Dušan Polanský
Někdy jsem při psaní mírně drsný a sarkastický, určitě ne schválně nebo pro efekt, ale nejspíš proto, že to mám v sobě od narození, snad po tátovi, ten dokázal být nemilosrdně upřímný až to bolelo na srdci i duši a rozumu nezbylo nic jiného než zoufale přikývnout. Také dobře vím, že jakmile se začnu přizpůsobovat názorům jiných, o čem a jak bych měl psát, dokonce jak myslet, tak to již nebudu já, ale někdo, koho osobně neznám, a proto budiž mi odpuštěno, ne Hospodinem, tomu je tohle určitě šum a fuk, ale každým laskavým čtenářem, pokud mu něco z toho, co jsem napsal, nějak ublížilo. Leč co mě vždy nude mrzet, že někdy upřímně napsané slovo či výraz, tedy z pohledu mého, způsobí někomu o to větší citovou bolest, že se dotyčný právě nachází v složité životní situaci nějak související s tím, o čem jsem psal. Na druhé straně, kdybych si kvůli tomu dělal výčitky, musel bych buď přestat zcela psát nebo začít psát pohádky, ale i ty jenom pro malé děti, neboť kdybych je psal pro větší děti, už by to nemuselo dopadnout dobře; každý rodič totiž dobře ví, že větší děti jsou hloubavější a všímavější, než si my dospěláci umíme ještě představit a připustit. Takže příběh o tom, jak jsem nezabodoval.
Jeden čtenář mi napsal, že si přečetl můj článek o mé operaci prostaty, ale že se mu vůbec nelíbí v něm použitý -- přiznávám, že čistě můj -- výraz polokleštěnec (je použit v zmíněném článku v čtvrtém odstavci shora) pro muže, který v důsledku operace prostaty trpí tzv. retrográdní ejakulaci, kdy dochází k vypuzení ejakulátu zpětně do močového měchýře namísto jeho výstřiku penisem. Žádal mě dost rozhodně, abych tenhle nehezký výraz z článku vypustil. Je přirozené, že poté následoval mezi námi krátký e-mailový pingpong. Každý hájil své pozice, ač prakticky stojíme na stejné straně barikády, jenomže já musel navíc bránit právo na jakž takž svobodné psaní. Jak jsem z došlých e-mailů pochopil, čtenář je v mých letech, rovněž podstoupil operaci prostaty a teď se ocitl v poměrně složité životní situaci. Před několika lety se rozvedl, byt v rámci majetkového vyrovnání přenechal manželce a teď bydlí u přítelkyně, která vydělává o dost více než činí jeho důchod. Přítelkyně sice má již za sebou klimakterium, ale přesto jí dost vadí, že u přítele od operace nenastává výron semena přes penis; prý ji milování tak silně nevzrušuje a neurčitě mi naznačil, že jí chybí i jiné milostní hrátky, které jaksi bez výronu ejakulátu dost těžko praktikovat. Čtenář nebo čtenářka ať si dle své fantazie nebo zkušeností domyslí, co chce, stejně jako já. Asi u žen s větším sexuálním apetitem, což je dáno přírodou, nemusí být tyhle pocity neobvyklé a svým způsobem je to lidské a rozumem jakž takž pochopitelné. Ač silně pochybuji, že rozum a sex jsou ti nejlepší kámoši, spíš ne, jeden druhému nechtěně ubližují, jako když učitel vtlouká do hlavy žákům či studentům věci, které nebudou v životě beztak potřebovat.
