Milan Rastislav Štefánik filatelisticky i jinak
Dušan Polanský. Přílohu o životě a politické činnosti M. R. Štefánika napsala Eva Poláková.
Slovenský vědec a politik M. R. Štefánik (1980–1919) bude mnohým čtenářům známý v souvislosti s jeho tragickým umrtím při leteckém neštěstí u Bratislavy při návratu do vlasti 4. května 1919. Havarované letadlo sám pilotoval. Koho zajímají podrobnosti kolem havárie letadla Caproni Ca33 (450) – 11495, může si přečíst knihu: J. J. Duffack – Štefánik a Československo, kterou vydalo nakladatelství Naše vojsko v roce 2007; má 204 stran. Rozboru a detailům letecké katastrofy je v ní věnováno 60 stránek.
Po delším váhání jsem se odhodlal až v roce 2019 v příloze č. 2 publikovat z mé sbírky pět originálních fotografií z leteckého neštěstí u Vajnor. Na všech fotografiích je vzadu rukou napsán text 7 - 5 - 1919 Kraif Oldřich.
Čtenářům zajímajícím se o historii vzniku první republiky je M. R. Štefánik známý jako uznávaný politik, který měl veliký podíl na vzniku první československé republiky. Připomeňme si v této souvislosti přehled událostí vedoucích ke vzniku samostatné ČSR z pohledu zásadních dohod. V roce 1914 T. G. Masaryk emigroval natrvalo do Londýna a zde vypracoval elaborát „Independent Bohemia“ („Nezávislé Čechy“), v němž ještě nebyla žádná zmínka o Slovensku. 22. a 23. října 1915 v Clevelandu ve státě Ohio se koná konference obou krajanských spolků, z níž vzejde tzv. Clevelandská dohoda, která nastiňuje budoucí soužití Čechů a Slováků v jednom státě. Jeden z bodů zní: Spojení českého a slovenského národa ve federativním svazku států s úplnou národní autonomii Slovenska. 1. listopadu 1916 založil Masaryk v Paříži s Benešem a Štefánikem Národní radu československou (formálně šlo o přejmenování České národní rady). Tato vedoucí trojice postupně získávala podporu francouzských vládních kruhů zejména zásluhou Štefánika, jenž byl francouzským občanem a v evropské politice v té době dalece významnější osobností než Masaryk. Tuto radu později uznají velmoci jako legitimního představitele nově rodícího se státu. Na Clevelandskou dohodu navazovala Pittsburská dohoda, kterou 30. května 1918 v americkém Pittsburghu podepsali zástupci Slovenské ligy v Americe, Českého národního sdružení a Svazu českých katolíků s Tomášem G. Masarykem, který také text dohody při své návštěvě USA zformuloval.
Dohoda schvalovala spojení Čechů a Slováků v samostatném státě, v kterém mělo Slovensko mít svou samostatnou státní správu, parlament a soudnictví. I když ze slovenského pohledu obsahovala ústupky od hlavních požadavků Clevelandské dohody, zaručovala Slovákům samosprávu a slovenštinu jako úřední a vyučovací jazyk. Na rozdíl od Clevelandské dohody ale už nemělo jít o federativní uspořádání státu ale o unitární republiku. Dodejme, že Pittsburská dohoda se po roce 1919 stala předmětem vnitropolitického zápasu o autonomii Slovenska. Vznik společného státu posvětí na straně české Washingtonská deklarace z 18. října 1918 a na straně slovenské Martinská deklarace z 30. října 1918.
Tři hlavní protagonisté boje o samostatné Československo na pof. 413, 415 a 418.
Tři hlavní protagonisté boje o samostatné Československo na pof. 413, 420 a 423.
Poznámka k Edvardovi Benešovi. Ten přes svoji pracovitost, nebyl v době, o níž mluvíme, ještě moc známý, jeho čas měl teprve přijít. Jinak Beneš neměl Štefánika v přílišné oblibě, tedy slušně řečeno, pravda byla drsnější. Ovšem paradoxně vina byla spíš na straně Beneše. Ten totiž tajně podepsal smlouvu s Francii, a co je ještě horší, zpronevěřil dary Slováků v cizině na zabezpečení československých légií. Nemalou roli hrál i psychologický faktor, Štefánik byl všeobecně uznávaný vědec, diplomat a voják a v neposlední řadě obdivovaný elegán, kdežto Beneš byl spíš nenápadný úřednický typ člověka.
