Textař

Dušan Polanský

Od kolegy z organizace, kde pracuji, jsem obdržel e-mail s tímto textem:

Dobrý den,

pane inženýre, dovoluji si Vás oslovit se žádostí, zda byste nemohl napsat český text na jednu nádhernou ukrajinskou písničku, kterou nazpívali Kandráčovci (cimbálovka z Košic). Pan Moulis nám ji napsal do not na naše složení kapely a nyní ještě potřebujeme pěkný text. Byl byste ochoten podle předlohy něco stvořit? Máte na to buňky a talent, uváděli bychom Vás při produkci jako autora textu. Však si ji poslechněte z mp3 a také zasílám kompletní noty (včetně vokálu). Jedná se o krátké sloky – jsou asi 4, přičemž ta první se zřejmě opakuje ještě jednou na závěr. V úterý příští týden máme zkoušku. Pokud budete souhlasit, mohl byste to zvládnout? Myslím si, že je to písnička o lásce, možná o milování, možná o nešťastné lásce – nevím, ale je v molové tónině, takže trochu smutná.

Díky a pěkný den.
Milan Kubeša

Popravdě jsem byl nejen překvapen, ale i dost pobaven. Kolegovi jsem obratem telefonicky vysvětlil, že povídku umím napsat snad nacokoliv, báseň už ne, natož text k písničce. Hudební sluch nemám, neznám ani jednu notu, takže noty, které mi poslal, jsou mi k ničemu. Nevím co je vokál, stejně jako molová tónina. Pokud jde o můj hlas, tak raději nemluvit, pan učitel Zvolenský mě v druhé třídě základní šloly vyřadil z pěveckého sboru po necelé jedné minutě testování mého hlasu pořádnou fackou - měl přes cent, takže facka to byla výstavní -, jelikož jsem jej hluboce zklamal. Chodil jsem do jednotřídky, a tam každý hlas byl pro jeho pěvecký sbor doslova nenahraditelný. Přiznám si, že mi to bylo ale docela líto, protože maminka uměla zpívat nádherně, jenomže já zdělil tuhle nedovednost po tátovi. I to je genetika a život.

Nakonec mě ale pan Kubeša udolal, že vlastně nepotřebuji k tomu znát ani noty, ani mít hudební sluch, stačí si jenom počítat: jedna, dvě, tři; jedna, dvě, tři atd. Že dobře se zpívají samohlásky, hůře souhlásky, takže těch co nejméně. Zkuste si zazpívat slova jako krk, smrk. Takže pokud nic neumíte, dejte se na psaní textů pro písničky. Kvalifikační předpoklady jsou minimální: umět počítat cirka do pěti a rozeznat samohlásku od souhlásky.

Při psaní jsem postupoval zcela laicky. Několikrát jsem si pustil orignál, obsah jsem přibližně pochopil, co jsem nepochopil, jsem si domyslel, co jsem si nedomyslel, jsem si vymyslel. Krátký příběh mě zaujal, píšu to proto, že se mi líbí, když je text písně příběhem. Nakreslil jsem si strukturu textu písně, tedy ne slova, opravdu jenom strukturu, bez té jsem neměl při absenci hudebního sluchu šanci úkol zvládnout. Při vlastním psaní textu jsem na hudbu vůbec nemyslel, jenom jsem hlídal formální strukturu textu a u veršů či celých slok odhadoval, zda je to ono: jedna, dva, tři; jedna, dva, tři. Vlastní otextování trvalo asi dvě hodiny. Je fakt, že dost mě vedl originální text, takže zase nic bravurního jsem nepředvedl, ale zajímavá zkušenost to je.

Obsah písničky jsem koncipoval důsledně jako příběh erotické nevěry obou protagonistů příběhu. V slovách dívky zaznívá sice lítost, ale moc nevěříme, že kdyby se situace opakovala, že by objetí mladého muže odolala. Při dnešní vysoké rozvodovosti, upgrade manželek, občas i manželů, častých rozchodů partnerů žijících volně, se mi zdá text docela aktuální, tedy až na reálie: kůň, louka; správně tam má být auto a chata. Jenom nevím, nevím jak z titulu toho, co jsem uvedl, bude písnička oblíbená.

Můj návrh textu jsme další den po telefonu s panem Kubešou během pěti minut doladili. Lehce mi sloky pozpěvoval a já poslouchal. Na dvou místech to nebylo do rytmu na jedna, dva, tři. Bez většího trápení jsem našel dvě vhodnější slova, on zase na dvou místech navrhnul vsunout krátké slabiky "je" a "sem" a jedno slovo lehce ohnul, aby se lépe zpívalo. No a bylo vymalováno.

Písničku jsem napsal pro dechovou kapelu Sebranka z Dražovic u Rousínova. Jak mi bylo vysvětleno, je to první nahrávka a ještě se musí doladit intonační úlety a nějaké drobnosti, proto berte celou nahrávku jako první verzi. Jakmile obdržím vylepšenou verzi, nahrávku aktualizuji.

Jo, a co moje odměna? Opravdu veliká: krásné ženské hlasy citlivě podbarvené hlasem zpěváka. Doporučuji se zaposlouchat. Písnička je ve formátu mp3, velikost cca 3 MB. A zde je text písničky.

Na louce kůň stojí

Na louce kůň stojí, sivá je hřívenka, není on milého, není on milého, bude on jiného-Ó,
není on milého, není on milého, bude on jiného.

Ty nejsi má milá, tvářičky běloučké, utěš mě dívenko, utěš mé srdéčko, podej mi ručenku-Ú,
utěš mě dívenko, utěš mé srdéčko, podej mi ručenku.

Dívenka váhala, ručenku podala, bodaj, že já by sem, bodaj, že já by sem, tebe už neznala-Á,
bodaj, že já by sem, bodaj, že já by sem, tebe už neznala.

Spolu my pobudem, od šera do rána, jak slunéčko vyjde, jak slunéčko vyjde, láska nám odejde-É,
jak slunéčko vyjde, jak slunéčko vyjde, láska nám odejde.

Na louce kůň stojí, sivá je hřívenka, není on milého, není on milého, bude on jiného-Ó,
není on milého, není on milého, bude on jiného.

V Brně 10. října 2016.

Domů | Prolog 2001: Vesmírná odysea | Nejen básně v próze | Střípky