Smutné zjištění
Dušan Polanský
Výjev na pohlednici, jejíž lícová strana je zobrazená o kousek níže, je dílem známé rakouské malířky, grafičky, ilustrátorky Mely Köhler, někdy psáno i Koehler, (1885–1960). Mimo jiné působila i v rámci celosvětově známé umělecké dílny Wiener Werkstätte (dále jenom WW), založené Josefem Hoffmannem a Kolomanem Moserem. Toho druhého si považují filatelisté, protože je tvůrcem několika krásných návrhů na známky Rakouska a Bosny Hercegoviny. Produkce WW (1903 až 1932) byla velice pestrá. Pokud by vás historie WW zajímala více a zajímáte se o užité umění, doporučuji vám navštvívit ve Vídni na Stubenring 5 Museum für angewandte Kunst. Je tam k vidění toho opravdu hodně. Zde se krátce zmíníme jenom, v návaznosti na obsah textu, o tvorbě a produkci pohlednic WW.
Ve WW jich spatřilo světlo světa přes 1000. Od roku 1908 byly číslovány, náklady se pohybovaly od 200 do 1000 kusů. Poznáte je podle zadní strany, je tam uvedeno logo WW. Vycházely až do doby ukončení činnosti WW, tedy do roku 1932. Pokud si v google.de zadáte heslo „wiener werkstätte“ a podíváte se na obrázky, uvidíte, jak rubová strana těchto pohlednic vypadala. Tematicky je můžeme rozdělit na blahopřejné; módní; humorné; příležitostní; veduty – tím se myslí různé historické budovy, pomníky, zahrady, výletní místa; umělecké a fantazijní. Mela Köhler se významně podílela na tvorbě módních pohlednic, což není až tak překvapující, když si uvědomíme, že byla spolupracovnicí módního časopisu Wiener Mode. Pokud se chcete podívat, jak její pohlednice z produkce WW vypadaly, stačí v prohlížeči URL google.de zadat výraz „mela köhler“ a podívat se na obrázky. Musíte uznat, že je to koncert nespoutané tvořivosti a nápaditosti. Ovšem ne jinak je tomu i u všech ostatních výtvarníků, kteří se podíleli ve WW na tvorbě pohlednic.
Na tomto místě si dovolím krátkou vzpomínku na Světovou filatelistickou výstavu, WIPA 2008, která se konala ve Vídni. Příležitost jsem si nenechal ujít a do Vídně jsem vyrazil. Není náhoda, že dva exponáty, které mě tehdy nejvíce zaujaly, mají souvislost s tímto povídáním. První byl Die Künstlerpostkarten der Wiener Werkstätte, druhý Koloman Moser: Der Briefmarken Künstler des Jugendstils. Tyhle dva exponáty si moje oči opravdu užily.
Nevlastním ani jednu původní pohlednici vydanou WW, tedy ani pohlednice zde zobrazená není z produkce WW. Zjistíte to lehce, na rubové straně nemá logo WW a číslo edice. Je ale původní, není to novotisk. I s poštovním mě vyšla, myslím, na 350 Kč. Pro potenciální zájemce krátká poznámka k cenám původních WW pohlednic. Ceny těch nejběžnějších se pohybují kolem 50 až 70 Euro, ale např. v roce 2003 byla pohlednice z dílny WW s názvem Krampus mit Kind (Krampus je rakouský čert) vydražena za 11 000 Euro (prý je to rekord), k tomu si připočtěte ještě 10 % z dosažené ceny, které musí zaplatit šťastný vydražitel jako provizi aukční firmě. Takže pokud nevíte, co s penězi, začněte sbírat původní pohlednice WW. Jejich ceny trvale stoupají. Jak se k ním dostat? Doporučuji internetové pohlednicové aukce v Salzburgu nebo v Linzi. Levné novotisky WW pohlednic jsou k dostání např. v již zmíněném Museum für angewandte Kunst.
Ale pryč od peněz k poetice. Proč mě vůbec výše zobrazená pohlednice zaujala? Mela Köhler dokáže vyjádřit na svých pohlednicích neopakovatelnou zkratkou pocity hlavního protagonisty. Radujeme se i trpíme s ním, cítíme touhu, vášeň i zklamání jako kdybychom protagonistou pohlednice byli my sami. Snad uznáte, že je to mu tak i na zobrazené pohlednici. Já to tak cítím. Dost dlouho jsem přemýšlel, jaký nadpis dát tomuto střípku tak, aby současně charakterizoval výjev na pohlednici. Do finále se dostaly tři názvy: Smutné zjištění, Zrada a Zklamání. Zrada vypadla, jelikož nevíme, zda mladík předtím, než se dočkal zklamání, vůbec s dívkou chodil. Pokud nechodil a teprve se odhodlával ji oslovit, těžko mluvit o zradě. Ze zbývajících dvou názvů jsem nakonec upřednostnil snad jemnější Smutné zjištění.
