Text na pohlednici vypráví
Dušan Polanský
Třebaže nejsem typickým sběratelem pohlednic tedy filokartem, tohle povídání bude přesto o pohlednicích. Pohlednice sbírám jenom příležitostně, mám několik pohlednic ze starého Brna, něco málo uměleckých pohlednic, ještě nějakou drobotinu, a to je vše. Coby sběratel jsem spíš filatelista. Filatelie se zajímá o vše kolem poštovního provozu. Ve filatelii se musí sběratel specializovat, sbírat vše by si nemohl dovolit ani dolarový miliardář. Nakonec kdyby si to i dovolit mohl, musel by nějak zařídit, aby z nasbíraného materiálu nebyla nepřehledná hromada a on se nestal jenom hromaditelem, to znamená, že by musel zajistit zpracování materiálu a jeho utřídění, jenomže to v silách jednoho sběratele jednoduše není. I proto se filatelisté silně specializují.
U sbírání pohlednic je tomu podobně, jenomže sběratelství pohlednic pokud jde o specializaci není až tak pestré jako je tomu ve filatelii a není až tak náročné na znalosti. Pohlednice se asi nejvíce sbírají místopisně. Je to přirozené. Když člověk někde žije a má k místu pozitivní vztah, zajímají jej změny, které se zde v minulosti postupně děly. U vesnic či malých měst ještě jde sbírat komplet celé místo, u větších měst nastupuje specializace. Hlavní důvod je finanční. Starší, vzácné a zajímavé pohlednice jsou obvykle drahé. Další důvod je množství vydávaných pohlednic. Kdybyste chtěli sbírat všechny pohlednice např. Prahy, tak byste potřebovali na uložení malý sklad.
Kromě místopisu se hodně sbírají žánrové pohlednice. Kupříkladu jubilea, motocykly, osobnosti, sváteční, akty, koně, psi, herci, pohlednice vytvořené konkrétním výtvarníkem, např. Alfonsem Muchou. V poslední době je v oblibě sbírání co nejstarších pohlednic, v němčině se používá pro ně výraz Vorläufer. Obvykle se tímto výrazem označují pohlednice vydané před rokem 1895, tedy 1894 a starší. Není to zcela přesné časové vymezení, jelikož Vorläufer jsou předchůdci pohlednic, tedy pohlednice, které mají na čelné stránce nějaký jednoduchý námět tištěný obvykle knihtiskem, na zadní straně nalepenou známku znehodnocenou poštovním razítkem. Známka ale pokaždé na pohlednici být nemusí, kupříkladu za 1. světové války vojáci posílali pohlednice nebo lístky domů polní poštou, a na takto odeslaných pohlednicích nebo lístcích známky nejsou, obvykle je tam pouze razítko příslušné polní pošty s jejím číslem.
Pokud nemáte moc místa, můžete sbírat pohlednice zajímavé textovým obsahem. Je to ale docela pracné, jelikož pak musíte hodně navštěvovat burzy, sledovat aukce, abyste zvýšili šanci, že se k takovému materiálu dostane. A pochopitelně musíte toho hodně znát, abyste pochopil vzácnost či zajímavost textu. Některé pohlednice vás nemusí vyjít draho, ale u známých osobností se budete musete praštit pře kapsu. Mám pouze dvě pohlednice zajímavé jakž takž obsahem. Narazil jsem na ně náhodně na aukcích, a protože jsem člověk, kterého vždy zajímá více příběh než vnější forma, neodolal jsem a vydražil je. Popravdě zájem o ně nebyl nijak veliký, koupil jsem je málem za vyvolávací cenu. Většina sběratelů jsou pragmatici. Silně si hlídají komerční stránku sběratelství. Tedy snaží se nakoupit materiál, který bez větších problémů prodají alespoň za to, co do něj investovali. Ale nemoralizujme, každý z nás má svou pravdu.
Obě pohlednice, u nichž jsem naskenoval přední i zadní stranu, časově zapadají do období 1. světové války. Obě jsou prošlé polní poštou (Feldpost), proto na nich nenajdeme poštovní známky. Pro usnadnění čtení textu jsem celý text přepsal; něco málo z textu Fr. Bílka jsem nedokázal přečíst. K oběma pohlednicím jsem doplnil ještě krátké vysvětlivky, které dokumentují některé detaily na pohlednicích.
