Quand un soldat

Dušan Polanský

Něco úvodem

Tento text píšu v době, kdy na Ukrajině naplno zuří válka. Rusko usiluje o kus strategického území Ukrajiny. To, co nezvládlo technologicky a ekonomicky, se snaží dohnat válkou. Ale vypadá to, že to nebyl moc dobrý nápad. Ovšem cílem mého povídání není rozbor tohoto válečného konfliktu, ani všeho toho, co vše mu předcházelo, na to jsou zde povolanější a hlavně často jsou tito lidé za to placeni státem, takže věřím, že časem se dočkáme kvalitních a nezkreslených rozborů nejen samotného válečného konfliktů, ale i toho, co mu předcházelo.

Naposledy Evropu zasáhla válka v letech 1991 až 2001, bylo to v bývalé Jugoslávii. Byl to dlouhý válečný konflikt a všichni jsme věřili, že Evropě již další válka nehrozí. Mýlili jsem se. 24 února letošního roku začal ze strany Ruska útok na Ukrajinu. Zdá se, že určitá část lidstva je nepoučitelná a libuje si ve válkách. Dokonce mnozí tvrdí, že bez válek to jednoduše nejde. Ovšem není náhodou, že válku v Evropě obvykle vyvolají státy, které vedou podivné existence, viz kupříkladu Hitlera, Stalina (atak Finska, Polska), Brežněva (atak Československa) Putina a další. Tito „vůdci“ mají jedno společné, nikdy ve své práci nevytvářeli hodnoty, které slouží lidem mírovému životu. Obvykle to byli nebo jsou profesionální politici, anebo bývalí příslušníci silových složek. Pro již zaniklý SSSR a dnešní Rusko je vůbec typické, že nikdy v čele státu nestál člověk, který by měl za sebou tvořivou práci, v které by vytvářel hodnoty. Takového řemeslníka, inženýra, technika, zemědělce apod. asi těžko napadne vyhlásit válku, jelikož ví, jak je těžké a náročné něco hodnotného vytvořit. Pro „vůdce“ je typické, že pohrdají rukodělnou, inženýrskou a technickou prací, maximálně ji vnímají jako něco, co jim umožňuje žít v luxusu a blahobytu. Myslí si, že ničit vytvořené hodnoty vytvořené lidskou prací není nic zlého, že po válce se to stejně opět lehce postaví. Především je to z jejich strany hluboký projev neúcty k lidské práci a naprostého nepochopení křesťanských hodnot.

Když válka na Ukrajině začala, zamyslel jsem se, které protiválečné literární dílo mě v minulosti nejvíce oslovilo. Protiválečných románů, povídek, her, básní apod. je hodně. Určitě mě nezaujaly paměti a vzpomínky různých vojevůdců, maršálů a generálů či politiků, třebaže jsem některé četl, především z důvodu dějepisného. Tihle autoři vždy uvažovali a uvažují ve vojenských taktických a strategických termínech, uvádějí celkové počty ztrát živé síly a techniky. Za válkou nevidí prosté vojáky a utrpení konkrétních žen, dětí, starých lidí. Co maximálně vidí, jsou vyznamenání na své hrudi, a co perfektně zvládají, je bušení se do prsou, jakže oni za tu kterou svobodu bojovali a riskovali své životy.

Nakonec jsem se rozhodl pro soubor lyrických povídek pod názvem Žasnoucí voják (1. vydání 1924) od Fráni Šrámka (1877 – 1952). Je o něm známo, že se zcela otevřeně hlásil se k anarchismu. V Žasnoucím vojákovi čerpal ze svých osobních zážitků vojáka v řadách rakousko-uherské armády především na ruské frontě za 1. světové války Protagonisté jeho povídek jsou prostí čeští vojáci, kterým se do války vůbec nechtělo, museli tam nastoupit nedobrovolně na základě povolávacího rozkazu. Na frontě vzpomínají na své ženy, děti, milenky, rodiče, práci, od které museli odejít. Uvědomují si, že ve válce obyčejný voják nemá pro generalitu žádnou cenu, je to jenom kus. Prostým vojákům vytržených z mírového života nedodává morální sílu myšlenka na vítězství své armády, ale víra, že válka snad brzy skončí, a že ji přežijí, a že pak se budou moci vrátit domů, ke svým blízkým a žít život podle svých představ. V těchto povídkách napsaných krásnou češtinou autor jasně vyslovil svůj protest proti nesmyslnosti války a současně tohle dílo je oslavou lidského života a opravdového přátelství.