Pohlednice, kterou vidíte zcela nahoře, vyšla v Rusku a má český a ruský text: První ministr vojenství československé republiky gen. Dr. M. Štefánik. Byla odeslána z Irkutska 31. května 1919, tedy již po jeho tragickém skonu. Ruskou známkou nebylo frankováno, příjemce musel uhradit doplatné ve výši 30 haléřů známkou pofis DL6.
Je přirozené, že po vzniku Československa nebylo jaksi dost možné, aby jeden z jeho zakladatelů se neobjevil i na jeho známkách. Poprvé se tak stalo v roce 1935, katalogové číslo známky podle katalogu pofisu je 291 (dále jenom pof.). Další známky s vyobrazením M. R. Štefánika vycházely postupně: v roce 1935 pof. 302; v roce 1938 pof. 346 a poslední prvorepublikové vydání je pof. 351 z roku 1939. Známky pof. 291, 302 a 346 jsou levné, koupíte je za několik korun. Filatelisticky je nejcennější vydání z roku 1939, pof. 351. Tržní cena čisté svěží známky s původním lepem (filatelistické označení **) se pohybuje kolem 600 Kč. Tahle drahá známka je přesnou kopií známky číslo 302, jenom je vytištěná v modré barvě; pof. 302 je fialová. Všechny zmíněné známky M. R. Štefánika jsou si na první pohled velmi podobné. Portrét a rozměr známky je stejný, jenom se mění některé atributy známky: detaily rámu, barva, hodnota známky a zoubkování. Všechny známky jsou tištěny technikou rotačního ocelotisku, grafickou úpravu provedl a známky vyryl do oceli známý rytec Bohumil Heinz právě podle výše zobrazené fotografii. Oproti ní jsou na známce dvě malé změny. Generálská brigadírka je doplněna o tři hvězdy a vyznamenání jsou posunuta o kousek výše. Také je logické, že než známka se dostane do oficiálního tisku, musí být někým schválena. Schvaluje se grafický návrh, barevné provedení a odstíny použitých barev. Aby mohl proběhnout konkurenční proces schvalování, musí být vyrobeno v různých barvách a odstínech několik zkusmých tisků.
Pro filatelisty není až tak jednoduché získat do své sbírky předlohu ke schvalování se zkusmými tisky odstínů, pokud jde čistě o výběr barvy tam je situace o něco příznivější. Proto se nedivte, že jsem zajásal, když se minulý rok v nabídce 40. mezinárodní aukce poštovních známek Profil objevila nabídka zkusmých tisků rytin řeskoslovenských známek z druhé poloviny 30. let v různých odstínech. Leč jsem tušil, že právě o zkusmé tisky odstínů známky č. 291 s portrétem M. R. Štefánika bude asi zájem největší, protože tahle známka je zajímavá i pro slovenské filatelisty. Bylo mi jasné, že pokud chci v aukci uspět, budu muset nějakou tu korunu navíc přidat. Povedlo se. Tento, na mé poměry vysoce luxusní a drahý, dárek pod vánoční stromek nakonec vyšel s provizí aukční firmy, poštovným a balným přesně na 6 985 Kč. Ceny zbývajících nabízených zkusmých tisků byly výrazně nižší. Takže konečně mám ve své sbírce vůbec první zkusmé tisky. Radost je o to větší, že jsou to zkusmé tisky barevných odstínů s vyobrazením M. R. Štefánika.
Na obrázku můžete vidět zmíněné zkusmé tisky upravené v paspartě. Schválený odstín je odškrtnut a označen datumem schválení 30. IV. 1935. Známka vyšla 18. V. 1935. V aukčním katalogu se uvádí, že zkusmé tisky jsou z dávné pozůstalosti dr. Josefa Nájemníka, vysokého úředníka tehdejšího Ministerstva pošt a telegrafů, který zahynul začátkem května 1945 v Malé pevnosti v Terezíně.