V pátek 25. 1. 1917.
Drahá manželka a hoši!
Včera jsem obdržel od Tebe lístek. Mám stále na mysli Pepíka, jestli nebude odvelen, jak ho zaopatřit oblekama a výbavou, neboť se blíží doba, kdy začne působit samostatně na svém chlebě. Kdyby již aspoň tu proklatou válku čert sebral, aby se člověk mohl znova spokojeně chopit řemesla, tak by to snad bylo možná, všechno potřebné pro něho zaopatřit, neboť mám za to, že po válce ceny všeho značně klesnou. Ale teď má odejít z domu takřka nahý jako žebrák, až se musím z toho zastydět. Srdečný pozdrav Metoděj.
Vysvětlivka:
Lístek byl odeslán polní poštou (Feldpost). Číslo odesílacího poštovního úřadu je 650. Lístek je necenzurován, což nebylo obvyklé. Jedná se o fotopohlednici, čili reálný záběr. Takové pohledy jsou poměrně vzácné. Není mi jasný význam razítka na přední straně. Možná, že uvedený poštovní polní úřad (číslo je zle čitelné) fotopohlednici pořídil. V pozadí jsou kopce, záběr by měl být podle popisu aukčního losu z bývalého Uherska. Bohužel nemám katalog poštovních úřadů Rakousko-uherské armády z 1. světové války, takže zatím identifikace místa záběru zůstává pro mne záhadou.
Milý Jaromíre,
píši Tobě několik slov do Tvé vojny. Nevyšel jsi ze svého povolání, kde je člověk nepřirozenější, a kde je nejkrásnější. Jsem u Tebe i u Viléme stále svou myslí. Nyní ovšem přibude do vojny i moje osoba. Jsem 42. letý, musím za 14 dnů jíti též. Napíši Tobě odtamtud, kde bys mne milým svým slovem vyhledati mohl. Objímám Tebe a za Tvé pozdravy Tobě vroucně [nečitelný text] Eva.
František, Bertička a děti, „Naši“, Novákovi i Jiří [nečitelný text] zdraví.
Text pod obrázkem: Pana Dr. Durycha neopomeň pozdraviti ode mne!
Nalevo text od obrázku: Napiš mi Jaromíre, zda dostáváš mé dopisy! Horoucí pozdrav! Berta.
Na adresní straně je uvedeno: Fr. Bílek Chýnov n V. Čechy.
Vysvětlivky:
František Bílek (1872–1941) byl český grafik, sochař, architekt, autor užitého umění a symbolista období secese.
Jaroslav Durych (1886–1962) byl český vojenský lékař a katolický prozaik, básník, dramatik a publicista, který měl výrazný vliv na rozvoj českého katolicismu v 1. polovině 20. století.
Lístek byl odeslán polní poštou (Feldpost) a přepraven vlakovou poštou Tábor – Jihlava. Je cenzurován. Obrázek na pohlednici je z díla Fr. Bílka.
Tímto krátkým povídáním jsem chtěl ukázat, že sběratelství pohlednic, ale i jiných textových materiálů nemusí být jenom o množství nasbíraného materiálu, o velikosti investic, ale může být i o příbězích a myšlení prostých lidí. Často nám fragmenty příběhů a běžných starostí protagonistů získaného textového materiálu odkrývají pravdivější a zajímavější příběhy než učebnice dějepisu, kde na prostého člověk a jeho myšlenkový svět jaksi nezbývá místo. Nedočteme se nic o tom, jak např. prostí vojáci uvažovali o válce, na co se těšili, z čeho měli obavy, strach, jak mysleli na blízké, jak viděli svou budoucnost po skončení války. Mnohé sice dokážeme odhadnout z toho, jak bychom uvažovali v jejich situaci my, ale autentické textové svědectví je nenahraditelné. V líčení válečných události se pak prostí vojáci obvykle objeví jenom v závěrečné sumarizaci padlých či těžce raněných. Lehce ranění obvykle již nestojí ani za zmínku.
V Brně 6. července 2016.