Teď se podívejme na výjev na pohlednici bez vnímání historické doby, v níž se odehrává. Uznáte, že pohlednice klidně může být ze současnosti, ale i ze zcela jiné doby, její protagonisté by měli pokaždé jenom jiné oblečení. Většina z nás vnímá výjev na pohlednici pesimisticky. Je nám líto mladíka marně toužícího po lásce dívky, jež dala přednost druhému. Ale snažme se být alespoň my trochu objektivný, od zklamaného mladíka to přece nemůžeme chtít. Cítíme, že Ten druhý ji vyhrál s velikou pravděpodobností zaslouženě. Je pro dívku zajímavější, sice nevíme přesně čím, maximálně můžeme hádat, ale tušíme, že těch možných důvodů není až tak moc. Obvyklý a hlavní důvod je ten, že pokud má žena na výběr, s neomylnou intuicí si je schopna vybrat toho, u něhož jsou větší předpoklady mít s ní geneticky kvalitnější potomky. Sumárně obvykle rozhoduje hezčí a zdravější vzhled, větší míra energie, vitality, bojovnosti, společenské prestiže, lepší předpoklady k ekonomickému zajištění rodiny. Jenomže v životě je vždy něco za něco. Je zcela logické, že časem začne dívku její partner podvádět, přece když je zajímavý pro jednu ženu, je veliký předpoklad, že bude zajímavý i pro jiné ženy. A navíc, pokud bude i ekonomicky úspěšný, tedy bude v balíku, je jenom otázkou času, kdy partnerku opustí kvůli mladší a atraktivnější přítelkyni. Statistiky jsou nemilosrdné, většina úspěšných mužů se časem rozvádí právě kvůli mladší ženě. Mít mladou a krásnou ženu je věci společenské prestiže a důkazem úspěšnosti muže. Lze o tom moralizovat z různých úhlů pohledu, ale zákony přírody platí nemilosrdně i v lidské komunitě. Ctít je, neznamená být nemorální. Nemorální je vymlouvat se na různé vymyšlené důvody rozchodu a nezajistit materiálně odkopnutého (jiný výraz je nepoctivý tudíž i nemorální) partnera.
Teď se zkusme na výjev podívat z pohledu zklamaného mladíka. Jistě dlouho bude mít pocit, že život jej nemá rád, přece právě teď prohrál souboj o dívku, po níž vroucně touží, přitom mu ale rozum říká, že prohrál proto, že je míň úspěšný než Ten, jenž teď líbá dívku. City mu ale říkají něco jiného: Prohrál jsi nespravedlivě, ty bys dívku miloval více a vroucněji než Ten druhý. Kdyby teď zašel k psychologovi, ten by mu jistě poradil, že je se potřeba s nepříjemnou životní situací co nejrychleji vyrovnat, prohru zkousnout, přece život jde dál a žádná ženská nestojí za to, aby si kvůli ní zkazil kus života nebo dokonce celý život. Tahle rada je hloupá a neproveditelná, ale být na straně psychologa, asi by většina z nás mladíkovi udělila, když ne stejnou, tak velice podobnou radu. Jak velice ovlivní život našeho neúspěšného mladíka tahle prohra? K vítězovi bude celý život pociťovat nenávist, proč by koneckonců neměl, prohrát souboj o hezkou mladou ženu, je určitě něco jiného, než prohrát v nějaké sportovní disciplíně či v kartách. A mezi námi, nenávidět není nic amorálního. Amorální je, tvářit se, že nenávist je mi cizí, a přitom uvnitř duše poctivě nenávidět. Určitě nebude vítězovi přát nic dobrého a jistě slzu neuroní, pokud by jej postihlo i sebevětší neštěstí. Ovšem tak přísný a zlý nebude k prohrané lásce. Bude jí přát z toho zlého jediné, aby se ve svém partnerovi zklamala. Pokud se tak stane, bude mít pocit jakéhosi zadostiučinění, což jeho psychice alespoň trochu prospěje. Popravdě, mezi námi, ale nic si za tohle zadostiučinění nekoupí, protože on i my dobře víme, že i kdyby osud chtěl, že vítěz by dívku opustil, je úplně jedno proč, a dívka by o poraženého mladíka projevila zájem, ten již asi zájem mít nebude, protože velice pravděpodobně v té době již bude sdílet lože s jinou ženou, a i kdyby tomu tak nebylo, bude pociťovat odpor k tělu ženy, která jej kdysi odsunula na vedlejší kolej. Bude vědět, že její tělo hladily ruce a líbaly rty vítěze a ona se při milování s ním zalykala štěstím z naplnění erotické touhy. Kdyby však odpor dokázal překonat, bylo by to jenom potvrzením toho, že prohrál zaslouženě a že je slaboch. Opravdový chlap nechce být pouhým náhradníkem ani ve sportu, natož v lásce k milované bytosti.
V Brně 21. 10. 2015.