Dušan Polanský
Určitě to znáte nejen od posezení u piva. Sedíte s kamarádem nebo známým a či chcete nebo nechcete povídání o ženách se nevyhnete, to stejné platí pro ženskou část populace o povídání o mužích, tedy pokud z obou skupin vypustíme dítka školou povinné v nižších ročnících. Ovšem není to nic neočekávaného, kdyby nebylo mužů a žen a jejích nekonečné touhy po lásce nebylo by na zemi lidské populace. Je pravda, že zmíněné povídání připomíná „kafe mlejnek“, často máme pocit, že vše již bylo vysloveno milionkrát, stále dokola, akorát se mění doba a protagonisté. Jenomže tohle téma všech témat nás bude vždy přitahovat, jelikož je ve své bohatosti nevyčerpatelné a nelze se mu z podstaty lidského bytí vyhnout.
Nedávno jsem potkal známého ještě z dob před rokem 1989, neviděli jsem se již několik let. Je o dva roky starší než já. Nikdy nebyl žádná hvězda, alibista, do ničeho se nikdy nehrnul, ale protože vydržel být vojákem z povolání až málem do důchodu, tak mu stát doplácí k důchodu ještě nějakou korunu, aby měl stejný příjem jako byl jeho výsluhový příspěvek do 60 let. Získal i nějaké love za část domu, který s bráchou po smrti rodičů prodali, takže sumárně není na tom finančně až tak zle. Protože poblíž místa našeho náhodného setkání byla hospoda a jak mi známý tvrdil, prý v minulosti jsem se vždy z posezení u piva v jeho společnosti vždy vykroutil, tak jsem souhlasil, že si dáme jedno pivčo a hodíme řeč. Jen na vysvětlenou plánovitě do hospody vůbec nechodím, pouze když na pivo dostanu chuť. Na podzim a v zimě je to málokdy.
Prvně jsem probrali, jak jinak, kdo již stihnul z našich společných známých umřít, koho jsme v poslední době potkali, co momentálně děláme nebo neděláme, kde bydlíme, no a protože tahleta témata jsme vyčerpali velice rychle a mezitím jsme si dali ještě jedno pivo, nezbývalo nám nic jiného, než hodit řeč o ženách. Známý ještě chtěl hodit řeč o politice, ale to jsem rázně stopnul, ani ne z nějaké zásady, ale jednoduše proto, že o politice známý vždy mlátil bez většího přehledu a znalosti faktů, a takové diskuze nemusím.
S ženami to válel po celý život podle filozofie: do ničeho se moc nenamočit. Partnerek vystřídal již několik, ale stále si dokázal uchovat status svobodného muže bez závazků, čímž my moderní lidé myslíme děti. Pro mnohé dospěláky děti nejsou radost, ale závazek. Znáte to z inzerátů: hledám bez závazku, nebo děti mi nevadí. Prý zatím každé šlo jenom o to, aby se k němu přisála jako klíště a postupně tahala z něho peníze. Asi před rokem si dal inzerát, kde jasně napsal, že nehledá žádnou socku, která nemá ani na nájem, ale přitom by ráda cestovala, poznávala cizí kraje, prožívala neopakovatelná dobrodružství a takové ty další kraviny, co se do inzerátů dávají. Že musí být finančně soběstačná, jinak nemá zájem. Povídám mu: „Tak to shrňme. Hledáš ženu o dost mladší než ty, pochopitelně pohlednou s hezkou postavou, pro kterou slovo sex, není jenom cizí slovo. O cizí ani vlastní děti nestojíš. Určitě by měla být alespoň průměrně inteligentní, příjemná, finančně soběstačná a ještě by měla zvládat nějaké ty prkotiny kolem domácnosti: dobře navařit, ráda uklízet, dočista vyprat, neotravovat, když nemáš náladu, když naopak se necítíš zdravotně dobře, tak tě vzorně obskakovat.“ Tvář se mu přímo malebně rozzářila: „Tys to přesně trefil, úplně přesně, já jsem vždy věděl, že jsi chytřejší než já.“ Chytřejší jsem určitě nikdy nebyl, ale zase nejsem hloupý, abych nevěděl, co se mu v hlavě při jeho povaze rojí. „A určitě se ani jedna taková neozvala,“ dodal jsem. „Máš pravdu, a to se podívej, kolik ženských má na netu inzeráty, stovky bab.“ Najednou se zarazil. „A jak vůbec víš, že se ani jedna taková neozvala?“ „Jak, jak … takové ženské nejsou volné, to je vzácný artikl. Určitě se ti ozvaly zase jenom socky.“ Byl ve vytržení nad mými odhady. „Máš pravdu, kdyby alespoň byly hezké, ale nic moc, některé byly doslova škaredé, prachy neměla ani jedna.“ Politoval jsem ho, že to nemá lehké. Zakrátko jsme se rozloučili a já byl rád, že tohle setkání mám za sebou. Plusem ale bylo, že jsem pivo vypil z chuti.
