O suchu v Brně
Dušan Polanský
O suchu jsem již několikrát psal, možná si teď říkáte, tomu z toho sucha hrabe, na což, nato bych možná v mém věku i pomalu nárok měl, ovšem před suchem respekt mám od mládí. Opravdový ne jenom jako. Přiznám se opakovaně, že když je veliké sucho, jsem dost otráven, nic mě nebaví. Já vím, že zbytečně, vždyť na tom nic nezměním, ale také nezměním nic na tom, že jsem z toho otráven. Přitom jaro bylo vlhké a studené. Zima se projevila tím, že na meruňkách sousedů nevidím ani jednu meruňku a na mých dvou višních není ani jedna višnička.
Ale abych si jenom nestěžoval, těší mě, že časy se mění, že nám hlasatelka, někdy i profesionální meteoroložka, v televizi na ČT1 s širokým úsměvem na plnou pusu již nesděluje, že bude stále hezky, a že to je důvod k veliké radosti, jelikož se můžeme opalovat a rekreovat. A přitom, že je sucho jako blázen, ji až tak moc nevadí.
Roky 2015 až 2020 byly suché, ale není všem dnům konec. Teď je červenec 2023 a na Brněnsku pěkně dlouho nepršelo. Starám se, tedy pokud mi ještě síly a hlavně nohy stačí, o malou zahrádku v zahradkářské osadě Nad Hlubočkem. Je to de facto skalní kopec, kde je určitě více kamení než hlíny. Funguji jenom na dešťovku, skrblím s ní, každý litr má pro mě cenu zlata. Jenomže na Brněnsku již dlouho nepršelo, a tak mi i dešťovka došla, něco se doveze autem a pomohli mi hodní mladí sousedé, kteří mi z vrtané studny do nádrže napustili asi tři čtvrtě kubíku vody. Pánbůh jim to zaplať!
10. července 2023 jsem opět pěšky vyrazil na zahrádku, abych zalil alespoň to, co bez zalití uschne. Šlapal jsem tam i zpět proklínaje levé bolavé koleno, na kterém zlobí meniskus, ale říkal jsem si, že dnes konečně přijde alespoň malá bouřka, když už meteorologové stále na bouřky upozorňují. Kulové, žádná bouřka nebyla! Vzal jsem ale s sebou i foťák, abych si sucho zdokumentoval. Takže se dívejte, a pokud vás to zajímá, můžete si ke každému obrázku přečíst i moje krátké povídání.
Začnu optimisticky záběrem na stromkový rybíz. Občas jsem ho v minulých týdnech zalil, a vidíte že i málo vody dokáže zázraky. Měl jsem kdysi podobný stromkový angrešt, ale byl jsem flink, lajdácky jsem ho podepřel, a při bouřce, plně obsypán plody, se zlomil. Dodnes si to vyčítám.
Napadlo mě, když už jsou tak veliké teploty, že vyzkouším melouny. Minulý rok jsem pokusně zasadil dvě sazenice, a díky teplotám se mi povedlo vypěstovat tři krásné sladké melouny. Letos mám čtyři hnízda. Jak to dopadne, nevím, ale zdá se, že melouny se časem začnou pěstovat i na Brněnsku, tedy pokud bude je čím zalévat. Marná sláva, meloun je vodomil.
Teď se často vracím domů po nové polní cestě, která vede směrem ke Komínské rokli. Má jednu výhodu, při cestě zpět stále šlapu dolu mírným kopcem, což moje unavené nohy, a hlavně levé koleno, jenom těší. Podívejte se, jak je půda na cestě popraskaná a tráva kolem uschlá!
U Komínské rokle jsem vyfotil trávu. Jak jinak, je uschlá.
Zmínil jsem, že roky 2015 až 2020 byly suché. A představte si, že ještě do roku 2015 byl v Komínské rokli na místě, které právě vidíte, typický mokřad, v němž vesele kvákaly žáby. Od roku 2016 jsem žádnou žábu odtud kvákat neslyšel. Snad někdy příště v lepších časech. A to je vše.
V Brně 11. července 2023.