Dušan Polanský
V lidských dějinách se z minulých dob do přítomnosti opětovně vrací mnoho myšlenek, filozofických názorů, literárních a uměleckých tendencí, pedagogických přístupů k výchově a výuce, bojů o jakoukoliv moc, třeba i nad partnerem, válek, pogromů, ale i módních a stavebních směrů, zálib v jídle a bůhví čeho ještě. Nevrací se zcela v identické podobě, obvykle jsou oděny do modernějšího hávu, servírovány rafinovanějšími proslovy a gesty a jsou nejednou vydávány za naprosto něco nového, jedinečného, neotřelého.
Lidský život je neporovnatelně kratší než trvání lidské civilizace, ale přesto i v lidském životě se nějaký ten návrat stihne udát. Nikdy ne stereotypně stejně, ale podobnost je obvykle veliká. Asi nejdelší cyklus v lidském životě mají společenské a politické návraty, tedy pokud člověk za život vůbec nějaký návrat v cyklu stihne. Ale někdy se to povede, naši nejstarší občané zažili v mládí kapitalismus, pak socialismus a opět se vrátili ke kapitalismu. Ale jsou i kratší cykly, kupříkladu vrátili se nám po pětadvaceti letech Šmoulové.
Šmoulové jsou si velmi podobní, všichni jsou modří, malí, v drtivé většině mužského pohlaví, ve wikipedii se píše, že dámy jsou pouze tři. Supermarket Albert na modré postavičky v bílých kalhotách láká zákazníky, aby co nejvíce utráceli, čímž získají body nezbytné pro získání postaviček Šmoulů. V Albertu nakupujeme, takže body získáváme a o získané Šmouly máme zájemkyni, malou Jindru. Vnoučkovi Vojtíškovi jsou zatím Šmoulové ukradeni, stará se především o jídlo, dokladem čehož je, že stihne za den i třikrát velikou toaletu. Což by nevadilo, kdyby ráčil do nočníku, ale kdepak, ten si užívá stále pohodlí plínek, takže rodičům nezbývá nic jiného, než jej po celý den očuchávat, zda nesmrdí, jelikož Vojtíškovi boby v plínce vůbec nevadí. Je ale zajímavé, že já nikdy ten smrad necítím. Dcera mi pokaždé povídá: "Tati ty to necítiš, to je strašné, vždyť smrdí jako tchoř! Ty ho ještě spokojeně nosíš, čímž mu boby rozmačkáš, a pak je má až kdesi na zádech."
Šmouly si užívám i já. Teď podruhé. Poprvé to bylo přibližně v letech 1988 až 1990, kdy frčeli Šmoulové v Československé televizi, přesněji vysílali se až do roku 1993, jenomže po roce 1990 již zájem dcer dost opadl, jelikož s věkem se zájmy obvykle mění, i ty seriálové. V zmíněné době jsem měl docela dobrý přehled o všech protagonistech šmoulího světa, znal jsem dobré i ty zlé, ale nikdy mě nenapadlo, že tohle know-how ještě někdy využiju. A stalo se. No a protože ani moje děti v minulosti, a ani teď vnoučata v mém případě o čtení pohádek nestojí, asi číst zajímavě neumím, čtení totiž potřebuje hezky podbarvený hlas, tak jim příběhy musím vyprávět, přesněji vymýšlet si je a zcela volně vyprávět. U dcer to bylo obvykle před spaním, u malé Jindry je to průběžně po celý den, jelikož s jejím spaním to není až tak jednoduché. Odpoledne spát nechce, pak později, po čtvrté hodině by si i pospinkala, jenomže to by byla čiperná do půlnoci, takže jí rodiče tolerují maximálně dvacetiminutové schrupnutí. V každém případě dostat ji večer do postele není jednoduché, takže Jindře před spaním pohádky nevyprávím, jelikož bydlím jinde.