Schválený odstín barvy a tiskařské provedení odstínu při finálním tisku známek jsou někdy od sebe kapánek odlišné. Nejinak je tomu u známky pof. 291. Na obrázku výše je vidět tuhle známku v čtyřbloku, přesně v té barvě a odstínu, jak byla dána do běžného prodeje. Písmena DČ u popisu čtyřbloku znamenají, že čtyřblok obsahuje i deskové číslo; to je ta zelená jednička dole vlevo. Bez deskového čísla by byl čtyřblok levnější přibližně o polovinu. Již při hrubém porovnání je vidět, že finální odstín se od schváleného odstínu liší. Buď si tiskaři hlavu s dodržením odstínu veliké starosti nedělali nebo ještě někdo jiný původní rozhodnutí o odstínu barvy změnil. Pravdu se již asi nedozvíme. Je zajímavé, že známka pof. 346 z roku 1938 se více podobá schválenému odstínu pro pof. 291; pro snazší porovnání odstínů jsou oba čtyřbloky zobrazeny vedle sebe. Porovnání jemnosti odstínů na obrazovce monitoru je jenom přibližné, protože rozlišení dnešních monitorů PC se pohybuje od 75 (u starších) do 200 (u novějších) bodů na palec (dpi). Sice obrázek můžete naskenovat ve větší kvalitě, např. 300 dpi, ale na běžném monitoru vám to nepomůže. Jenom pro porovnání, běžná tiskárna umí vytisknout 300 dpi a kvalitní kolem 600 dpi.
Pro zajímavost jsem naskenoval i čtyři celistvosti, k jejíž vyfrankování bylo použito i známek pof. 291. Kdybychom všechny známky – z hrubé neznalosti – ze všech listovních obálek odlepili, jejich celková cena bude snad 5 Kč. Kdežto cena první celistvosti se pohybuje kolem 300 Kč, druhé 350 Kč, třetí kolem 200 Kč a čtvrté 300 Kč, přesněji tolik jsem za ně dal. Možná jsem je o něco přeplatil, ale sběratelé již takoví jsou, když chtějí mermomocí něco ve sbírce mít, odpustí si i nějaké to pivo či v mém případě několik deci bílého vína. Jinak zmíněným způsobem byly za první republiky znehodnoceny desítky tisíc celistvostí, tedy pokud ne statisíce.
Dekorativní celistvost zaslaná doporučeně z Prahy do Vídně.
Dekorativní firemní expres celistvost do ciziny z roku 1935.
Použití pof. 291 na velice hezké doporučené celistvosti z roku 1936.
Použití pof. 291 na obyčejné, ale elegantní celistvosti z roku 1937. Krásně čitelné razítko a všimněte si 34 znakového německého názvu.
Za zmínku stojí, že M. R. Štefánik je zobrazen i na lícu dvacetikorunové prvorepublikové bankovky vydané v roce 1926, na rubu je zobrazen významný český politik a ekonom Alois Rašín. Myslím si, že to byla šťastná a inteligentní volba. Tyhle dvě jedinečné prvorepublikové osobnosti aktivní v naprosto rozdílných oblastech života společnosti k sobě patří nejen svým čestným charakterem, ale i tragičností konce své životní pouti. Rok vydání téhle bankovky si pamatuji zcela spolehlivě, v stejném roce se totiž narodil táta.
Vidíte, že filatelie není jenom o sbírání známek, a již vůbec ne o jejich odlepování ze zajímavých poštovních zásilek, ale také např. o sbírání celistvostí a dokladů kolem vzniku známek, kupříkladu i zkusmých tisků. Jelikož tzv. "filatelisté" při nákupech od laiků tržní ceny nejednou tají, uvedl jsem i momentální cenové relace. To vám pomůže získat jakýs takýs přehled o cenách a především o finanční náročnosti filatelie, kdybyste se rozhodli tímto směrem peníze investovat respektive prodejem filatelistického materiálu, např. z pozůstalosti po filatelistovi, finance získat. Co si budeme povídat, téměř každá sběratelská činnost je také činností investiční. Je si dobré uvědomit, že pokud investujeme, filatelistický (ale nejen takový) materiál musí po určitou dobu "odpočívat", představa, že jej obratem prodáme se ziskem je většinou lichá. Stejně jako v mém případě, zmíněnou paspartu se zkusmými tisky bych teď velice těžko za investované peníze prodal, chce to čas, minimálně takových 10 až 15 let. Ale přiznám se, že já zkusmé tisky koupil i neinvestičně, bude to netypický dárek k třetím narozeninám pro moji vnučku.
