nesbírají jenom známky, ale i celistvosti a celiny. Celistvosti, stručně řečeno, jsou obálky a různé lístky, které doručila pošta a jsou vyfrankovány pouze známkami nebo otiskem výplatního stroje. Celistvostí je např. i ústřižek balíkové průvodky s vylepenými známkami. Celiny mají alespoň část frankatury vytištěnou, každý z nás zná koresponďák, tak to je typická celina. Z toho, co jsem napsal výše, vás snad nepřekvapí, když řeknu, že my filatelisté hodně fungujeme z nostalgie, tedy z minulosti. Typického poštovního provozu prudce ubylo. Dnes značnou čast obratu České poště dělá doručování zásilek zboží převážně nakoupeného přes internet. Ovšem problém je, že velikou a kvalitní konkurenci v tomto má v různých doručovacích službách.
Osobně nejsem úzce specializovaný filatelista, ale také nesbírám vše, někdy mám radost i z toho, co předtím nikoho nezaujalo. Tak nějak to bylo i s obálkami, jejichž přední strany jsem naskenoval a zde vystavil. Nikdo neměl o ně sebemenší zájem, popravdě ani se nedivím, filatelisticky nejsou v současnosti vůbec zajímavé, možná tak za 100 let, tedy pokud do té doby neskoční v spalovně či kamnech, což by nebylo až tak překvapivé.
Na první pohled je jasné, co mě na nich zaujalo: je to adresní část. Je krasopisně (málem kaligraficky) napsaná stejným odesílatelem, který jistě měl nebo ještě má zálibu v psaném písmu. Tedy vše je napsáno ručně, žádný PC! Odesílatel si doslova vyhrál s adresou příjemce, dokonce až tak, že v dnešní době elektronického rozpoznávání písma, by snad ani umělá inteligence nedokázala správně dopis nasměrovat k příjemci. Určitě vám neujde, že adresát je většinou stejný, ovšem jeho adresa je pokaždé z hlediska provedení písma jiná, někdy jenom málo, někdy více.
U prvních pěti obálek (jsou větší) jsem naskenoval pouze adresu a známky, aby vynikl text. Zbývající obálky jsou naskenované celé. Přeji hezké podívání, nejen na známky a razítka, ale především na krásné písmo, které někdo neznámý napsal s opravdovou zálibou a citem pro krásu. Takové trpělivé pohrání si s napsáním adresy určitě svědčí i o hezkém vztahu odesílatele k příjemci.
V Brně 24. února 2024.