Dušan Polanský
Než začnu o rádiu, něco o konzervě. Jsem prý konzerva, jistě víte, co to znamená. Ano, konzervativní člověk. Ale je to celé složitější než se může na první pohled zdát. Něco z mého konzervatismu je daň nešikovnosti, nepružnosti a někdy i automatického odporu k novinkám. Něco je paradoxně daň za moje poměrně široké znalosti a přehled. Lidem méně znalým se věci zákonitě jeví jednodušší a mají pocit, že to, co navrhují, je super novinka, že je osvítil Pán Bůh nebo že objevili Ameriku. Jenomže Pán Bůh je neosvítil, neboť neznají ani základní modlitbu Otče Náš a neví, že Amerika již byla objevena nějakým Kolumbusem dávno, dávno.
V práci jsem byl nejednou svědkem, že když se ujal funkce nový šerif, automaticky si namlouval, že je chytřejší než podřízeni a začal dělat nové pořádky a navrhovat novinky, které se mu zdály málem geniální a měly zprogresivnit a zefektivnit chod pracoviště. Geniální nebyly nikdy, občas něco málo do sebe měly, většinou to ale byly jenom ukázkové příklady prosazování něčeho na základě malých zkušeností, nepochopení možností pracoviště a snahy zdůraznit svoji funkci. Je proto zřejmé, že v drtivé většině se do praxe tyhle skvělé nápady nikdy nezavedly, což ale paradoxně dotyčného šéfa utvrdilo v tom, že přece jenom je hvězda a že jeho podřízení jsou materiál, s kterým to nebude mít v dalším profesním životě jednoduché. Málem se musí, chudák, obětovat. To, co zde konstatuji, je asi zkušenost většiny zaměstnanců, kteří si chleba vezdejší musí vydělávat prací na koncových funkcích. Z toho titulu nechme těchhle obecných úvah a raději nějaký příklad z běžného života, kde mé konzervativní ego mělo kousek pravdy, ale moje nešikovnost opět zazářila v celé nádheře.
V kuchyni máme již roky starší radiomagnetofon SONY GFS-W310L; byl pořízen někdy v roce 1995; jeho výroba začala, jak jsem dohledal na internetu, v roce 1992. Pochopitelně již se nevyrábí. Magnetofon již nepoužíváme, ale rádio slouží na přehrávání stanic kabelového rozhlasu. Jenomže rádio nedávno, přesněji dost dávno, jaksi přestalo fungovat, nešly na něm ukládat do paměti stanice na očíslované předvolby. Tahle nefunkčnost znamená, že pokaždé musíte oblíbenou stanici dohledat pomocí ladění, což je pěkná otrava. Stanice kabelového rozhlasu se chytají na kmitočtech FM a do rádia se jejich signál dostává přes FM vstup, tzv. externí anténu; podobně jako u kabelové TV. Paměť předvoleb je nabíjena dvěma tužkovými bateriemi.
Když kritika mé nečinnosti vůči odstranění závady trvala poměrně dlouho, konečně jsem se rozhýbal. Zjistil jsem, že jedna z baterii vytekla. Očistil jsem kontakty pouzdra na baterie smyrkovým papírem, vložil nové baterie, ale přesto uložit naladěnou frekvenci na příslušnou předvolbu ne a ne. Přesný postup ukládání předvoleb jsem již zapomněl a návod nebyl k dohledání ani doma, ani na Internetu. Přesněji: na Internetu byl k dostání za dolary + poštovné, ale já jsem nepotřeboval nabízené celé funkční schéma, jenom jsem potřeboval znát jeden jediný uživatelský hmat: jak naladěnou stanici uložit do paměti na určitou číselnou předvolbu. Po neúspěšných pokusech jsem dospěl k pohodlnému závěru, že rádio je starý křáp a že koupím nové. Tím začala moje podivná nákupní anabáze.
Kolega z práce mi vysvětlil, že věc si představuji velice jednoduše, že dnes přenosné rádia vstup pro externí anténu nemají. To jsem mu nevěřil ani omylem, vždyť moje přenosné rádio je z roku 1992 a vstup pro externí anténu má. Začal jsem hledat na internetu. Jeho předpověď se začala systematicky naplňovat, ale přesto jsem nevěřil, přece žijeme v době pokroku. Po velikém váhání jsem se rozhodl vyrazit do obchodního centra Vaňkovka. Abyste rozuměli, Vaňkovku vůbec nemusím, jednoduše se tu necítím dobře. Možná proto, že většinou zde nakupují mladí lidé, kteří se na moji povahu až příliš hodně usmívají, je tu divný halasný šum a vůbec jsem na tohle prostředí alergický. Jenomže v centru Brna žádný větší obchod s audio technikou nemáte, a tak jsem nakonec překonal i nechuť k Vaňkovce a po roce a půl jsem se rozhodl opět poctít návštěvou tuhle mekku obchodů v Brně. Výsledek byl jednoznačný: žádné zde nabízené přenosné rádio vstup pro externí anténu nemělo, dokonce ani některé minivěže. V Tescu jsem dopadl stejně. Byl jsem z toho docela paf. Přece rádio, které by neumělo nic jiného, jenom přijímat a přehrát vstup z externí antény a uložit do paměti předvolby stanic, by muselo jít na dračku. Prodavač v Tescu mi můj názor potvrdil, že hodně zákazníků má stejný požadavek jako já, ale výrobci kašlou na zákazníky, vesele si vyrábí svoje přenosné šunty s jednoduchou anténou. Připomíná mi to situaci s mobily, výrobcům trvalo skoro patnáct let, než pochopili, že je tu veliký segment starších zákazníku, kteří požadují od mobilu jenom základní funkce, veliké klávesy a dobře čitelný displej.
Ale zpět k mému rádiu. Další den po neúspěšném pokusu o nákup jsem se zastavil ve Video klinik na Antonínské, abych se poptal, zda mohu rádio přinést do opravy. Potěšili mne, že ano. V pátek ráno jsem rádio donesl do práce, že jej z práce zanesu na Antonínskou a pak budu dle zákona setrvačnosti pokračovat na dvě deci do mé vinotéky. V práci ten den byly docela fofry, a i když v pátek je pracovní doba jenom do 13,30 hod., tak jsem v práci zůstal o něco déle, abych se trochu uvolnil z pracovního honu. Relaxoval jsem asi půl hodiny prohlížením si na Internetu materiálu nabízeného do předvánoční filatelistické aukce. Najednou jako když do mě střelí, došlo mi to! Vytáhl jsem rádio z tašky, zapojil jej do sítě, vyladil nějakou stanici, pak jsem stisknul tlačítko M (memory) a stále jej drže číslo předvolby. A fungovalo to. Cítil jsem se jako blb.
Do vinotéky jsem již nešel, rádio je dost veliké, nechtělo se mi s ním tahat přes město. Ve vinotéce by se mě štamgasti jistě zeptali na rádio trčící z tašky, co s ním mám, a já bych musel vyprávět skazku, kterou právě vyprávím vám. Raději si večer otevřu výběr Müller Thurgau, ale než se tak stane, konečně nastavím do předvoleb oblíbené stanice manželky a mladší dcery. Jsem totiž konzerva, když jsem doma, nikdy si rádio nepouštím. Miluji klid a ticho.
V Brně 3. listopadu 2012