Jinak i ve filatelii platí nemilosrdný zákon sběratelství: ceny materiálu, jehož je až příliš moc, klesají, kdežto ceny kvalitního nedostatkového materiálu, o který je zájem, dost razantně stoupají. Jenomže opatrně, můžete mít podle vás i zajímavý materiál, jehož katalogová hodnota může být velice slušná, ale přesto ani za polovinu katalogové ceny nemusí být o něj valný zájem. Je to podobně jako s oblečením, sice máte hezké šaty, čisťounké, jenomže již nejsou in, holt faktor módnosti i ve filatelii hraje značnou roli. K cenám ještě jedno malé, ale důležité upozornění, katalogy většinou tvoří a vydávají filatelističtí obchodníci. A cíle obchodníka a řadového filatelistů nemusí být pokaždé stejné. Jenomže přílišná opatrnost také škodí, ve výsledku ve své sbírce nemusíte mít nic zajímavého. A ještě jedna důležitá poznámka k cenám materiálu vydraženého v aukcích. Je dobré vědět, že ten, kdo materiál vydraží, ale i ten, kdo prodává, platí provozovateli aukce provizi, pohybuje se orientačně kolem 10%. Takže ten, kdo materiál do aukce dal k vydražení, obdrží asi o 20 % menší částku než je ta, kterou za materiál zaplatil vydražitel. Příklad: zaplatili jsme za vydraženou položku 1000 Kč, je to z našeho pohledu koncová cena. Ten, kdo materiál do aukce dal, dostane cca 800 Kč, aukční dům obdrží cca 200 Kč. Pokud aukční dům je i plátcem DPH, tak aukční dům musí navíc odvést DPH z cca 200 Kč. Pochopitel tohle DPH musí zaplatit kupující. Navíc, pokud si vydražený materiál nevyzvedneme osobně, platíme vždy poštovné a obvykle i balné. Vidíme, že nákupy v aukcích nejsou žádná láce, jenomže, kde chcete mít možnost vybírat si z takového množství zajímavého filatelistického materiálu? Mimo aukce velice těžko.
Ale nerad bych, kdyby moje povídání vyznělo v tom smyslu, že filatelie je vždy drahá záliba. Vlevo nahoře vidíme ústřižek poštovní průvodky, i to je filatelistický materiál. Koupil jsem jej draho, za 50 Kč, reálná cena je tak 20 Kč. Čitelné razítko z 8. 1. 1936 je z poštovního úřadu Gajary, a v téhle slovenské vesnici u rakouských hranic můj táta nějaký rok správcoval jako zaměstnanec Štátného majetku Malacky. Proto jsem neodolal, a navíc na ústřižku je čtyřpáska mé oblíbené známky. Holt někdy koupě je i srdeční záležitostí.
Třebaže podle mne se filatelii daří stále docela dobře, je faktem, že moje generace je poslední velikou generací filatelistů. Svět se dost změnil, dnes mladí lidé mají toho na výběr mnohem více, než tomu bylo za našeho mládí. Přesto nerad bych patřil k těm mnohým, co jenom lamentují, že zájem o filatelii upadá, ale sami nic pro popularizaci filatelie nedělají. To je i hlavní důvod, proč jsem napsal tohle povídání. Beru jej jako malý příspěvek člena Svazu českých filatelistů k propagaci filatelie.
V Brně 24. ledna 2014.
Dodatek č. 1. Abych rozsah hlavního článku nenafukoval, tady chci časem přidávat další zajímavé celistvosti s pof. 291.
Na zadní straně razítko Telegrafná ústredňa Bratislava s datumem 25. 12. 35.
Dvojpáska pof. 291 použitá na firemní expres celině z roku 1936.
Barbarsky otevřená obyčejná celistvost s pof. 291. Na zadní straně je roztržena, roztržení je vidět i vpravo nahoře. Leč jsem neodolal kvůli zajímavé grafice.
Použití pof. 291 na expres celistvosti z roku 1936.
Nic zvláštního kromě spěšné nálepky na obálce není, ale je příjemná pro oči.
Poštou prošlá expres zásilka z pošty Staré Splavy s datumem 2. 8. 1935.
Na okraji známek je vidět rezavé skvrny od lepu. Dost častý to nepřítel filatelistů.
Ale grafika ujde.
Mnohonásobné použití pof. 291. Zásilku se nepodařilo příjemci v obci Trmice doručit, o čem svědčí přeškrtnutá adresa příjemce a razítko poštovního úřadu Trmice na zadní straně obálky.
Dvojpáska pof. 291 na zajímavé firemní celistvosti.