Jenomže s mým vyprávěním je spojen jeden problém. Hlava již neslouží jako před pětadvaceti lety, kdy k nám Šmoulové poprvé dorazili. A tak mi nezbylo nic jiného, než si z wikipedie stáhnout seznam všech protagonistů seriálu, upravit si jej ve Wordu pro tisk a teď se občas do něj mrknout, abych si připomněl jména. Pokud s vlastními dětmi či vnoučaty nebo s jinými dětmi občas šmoulíte, tak možná vám seznam všech postaviček poslouží.
Jak jsem již napsal výše, to k čemu se opětovně vracíme, je vždy trochu jiné než v minulosti. I v případě mého vyprávění o Šmoulech tomu není jinak. Nedávno jsme s Jindrou hledali nějakou hračku a ne a ne ji najít. Abych situaci zachránil, povídám: „Určitě nám ji vzal Gargamel.“ Pokud se ve světě Šmoulů nevyznáte, Gargamel je zlý kouzelník, který má spolu s jeho kocourem Azraelem a učněm klukem Fukem na Šmouly pěkně spadeno. Jindra po mém výroku zpozorněla, chvíli přemýšlela, a pak pronesla: „A dědo, kdy nám Gargamel hračku vrátí?“ Teď jsem zase přemýšlel já, když jsme u přemýšlení, s Jindrou máme v oblibě výrok „Teď nepřemýšlím.“ Používáme jej tehdy, když od nás něco někdo chce, co nám není po chuti. Tuhle obranu vymyslela Jindra a já ji okamžitě od ní převzal, hodí se hlavně když vám někdo ruší pohodu nicnedělání. Ale tentokráte jsem přemýšlel a pronesl jsem větu: „Kdybychom krádež nahlásili policajtům, stejně by se na nás vykašlali, řekli by, že musí řešit daleko důležitější případy. Nás v téhle situaci může zachránit jedině Sherlock Holmes, ten Gargamela coby zloděje odhalí a přinutí jej hračku ti vrátit.“ Jindra zpozorněla a pochopitelně se zeptala na Sherlocka Holmese. Vysvětlil jsem ji, že je to nejslavnější detektiv, který žije v Londýně, ale že občas se zastaví i na Kamechách, což je sídliště v Brně nad Brněnskou přehradou, kde bydlí i Jindra s rodiči.
Zmíněná věta ale byla vodou na mlýn pro Jindru. Od té chvíle si vymýšlí další a další lumpárny ze strany Gargamela, jako např. že ukradl dětské postýlky, všechny hračky, auto, z dětského hřiště skluzavku, myčku nádobí, stůl se židlemi z terasy. No a já chtě nechtě musím operativně vyprávět, jak slavný Sherlock Holmes krádež vyřeší a Gargamela usvědčí. Prostě dřina.
Nedávno malá Jindra pořádně zahučela z dětského kola bez pedálů a již se chystala začít plakat, přesněji řvát. Napadlo mě, že za pádem by mohl být klidně Gargamel. „Jindřiško, to si nespadla z vlastní viny, to tě praštil klackem do hlavy Gargamel, proto si ztratila rovnováhu,“ a přitom jí sahám na hlavu, „tak to máš na hlavě pořádnou bouli. Policajtům to ani nebudeme hlásit, ti se na to stejně vykašlou, raději zavoláme Shrelock Holmesovi, aby si na Gargamela posvítil.“ Výsledkem je, že teď při jízdě na kole občas schválně upadne, zůstane ležet na zemi a čeká, že k tomuto incidentu s Gargamelem si vymyslím příběh. No a zkuste na to to stejné téma vymyslet třicet různých příběhů. Na lásku, smrt, nenávist, zradu, lakotu, sebeobětování to veliký problém není, ale vymyslet příběh na třicet svalení se z kola, to již dá člověku zabrat. Takže se nenudím ani po šmoulí stránce života.
V Brně 26. září 2014