Podobně jsem přemýšlel o protiválečné neokázalé písni. Nejsem extra milovník a znalec hudby, spíš jsem náhodný posluchač. Možná je to tím, že nemám žádný hudební sluch a bídnou koordinaci pohybů, což ještě umocňuje můj malý zájem o hudbu, jelikož tanec a hudba často mají k sobě blízko. Nakonec to ale přišlo, vzpomněl jsem si, že v jakési písni, přesněji v originálním francouzském šansonu jsem kdysi slyšel zpěv v taktu válečných bubnů, nějak tak, jako když ne až tak v dávných dobách vojáci šli zcela odevzdaně do boje ve vyrovnaných řadách za hlasitých povelů velitelů a víření bubnů, viz například napoleonské války. Trpělivě jsem na internetu hledal a poslouchal, a povedlo se. Je to šanson Quand un Soldat, asi je z roku 1952, který zpívá Yves Montand (1921 – 1971). Uvádět životopis tohoto zpěváka a herce je zcela zbytečné, podrobnosti o jeho životě a uměleckém díle jsou na internetu. Yvesa Montanda si především pamatuji z jeho role Maria ve filmu Mzda strachu z roku 1953. Tento film udělal z Yvesa Montanda hvězdu světové kinematografie. Četl jsem i stejnojmenný román od Georgese Arnauda, u nás vyšel v roce 1993. Ovšem film z roku 1953 je lepší, přesněji, ten film je vynikající.

Můj překlad

Text písně Quand un Soldat (Když voják) jsem pro neznalé francouzštiny, třebaže i já ji znám bídně, přeložil do češtiny. Překlad je to spíš doslovný, bez větší snahy o kompatibilitu s melodii hudby. Když si píseň ve francouzském originálu pustíte, viz odkaz za mým překladem, ale klidně i jinou nahrávku, na internetu je jich poměrně hodně, budete vědět, o čem tento neokázalý protiválečný text je. Píseň nestojí jenom za poslechnutí, ale především za zamyšlení se nad textem. A to je vše.

Quand un soldat (Když voják)

Sloka	Originální francouzský text	Můj překlad do češtiny
1	Fleur au fusil tambour battant il va   Il a vingt ans un coeur d'amant qui bat Un adjudant pour surveiller ses pas Et son barda contre son flanc qui bat	S květem na pušce, za rachotu bubnů kráčí voják vpřed Je mu dvacet let a srdce milence buší v něm Je tu kaprál, aby hlídal jeho krok A vojenskou výstroj bijící o jeho bok
2	Quand un soldat s'en va-t-en guerre il a Dans sa musette son bâton d'maréchal Quand un soldat revient de guerre il a Dans sa musette un peu de linge sale	Když voják táhne do války má V torně maršálskou hůl Když se voják vrací z války má V torně trochu špinavého prádla
3	Partir pour mourir un peu À la guerre à la guerre C'est un drôle de petit jeu Qui n'va guère aux amoureux	Jít pomalu na smrt Do války, do války To je podivná hra Sotva se hodící pro milence
4	Pourtant c'est presque toujours Quand revient l'été Qu'il faut s'en aller Le ciel regarde partir Ceux qui vont mourir Au pas cadencé	Přesto je to téměř vždy stejné Když se vrátí léto Je třeba odejít Nebe hledí na odchod Těch, kteří jdou na smrt Krokem rázným
5	Des hommes il en faut toujours Car la guerre car la guerre Se fout des serments d'amour Elle n'aime que l'son du tambour	Válka potřebuje pořád hodně mužů Neboť válka, neboť válka Se nestará o přísahy lásky Má ráda jenom zvuk bubnů
6	Quand un soldat s'en va-t-en guerre il a Des tas d'chansons et des fleurs sous ses pas Quand un soldat revient de guerre il a Simplement eu d'la veine et puis voilà Simplement eu d'la veine et puis voilà Simplement eu d'la veine et puis voilà	Když voják táhne do války má Hromady písní a květů u nohou   Když se voják vrácí z války Jednoduše měl štěstí a pak už život jde dál Jednoduše měl štěstí a pak už život jde dál Jednoduše měl štěstí a pak už život jde dál

 

Slovník použitý při překladu:
Stanislav Lyer: Francouzsko-český slovník, SPN, Praha, 1991.

Zdroj nahrávky písně:
https://www.youtube.com/watch?v=twN8arMo9vg

 

V Brně 25. května 2022.

Domů | Prolog 2001: Vesmírná odysea | Nejen básně v próze | Střípky