Já a pornografie
Dušan Polanský
Zcela nedávno jsem si přečetl na portálu Neviditelný pes článek Mravnost nade vše. Pojednává o nebezpečí závislosti na pornografii nejen podle různých církví, ale i podle řady jiných osvícenců a moralistů. Je sice pravda, že např. někteří církevní kněží ví o dané problematice někdy více než my obyčejní smrtelníci, ale berme tenhle fakt jako výjimku potvrzující pravidlo. Autor zmíněného článku zcela správně nejdříve různé negativní názory na porno prezenzuje a až poté se snaží rozumně proti nim argumentovat z různých pohledů. Já jsem do pestré diskuze k článku především zcela upřímně připsal, že bych chtěl mít tak velikého ptáka, jakého mají pánové na doprovodných erotických obrázcích k článku. A pak jsem se sám sebe zeptal: Jak je to se mnou a pornografií a hlavně závislostí na ní? Škoda, že autor vcelku zajímavého textu tuhle maličkost opomenoul. To je podobné, jako když vám někdo doporučuje ve volbách nevolit toho a onoho a nevymáčkne se, koho bude volit on a proč. Ale budiž jeho vůle.
Než se vymáčknu k vlastní maličkosti, je si dobré uvědomit, že všeobecnějším pojmem než závislost na pornografii je závislost. Závislostí nám nějak za posledních sto let docela přibylo, máme zde závislost na alkoholu, na drogách, na hraní hazardních her, na čumění do počítače, na kouření tabáku, dokonce na práci (workoholismus) a ještě by se nějaká závislost našla a jistě se časem i nějaká nová objeví. Jakoukoliv závislost by měli minimálně experimentálně doložit především psychologové, když už ji neumí explicitně vědecký dokázat. Experimentálně alespoň nějak tak, jak se Bruce K. Alexander (narozen 1939) a jeho spolupracovníci v roce 1981 pokusili dokázat, že se závislostí na drogách to není vždy tak, jak si většina z nás myslí a hlavně, jak je to i v odborných časopisech prezentováno. Pochopitelně v psychologii, psychiatrii, nemluvě o humanitních diciplínách a také ekonomii, když vynesete na světlo světa nějakou teorii, automaticky musíte počítat s protiteoriemi, které jsou rovněž nějak doloženy, holt není to svět exaktních disciplín, kde vždy platí, že jedna a jedna jsou dvě. Bohužel u zmíněné závislosti na pornografii svoje názory hlásá kde kdo, aniž by se snažil svůj názor něčím podložit, ve výsledku argumenty a důkazy chybí. Obvykle se apriorně předpokládá neblahý dopad na charakter a mravnost závisláka, prostě se moralizuje.
Moje první setkání s čímsi, co by se dalo nazvat pouze s velikým otazníkem pornografií, bylo až po roce 1989 (v té době mi již bylo 37 let), kdy začaly u nás jako houby po dešti vycházet erotické časopisy. V kanceláři jsme seděli tři a náš kolega nám navrhl, že bude pravidelně kupovat erotický (nejednalo se o pornografický) časopis Leo a každý z nás se na něm bude finančně podílet třetinou. Souhlasili jsme podmíněně, že na pár čísel přispějeme, ale pak že se uvidí. Přispívat jsme brzy přestali, obsah všech čísel se nám zdál v té době jaksi stále velmi podobný. Časem i náš kolega uznal, že nějak tak to je a přestal časopis kupovat.
Klasické filmové porno na DVD (možná to ještě bylo CD) jsem zhlédl poprvé někdy kolem roku 2004 (to mi již bylo 52). V Levných knihách v rámci jakéhosi výprodeje jsem si koupil 2 DVD, vybral jsem je z dost široké nabídky zcela náhodně; jedno vyšlo asi na 15 korun. V klidu, když rodina byla na výletě, a pln očekávání jsem si obě porna přehrál. Také jsem si říkal, že konečně si doplním vzdělání, jelikož když jsem někomu řekl, že jsem zatím žádné porno neviděl, tazatel si o mně myslel všelicos. Tvrdit, že se mi porna vyloženě nelíbily, by bylo farizejství, ale přece jenom mi vadily dvě věci. Někdy bylo na dámách až moc vidět, že spíš trpí, než mají ze solouže (o milování nemohla být řeč) radost, ale co mi jako mužovi vadilo podstatně více, že pánové obcující s dámami mají výrazně lepší tělesné proporce než já, tedy hlavně tu jednu. Na tak urostlé samce s velikými ptáky se přece dívat nebudu, třebaže jako křesťan vím, že tomu tak chěl Hospodin a nesluší se hanit jeho dílo! A předsevzetí jsem dodnes dodržel. Ovšem na dámy jsem v žádném případě nezanevřel, občas si koupím hezký akt na černobílé velkoformátové fotografii pořízené klasickým analogovým fotoaparátem nebo originální erotickou kresbu nebo malbu. Pochopitelně ne od fotografů či výtvarníků, co mají všeobecně známé jméno (což ještě není zárukou opravdové kvality), — na ty jednoduše nemám —, ale od těch, které koupí jejich původní tvorby alespoň trochu podporuji, aby ve svém úsilí nepolevili, protože zobrazovat krásu ženy jistě není hřích. Hřích vypadá zcela jinak. A pokud jde o významnost nebo nevyznámnost mých oblíbenců, věřím, že časem se moji favoriti nakonec prosadí, vždyť kumšt umí.