To jsem ale ještě netušil, že za několik dnů duševně obohatím nejen společnost dvou mužů. Vše opět u piva v Dřeváku na stojáka. Tentokráte dva chlápci propírali manželky. Nepatřil jsem k nim, jenom jsem popíjel v stoje pivo u stejného stolu. Poslouchal jsem je napůl ucha, myslel jsem na problémy v práci. Najednou jeden z mužů na mě bafnul: „Pane, že má můj kamarád pravdu!?“ „A v čem,“ zeptal jsem se. „Aha vy nevíte o čem mluvíme, můj kamarád říká, že všechny baby se změní v stáří na bosorky.“ Vůbec mě tenhle názor nezaujal, ale chvíli jsem se tvářil, že přemýšlím, ale nepřemýšlel jsem, přesněji nemusel jsem. Když jsem byl kluk, mohlo mi být 11 let, tak dědko Ligáč v Dolnom Majeri na Slovensku nám vyprávěl pěkně neslušné pohádky a občas do toho zapletl i názory na ženy. Přiznám se, že jsem patřil k jeho nejvděčnějšímu posluchači. Z té doby si dobře pamatuji i jeho rozdělení ženských v stáří, tím myslel tak ženské po šedesátce. Dnes je průměrný fyzický věk o něco delší, tak dnes by to asi bylo po pětašedesáti.
Takže se nedivte, že asi po desetivteřinové chvilce jsem sdělil miniauditoriu slavnostně výsledek mého jakože přemýšlení. „Starší lidé, tedy myslím tak muže i ženy po šedesáti, u někoho po pětašedesáti, jsou jako malé děti, už se neumí zcela kontrolovat a přetvařovat. Když je dítě zlé, tak je zlé a zákeřné bez přetvářky. Když je hodné, tak je hodné, akorát má smůlu v tom, že ho zlé děti mlátí a šikanují. Podobně to funguje u starších lidí, tedy obvykle bez toho mlácení a šikany. Takže až v stáří spolehlivě poznáme, jaká žena doopravdy je. Jsouc z podstaty hodná, tak z ní bude hodná pohádková babička; jsouc z podstaty zlá, tak v stáří bude z ní bosorka, čarodějnice; když není taková, ani maková, bude to obyčejná knedla, která bude lidem kolem sebe jenom znepříjemňovat život a třicetkrát za den ochkat nad poměry, stavem svých financí a svého zdraví.“ Uznejte, že u piva to byl z mé strany docela dobrý výkon, málem jsem sám se sebou docela spokojen. Jenomže moje spokojenost netrvala dlouho, za mnou se najednou ozval nepříjemný skřípavý ženský hlas, přesněji hlas bosorčin. „Ty jsi chytrý jako rádio, co si vy chlapi o sobě myslíte, že jste bůhvíco. Po šedesátce se to polovině z vás ani nepostaví, do kapsy má také většina z vás pěkně hluboko … podívej se na svou pleš … myslíš si, že když nemáš vlasy a máš černé sako, že jsi inteligent …“ Raději nebudu pokračovat. Od alkoholem mírně unavené dámy jsem to pěkně schytal. Vyvrcholilo to sprškou vulgarismů na moji maličkost. Pak ji kdosi kamsi odvedl, že aby již byla zticha a nedělala podniku čtvrté až páté skupiny ostudu. Myslím, že nedělala, jenom zřetelně potvrzovala klasifikaci dědka Ligače. Vida přijíždět trolejbus, honem jsem dopil pivo a vyrazil směrem k zastávce trolejbusu. Chlápek, s nímž jsem vedl řeč, ještě stihnul za mnou zakřičet: „Šéfe, máte pravdu, jenom dnes jste měl smůlu, narazil jste na bosorku.“
Jakápak smůla, když si ženy po šedesátce rozdělíme do třech "ligačovských" skupin, tak bosorek bych tipoval kolem 20 procent. To máme pak velikou pravděpodobnost, že na takovou babu kápneme nejen v hospodě, ale i v životě, což teoreticky nikomu nepřeji. Teoreticky proto, že jako vše, má to malý háček. Adeptky na bosorky jsou v mládí či zralém věku obvykle dobré v posteli, a to víte, v mládí a v zralém věku myslíte více na sex, než na duševno. Takže pokud jste mladí, přeji vám hezkou bosorku. Ale nezapomeňte včas udělat upgrade, buď to chce další bosorku, ale mladou, nebo pak slušnou a sympatickou dámu, abyste měl v důchodu doma hodnou pohádkovou babičku, která se bude kolem vás točit. Chlap si má užít všeho.
V Brně 5. října 2014.