Trojpáska pof. 291 na firemní celistvosti se zajímavým logem.
Dvojpáska pof. 291 na celistvosti z roku 1936.
Pof. 291 na zajímavé firemní celistvosti.
Dodatek č. 2. Jak jsem již zmínil, v roce 1938 vyšla velice podobná, stejně veliká, známka pof. 346. Liší se od pof. 291 pouze tím, že spodní text je nahrazen ratolestí. Na dekorativní celistvosti s 16 takovými známkami chci vysvětlit, že filatelie není jenom o známkách, ale také o počítání poštovného. Celistvost neboli listovní doporučená zásilka byla odeslaná do Švédska 15. XII. 1938, tedy v VI. tarifním období (TO). V tomto TO obyčejná listovní zásilka do 20 g do Švédska stála 2,50 Kč, příplatek za doporučeně byl rovněž 2,50 Kč. Známek na obálce je celkem za 8 Kč, ještě nám chybí 3 Kč, za co je odesilatel zaplatil? Pokud nejde o filatelistickou celistvost, vysvětlení je následující: v tomto TO zvýšená sazba 1,50 Kč se účtovala za každých dalších 20 g váhy dopisu. Náš dopis tedy spadá do 3. váhového stupně, jeho váha byla mezi 40 až 60 g.
Dekorativní doporučená celistvost s mnohonásobnou frankaturou pof. 346 do ciziny.
Mnohonásobné použití přetiskového provizoria č. 8 v Slovenskom štáte. K výrobě provizoria byla využita pof. 346. Obyčejná zásilka do ciziny z 22. 4. 1939.
Celistvost s mnohonásobnou frankaturou pof. 346. Souběžná frankatura z doby Slovenského štátu.
Dvojpáska pof. 346. Celistvost jako celek působí příjemným dojmem.
Čím menší obec, tím si filatelisté celistvost více považují. Mnohonásobné použití pof. 346.
Dodatek č. 3. Tady chci časem přidávat další zajímavé celistvosti se známkami, na nichž je vyobrazen M. R. Štefánik; pochopitelně kromě pof. 291 a pof. 346.
Mnohonásobné použití pof. 416 na celistvosti z roku 1945.
Mnohonásobné použití pof. 416 na celistvosti z roku 1946.
Opět mnohonásobné použití pof. 416 na celistvosti z roku 1946. Rok 1956 je na razítku nastaven nesprávně, viz razítko vlevo.
Na cenzurované celistvosti do Německa z roku 1948 jsou tyto známky
s M. R. Štefánikem: pof. 413, pof. 416, pof. 417 a pof. 421.
Mnohonásobné použití pof. 302 na celistvosti z roku 1937.
Mnohonásobné použití pof. 302 na celistvosti asi z roku 1939.
Pof. 302 a dvojpáska pof. 346 na celistvosti z roku 1938.
Dvojpáska pof. 302 na celistvosti z roku 1938.
Mnohonásobné použití pof. 413 na celistvosti z roku 1945. Na zadní straně razítko: Obecná škola s vyuč. jaz. polským v Karvinné.
Mnohonásobné použití pof. 413 vydané v roce 1945.
Mnohonásobné použití pof. 413 vydané v roce 1945.
Dvě trojpásky pof. 426 na balíkových průvodkách, jedna je z roku 1946, druhá z roku 1948.
Cartes maximum s pof. 413 z roku 1949.
Příloha č. 1. Čtenářka Eva Poláková mi poslala k přečtení svůj článek o životě a politické činnosti M. R. Štefánika. Článek je napsán živě a srdíčkem, což není až tak běžné. Jelikož můj článek se životu a politické činnosti M. R. Štefánika věnuje jenom okrajově, je více filatelistický, proto se není ani moc co divit, že jsem poprosil autorku o souhlas se zveřejněním jejího článku na mých stránkách. Souhlasila, za což jí tímto za sebe a všechny čtenáře děkuji. A zde je její článek ve formátu .pdf: Památník Milanu Rastislavovi Štefánikovi.
Příloha č. 2. 5 originálních fotografií z místa neštěstí a pohlednice vydaná k 10. výročí naší samostatnosti Čsl. Červeným křížem. Na originálních fotografiích je vzadu rukou napsán text 7 - 5 - 1919 Kraif Oldřich.
Pohřeb M. R. Štefánika na Bradle se konal 10. května 1919.