Abych nějak doložil, že nelžu, můžete se podívat na sken originální kresby ukrajinského malíře Igora Chabanova namalované obyčejnou tužkou . Mně se spojení moderního prostorného auta s hezkou mladou ženou s potenciální možností milování přímo v autě docela líbí, ač auto neřídím. Jinak dotyčný malíř maluje i pornografické obrázky, ale zatím jsem si žádný takový nekoupil, důvod je stejný jako u výše zmíněných filmů. Opět narážím na stejnou psychologickou bariéru, pánové na obrázcích jsou urostlí a mají krásně vyvinuté ptáky. Já vím, Hospodine, že závidět se nemá, jelikož je to smrtelný hřích, ale přece jsem jenom obyčejný smrtelník.
Ale teď ještě trochu vážněji, ač vše výše napsáno je napsáno zcela vážně. Je mi jasné, že u každé závislosti hrají roli různé faktory a vnější podmínky. Možná, že kdybych se narodil před takovými patnácti lety a měl teď k dispozici internet, kde je porna požehnaně, a podmínky k tomu, abych mohl nerušeně na porno čumět dlouhé hodiny, možná bych určitou závislost získal. Určitou říkám proto, že možná bych se časem zamiloval do hezké dívky, která by mou lásku opětovala nejen duševně, ale i fyzicky a na porno bych si již ani nevzpomněl. Také proč? Teda také proč podle mne. Ale možné jsou i jiné scénáře, každý čtenář jistě bez problému alespoň jeden vymyslí. Myslím si, že tady především nám mužům představivost nechybí. Muži totiž daleko více trpí absencí sexu než ženy. Určitě není náhoda, že většina závisláků na pornografii je mužského rodu. Takže zde nefunguje žádná genderová rovnost, feministky by s tím měly něco udělat.
Nejsem zástance zákazů tam, kde jakákoliv závislost hrozí, již jenom proto, že se nebezpečí závislosti týká velice malého počtu lidí. Alespoň zatím nám to experimentální data dokazují. Nemluvě o tom, že každý zákaz automaticky generuje zločin, jelikož to, co na trhu chybí z důvodu zákazu, musí z logiky věci někdo na trh dodat, viz např. dobu prohibice v USA. Některé závislosti jsou neoficiálně podporovány z důvodu získání financí na lumpárny, viz např. přímo gigantické využívání peněz z produkce drog pro vedení krvavých válek. Pochopitelně něco jiného je, když někdo přesvědčováním nebo dokonce násilím nutí někoho, aby se závislým stal nebo např. erotické služby poskytoval. Tam by zákaz měl být jednoznačný a tresty za jeho porušení nemilosrdně kruté.
Můj osobní přístup a názor na závislost k pornografii negeneralizuji, jednoduše již jenom proto, že jsem se k této problematice vyjádřil bez jakýchkoliv experimentálních dat získaných z dostatečného vzorku závislých a nezávislých osob na pornografii. V každém případě vám přeji, abyste spíš než na pornografii byli závislí na hezkém erotickém životě s partnerem, který vás miluje alespoň tolik, jako vy jeho. No a pokud vám to v lásce nevychází, zkuste sexuální energii transformovat v jinou energii, která vám umožní učinit šťastnými i jiné lidi, třebaže to již nebude po sexuální stránce. Ono nakonec urputná snaha o osobní štěstí za každou cenu je často ve výsledku kontraproduktivní. Takoví snaživci, když se v stáří ohlédnou za svým životem, obvykle uvidí spíš poušť než hezkou zahradu, z níž mají radost i jiní.
V Brně 25. března 2017.
Dodatek z 15. 7. 2017. Čtenář mě požádal o typ na slušnou erotickou galerii v Paříži. V tomto případě je moje doporučení jednoznačné (někdy se stane, žě jejich stránky nějak zlobí, takže je možné, že upoutávací banner s proklikem na jejich stránky neuvidíte):
.
Pokud bych měl doporučit někoho ze zde vystavujícíh výtvarníků, tak by to byl Denis Prenzel. Na ukázku jedna jeho kresba pastelem na tónovaném papíru.