Můj čtenář si také posteskl, že proč my dva zrovna máme takovou smůlu, když tuhle operaci podstoupí „jenom“ každý dvacátý muž; zmíněný statistický údaj – lékaři mi jej nedokázali říct, tak jsem jej odhadnul na základě údajů kolem operací a vyšetření prostaty publikovaných na internetu – si také přečetl v mém článku. Že to není spravedlivé a že se cítíš ukřivden. Se spravedlností je to na tomto světě všelijaké, to víme všichni velice dobře, ti co jim přeje i ti co jim nepřeje. Touha po spravedlnosti je ta nejzoufalejší lidská touha, kterou znám, ač ji citově, sociálním myšlením i rozumem chápu, ale přesto chápu i Hospodina, že s ní šetří více než lakomý lichvář. Mám pocit, že v případě mého čtenáře, ani tak nejde o absenci spravedlnosti, jako spíš o absenci citu a obyčejného lidského pochopení ze strany jeho přítelkyně. Chtěl jsem mu dokonce napsat, že z její strany se možná začíná jednat o počátek zrady jejich partnerského vztahu, ale slovo zrada dnes již ztratilo svůj původní význam, pracujeme jenom se ziskem: hmotným, rozumovým a někdy i citovým. Snaha po zisku odůvodňuje většinu našeho jednání, takže zrada je spíš vnímána jako nástroj, jehož použití lze odůvodnit snahou po dosažení vyššího profitu. Jsem ale dalek toho, abych moralizoval, zda je, nebo to není správné; podobné duševní kalkulace by si měl provést každý sám, tedy pokud o ně stojí. A pokud by se náhodou objevily výčitky svědomí, doporučuji se poradit s právníky, analytiky, exekutory, mafiány, politiky a podobnou cynickou cháskou, ti jistě každému poradí, jak zahnat jakékoliv výčitky svědomí a opět klidně spávat.
Vážený čtenáři, ještě máš štěstí, že Tvá vyvolená je v letech, kdy již nemůže mít děti. Kdyby tomu tak bylo a po dětech by toužila, neměla by na výběr, musela by Tě odkopnout jako starou děravou botu, která se jí omylem připletla do cesty. Leč to by bylo stále to lepší řešení, neboť pokud by v jejím srdci byl kousek citu a lásky k Tobě, tak by Tě rozchod bolel ještě více. Trval by nějakou dobu a ta doba by byla naplněna utrpením vás obou, pocity lítosti, křivdy ze strany života, tušením neodvratného konce vašeho vztahu a nakonec by byla završena nevyhnutným bolestivým rozchodem, který by nechal pouze na Tvém srdci neviditelnou jizvu. Jistě tušíš, že ona v náruči nového muže, starostech o rodinu by nakonec bolest časem lehce překonala; z její bolesti by se stala lítost a od lítosti je již jenom kousek k letmé vzpomínce, která se občas vynoří, když se člověk nudí a přemýšlí o všem možném, aby prázdnotu myšlenek čímsi vyplnil. Ale nenalhávej si, že by se v té myšlenkové prázdnotě občas vynořily i výčitky svědomí, to by v Tvých letech byla směšná úvaha.
Vážený kritický čtenáři, odstranil jsem nenávratně všechny Tvé e-maily, přesně jak sis přál, a přeji Ti, abys nějak své životní trable vyřešil, alespoň tak, aby sis občas dopřál klidného dlouhého spánku, tohoto největšího světského božího dobrodiní; to vím určitě, neboť většinu života spávám nevalně. Myslím si, že odstranění mého nehezkého a urážlivého slova, jak jsi jej nazval, Tvým trablům neodpomůže, koneckonců ani není tak nehezké a urážlivé, jako je smutné, tak jako jsou smutná i jiná slova: smrt, utrpení, holokaust, gestapo, impotent, lesba, bezdomovec, gulag, rozvod, vůbec hrubé výrazy, rakovina, schizofrenie a všechny názvy těžkých nemocí a ještě mnohá jiná. V jednom ale s Tebou souhlasím, že mé stránky jsou dost pesimistické; to víš, jaký je člověk od Boha a rodičů, jaké prožil bolesti i radosti, takové jsou i jeho stránky a určitě i takový bude jeho postupný skon. Ale to Ti již může být jedno, přece ses rozhodl, že v životě se již na mé stránky nepodíváš. Smím-li Ti přesto něco poradit, nehledej spravedlnost, natož za ni bojovat, to jsou dle mě téměř jisté cesty do pekla. Ač lze namítat, že podle klasika moderního liberalismu F. A. Hayeka, opravdový demokratický nemafiánský a nekorupčnický stát by měl nám občanům zajistit tři věci: mír, svobodu a spravedlnost. Ovšem my se zde bavíme o zcela jiné spravedlnosti, než na kterou myslel F. A. Hayek, o té obyčejné, prosté, lidské, kterou nemá právo zjednávat nikdo, ani Hospodin; také, že to nedělá. Myslím si, že je to nakonec jenom dobře.
V Brně 29. března 2012.